The Fellows a Beatmongers

The Fellows a Beatmongers

     Přesto, že se prakticky nikdy členové bigbítových skupin Lucifer a The Fellows nesetkali, pojil je, jak již bylo v předešlé části podotknuto, společný nehrající kapelník a saxofonista, nadšenec Zdeněk Bár (*1948). Ne všichni členové The Fellows věděli, kdo jim dělá kapelníka a zřizovatele. Byli natolik zaujati hudbou, že se o to nijak nezajímali.

            Vznik této skupiny se prolíná s koncem  třiašedesátého roku, kdy se setkali ve „štatlu“, někde v prostorách horní části ulice Česká v blízkosti tehdejšího fotoateliéru oficiálně nazvaném Medvídek, Karel Vetchý (*1947), Lubomír Vidlička (*1947), Ivan Macourek (*1948) a Pavel Dítě (*1946). Je vhodné dodat, že Vetchý a Vidlička se dobře znali z průběhu povinné školní docházky. Dokonce spolu navštěvovali stejnou třídu, oba byli členy školního hudebního souboru a již tehdy je pojilo kamarádství. Stejnou Základní školu i třídu v Merhautově ulici navštěvovala nastávající brněnská kytarová hvězda bigbítové skupiny kapelníka a kytaristy Ivo Křižana (*1948), Stop The Gods, Petr Neubauer (*1947).

            Mladí hudebníci z bigbítu The Fellows svůj repertoár postavili na rokenrolových skladbách, které zpívali američané Chuck  Berry, Little Richard a jiní. Ve skupině The Fellows se role ústředního zpěváka zhostil nejprve nově příchozí Zdeněk Valášek (*1947), ale ten po čase odešel. Macourek, který se honosil neuvěřitelně rychle „trsajícím kytarovým beglajtem“, se po jeho odchodu ujal i sólového zpěvu. Post prvního kytaristy a zároveň vedoucího skupiny svěřili ostatní členové Vetchému, za bicími usedl Vidlička a na baskytaru začal hrál Dítě. Toho v polovině roku 1965 vystřídal Pavel Váně (*1949). Předcházela tomu Váněho zkušenost z předešlého bigbítového seskupení. Jeho otec Ladislav „Ben“ (Benjamin) Váně (*1922–1984) navštěvoval v letech 1963 a 1964 kurz angličtiny a seznámil se tam s Miroslavem „Danem“ Daňhelem (*1944). Pojila je nejen výuka cizího jazyka, ale i příchylnost ke hře na kytaru. Váňovi bydleli ve středu města za Červeným kostelem v Marešově ulici v místě, kde nyní stojí Bílý dům. Daňhel Váněho otce často navštěvoval za účelem společného hraní na kytary. Svědkem toho byl i Váně mladší, který docházel posledním rokem na základní školu, jenž nakonec Daňhela „zdědil“. Od svého otce, který jej jako první učil kytarové riffy, získal přídavkem jeho gibsonku se snímačem. Tuto dvojici doplnil hrou na baskytaru kamarád ze „štatlu“, bydlící o kus dál v rohovém domě při vyústění ulice Jiráskova do Veveří, Bojar Voda (*1948). Sólovými pěveckými zastupiteli se stali sestra Váněho Jitka (*1947) a Karel Ševela (*1947), který navštěvoval totožnou dvanáctiletku, jako nově příchozí Váně. Skupinu uzavíral bývalý Vodův spolužák z devítiletky a zároveň i jeho kamarád, docházející k soukromým hodinám na bicí u profesora konzervatoře Antonína Paseky, Vladislav Beneš (*1948). Sourozenci Váňovi měli ze svého domova nacvičeny „beatlesácké“ dvojhlasy, které úspěšně ve skupině uplatňovali. Psala se první polovina roku 1964 a skupina, která si na návrh Váněho dala jméno Beatmongers, začala zkoušet v jídelně tehdejšího závodu Tesla v Králově Poli.

