Lucifer a The Fellows

Lucifer a The Fellows

Brněnský, téměř utajený železničářský bigbít

     Dřívější ČSD, tedy Československá státní doprava a dnešní ČD, tedy České dráhy, byly a stále jsou mamutími podniky. Tak jako většina tehdejších státních organizací i ona sdružovala různé zaměstnanecké zájmové spolky. Brněnská divize měla „pod svými křídly“ turistická a jiná seskupení a také hudební soubory z toho dvě bigbítové skupiny, které zřizovala. Lokomotivové depo Horní Heršpice registrovalo bigbítovou skupinu Lucifer a vozové depo v Maloměřicích The Fellows.

            

    Ovšem vznik obou se odehrál mimo „brány“ tohoto podniku. K založení Luciferu dopomohlo hudební oddělení Lidové školy umění na Charbulově ulici. Josef  Procházka (*1948) ji navštěvoval za účelem zdokonalování se ve hře na akordeon. V tom čase, ve druhé polovině roku 1963, byl sotva pár týdnů učněm vzpomínaného podniku ČSD. Jeho učitel vycítil zájem Procházky o modernější pojetí hudby, než byly harmonikové etudy a lidové popěvky, a seznámil jej s druhým návštěvníkem „lidušky“, kterým byl Petr Němeček (*1949). Ten chodil posledním rokem do základní školy v Křenové ulici a jeho spolužákem byl Stanislav „Hugo“ Káňa (*1949). Nejschopnějším ve hře na kytaru se jevil Němeček, a tak mu byla přisouzena sóla a doprovod zajistil Káňa. Procházka z inventáře hudební školy  „vyfasoval očesanou“ dechovkovou bicí soupravu, skládající se z velkého bubnu, rytmického bubínku a jednoho činelu. Nastalo období rozebírání rádií a klížení prkének na reproduktorové bedny. Trojice dostala příležitost zkoušet v prostorách Lidové školy umění. V první polovině roku 1964 poprvé vystoupili na besídce školy obou kytaristů, která se konala v kině Jalta sídlícího tehdy ve stejnojmenné pasáži. V rámci kulturních akcí „devítiletky“ vystoupili do konce školního roku ještě několikrát, a to především s kytarovými instrumentálkami, ale i zpívanými písničkami, jejichž přednes zajistil v roli nejen kytaristy, ale i zpěváka, Němeček. Němeček po prázdninách začal navštěvovat střední elektrotechnickou průmyslovou školu. Skupina v tom čase získala na post baskytaristy Procházkova soukmenovce z „učňáku“ Stanislava Filouše (*1948). A tak byla bigbítová skupina Lucifer na světě. Členové bigbítu Lidovou školu opustili a našli si ke zkoušení prostory v zámečku Mitrovských v parku naproti hlavního vchodu na BVV. Tou dobou se sblížili se starším bratrem Němečka, Pavlem (*1947). Oba bratři Němečkové navštěvovali tutéž střední školu a byli schopnými konstruktéry zvukových komponentů potřebných k zajištění hudebního přednesu. Starší z Němečků při vystoupeních obsluhoval zvukové přístroje a zastupoval skupinu, dnes bychom řekli, v roli manažera.

            Zanedlouho před mikrofon předstoupili dva kamarádi bydlící v jednom domě v Trnité ulici v místě dnešního příjezdu na parkoviště obchodního kompletu Galerie Vaňkovka. Byli jimi Jan Buchta (*1948) a Ladislav Králík (*1947). Ve zpěvu se střídali, ale zpívali i společně ve dvojhlasném duetu. Zřizovaní jim začala poskytovat Sdružená celopodniková organizace Československého svazu mládeže ČSD. (Pro nezasvěcené: Nejen politikou se ČSM, toto mládežnické hnutí, zabývalo a často bylo z iniciativy jednotlivců nápomocno k ušlechtilým skutkům. V té době již nebylo zvykem nutit kohokoli k přílišným fanatickým úlitbám.) Aby skupina mohla vystupovat na veřejnosti za úplatu, musela absolvovat přehrávky takzvaných lidových hudebníků. K tomu bylo zapotřebí mít ve skupině vedoucího se základní znalostí not a kapelnickými zkouškami. A právě takovým člověkem byl nastávající strojvedoucí a saxofonista Zdeněk Bár (*1948). Tím, že oběma bigbítovým skupinám Lucifer i The Fellows poskytoval službu nehrajícího kapelníka, navzdory tomu, že se jejich členové vzájemně neznali, tak je pojil. Bigbítová skupina Lucifer vykonala 25. ledna 1965 úspěšně v prostorách varieté Rozmarýn spolu s dalšími hudebními skupinami potřebné přehrávky. Možnost zahrát si na veřejnosti dostala bigbítová skupina v královopolském Besedním domě. Pravidelně zde vystupovala. V šestašedesátém roce v létě je také ještě bylo možné viděl hrát o nedělních odpoledních na brněnské Riviéře v altánku vedle tehdejší kolonády. Vše přerušila povinnost nastoupit vojenskou službu. Procházka s Filoušem po celý aktivní život byly součástí  železničářské „armády“ a pro nepravidelné pracovní služby již nebyli schopni se hudbě aktivně věnovat. I zbývající členové svou tehdejší zálibu opustili. I když bigbítová skupina Lucifer byla jen jednou z epizod v brněnském bigbítovém hnutí šedesátých let, měla své přívržence, kterým vytvářela neopakovatelnou atmosféru při jejich vyžití.

© by Jiří Donné Smýkal