Energit

Energit

„Neexistuje žádný vliv rocku na nás. Máme jenom stejné základy.“     

                         Gary Mulligan.

Jazzrocková formace Energit vznikla na začátku roku 1973, když Luboš Andršt odešel z Kratochvílových Jazz Q Praha. Povedlo se mu dát dohromady formaci složenou z rockových a jazzových hráčů.. Ve vznikající formaci  původně se objevi

li členové právě se rozpadlého Flamenga. Jakou hudbu Flamengo v závěru své existence produkovalo nám předvádí jejich opus magnum Československého rocku – Kuře v hodinkách. Andršt si vzal do skupiny Vladimíra Mišíka – zpěv, Ivana Khunta – varhany, Vladimíra Padrůňka – baskytara a Erna Šedivého na bicí. Na repertoiru měli především rythm & bluesové skladby. Vlastní skladby dodávali především Andršt s Mišíkem. Tou dobou začala právě normalizace vedená rudými komunisty a jejich hlavním představitelem byl soudruh Judr. Husák. Formace jezdila po klubech celé republiky. Na jaře přišel do skupiny pianista a klávesák Emil Viklický. S jeho příchodem se změnil repertoár. Skupina začala hrát skladby Mahavishnu Orchestra Johna McLaughlina přetavené do Andrštovy podoby. Rockeři postupně odešli a nahradili je jazzmeni.

Další obsazení bylo následující: Luboš Andršt – kytary, Rudolf Ticháček – tenor a soprán saxofon, Emil Viklický, Jan Vytrhlík – baskytara a Karel Jenčík – bicí. Celá skupina pilně hrála po klubech a postupně se měnila až všechny změny vykrystalizovaly do personální podoby roku 1974: Andršt & Viklický & Petr Kořínek (basg) & Josef Vejvoda (ds). Tato sestava předvedla vrcholnou kompozici Luboše Andršt – Ráno. Ráno předvedli premiérově v březnu na 1. pražských jazzových dnech.

Na podzim roku 1974 se podařilo sjednat nahrávání pro Supraphon. Jak je na první desce napsáno: Vybral a sestavil Hynek Žalčík. Nahrávalo se 18. – 23. prosince 1974 a potom ještě 10. ledna a 20. března 1975. A deska v roce 75 také vyšla. Desku natočil Energit v obsazení Andršt & Viklický & Ticháček & Vytrhlík. U bicích se vystřídali hned tři bubeníci. Byli to Karel Jenčík, Anatoli Kohout a Josef Vejvoda. Jako host si zahrál Jiří Tomek na conga.

V těch letech bylo normální, když jsme si přečetli na obalu alba, že:

Hudební režie: Květoslav Rohleder, Jan Spálený a Jan Hrábek

Zvuková režie: Jiří Brabec a Gustav Houdek

Technická spolupráce Jiří Rohan, Karel Hodr a Tomáš Štern

To totiž byli pánové, kteří se podíleli na deskách, které za něco stály. Ti byli vždy podepsáni pod kvalitou. To jste se mohli spolehnout, že se deska určitě dá poslouchat, když na obalu LP byla uvedena tato jména. To je jen takové malé odbočení. Když se píše diskografie skupiny, téměř nikdy se neuvádí, kdo byl producentem, kteří zvukaři na nahrávkách dělali, kdo zabezpečoval technickou spolupráci. Dalším standardem na obalech tehdejších desek bylo to, že v průvodním textu některý renomovaný publicista či jiný znalec, a to nemyslím nijak pejorativně, odborně promluvili o jazzu, jazzrocku a upozornili nás na zajímavá jména a kapely, která bychom my posluchači měli znát. Ve sleevenotu k této desce Energitu nás Žalčík upozornil na jména McLaughlin, Hendrix, Miles Davis, Charlie Christian a na kapely Weather Report, Lifetime, Return to Forever. No, dosti rozvádění vzpomínek jak to bylo. Ale bylo to vždy zajímavé. Za to se musí ještě nyní, po letech, poděkovat.

Na desku natočil Energit vyhlášenou skladbu Ráno a na druhou stranu LP nahráli skladby Paprsek ranního slunce, Noční motýl, Apoteózu a Ráno /Part I./

V dalším roce, v roce 196,  zabodovala firma Panton  a Energit v edici  Mini jazz klub vydal na EP desce skladby Soumrak, Zelený satén a Superstimulátor. Superstimulátor nahráli ve břevnovském studiu ještě s Viklickým. Skladba vyšla kromě EP i na sampleru Jazzrocková dílna 2. V té době Energit jezdil po celé republice a dokonce, jako jazz rockový soubor, se dostal na zahraniční zájezdy. Dokonce byl i v tak exotické zemi jako je Turecko. V Istanbulu hráli na jazzovém festivalu. Možná. Emilovi Viklickému se povedlo, jako druhému z Československa, získat stipendium na prestižní americké Berklee School of Music v Bostonu. Odjel tam na dva roky a na jeho místo nastoupil další významný jazzový klavírista a klávesák Milan Svoboda. S Energitem občas vystupoval již od roku 1976. Karel Jenčík odešel a na jeho místo nastoupil Jaromír Helešic. V tomto obsazení vzniklo druhé album Energitu.

