Autobus se rozjel do strmého
kopce, ale v okamžiku, kdy chtěl řidič zařadit nižší rychlost, motor vypověděl
poslušnost a vůz se začal rozjíždět zpátky. Rovněž brzdy odmítly jakkoli
reagovat. Ve stejné chvíli za autobusem přijíž děl mohutný sovětský vojenský
náklaďák. Řidič autobusu zřejmě zpanikařil, otočil volantem na nesprávnou
stranu a autobus se začal řítit střemhlav do propasti …
21. srpen roku 1968 nebyl
osudným dnem jen vzhledem k invazi tzv. spřátelených armád do tehdejšího
Československa. Ve stejný den v dalekém mongolském Ulánbátaru zahynula při
tragické nehodě autobusu většina členů skupiny Karla Duby.
Průkopník elektrické kytary
Patří Karel Duba se svou skupinou do historie
bigbítu? Snadno lze nalézt argumenty, že nikoli, že je reprezentantem
středního, šlágrového proudu české populární hudby. Od nejširšího záběru dobové
populární písničky se však přece jen odlišoval – elektrickým kytarovým, a tedy
beatovým zvukem a aranžmá a dokonce i některými tituly repertoáru s jednoznačně
rockovým původem. Patří tedy do big beatu asi tak jako Mefisto nebo jiný
kytarista Miroslav Kefurt. Smíšený repertoár skupiny Karla Duby se rozprostíral
od shadowsáckých instrumentálek
Apači (Apache) a Atlantis přes zahraniční hity popového,
rockového, country & westernového i šansonového charakteru až po vyslovené
slaďáky na hranici kýče. Srdce pravověrných bigbíťáků si tak Duba nikdy
nezískal, ale ani o to neusiloval. S jeho jménem zůstane navždy spojen
chladný, hladký, kovový, nezkreslený a citlivě nahalený zvuk elektrické kytary.
Zhruba ve stejné době, kdy vznikaly první amatérské české
rockové skupiny, tedy na začátku 60. let, razil i Karel Duba malé obsazení s elektrickými kytarami, baskytarou,
saxofonem, klávesovými a bicími nástroji.sound jeho skupiny nebyl divoký, ale
naopak velmi umírněný, ′slušný′, stejně jako vystupování na jevišti a před
televizními kamerami. Byl však vždy dobře technicky zvládnutý, sladěný a
sehraný, zkrátka profesionální, jak se sluší a patří.
Po válce nastoupil do orchestru Josefa Venclů, ale v zápětí
přišla vojna v Armádním uměleckém souboru a s ním zájezdy po
republice. V roce 1948 se Karel Duba oženil a když zanedlouho komunisti
zavírali jeden český taneční podnik za druhým, přijal divadelní angažmá na
Slovensku, kde s manželkou setrvali skoro dva roky.
V roce 1951 se Duba přihlásil na konkurz do Orchestru
Jaroslava Ježka, který zakládal Alexej Fried, a dostal se opět do Prahy. Pak
účinkoval v souboru Divadla pražské estrády, v orchestru Jiřího
Procházky, s nímž se dostal i na první zahraniční zájezdy do tehdejší NDR
a do Polska a nakonec se stal kytaristou malé doprovodné skupiny Richarda
Adama. Vedle toho hrál s kapelou akordeonisty Slávy Kunsta a v doprovodné
skupině Josefa Zímy. K založení vlastního souboru se odhodlal na
počátku 60. let. Zpočátku to byla
studiová skupina pro nahrávání, později začali i veřejně vystupovat.
FISYO
Jméno Karla Duby se nerozlučně zapsalo do dějin české filmové hudby, neboť takřka po celou
svou kariéru nahrával jako stálý
externista kytarové party ve Filmovém symfonickém orchestru. Pro Dubu to jednak
byla jistota stálého příjmu a pak i jedna z nejdůležitějších muzikantských
škol. Naučil se zde rychle přizpůsobovat jednotlivým žánrům a druhům filmové
hudby, což se mu později hodilo vzhledem k mnohoznačnému stylovému záběru
jeho vlastní skupiny. Duba se tak nenápadně podepsal na většině filmů té doby,
nevyjímaje Starce na chmelu (1964), kde v obraze pod jeho zvukem jako
kytaristé vystupují Josef Laufer, Josef Koníček a Petr Musil.
