PhDr. Lubomír Dorůžka

Lubomír Dorůžka

Muzikolog, publicista, překladatel. To jsou základní charakteristiky ze slovníkového hesla. Ale tento milovník jazzu má nemalé zásluhy o československou rockovou scénu.

Lubomír Dorůžka se narodil 18. března 1924 v Praze (opustil nás náhle 16. prosince 2013). Od mládí se intenzívně seznamoval s hudbou. Již v průběhu gymnaziálního studia se intenzivně věnoval jazzu a hlavně swingu. Na klavír ho naučila maminka, ale když jako mladíček procházel nejrůznějšími amatérskými soubory dostal se i k tomu, že se vzdělával v kurzech, které pořádala někdejší Unie hudebníků. Tam o jazzu přednášeli J. Stanislav, J. Šíma a nebo Emanuel Uggé. Od roku 1942 studoval soukromě skladbu u Jana Rychlíka. Později aranžoval několik skladeb pro orchestr Karla Vlacha. V letech 1942 až 1945 byl totálně nasazen na práci v továrně Walter. Z fanouškovské korespondence se skladatelem Josefem Vejvodou se vyvinulo vydávání amatérského ilegálně rozmnožovaného jazzového časopisu Okružní korespondence. A právě pře Okružní korespondenci se seznámil se svým pozdějším celoživotním přítelem Dr. Josefem Škvoreckým, který byl pro něj Erroll.

Tohoto časopisu si všiml významný hudebník, skladatel a zpěvák R. A. Dvorský a Dorůžku po skončení II. Světové války u sebe zaměstnal jako zahraničního tajemníka. Zde Dorůžka získal své první zkušenosti v oblasti obchodu s nakladatelskými právy. Současně pracoval na pozvání Emanuela Uggé v Kulturní politice jako redaktor.  K tomu ještě stačil přispívat do denníku Mladá fronta. Od roku 1945 do roku 1948 byl jednatelem spolku Gramoklub. Před komunistickým převzetím moci v únoru 1948 byl ještě redaktorem  měsíčníku Jazz. Tehdy měl na něj velký vliv J. Rychlík, který jej ještě za války uvedl do společnosti pro soudobou hudbu, kde Dorůžka po dva roky působil jako redaktor časopisu Rytmus.

Lubomír Dorůžka hned po skončení války začal studoval na Univerzitě Karlově hudební vědu a estetiku a připravoval se na disertační práci o jazzu. Do toho přišel únor 1948, kdy politickou moc v Československu převzali komunisté. O nějakou estetiku či hudební vědy a jazz nebyl zájem a tak Dorůžka přešel na obor anglická a americká literatura a povedlo se mu absolvovat fakultu v roce 1950, kdy získal titul PhDr. Neboli Philosophie doctor. Jeho absolventskou prací bylo Američtí romanopisci jazzového věku (Van Vechten a F. S. Fitzgerald).

            Pro PhDr. Lubomíra Dorůžku se stalo charakteristikou, že dělil své zájmy mezi hudbu a literaturu. A v hudbě dělil zájmy o organizační a publicistickou činnost.

Jako překladatel je významný tím, že překládal  F.S. Fitzgeralda, Williama Faulknera (například Báj), Listiny Aspernovy od Henryho Jamese. Samostatně přeložil díla Francise Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby, Diamant velký jako Ritz a Něžná je noc. Jeho obrovským přínosem je uvedení na český knižní trh především J. R. R. Tolkiena a jeho první knihy o hobitovi Bilbo Pytlíkovi a tedy knihy Hobbit aneb cesta tam a zase zpět, kterou přeložil František Vrba, kresbami vyzdobil Jiří Šalamoun a doslovem opatřil právě L. Dorůžka. Ovšem z dalších autorů anglosaského světa, které na československý trh ještě uvedl, to byli J. K. Toole, W. Styron, S. Brett a nebo R. Rendelová.

Dorůžka byl pro big beatovou hudbu, později správně uváděnou jako rocková hudba, důležitý tím, že dokázal spojit swingovou éru s nově nastupující rockovou vlnou a dovedl logicky absorbovat nové podněty. Pan doktor Dorůžka je elegán a gentleman anglického typu a  z toho snad plynul i jeho uvážlivý přístup k rockové huhudbě od samého počátku, kdy s ní přišel do styku. Svými diplomatickými schopnostmi a jazykovou a literární erudicí pomohl nesčetněkrát překlenout a zažehnat průšvihy, které měli jak jazzmeni tak i rockeři s komunistickou mocí.

Lubomír Dorůžka se postupně dostal až do Supraphonu, kde byl redaktorem pro zahraniční hudbu a jako vedoucí nově zřízeného zahraničního oddělení v roce 1958 prosadil vydávání letáku Hudba pro radost. V roce 1964 předal redakci Stanislavu Titzlovi a sám přešel jako vedoucí redaktor do nového měsíčníku Melodie. Tady do autorského kádru redakce získal mnoho mladších spolupracovníků. Byli to třeba Jiří Černý, Jaromír Tůma, etc. Postupem doby redakci neustále doplňoval novými a mladými redaktory, mladší a mladší generací. To byl důvod, proč měla Melodie tak vysokou hudebně – literární a informační hodnotu. V roce 1971 z vedení melodie odešel potom, co pustil do časopisu rozhovor se zpěvákem Waldemarem Matuškou, který se nelíbil cenzuře. Tehdy dostal pokutu 40 tisíc korun! Vysvětlení je níže uvedeno v rozhovoru s J. Leschtinou.

V roce 1968 se Dorůžkovi povedlo to, že Melodie ještě vydávala čtrnáctidenník Aktuality Melodie, což zvýšilo informovanost  české hudební veřejnosti. Tento čtrnáctideník byl zrušen s nástupem husákovské normalizace života v Československu. V roce 1969 byl jedním ze zakládajících členů Evropské jazzové federace. Ta se později přejmenovala na Mezinárodní jazzovou federaci. Deset let tam potom působil jako viceprezident a rok jako prezident.

            Lubomír Dorůžka napsal velké množství knih a publikací o jazzu i populární a rockové hudbě. A tak uvedu alespoň namátkou publikace Hudba amerických černochů (1958), Od folklóru k Semaforu (1964), Populárna hudba: priemysel, obchod, umenie (1978), Panorama populární hudby 1918 – 1978 (1981).  A to jsem nenapsal ani jednu publikaci o jazzu (viz Encyklopedie československého jazzu).

  Lubomír, David a Petr Dorůžkovi

V roce 2002 vyšla v nakladatelství Torst jeho další kniha. Je o jazzové hudbě v Československu: Český jazz mezi tanky a klíči. Ještě před tím napsal Lubomír Dorůžka svou memoárovou knihu Panoráma snů.

            Popsat aktivity Lubomíra Dorůžky a jeho přínos pro československou hudbu je nesmírný a v krátkosti málo popsatelný úkol. Doporučuji, aby si případní zájemci raději koupili jeho Panorámu snů.

Dr. Lubomír Dorážka  odešel za Erollem  16. prosince 2013.

S použitím materiálů Ivana Poledňáka a dalších Prax⁵⁵