Domino a Big Beat Sonet i Kain
V Brně
působil v několika skupinách kytarista Ivan Šmíd. S bigbeatovými
skupinami začínal na vojně, kterou musel absolvovat, aniž by ukončil studium na
elektroprůmyslovce.
Vojenský big beat Domino
V
roce 1961, po vyučení se opravářem tramvají, nastoupil Ivan Šmíd v Brněnských Pisárkách do pracovního
procesu v oddělení údržby tramvají. Zároveň nastoupil v září na střední
elektroprůmyslovou školu pro pracující. Tehdy už hrál na kytaru a povedlo se mu
vyměnit akustickou kytaru za elektrickou nízkolubovou Jolanu Neoton. Ve hře
se velmi zdokonalil a nastoupil na záskok se svou elektrikou do Orchestru AB
kapelníka Antonína Blažka. Orchestr AB vyhrával v brněnském Besedním domě
na tanečních zábavách. Šmíd to měl tehdy velmi těžké. Vojenská správa mu
neumožnila odložit nástup základní presenční vojenské služby a začátkem srpna
1963 nastoupil k armádě v Pardubicích. Ivan Šmíd pocházel
z rodiny, která byla označena za buržoazní – komunisti jeho tatínkovi
„znárodnili“ v roce 1948 stavební firmu. Bohuslav Šmíd byl velkým přítelem
hudebního skladatele Bohuslava Martinů v Poličce. Otec Šmíd byl
v okolí Poličky významným architektem a stavitelem.
Hned z počátku vojenské služby, za Šmídova velmi
aktivního přístupu, se začala u vojenské jednotky formovat big beatová skupina.
Název měla neutrální – Domino. Ivan Šmíd, Pavel Sýkora a
Milan Klimeš hráli na kytary, na baskytaru hrál Ludovít Čečil. Příjmení
bubeníka Jana je zapomenuto. Proběhlo
několik změn a skupina byla přejmenována na Big Beat Sonet. Šmíd,
Klimeš a Čečil zůstali a přibyli Oldřich Zika jako bubeník a zpěváci Ivan
Kuželka a Ivan Bittner. Dokonce měli zpěvačku Hanu Paříkovou. Na repertoáru měl
vojenský big beat skladby britských
Shadows a twistové skladby a klasické rock & rolly. Aby se mohly bez
problémů hrát, Ivan Šmíd psal české texty. Skupina úspěšně vystupovala
v okolí Pardubic. Také se zúčastňovala hudebních soutěží a akcí
v posádce.
Big Beat Sonet se rozpadl, když hudebníci ukončili
základní vojenskou službu.
Brněnská skupina Kain
V září roku 1965 se Ivan Šmíd vrátil domů do Brna. Spolu
s ním to byli také doprovodný kytarista Ivan Šmíd a bubeník Josef Sochor. Z jiného vojenského útvaru
cestoval domů kytarista Pavel Ondráček. Šmíd a Sochor byli ročník 1943 a Ondráček byl o rok
mladší. Zřejmě se ti tři ve vlaku na cestě domů potkali a domluvili se na
založení skupiny. Sochor si do zakládané skupiny přitáhl svého kamoše Jiřího
„Kata“ Šlora, což byl pravý brněnský „štatlař“ a měl se z něj stát
baskytarista. Kluci měli hojné známosti. Za Ivanem Šmídem se občas zastavily
holky Elefteriadu, Martha a Teny, aby si poslechly nejnovější „plotnu“ Rolling
Stones. Kromě známých, měli všichni i dobře umístěná bydliště nedaleko středu
Brna. Ovšem nejlépe bydlel Šlor. I když také, jako všichni ostatní, bydlel v
bytě u svých rodičů. Ti ovšem, na rozdíl od ostatních, byli velmi tolerantní a
prakticky je nezajímalo, co se v jednom z pokojů rozsáhlého bytu děje. A právě
tento pokoj, všeobecně nazývaný katovnou, obýval Šlor mladší. Mimo první
bigbítové zkoušky se v něm odehrávaly mnohé bouřlivé mejdany.
Pavel
Ondráček byl tehdy velmi vyspělým kytaristou a tak ve skupině hrál sólovou
kytaru. Doprovodné kytary se ujal Ivan Šmíd a Jirka Šlor hrál na baskytaru.
Protože ale Šlor měl elektrickou kytaru Jolanu Star, sundal struny a dal na ni
čtyři basové struny a baskytara byla na světě! Ondráček měl sice „hemzy“, že to
nezní jako pravá baskytara, ale Šlor jej odbyl poznámkou o tom, že si baskytaru
koupí. Za bicí si sedl Josef Sochor – za bicí soupravu! Je také nutno
podotknout, že Ondráček byl také technikem skupiny, které sám dal jméno Kain.
Jenže Sochor moc zdatným bubeníkem nebyl a brzy se naskytla příležitost, aby do
skupiny Kain nastoupil zdatnějšínálně bubeník. Tím byl Vladislav „Cimpl“
Řezníček (*1943 – †2007). Tím byla skupina vyprofilována.
Na repertoáru měli především skladby The Rolling Stones a
The Kinks.