V repertoáru měli písničky obdobných anglických skupin, jako byli The Beatles, a také již něco z vlastní tvorby. Do sálu „teslácké“ jídelny za nimi chodili přátelé a tak se uskutečnilo, mimo zkoušení i několik vystoupení. Všechny kytary členové skupiny zapojily pomocí utěsnění zápalkami do jednoho vstupu takzvané místní podnikové rozhlasové ústředny. Druhý vstup sloužil pro věhlasný „teslácký“ uhlíkový mikrofon zvaný pro trojúhelníkový tvar kobra, někdy také sýr, protože evokoval kulatou krabičku s dělenou poživatinou. Členové bigbítové skupiny Beatmongers zpívali „nacpaní“ u tohoto jediného mikrofonu. Čas se posunul na konec první poloviny roku 1965. Po ročním pobytu vyměřeném vysokoškolákům pro tehdy povinný vojenský výcvik, dal dohromady klavírista a kapelník Rostislav Hradecký (*1940) rokenrolovou skupinu s názvem Rocky Eagles. Všechna hudební uskupení, ve kterých Hradecký figuroval, Hajaja, Twist club, Big Beat club a Rocky Eagles, byla, stejně jako on sám, mezi zasvěcenou mládeží pojmem. Není tedy divu, že se Daňhel i Voda nechali zlákat a odešli do nově vzniklého rokenrolu Rocky Eagles vystřídat kytaristu Jaroslava Ohnoutku (*1944–1987) a baskytaristu Zdeňka Tylče (*1941). Daňhel  v této skupině působil až do jejího zániku v polovině roku 1968, kdežto Voda se měl ještě jednou s Váněm na hudební scéně sejít. Osiřelý Beneš se již bigbítu nevěnoval, hrál v barových skupinách, dostudoval Střední textilní průmyslovku, byl přijat na konzervatoř a v současné době je již řadu let členem operního orchestru Brněnského národního divadla. Váně začal v roce 1964 studovat prvním rokem na tehdejší slavné „dvanáctiletce Galašce“ na rohu ulice Galašova s dnešní Vídeňskou. Totožnou střední školu před ním absolvovaly takové hudební veličiny, jako Martha Elefteriadu, Ivan a Pavel Bartoňovi s Michalem Polákem z bigbítu The Shakers (Polák, pozdější člen Synkop 61), Jiří Rafaj proslavený svou autorskou písničkou Já su ten brněnské borec, nebo Ivo Pluháček, svého času evropská jazzová jednička na banjo. Tak tedy v polovině roku 1965, jak již bylo předesláno, Váně převzal v bigbítu The Fellows místo baskytaristy za Dítě. Váně měl nacvičeno několik instrumentálek „shadowsovského“ typu a po čase si místo u nástrojů s Vetchým vyměnili. Na Váněho popud si do svého repertoáru začali zařazovat razantnější skladby anglických Rolling Stones, Kinks a později Pretty Things. Byl také iniciátorem vlastní tvorby.

       
     První přehrávky takzvaných lidových umělců skupina složila již v říjnu roku 1964. Bigbít The Fellows hrával v sále Stadionu, v Besedním domě na Husově ulici, taky v sále restaurace Hvězda v Bystrci, nebo v „Žabinách“ v hotelu U Kozáků. Váně si vzpomíná na jedno z prvních vystoupení bigbítové skupiny The Fellows mimo Brno, a to na Jižní Moravě ve Velkých Pavlovicích. Tehdy s nimi z Brna jela „plotna“ kamarádů a příznivců, kteří vypomáhali s transportem zvukové aparatury a hudebními nástroji. Když skončila bigbítu Fellows veřejná produkce, členové, spolu s četným doprovodem, přespali přímo v sále. Po příjezdu vlakem zpět do Brna, je na nádraží čekala Veřejná bezpečnost (tehdejší policie) a odvezla si je k výslechu. Pořadatel je totiž udal, že snad někdo z nich v noci otevřel tamní sklad a vzal si v něm nějaké cigarety. Pro toto zdržení Váně sotva na poslední chvíli stihl okresní kolo povinně na střední škole nacvičované Spartakiády. V důsledku probdělé noci, snad tedy částečně i jeho vinou, se při vystoupení rozkmitala lavička při zdvihu nad hlavami cvičenců a došlo k hromadnému pádu, při kterém si snad někdo něco zlomil. Ostuda na veřejnosti jako „trám“.  Váně si to „odskákal“ sníženou známkou z mravů. 

© by Jiří Donné Smýkal