Skupina Karla Duby
Kolik hudebníků a kteří prošli
skupinou Karla Duby není nikde zachyceno, avšak nejúspěšnější a nejplodnější
období od poloviny 60. let je spojeno se jmény
Jaroslav Štrudl (tenorsaxofon), Ivo Moravus (klávesové nástroje, tj.
zejména ionika), František Živný (basová kytara), a Josef Poslední (bicí
nástroje). Zejména Josef Poslední, dlouholetá opora orchestru Karla Vlacha, byl
již v té době legendárním swingovým bubeníkem, schopným rock′n′rollového
drivu. Pan Moravus se též do dějin českého big beatu zapsal varhanním partem na
slavné nahrávce Blue Effectu s Mišíkovým Slunečním hrobem (1969). Před ním obsluhoval
ioniku u Karla Duby i profesor Jan Hřivnáč.
S kapelou účinkovala celá plejáda zpěváků. K nejznámějším
patřili Judita Čeřovská, Hana Hegerová, Jiří Jelínek, Josef Zíma, Karel Štědrý,
Jaromír Mayer, Karel Hála, René Gleneau nebo Yvonne Přenosilová. Také to byl
zpěvák Josef Laufer. Zachovaly se dvě nahrávky prvním albu Night Club
z roku 1966. Byly to skladby Stick And Stones a Michelle.
Vladimír Mišík
Příznivce českého bigbítu bude nejvíce zajímat krátké působení
Vladimíra Mišíka v roce 1967.
„Neměl jsem co dělat a jen tak jsem postával v ulici
Františka Křížka,“ vzpomíná Mišík. „Najednou se vykloní z okna pan Duba a
křičí na svého syna: ′zeptej se toho Vládi, jestli teď někde zpívá.′ Já říkám
do okna: ′Nezpívám′. A on: ′A nechtěl
bys zpívat s námi?′ Tak jsem se dostal ke Karlu Dubovi.“
Duba skladatel
Většinu
zdatných instrumentalistů dovede zvládnutá technika nástroje časem i k vlastním nápadům, k vlastní
tvorbě. Nejinak tomu bylo i u Karla Duby, který se snažil o písničku, ′v níž by
nehrál prim zpěvák, ale orchestr′. Rovněž v instrumentálkách se snažil se
snažil aranží a interpretací zvýraznit hlavní melodickou linku tak, aby
působila jako písnička bez zpěváka. Z vlastní tvorby Karla Duby připomeňme
Dostavník, Echo Boogie, Pražská neděle, Kapitán Nemo, Letíme na Měsíc, Pozvání
do Orientu, Severní cesta nebo Aerotaxi.
Ze svých skladeb též sestavil Duba hudbu k sedmi krátkým
filmům.
„… na základě
dopisu Ministerstva spotřebního průmyslu z 11. 6. 1964 jmenuji Vás
oponentem resortního úkolu výzkumu a vývoje el. nástrojů … oponent vypracuje
písemnou zprávu a zúčastní se závěrečné diskuse úkolu nebo dílčího závěrečného
hodnocení s ostatními náležitostmi dle směrnice MSP z 16. 8. 1961…
… očekávám, že
tuto důležitou funkci budete zastávat s plnou odpovědností a při uplatnění
všech Vašich znalostí a zkušeností tak, aby s Vaším přispěním řešené úkoly
dosahovaly světové úrovně …
… podepsán ing.
V. Kopta, ředitel VHJ Československé hudební nástroje, Hradec Králové.
Skupina Karla Duby hodně cestovala. Nejčastěji
samozřejmě po Československu, ale tehdejší spřátelené socialistické země jako
Sovětský svaz patřily rovněž k vděčným místům pro účinkování. Čeští popaři
tam byli přijímáni jako věrozvěsti Západu, fanoušci se mohli po zvuku
bicích a elektrické kytary utlouct a
přitom se tu ještě dalo slušně vydělat.
Zájezdová
skupina odletěla do Mongolska 19. srpna 1968. Patřily k ní tři členky
kvarteta Inkognito, duo Kupšovský & Racek a mladí sóloví zpěváci Dana
Hobzová a Bohumil Vaněk. I zpěvák a trumpetista Jiří Jelínek (známý mj. jako
imitátor Louise Armstronga) byl na palubě.