Jiří Donné, brněnský archivář brněnského rocku, popsal ve
svých textech spousty historek o brněnských skupinách a tady bych si jej
dovolil citovat. Jiří Donné píše: „ K nejnovějším nahrávkám zahraničních
beatových skupin jim dopomohl kamarád Šlora, také „štatlař“, který se rovněž
vrátil z dvouletého vojenského pobytu, Eduard „Dantéz“ Čuba (*1944).
Původem této vzácné informační studnice byl Martin Pernička, který emigroval do
Kanady a Čubovi z přátelství posílal aktuální vydání gramofonových alb. Čuba,
vyučený zedník, byl před vojnou členem sportovního oddílu Rudé hvězdy Brno
(Zbrojovky) v příhodné disciplíně, boxu. V období základní vojenské služby
potom boxoval za sportovní oddíl Lokomotiva Žilina. Bigbítová skupina v něm
získala nejen prostředníka nové „západní“ hudební tvorby, ale i sólového
zpěváka. V Chlupově ulici, v domě kde Čuba bydlel, byl sousedem ve stejném
patře kamarád Jan Máša, který začal se skupinou spolupracovat v roli, kterou
dnes zastává manažer.“
Zajímavé bylo místo, kde získala skupina Kain pro
zkoušení. V malinké brněnské Kamenné kolonii, ve čtvrti Starého Brna. „V
této maličké brněnské části, která působila a stále působí jako skanzen
dělnických domků, stál malý kulturní dům s drobným sálkem a malou věžičkou na
střeše. Hudebníci museli mít prostřednictvím „štatlařů“ rekrutujících se z jejich
i spřízněných řad velice dobré konexe s místním i mládenci, protože ti by
bez úhony do svého regionu jen tak někoho nepustili. Kamenná kolonie byla totiž
kolébkou slavných „mlatařů“ (rváčů) z „Oltecu“. Sochor ve skupině začal plnit
funkci technika, zvukaře na „plný úvazek“.“
Skupina Kain udělala docela rychle přehrávky před komisí
a dostali možnost vystupování také proto, že bubeník Řezníček domluvil u svého
zaměstnavatele, Hydroprojektu, to, že
vystupovali pod jeho organizační ochranou. I když to bylo jen formální. Bubeník
Řezníček byl někdy v polovině existence skupiny novým bubeníkem. Tím byl
Jaroslav Zoufalý (*1944), který byl ceněn pro své virbly. Zoufalý hrál na bicí
již od roku 1964 a
po návratu z vojny hrál se skupinou The Evers, která působila v klubu v Křenové ulici. Skupina Kain
vyhrávala hlavně v sálech Samka,
což byl sál nad samoobsluhou pod slatinským kopcem. Hodně taky vyhrávali
v restauraci U Dvořáků v brněnské části Komín. V Komíně Kain
vyhrávali od roku 1966 pravidelně v místní sokolovně každou sobotu
k tanci i poslechu. Tak jako každá skupina . . . . k tanci i k
poslechu. Bylo to oboje dohromady.
Nasávali jsme hudbu a tulili se k holkám a holky se tulily k nám.
Fungovalo to všechno naprosto dokonale.
Skupina i na plakátech deklarovala, že hraje rhythm & blues.
Na začátku roku 1967 se skupina Kain a její příznivci a fanoušci přesunuli do restaurace „Na Rajhradské“ v Modřicích. To měli
už na repertoáru skladby Rolling Stones a Kinks s vlastními texty, které
psal Šmíd. Údajně byl velmi povedený text ke skladbě Where Have All The Good Times Gone
(Kde jsou všechny ty dobré časy). Přehrát si můžete alspoň originál, když se
nezachovala verze Kain. „Námět
zániku dobrých časů si Šmíd vzal z původního textu za základ a doplnil jej o
tehdy u nás aktuální téma pronásledování dlouhých vlasů u bigbítu milovných
mládenců. Skladbu, kterou nazval Kam se poděly ty dobré časy, také při
vystoupeních zpívával.“ (Citace Jiřího Donné)
V polovině roku 1967 se skupina začala pomalu
rozpadat. Pavel Ondráček dostal lano do skupiny The Birddogs a Ivan
Šmíd začal hrát i se skupinou K. S.
Tornádo. Bubeník Zoufalý se pokoušel o spolupráci se skupinou Mickey Mouse. To ale nevyšlo a
tak s bigbeatem skončil. Po nějaké době se objevil v trampské skupině
Karabina, kde byl až do roku 1984
a po té přešel do country-folkové skupiny Romana Horkého
Kamelot. I zde vyhrával na rytmické nástroje, což byly většinou bonga. Ostatní členové skupiny Kain dopadli
podobně. Buď nějakou dobu ještě někde hrálli a nebo se hudbou již dále
nezabývali.
Skupina Kain byla ve své době významnou brněnskou
skupinou, který měla na repertoáru hlavně, jak již bylo napsáno, skladby
Rolling Stones a Kinks a to s vlastními texty. Hordy jejich obdivovatelů a
fanoušků za nimi jezdili od vystoupení k vystoupení a snad zůstali
v paměti některých pamětníků.
podle Jiřího Donné Prax58
Žádné komentáře:
Okomentovat