Donald
Legendární pražská skupina,
která nenatočila jediný singl a přesto se rozhodovalo vždy o tom, zda jsou
Donaldi lepší než Olympic či naopak...
Základní složení skupiny Rubín
v roce 1963, kdy skupina vznikla, bylo:
Vladimír Kulhánek jako basista, Jan Štumpf na klarinet a saxophon,
Přemysl Černý byl bubeníkem, Jan Steiner byl saxophonista, Jiří Motyčka byl
doprovodný kytarista a Láďa Horský byl prvním elektrifikovaným kytaristou ve skupině. Až v roce 1965 sehnal někde
Přemek Černý baskytaru a Vladimír
Kulhánek začal hrát od roku 1965 na elektrickou baskytaru! Hlavním motorem byl
Přemysl Černý, rekvizitář z filmových ateliérů na Barrandově.
Před tím byl ještě rok 1964. Motyčka od skupiny odešel, místo
něj nastoupil Ivo Kulhánek. V tomtéž roce přišel do skupiny Pavel „Paul“
Černocký jako kytarista. Toho objevil Přemek Černý při natáčení filmu „Kdyby
tisíc klarinetů“, jak začínajícího amatérského zpěváka studujícího Vysokou
školu zemědělskou. Ten v pauze mezi natáčením, jako člen komparsu, tehdy
zpíval a hrál na kytaru jednu z pecek Elvise Presleye. Jenže v tomtéž roce musel Štumpf narukovat, což bylo na jednu stranu dobře,
protože saxophony přestaly hrát hlavní roli v rocku. Takhle ještě chvíli hrál
ze skupinou Steiner, ale s pronikajícím repertoárem Beatles, přestal i on
soundu skupiny vyhovovat. Nahradil jej Mirek Helcl s varhany, a Rubín začal být vyhledávanou skupinou. A
ještě jedna podstatná věc se stala. Rubín se přejmenoval na Donald. Jméno
vymyslel Přemek Černý. Donald znělo přece jen američtěji než Rubín.
Postupně se ustálilo obsazení
Zdeněk Juračka – kytara,
Ivan Kulhánek – rytmická kytara, Vladimír Kulhánek – baskytara, Miroslav Helcl
– varhany, Přemysl Černý – bicí a vedoucí, Pavel Černocký – zpěv. Juračka byl
student konzervatoře a do skupiny jej přivedl Mirek Helcl.
Skupina tak hrála téměř celou dobu své existence. Jen dvě
změny byly – Ivana Kulhánka vystřídal Miloš Svoboda (viz. Blue Effect) a Jiří Jirásek (viz George &
Beatovens) byl vystřídán Františkem Ringo Čechem..
Skupina byla vyhlášena svou pódiovou prezentací. Byla to první naše
skupina, jež dovedla na pódiu skloubit kvalitní hudbu s velmi přitažlivým
pódiovým vystupováním. Skupina již tehdy vystupovala pod ochrannými křídly
Pražského kulturního střediska a tak již nevystupovala za párek a dvě piva na
hlavu , ale za skvělý honorář 120 Kč na hlavu. Na repertoáru byli především
převzaté skladby oblíbených skupin Donaldů. Především to byly skladby Beatles.
Donaldi je dokonce měli na repertoiru o půl roku dříve než Olympic. Později
skupina silněji a silněji inklinovala k britským skupinám, které hrály
rhythm & blues. To byly skladby od skupin Seachers, Kinks, Swinging Blue
Jeans (Hippy, Hippy Shake), Troggs a Who (My Generation). Nejvíce však od Rolling Stones ((I Can´t Get No)Satisfaction, Route 66 či Walking The Dog)..
Pavel Černocký se s pódiovým projevem Micka Jaggera z Rolling
Stones přímo ztotožňoval. Dělal to naprosto podvědomě, když zpíval (I Can´t Got No) Satisfaction, Get Off Of My Cloud či Walking The Dog. Je naprosto vyloučeno, aby v roce 1965 viděl obrazový záznam s vystoupením Stones.
Nad průměrem tehdejší pódiové presentace vynikl především Pavel Černocký a Vladimír "Guma" Kulhánek. Zato jeho bratr Ivan měl přezdívku „Spící panna“. na rozdíl od bratra Vladimíra se na podiu ani nehnul.Skupina nevystupovala
pouze v Praze a jejím okolí, vyjížděla
i do zbytku republiky. Ne sice příliš, ale přece. Dokonce hráli i v Bratislavě!
Na konci roku 1967 odešel Jiří Jirásek, protože Petr Novák, po
návratu z vojny, znovu oživoval George
& Beatovens a Jirásek byl „ten“ George a bez něj to tedy nešlo.
Další rána přišla v podobě vojenského povolávacího rozkazu pro Vladimíra
Kulhánka. Guma ukončil studium na vysoké škole a musel nastoupit jednoroční
presenční vojenskou službu. A to byl konec. Za Jiráska zaskakoval František
Ringo Čech. Franta byl velmi ambiciózní a tak zbytek Donaldů plynule přešel do Čechovy
pozdější skupiny Rogers Band. Tak vznikl přímo rock & rollový
velkoorchestr a zřejmě první československá superskupina. Rogers Band se nijak
výrazněji neprojevil na československé rockové scéně a s koncem roku se
rozpadl.
Danaldi se, ke škodě všech milovníků rocku, nikdy nedostali do
studia a tak po nich zůstalo jen několik nahrávek na prastarých magnetofonových
záznamech na magnetofonových páscích z DDR značky ORWO. Ty se podařilo natáhnout
do počítače a rekonstruovat a posléze vydat vyčištěné ve firmě Prag-Data. Pavel
Černocký to popsal takto: „ ... nakonec se podařilo objevit v pravém slova
smyslu na „půdě“ krabici se starými
pásky, natočenými na legendárním magnetofonu
Sonet Duo. Po mnoha hodinách hledání se
podařilo lokalizovat ten jeden jediný
Po letech, 5. ledna 1991, se na koncertu Comeback aneb legendy
českého rocku se vracejí, se představili Donaldi třemi skladbami. Zahráli
Walking The Dog, Long Tall Sally a (I Can´t Get No) Satisfaction. Složení bylo
až na jednu výjimku originální: Pavel Černocký – zpěv, Ivan Kulhánek – kytara,
Jiří Jirásek – bicí, Vladimír Kulhánek – baskytara a Miroslav Helcl – klávesy.
Diskografie:
Comeback anebo legendy
českého rocku se vracejí 1991, CD, Paseka
Rock & Roll ze Sonetu 1999, Prag-Data Music
© by Jan Křtitel Sýkora a Pavel
Černocký
Žádné komentáře:
Okomentovat