Cesta
letadlem proběhla v pořádku, počátkem tragédie bylo nevinné pozvání na projížďku hlavním městem v dopoledních
hodinách 21. srpna. Jiřího Jelínka jako by osvítil duch svatý. Vystoupil z autobusu
před československým velvyslanectvím, aby zde předal dárek svému známému.
Autobus se už vracel k hotelu, ale do oběda ještě zbývala chvilka času, a
tak průvodce výpravy navrhl malou zajížďku přes most k prudkému srázu, u
něhož stojí starý klášter…
Autobus
se při pádu do propasti několikrát převrátil
a většina osazenstva z něj přitom vypadla. Zranění byli odváženi do
nemocnice na nákladních autech. Mezi těmi, co přežili, byl například začínající
basista Karel Vágner, který vyvázl se zraněnou páteří. Mezi těmi, kteří
zahynuli, byli zpěváci Marie Pokšteflová, Dana Hobzová a Bohumil Vaněk a
hudebníci Josef Poslední, Jaroslav Štrudl i vedoucí souboru, kytarista a
skladatel Karel Duba.
Singly Supraphonu:
Proč se trápíš (J. Petrů a
vokální skupina T. Vašíčka), 1963
Atlantis / Kapitán Nemo, 1963
Muž s kytarou, 1963
Dostavník, 1963
Vinnetou / Boogie noc tango,
1963
Apači (Apache)/ Letíme na
Měsíc, nahráno 1963, vydáno 1964
Jezdci v oblacích /
Koleje, nahráno 1962, vydáno 1964
Echo boogie / Killi-Watch,
1964
Pozvání do Orientu / Sarie
Marijs, 1964
Dominiku (J.Čeřovská)/ Pražská
neděle, 1965
Sedm statečných / Severní
cesta, 1965
Mně se líbí Bob (Y.
Přenosilová, pro Artii též s anglickým textem My Boy Lillipop),1965
Vzdálená galaxie / Boing,
Boing (A. Janoušková), 1965
Bílá místa (J. Mayer), 1965
Be-Bop-A-Lula (K.Gott) /Aerotaxi,
1965
I´ve Got A Woman / Green,
Green (obojí J. Laufer), 1965
Vinnetou / Poklad na stříbrném
jezeře, 1965
Chci psát na kolenou (J.
Zíma), 1965
Fever / Michelle (obojí J.
Laufer), 1966
Credi / In Questo Momento
(obojí Y. Přenosilová), 1966
Letkajenka (Svedish Letkis /
Sunkiss-Letkiss, 1966
All By Myself / My Colouring
Book, (obojí Y. Přenosilová), 1966
My Love / Bang-Bang (obojí
Dana Hobzová), 1967
I´ve Got A Woman (J. Laufer),
1967
Za pomoci měsíce (D. Hobzová),
1967
I Got You Babe (D.Hobzová, J.
Laufer), 1967
31˚ ve stínu (J. Laufer), 1968
Další skladby na
samplerech a EP deskách Supraphonu
1963: Kroky v písku
1964: The Day After
1965: Ten příběh, který
uvidíte (J. Zíma, K. Štědrý, EP Starci na chmelu), Drummer´s Dream
1966: Prague Hully Gully, Sukiyaki, Raunchy, Luna
Nel Blu (J. Čeřovská), Good Night Irene, Stick And Stones (obojí J. Laufer),
1967: International Raod
LP Supraphon:
Hit Parade 1968 Orchestru
Karla Duby, 1968 (zde je taky Summertime s V. Mišíkem)
TV a filmy:
Kytara Karla Duby zní v nepřeberném
množství českých hraných filmů 50.
a 60. let, řada písní a instrumentálních skladeb se
skupinou Karla Duby se rovněž dochovala v televizním zpracování (a to
včetně Summertime s Vladimírem Mišíkem, 1967).
Články:
N. Dlouhá: Karel Duba, Melodie
1965, č.7, s.153
Skupina Karla Duby, Melodie,
1966, III-IV, s.15
N. Dlouhá: Za Karlem Dubou,
Melodie 1968, č.11, s.324
S. Titzl: Osudných pět minut,
Hudba pro radost 1969, I-II, s.16
Encyklopedie jazzu a moderní
populární hudby,část jmenná, čs. Scéna, Praha 1990, s.112
© by Aleš Opekar
Žádné komentáře:
Okomentovat