The Fellows
Členové The Fellows
v obsazení vedoucí a baskytarista Karel Vetchý (*1947), sólový
kytarista Pavel Váně (*1949), doprovodný kytarista Ivan Macourek (*1948)
a bubeník Lubomír Vidlička (*1947) vhodně taktizovali ve výběru
skladeb tak, aby byly co možná nejvíce odlišné od těch, které hrály v té
době již známé a zavedené brněnské bigbítové skupiny The Shakers, The
Ravens a nebo Synkopy 61. Dávali tak těmto skupinám možnost pozvat je
k hostování pro zpestření svých vystoupení. A to se jim také
dařilo.
Někdy v první polovině roku 1966 snad vznikly nahrávky
bigbítové skupiny The Fellows
zaznamenané na MG pás v improvizovaném studiu v domě, kde sídlila
kulturní agentura PKO, na brněnské Rivieře. Ale žádný zvukový materiál
se nedochoval.
Vetchý i Vidlička, kteří
vyhověli vojenským parametrům, byli „odvedeni“ a čekali nástup na vojnu
v šestašedesátém roce. A protože v té době nikdo nikdy neznal
dopředu přesný termín nástupu, vznikala tím jistá nervozita z očekávání.
Nakonec nastoupil v určeném roce vojenskou službu pouze Vetchý
a Vidlička až o rok později. Skupinu The Fellows to negativně
ovlivnilo, a tak ještě dlouho před odjezdem těch dvou se Váně
s Macourkem více sblížili a začali střádat plány samostatně.
V té době Voda přestoupil v Rocky
Eagles z pozice baskytaristy na místo druhého zpěváka
a příležitostného hráče na foukací harmoniku. A protože se cítil
méně využíván, znovu navázal s Váněm spolupráci ve hře na baskytaru.
Také pomalu končila svou činnost slavná bigbítová skupina The Shakers. Její člen, Ivan „Sádra“
Sultanov (*1946) coby kytarista v tom čase ještě nedostal budoucí nabídku
do skupiny Vulkán. Již dříve,
v období, kdy se ve The Shakers zdravotně zhroutil původní
hráč na bicí Vladimír Michálek (*1945), se Sultanov bravurně zhostil jeho
funkce do příchodu nového. Nastoupil tedy v roli bubeníka ve znovu
se formující skupině The Fellows. Dodnes Váně vzpomíná na jeho herní
pojetí, které s odstupem času vysoce hodnotí a je toho názoru, že
Sultanov byl tou dobou ve svém žánru na brněnské špici v užití tohoto
hudebního nástroje.
Snaha o zkvalitnění bigbítové
skupiny The Fellows skončila „jako když utne“. Váně dostal nabídku, která
se neodmítá. I když se jednalo pouze o „záskok“ na dva roky
za hráče odcházejícího na vojnu, bylo to místo ve skupině, která na
brněnské hudební scéně v té době již něco znamenala - v Synkopách 61.
Voda, ještě než emigroval v roce 1967 spolu se svou matkou
a sestrou do Spojených států amerických, konkrétně do státu Colorado,
stvrdil přátelství s Váněm společnou koupí válečného typu amerického
motocyklu Harley Davidson. Jezdili na něm například do Bratislavy za kamarádem,
již tehdy významným hudebníkem a kytaristou Dežo Ursínym (*1947–1995)
z bigbítu The Beatmen a ostatními. Vodova dobrodružná povaha
se projevila po té, co odjel mimo naši republiku s úmyslem zůstat
v zahraničí. Ještě jednou se tajně vrátil přes hranice, aby
se rozloučil se svou láskou Kateřinou. Po té navždy zmizel. Vodův
otec, který byl od rodiny odloučený, v Americe již pobýval. Voda
se snad v novém působišti nechal přejmenovat a přijal jméno po
svém strýci, Dittrich. Váně vzpomíná, jak Vodu v údivu pozoroval při mytí
jeho, na tu dobu dlouhých černých vlasů, tehdejším prostředkem na praní prádla
Tixem a jak si kudrliny rovnal žehličkou. Macourek se v roce 1967
přidal k bigbítové skupině New Towns působící v Novém Městě,
ve které byli mimo jiné, členy zpěvák Oldřich „Kepák“ Horák (*1948)
a kytarista Milan Heřmanský (*1949), oba etablovaní v Brně. Ještě
jednou se měli setkat Vidlička a Macourek v prostorách
vojenských kasáren. Později příchozí Macourek byl tehdy v pozici
„bažanta“. Vetchý se setkal ve vojenském prostředí s Rudolfem
Konečným (*1946) z rozpadlých brněnských The Shark (The Sharks)
a se slovenským klavíristou Mariánem Pauerem (*1947). Hudbou si
zpestřovali období trávené mimo civil.
Tehdejší českoslovenští bigbíťáci
se nevzdávali svého oblíbeného hudebního žánru ani ve změněných
životních podmínkách. Dokazuje to například hojná výměna názorů
a zkušeností v této oblasti pomocí dálnopisu a telefonu mezi
brněnským radistou Vetchým a členem jedné z nejvýznamnějších
olomouckých bigbítových skupin The Chickens Vladimírem Nechybou (*1947), toho
času člena ostravského vojenského bigbítu Avanti. Po návratu z vojenského
výcviku Vetchý dopomohl k natočení čtyř vlastních písniček Konečného, na
jejichž textech se spolupodílel. Tehdy přijel ze Slovenska
i Pauer. Natáčení pro vlastní potřebu se uskutečnilo ve zvukovém
studiu Fotofon v Alfa pasáži a toto hudební seskupení doplnil na bicí
Vidlička. Vetchý se potom pokusil o vzkříšení bigbítové skupiny The
Fellows, ale bez úspěchu. Nastoupil na pracovní místo v technickém
oddělení brněnského Mrštíkova divadla jako kulisák a odcházel z něj
v roce 1991 z pozice vedoucího. Po té nadvakrát pracoval
v Kulturním a informačním centru města Brna a mezi tím byl
zaměstnán v oblasti turistického ruchu ve slavkovském zámku a na
bojišti Austerlitz. Nyní pracuje pro soukromou firmu na brněnském letišti.
Macourek ani Vidlička se dále hudbou nezabývali a věnovali
se svým vyučeným profesím v údržbářských provozech. Vidlička mimo to
začal intenzivně prohlubovat již dříve započaté sportovní aktivity
a střední vzdělání si doplnil až později. Macourek se odstěhoval do
Prostějova, kde působí dodnes. Otec Váněho znalost angličtiny zúročil po své
emigraci do Kanady v roce 1968. Snad již při navštěvování kurzu cizího
jazyka tušil, že tehdejší Československá republika nebude jeho jediným domovem.
Když ve čtyřiaosmdesátém roce zemřel, nepustilo naše tehdejší
politické zřízení jeho nejbližší (včetně syna a dcery) na pohřeb. Váněho
hudební aktivity po členství v Synkopách 61 dál pokračovaly
ve skupinách Progress Organisation, Collegium
Musicum, Atlantis, ve Skupině Aleše Sigmunda, Skupině Jana Sochora, Progres 2, Bronz, Bowle a ostatních. Od sametové revoluce
se až do současné doby angažuje v oblasti soukromých rozhlasových
stanic.
I kdyby bigbítová skupina The
Fellows byla pouze nápomocná k nastartování hudební kariéry takové brněnské
hudební osobnosti jako je Pavel Váně, stačilo by to k její pevné pozici na
dějinném brněnském bigbítovém poli.
© by Jiří Donné Smýkal
Žádné komentáře:
Okomentovat