Díra ve zdi
aneb The Hole In The Wall
Na Stavební průmyslovce v Kudelově ulici v Brně vznikla
jedna z legendárních bigbeatových skupin. Již ten název byl neuvěřitelný –
Díra ve zdi! ! !
V září roku 1965 byli do prvního
ročníku přijati Pavel Bábek, Jiří „Šestmen” Cvrkal a Miroslav „Biskaj” Bárta,
který také nastoupil do této náročné střední školy po roce učebního poměru na
zedníka. Jen co se spolužáci stačili trochu seznámit, tak jejich třída odjela
na tehdy zaběhnutou studentskou podzimní brigádu ve sklizni brambor. A tam se
utužovaly vztahy a vznikala kamarádství na celý život.
Bábek po večerech mlátil do kytary.
Cvrkal se k němu přidal. V rámci této brigády začala vznikat myšlenka na
založení bigbeatové skupiny. Bárta nebyl kdovíjakým hudebníkem, ale touha být
členem big beatové skupiny jej přiměla vzít do rukou obyčejnou kytaru, kterou
se snažil používat jako baskytaru. Bábek
měl v sousední ulici kamaráda Jiřího Netíka, studenta střední strojní
průmyslovky. Netík byl svéráznou osobností s hutným, chraplavě zabarveným
hlasem. Cvrkal měl taky kamaráda z dětství a ze základky – byl to bubeník Antonín Krištof. Přivedl jej tedy do
nově vznikajícího bigbítu.
Krištof byl sice bubeník, ale jeho
výbava byla na dnešní poměry více než skromná: rytmický bubínek, „hajdku” a
činel! Ostatní na tom nebyli o nic lépe. Cvrkal vlastnil „gibsonku” a Bábek s
Bártou „španělky”. Kytary byly opatřeny těmi nejobyčejnějšími snímači strun
značky Forte a Cvrkal jej měl dokonce s ručně namotanou cívkou udělaný
svépomocí. Později si zakoupil bezlubovou elektrickou kytaru Jolanu Grazioso,
kterou nastříkal na bílo a nakreslil na ni anglickou vlajku. Pro větší
instrumentální ambice se ujal sólových partů. Bábek si pořídil nízkolubovou
Jolanu Discant a postaral se o doprovod. Společnými silami pro Bártu vyrobili
elektrickou baskytaru. Bábek tak mohl zúročit dvouletý pobyt ve stolárně. Za
odměnu se Bárta na baskytaru naučil velice obstojně hrát. První mikrofony,
které se podařilo získat, byly původně určeny k magnetofonům Tesla Sonet duo.
Doplňoval je také „teslácký”, ale krystalový vyrobený v průběhu padesátých let,
nazývaný pro svůj trojúhelníkový tvar kobra. Později si Netík opatřil nový
tužkový dynamický AMD 210 od stejné firmy, který si hlídal jak oko v hlavě.
Tento mikrofon trpěl konstrukčním a výrobním neduhem. Byl „zahuhlaný”. Ovšem
Netík se svým sytým hlasem se s tím hravě vyrovnal.
Pětice se scházela u Bábků, nebo u
Cvrkalů. Kdo přišel na název skupina The Hole In The Wall, tedy Díra ve zdi, není
známo. Jenže z čeho – to známo je. Jak kluci chodili do hasičské zkušebny,
chodili Do díry. Známými se stali ale pod českým názvem. Cvrkal si časem udělal
kapelnické zkoušky a skupinu vedl po hudební stránce. Organizačně schopný Bábek
zase všechny stmeloval. Členům již kompletní bigbítové skupiny se povedlo
získat atraktivní prostoru ke zkoušení i veřejnému vystupování. Byla jí
zbrojnice Sboru požární ochrany dobrovolných hasičů. v dobové terminologii
požárníků.
Všichni členové bigbítové skupiny se
shodli na tom, že jejich hudební směřování bude v duchu rhythm and blues. Tak v
jejich hudebním repertoáru dostaly prostor skladby britských skupin a
interpretů, jako Rolling Stones, The Kinks, Manfred Mann nebo rock & rolloví
američané Bill Haley a Chuck Berry. Později měli v repertoáru náročné kytarové
variace na Antonia Vivaldiho a Niccolu Paganiniho (sic!). Cvrkal byl prostě
kytarový dříč. Čím se ale nejvíce proslavili, byly písničky anglických The
Troggs. Skladby Wild Thing a
I Can´t Control Myself
se staly téměř jejich
hymnami.
