Faunus

Faunus

(1969 – 1989)

                Skupina Faunus vznikla v roce 1969 na troskách skupin Ten Salamandr a J. Boys ve Valašském Meziříčí. Jejich rozpad byl způsoben tím, že někteří členové museli nastoupit k vykonání povinné vojenské služby v Československé lidovědemokratické armádě. Premiérové vystoupení se uskutečnilo v pátek 21. února 1969.

            První sestava skupiny Faunus bylo : Josef Feik (8. 2. 1950) – bicí nástroje, Jiří Čtvrtek – sólová kytara, Vladimír Badalík – basová kytara. Toto trio mělo na repertoiru skladby Cream, Who a taky tvrdé rhythm & bluesové skladby až do roku 1972.  Postupně se skupina začala rozšiřovat o další členy. Byli to Zdeněk Vaculík ( 9. 6. 1949) s kytarou a Vlastimil Vlček (22. 7. 1950), který vystřídal u baskytary Badalíka. Jednu dobu měla skupina i doprovodného kytaristu, kterým byl Oldřich Tomášek. Ten byl z nejlepší valmezké skupiny HIFI – 100. Chvíli s Faunusy hrál na saxophon multiinstrumentalista Zdeněk Gutt, jenž nevydržel tvrdé zkoušení a po nějaké době pokračoval v tanečních zábavových kapelách. Vokální složku skupiny doplňovaly dvě zpěvačky. Byly to Dana Fojtíková a Irena Stavinohová.

            Pro čtenáře určitě může být zajímavé, jak skupina Faunus začínala.

            „První zkušebnu měli u Čtvrtků ve dřevníku. Poslouchalo se vysílání radia Luxembourg. Texty se přepisovaly foneticky, odposlechy měli z magnetofonů a bubeník měl činel z dechovkového šramlu. Pro hudebníky byla doba těžká, ale zase přístup byl lepší – veškeré prachy za hraní se vrážely soustavně do aparátu. Časem jej opravdu měli na úrovni. Ovšem ze začátku se všechno dělalo na koleně: bedna ze starého kufru byla osazena reprákem z domácí  „Tesly“. Bylo to neuvěřitelné štěstí, že firma „Tesla Valašské Meziříčí“, vyrábějící reproduktory a jiné komponenty ozvučovacích aparatur, sídlila právě zde. V podniku zároveň pracovali lidé, kteří rockové hudbě přáli a tak se spousty komponentů a reproduktorů dostaly „ven“ mezi bigbeaty a později rockery i jazzmeny. Vyhlášený kytarista Radim Hladík by mohl vyprávět, jak se dostával k reproduktorům a jiným potřebným komponentům. Kapela Faunus  používala rovněž zapůjčené zvukové kombinace z místního kina. Byly to monstr bedny o rozměrech 2x2metry!. . . . “

            Na jaře roku 1975 se vykrystalizovala sestava Faunusu do super sestavy. Z Prahy utekl před politickou perzekucí hudebník a skladatel František Horký (14. 7. 1943) . Živil se jako barový muzikant v hotelu Apollo (To není moc socialistický název, co? Ale Valmez je od Prahy daleko a tak je hotel se jménem Apollo normálně existuje. Stejně tak i v Luhačovicích).

            V průběhu roku se sestava skupiny ustálila v historicky nejlepší sestavě: Josef Feik – bicí, kytara, zpěv a perkuse, Zdeněk Vaculík – kytar, saxophone, klávesy, bicí, syntezátor a zpěv, Vlastimil Vlček – basová kytara, syntezátor,piano, sólová kytara a zpěv, František Horký – hammond organ, kytara a vedoucí souboru. V době socialismu musel být ustanoven vedoucí souboru. Ten totiž měl plnou „odpovědnost za repertoár hudební skupiny.“ Je nutné podotknout, že všichni členové skupiny měli nejméně LŠU (Lidovou školu uměni).

            Každé dva roky musela skupina dělat tak zvané přehrávky před komisí Okresního kulturního střediska ve Vsetíně. Jedním z vrcholů skupiny bylo natočení jednoho pořadu pro Televizní klub mladých (TKM). Nejplodnějším obdobím skupiny byly roky 1984 – 85. Skupině pomáhal ostravský producent, skladatel, kapelník, varhaník Ivo Pavlík. Ten se je snažil protlačovat do TV. Členové skupiny při natáčení v TV museli mít zamaskované dlouhé vlasy (kadeřnice je podtočily) a nesměli mít jeansy (a tak byli oblečeni slušňácky v tesilkách a tvářili se jako jelita do kamer. Pavlíkovi se nepovedlo je prosadit do TV a do rozhlasu. Manažerská mafie fungovala dokonale. Borci jako Ladislav Štaidl, František Janeček, Petr Hannig (po roce 1989 ohromný demokrat a politický spasitel) si pohlídali, aby nějací troubové ze valmezu pronikli do celostátní medií. A tak skupině nevyšla jejich první nachystaná LP deska, kterou měli vydat u firmy Supraphon. Jak byli Faunus dobří naznačuje to, že jejich skladby přebírali i jiní hudebníci. Kupříkladu Věra Špinarová zpívala jejich skladbu 15. poschodí.

            Skupina Faunus , stejně jako spousta dalších po celé republice, byla tlakem komunistické administrativy dotlačena k tomu, že se uchýlila k hraní v restaurantech a barech hotelů a tanečních kaváren. Hráli tam „učesaný repertoir standardní barové kapely“, ale muzikanti se nedali a pokaždé do programu vrazili svou skladbu, svou verzi, svou vypalovačku či ploužák. Přežívali tak v letech 1985 až 1987. Tehdy to bylo nejhorší.

Konec konců

            V roce 1988 se František Horký opouští Valašsko a vrací se zpět do rodné Prahy. Přichází zlomový rok 1989 – ale skupina po odchodu Horkého jen přežívá. Vlastimil Vlček přebírá místo baskytary klávesy, baskytaru bere v kapele do ruky Josef Pončík a jako klávesistka a zpěvačka do skupiny přichází Vanda Trunečková.

            Po roce 1989 odchází pracovně do Německa Josef  Feik a tím skupina Faunus definitivně končí. Ale on ten konec byl předznamenaný tím, že Vlastimil Vlček začal v domácím studiu natáčet a realizovat nahrávky pro jiné interprety.

podle Erwina Hrusky Prax⁵⁶