V lednu a únoru roku 1978 natáčeli ve studiu v Dejvicích materiál pro další LP. Všechny skladby napsal Luboš Andršt. Jako aranžér zapracoval Svoboda, který aranžoval pět ze sedmi instrumentálních kompozic. Všechny skladby jsou poznamenány, oproti předchozímu albu, výraznějším podílem elektrických nástrojů. Andršt hrál na elektrické i akustické kytary, ale Svoboda má na obalu desky vypsáno: elektrické a akustické piano, string synthetizer ARP omni, synthetizer ARP 2600 a marimba. Jako hosté jsou uvedeni Michal Gera (trumpet, cabaso, triangl), Zdeněk Zahálka (trumpet), Bohuslav Volf (trombone) a Jiří Tomek (congas).

Producentem byl opět Hynek Žalčík, který měl tentokrát i hudební režii. A hlavním zvukařem byl Gustav Houdek. Tentokrát LP deska vyšla u Pantonu.

LP „Piknik“ bylo počinem roku. Jazzmeni se divili a rokáči s bigbíty si užívali souhry kytary a sopránsaxofonu, průzračných kláves a přírodních zvuků, jež dělal na conga Tomek. Celá deska je nesmírně poklidná a nenápadná. A v tom je ta síla. Neuvěřitelně snadno lezou pod kůži melodie, které na klávesy a kytaru hrají Svoboda a Andršt. Melodie, které ulpí hudebně senzitivnímu jedinci pod kůží a v mozku navěky. Všechny skladby z desky byly melodicky vyladěny pro jazzmeny i rockery. Na LP se vešlo šest skladeb. Byly to Drift, Stratus, Jarní rovnodennost, Mobilis in mobili, Zapomenutý ostrov, Říční písek a Piknik.

To byla labutí píseň. To byl konec dalších desek. Více jich nebylo. Tečku za pětiletou existencí skupiny udělalo vystoupení v říjnu 1978 na 7. pražských jazzových dnech v Lucerně. Všichni recenzenti shodně referovali o tom, že vystoupení Energitu bylo umělecký vyvrcholením festivalu.

A to byl konec Energitu. Skončil.

Luboš Andršt potom již hrál jinde a jinak. Milan Svoboda se propracoval k vlastnímu jazzovému orchestru. A Jaromír Helešic bubnoval do škopků u Kratochvíla i u Mišíka stal se z něj jeden z nejlepších evropských jazzových bubeníků a v roce 2004 vedl již několik let vlastní jazzovou kapelu. Elitní formaci.

Energit zanechal hlubokou paměťovou stopu v československém rocku.

Šíp času

            7. dubna 2017 vyšlo u firmy Supraphon bluesrockové album Time´s Arrow. Luboš Andršt se vrátil k repertoiru Energitu. S novými spoluhráči nahrál znovu materiál pro debutové album Energitu z roku 1973 (sic!), které tehdejší firma Supraphon n.p. nevydala. Andršt nahrál album s novými spoluhráči. Supraphon tehdy sestavě, kterou tvořili Ivan Khunt, Vladimír Padrůněk, Jaroslav Erno Šedivý a Luboš Andršt, žádnou šanci nedal.

            Album je natočeno v duchu sedmdesátých let. Šíp času natočil Luboš Andršt společně s Janem Holečkem, který zpívá a hraje na varhany značky Hammond. Na místě legendárního a nezapomenutelného baskytaristy Vladimíra Padrůňka zde hraje legendární Vladimír Kulhánek a za bicími sedí Jiří Zelenka. Ve skladbě Imprints (česky Otisky) hraje na housle další legenda – Jan Hrubý. Hned úvodní skladba Blue Dance uvede posluchače do jazzrocku sedmdesátých let. Původní nahrávka je agresivnější díky suše sejmutým bicím Erna, ale v současné nahrávce je milé oživení v poslechu hammondek. Ve druhé skladbě Loneliness se Andršt předvede jako prvotřídní slide kytarista s nádhernou barvou své kytary  a Jan Holeček velmi dobře zazpívá bez toho, abychom poznali, že nezpívá Čech. Ve skladbě Freedom jsem nevěděl, jestli do nahrávky,  po prvním poslechu ovšem, nedali zpěv Ivana Khunta. Ve skladbě Time´s Arrow se přiblíží Andršt koncepcí a  také barvou kytary ke Carlosovi Santanovi velmi příjemným způsobem, ve kterém je cítit obdiv. Holečkovo varhanní sólo v první polovině skladby připomene nádherný zvuk hammondek a ukáže také, že Gregg Rolie má v Čechách citlivého následovníka. Alespoň pro tuto skladbu.Na původním albu pro Supraphon a nebo Panton Records je skladba Crazy Rock, kde se Andršt předvádí jako prvotřídní rock & rollový kytarista. No, zkrátka, album je to více než povedené a zvukově nadčasové. V bookletu je uvedeno, že album je věnováno památce fenomenálního baskytaristy Padrůňkovi a také vynikajícímu zpěvákkovi a varhaníkovi Ivanu Khuntovi a neméně výbornému bubeníku Erno Šedivému. Je nesmírná škoda, že za komunistů skupina nemohla vydávat svou hudbu neboť se ukazuje, že česká odnož bluesrocku a jazzrocku měla zcela evidentně světové názvuky.

Diskografie:

Energit                                                1975 Panton LP

Soumrak / Zelený satén                                  1976 Panton EP

Jazzrocková dílna 2                            1977 Panton, sampler

Piknik                                                 1978 Panton LP

Bratislavské jazzové dni 77                1979 Opus, sampler, 2 LP

Time´s Arrow                                      2017, Supraphon CD, LP

© by Prax⁵⁴

Hudební archiv

Luboš Andršt a Enerit(2017)