Hlavním zpěvákem bigbítové skupiny
Díra ve zdi byl Netík. Stylizace a zabarvení jeho hlasu se blížilo svou
dokonalostí k originálu této anglické rockové skupiny. V první uvedené skladbě
byl zapotřebí pro sólo v mezihře v té době naprosto neobvyklý hudební nástroj,
okarína. I hru na ní Netík zvládl. Ovšem těchto nástrojů vlastnil několik,
protože byly vyrobeny z pálené hlíny a každou chvíli některý vzal za své.
Ostatní členové skupiny, mimo bubeníka, se postarali o vokály. Všichni členové
bigbítové skupiny Díra ve zdi byli mimořádně houževnatí, nejen v nacvičování
hudebního repertoáru, ale i při stavbě jednotlivých komponentů zvukové
aparatury.
Děvčata bývala ve skupině zastoupena
Bulharkami Nicolinou „Kulkou” a její sestrou Violinou Popželevovými a nebo
Jarmilou „Mikinou” Pelánkovou, budoucí první ženou Oldřicha Veselého. Zlatka
Hrachovcová a Hana Štrajtová se pravidelně zcela nezištně po všechny klubové
večery staraly o občerstvení. V té době to byly žluté sodovky a kofola.
Na členy skupiny Díra ve zdi působily i jiné
hudební skupiny, než ty rythm & bluesové . Netík a Krištof, obdivovatelé
hudebního stylu R&B v čele s anglickými Pretty Things, tím do značné
míry trpěli. Nechtěli hrát Obladi oblada od Beatles. Třeba. Po dlouhém váhání
se po čase Krištof a po něm i Cvrkal, zastánce country, ze skupiny v míru a
pokoji odporoučeli. Až do jejího rozpadu byli s ostatními členy v úzkém
kontaktu. Do skupiny nastoupili další mladíčci. Milan Olah a Víťa Janíček.
Po letní okupaci sovětských a
ostatních „spřátelených” armád v oce 1968 nezůstalo nic, jak bývalo dřív.
Bigbítová skupina Díra ve zdi přišla o to nejcennější, co měli. O svou Díru.
Skupina musela opustit svou Díru v hasičské zbrojnici.
Zkušebny se potom měnily a také se začalo schylovat k maturitám. Po
maturitách se již Díra ve zdi dohromady nedala. Kluci nastoupili taky na vojnu
a se skupinou byl konec. Již nikdy nedošlo k vystoupení skupiny Díra ve
zdi.
Těsně po rozpadu Díry ve zdi přešel
Vítězslav Janíček na krátkou dobu do bigbítu Great Inspiration a
poté dostal příležitost vystřídat ve skupině The Generation,
křenovických bratrů Jiřího a Zděňka Pospíšilových stávajícího bubeníka Jiřího Pokorného. Jiří
Netík po rozpadu Díry ve zdi se objevil ve skupině Great Inspiration, ke konci
šedesátých let ve skupině The Buterflies. Olah přesedlal na
bicí a hrál na začátku sedmdesátých let v řecké skupině Thermopyly
v Brně. Thermopylám kapelníkoval George „Gulivera” Asatonikiadise. V budoucnu,
navzdory těžké motocyklové nehodě, která se mu přihodila v roce 1973 a po níž mu zůstaly
následky na jedné noze, se stal v Brně známým hráčem na bicí. Po celá zbylá
sedmdesátá a osmdesátá léta hrál v různých hudebních skupinách věnujících se
moderní populární hudbě. Ke konci sedmdesátých letech se tak setkal ve skupině
Trix se zpěvákem a kytaristou Jiřím Středou, členem rozpadlých Crazy Boys, The
Merrys a Orfeus. Kapelníkem a hráčem na klávesy ve skupině Trix byl Rostislav
Hradecký, dříve zainteresovaný do rokenrolových skupin Hajaja, Twist club, Bigbít
club a Rocky Eagles. Kamil Pavlas přešel pečovat o zvukovou aparaturu do
bigbítu The
Madmen.
Bohužel žádný zvukový záznam
bigbítové skupiny Díra ve zdi se nedochoval, přesto, že bylo natočeno přinejmenším
několik skladeb v rámci zkoušky v Zámečku. Pamětníci i ti z vyprávění dál
udržují vzpomínku na ojedinělé seskupení hudebníků i celého zasvěceného
osazenstva. Díra ve zdi, The Hole In The Wall, byla vizitkou drsného brněnského
bigbeatu.
podle Jiřího Donné Prax 57
Žádné komentáře:
Okomentovat