Elektrobus

ELEKTROBUS

(1975 – 1976)

                Elektrobus – to byla velká naděje naší alternativní scény. Skupina ( její původní „košatější“ název zněl Peter Country Electrobus) vznikla v březnu 1975 spojením trojčlenného bandu zvaného Blue Motocross, kde působili baskytarista Tomáš Zetek, kytarista Pavel Richter a bubeník Tomáš Vykoukal, se saxofonistou Mikolášem Chadimou (ex-Inrou). Ten toho sice v té době na saxofon ještě moc neuměl, ale měl společně s ostatními shodnou představu jakou hudbou se prezentovat. „Ve tvorbě se nevycházelo ani tak z jazz rocku, spíš ze starýho Zappy – bylo v tom okouzlení z období okolo ´Uncle Meat´, což možná nakonec i tím jazzem trošku líznutý bylo,“ říká dnes (2002) kytarista P. Richter.

Kapela tedy začala zkoušet jak vlastní, většinou Richterovy a Zetkovy věci, tak i skladby převzaté, hlavně od F. Zappy (např. „King Kong“). O textech Chadima napsal ve sví knize Alternativa: „Potom, co jsem začal zkoušet s Elektrobusem, jsem okamžitě vzal způsob, jakým se kapela vyjadřovala, za vlastní. Její reakci na průser okolo, podobně jako u Extempore, byl černý humor, texty plné jinotajů a slovních hříček, nutících diváka místo k souhlasnému řevu spíš k pozornému vyslechnutí a přemýšlení, o co vlastně jde. Myslím, že texty prvního období vlastně jen tak mimochodem a bez křečovitého chtění ukazovaly tehdejší realitu dobře. My jsme si hráli, výborně se bavili a realita byla, aniž bychom si to uvědomovali, v nás.“

V říjnu pětasedmdesátého měl Elektrobus svoji velmi úspěšnou koncertní premiéru v Čuříkově klubu Labyrint a zároveň si udělal přehrávky. Po koncertě-zábavě v Suchdole byla kapela v listopadu 1975 pozvána na soutěžní festival kapel do Příbrami, kde sice získala 2. místo (za pražskou Expanzí), nicméně po něm došlo k první personální změně – byl odejit bubeník T. Vykoukal. Chadima totiž do souboru přivedl Vlastu Marka (byvšího bubeníka Extempore), který si nejprve s Elektrobusem zahrál zkusmo na perkuse (leden 1976, KD Novodvorská) a poté se do něj celkem rozhodným způsobem infiltroval (něco v tom smyslu jako „vy máte špatnýho bubeníka a já nemám skupinu“). Navíc ostatní členy zahrnul spoustou nových desek a nahrávek, čímž si je získal a tak už od ledna po odchodu Vykoukala začal v kapele hrát na bicí.
            Ovšem hned po jeho prvním koncertu s Elektrobusem, konaném koncem ledna na Strahovských kolejích, kam si Marek přivedl perkusionistu Aleše Drvotu, začaly mezi ním a Chadimou slovní půtky, což mělo pro MCH hořkou příchuť v tom, že on sám ho vlastně do Elektrobusu doporučil. Přesto následovaly další akce – Mochov a velmi úspěšná účast na přehlídce amatérských skupin, která se konala v rámci lV. PJD. V březnu se ale v kapele objevila perkusistka Naďa Vávrová z rozpadlé Expanze, a do rozhádaného spolku „svým příchodem zasela onen ženský prvek“, takže nemohlo následovat nic jiného než totální rozvrat a rozklad. Byl vražen klín mezi dlouhodobé přátelství Richtera a Zetka. Agilní Vlasta Marek, který stihl při hraní vydávat i fanzin o skupině, do jeho posledního čísla napsal toto zdůvodnění: „...v květnu 1976, aniž dosáhla čeho dosáhnout měla, se skupina rozešla pro blbost a vzájemné charakterové nepochopení...“, čímž zřejmě narážel na své spory s Chadimou. Sám MCH však v knize Alternativa Marka označil v té době za krajně nesnesitelného, snažícího se udělat z Elektrobusu „svoji“ kapelu. Buď jak buď – byl konec. Předtím si Elektrobus stačil zahrát s Etc... ve Futuru, na zábavě v Mochově, opět na Strahově v klubu 001, Na Rokosce, konečně mimo Prahu v Plzni a derniéra se konala znovu Na Rokosce.

Richter se Zetkem se na čas stali členy jazz rocku Semilery a posléze Stehlíku, Chadima nastoupil do Extempore, a Marek různě hostoval jako perkusista v různých kapelách a zároveň založil projekt Amalgám.

Jak již bylo řečeno v úvodu hudba souboru byla silně ovlivněná Frankem Zappou a možná že si skupina přála hrát jako Frank Zappa, i když po letech se tomu v seriálu Bigbít P. Richter směje: „Nám vždycky tvrdili: volové, kdyby vás ten Zappa slyšel, tak vám nakope prdel.“ Nicméně hlavním kladem Elektrobusu bylo to, že kromě pár převzatých věcí (samozřejmě od Zappy) skupina vyrukovala již s vlastním materiálem, který, jak řekl v Bigbítu V. Marek, „byl snahou odlišit se nejen od oficiální scény, ale i od všeho ostatního, co se hrálo. Být originální a jedineční“. Do jaké míry se tato jeho slova potvrdila si je možné ověřit, neboť se zachovala nahrávka z r. 1976 s názvem „Nedefinitivní“. A je jen velká škoda, že nikdo nezaznamenal vrchol snažení skupiny, celovečerní pořad nazvaný podle padesátiminutové skladby „Výlet s Elektrobusem“, jenž kapela hrávala v době svého „krizového“ období těsně před rozpadem.

            Na závěr citace z jednoho dopisu (J. Vlček, 1983): „...pokud se nemýlím první alternativní kapela s kterou jsem se dostal do styku byl Elektrobus. V mnoha hlediscích ji považuji za esenci všeho, co se dělo dál. Zappa středního období jako největší inspirace, nevykalkulovaný dopad, Richterova kytara, která místo melodie začala pracovat s barvou tónu. Svým způsobem lituji, že byl téhle skupině brzo konec, ale když si představím, že byla složena jen z vyhraněných individualit, divím se spíš, že mohla alespoň několikrát vystoupit...“

            Význam Elektrobusu tedy tkvěl v tom, že pro všechny další kapely přinesl něco jako „nakopnutí určitým směrem“. Soubor kladl důraz na vlastní tvorbu před převzatým materiálem (konkurenční Expanze se v té době prezentovala pouze přehráváním skladeb světové jazz rockové špičky) a co je nezanedbatelné – v jeho řadách se objevily osobnosti, které výrazným způsobem určovaly další chod právě se rodící české alternativní scény.

 Co se zachovalo do r. 1989:
Fotografie
Audio: Elektrobus: „Nedefinitivní“ (1976)
V seriálu BIGBÍT: písně „Já jsem ten vůl…“ (1976)
„Medardova příčka“ (1976)

Archiv

© by Petr Hrabalík