Crocus (Krokus)
Na valašskomeziříčské Střední stavební průmyslové škole se na
začátku sedmdesátých let sešlo několik spolužáků, kteří chtěli dokázat sobě i
spolužákům, že dovedou hrát bigbeat tak. Tehdy totiž byly ve Valašském Meziříčí
na vrcholu popularity dvě skupiny - Extremum
osculum a Faunus.
V září roku 1974 se konal ve
Valmezu, v restauraci Lidový dům (každém městě, téměř, po celé republice,
byl vždy Lidový dům) zvaném celými generacemi valmezkých bigbeatů a rockerů
„Liďák“, první a zároveň poslední 1. Valašský rockový festival. Na festival
Crocus pilně cvičil a nacvičil pět jazzrockových skladeb, se kterými i
vystoupil. První složení skupiny bylo následující: Zdeněk „Habas“ Skýpala –
bicí, Aleš Pupík – basová kytara, Pavel „Bavor“ Skýpala – kytara, Jaroslav
Bartoň – kytara. Skýpala později hrál ve skupině Canon a Bartoně po prvním vystoupení hned lanařili Extremum osculum.
Postupně s přibývajícím časem
se měnila sestava skupiny a také se měnil repertoár. Od Zappy a Genesis přešli
hlavně na osvědčené hity skupin Dep Purple či Led Zeppelin, přičemž si do toho
vystřihli občas něco od Yes či Genesis. Sestava se v době největší
popularity ustálila v následující podobě: Pavel Zavadil – kytara, Aleš
Pupík – basová kytara, Dalibor „Kaštan“ Machačík – bicí nástroje, Milan „Kečup“
Malina – kytara, Petr „Karkulka“ Radula – klávesové nástroje a sólový zpěvák
Dušan „Svíba“ Slezák.
Crocus vyhrával v širokém dalekém okolí
Valašského Meziříčí. V tehdejší době se v Československé
socialistické republice nedaly sehnat notové zápisy, partitury, či texty
skladeb, které skupiny hrály. Do socialistické kultury přece nepatřila
dekadentní a primitivní rocková hudba z imperialistických států prohnilého
západního světa! A tak vybrané skladby se z vinylových LP natočily na
magnetofony, jednotliví členové doma naposlouchali a nacvičili svoje party a na
zkouškách se pak dřelo a dřelo, až výsledek zněl „jako originál“. S texty
to bylo stejné. Nikdo pořádně neuměl anglicky, protože angličtinu na středních
či vysokých školách vyučovali učitelé, kteří sami vlastně anglicky pořádně
neuměli. (Já jsem měl to štěstí, že jsme měli velmi slušnou paní profesorku
Bijokovou, na střední škole v Českém Těšíně, která nás uměla naučit
gramatiku a jí samotné se povedlo to, že byla dvakrát (sic!) ve Spojeném
království. A tato madam mě naučila angličtinu tak, že jsem byl schopen přepisovat
texty Beatles, Deep Purple, Doors či Smokie. Na Boba Dylana a na Rolling Stones
jsem ale nestačil. Text Honky Tonk Women jsem si musel zkrátka domyslet, či
lépe řečeno, dovymýšlet. ) To, že zpěvák Dušan „Svíba“ Slezák většinou ani
netušil o čem v angličtině zpívá, nikomu nevadilo, protože ani posluchači
nebyli schopni rozeznat to, že anglicky neumí a že vše je tisíckrát
naposlouchané. A tak velmi často vznikaly cover verze s texty, kterým by
ani rodilý Angličan nerozuměl.
Každoročně musely všechny skupiny a
kapely, které chtěly vystupovat před publikem, dělat povinně tak zvané
přehrávky. Komise po vystoupení skupiny ještě se všemi členy skupiny provedla
pohovory a zkoušky. Zároveň skupinu hodnotila i po stránce vzhledu. Nevím zda
si dovedete představit, jak to soudruzi a soudružky většinou vedli, ale museli
jste, třeba vědět, kdo je ministrem kultury na Kubě či v Sovětském svazu,
jak se jmenuje soudruh generální tajemník komunistické strany a podobně. Také
vás vyškolili v tom, jak máte vypadat, že nemáte nosit tak dlouhé vlasy a
takové kalhoty a tričko, ale že musíte
být hezky v obleku s kravatou, že název skupiny musí být český a ne
anglický etc. etc. etc. etc.
Ve Valašském Meziříčí byly povinné
přehrávky 13. října v restaurantu se sálem, v Lidovém domě – Liďáku.
Byly to poslední přehrávky skupiny Crocus. Na podzim roku 1979 nastupují
členové skupiny „sloužit socialistické vlasti“ do armády a ví všichni, že to je
se skupinou konec. A tak poslední supertečkou bylo vystoupení ve zcela
zaplněném sále Tatrovanka 23. září 1978 v Novém Jičíně.
Po skupině Crocus se nedochovaly žádné nahrávky.
podle Erwina Hrusky Prax56
Žádné komentáře:
Okomentovat