úterý 31. prosince 2019

Fedor Frešo

Fedor Frešo

6. ledna 1947 se narodil v Bratislavě jeden z nejexcelentnějších  slovenských baskytaristů Fedor Frešo. A můžeme říci, že nejen slovenských, ale i českých.
Na bratislavské konzervatoři absolvoval studium hry na kontrabas. Narodil se do rodiny slovenského hudebního skladatele Tibora Freša. Maminka byla hudební redaktorkou v Československém rozhlase v Bratislavě.
Opustil nás náhle 26. června 2018 v Bratislavě.
Od roku 1968 působil jako profesionální hudebník šest let. V těch letech hrál především ve skupinách Prúdy, Soulmen a Collegium Musicum. V roce 1974 pověsil basu na hřebík a šel na dva roky dělat redaktora Československého rozhlasu v Bratislavě. Jenže to dlouho nevydržel a po dvou letech opět nastoupil dráhu excelentního baskytaristy. V sezóně 1976 – 77 působil v Hladíkově Modrém efektu a od roku 1979 byl kmenovým členem Griglákových Fermát čtyři roky. Pavolu Hammelovi pomáhal znovu oživit Prúdy  a potom rok působil příležitostně ve skupině Klobása. To bylo v roce 1985. Od roku 1986 Fedor hrával i se skupinou T a R Band. Kromě těch živých vystoupení je vyhledávaným baskytaristou a aranžérem.
            Ve všech skupinách, ve kterých hrál, byl v jejich vrcholných obdobích. Především na konci šedesátých let byl tou nejvýznamnější oporou ve skupinách Prúdy, Soulmen a Collegium Musicum. Od konce šedesátých let do první poloviny osmdesátých let se podílel na třinácti klíčových albech československé rockové scény. Natáčel nejdůležitější desky s Collegiem Musicem, Prúdy, Fermata a jediné EP skupiny Soulmen.  
Po roce 1989 si Frešo udělal jazykovou školu.

 © by Julius Kinček a doplnil Prax70

Emil Viklický a Fedor Frešo


 


Hudební archiv     I Wich I Were                    Hommage á Johan Sebastian Bach

neděle 15. prosince 2019

Framus Five a Framus 5


Framus Five 
    Michal Prokop už sice zpíval jako dítko ve školních sborech, ale ani ve snu by ho nikdy nenapadlo,že by se mohl stát profesionálním zpěvákem. Jeho cesta k rythm & blues vedla přes tradiční vedla přes tradiční a moderní jazz. Chodil na oblíbenou Studijní skupinu moderního jazzu Pavla Smetáčka, vnímal populární charleston. Svatostánkem byla na začátku 60. let Reduta na Národní třídě. Tady taky Prokop v zimě 1966 slyšel hrát a zpívat skladby Ray Charlese v podání mladíčka  ve vojenském, z něhož se vyklubal Ján Lehotský. Zážitek z Reduty mu objevil nový repertoár, ale to již předbíháme.

 Hledá se bubeník
            První hrátky s kytarou vzešly z okolí spolužáků z jedenáctiletky a později i vysoké ekonomické. Repertoár odvodili z Ježka, Voskovce, Wericha a Suchého, ale když si pak pořídili na španělky první snímače, stali se hlavním zdrojem Shadows. Na kytary hráli Michal Prokop a Jiří Gros, na klavír Ivan Trnka, a na baskytaru Pavel Křížek. Bubeníci se často střídali, jeden čas tu dokonce bubnovala i dcera E. F. Buriana, studentka DAMU Kateřina Burianová. Prvním, opravdu stálým bubeníkem se stal na jaře 1964 Jiří Reichelt.
            Pavel Křížek pak odešel studovat do Liberce a na baskytaru byl přijat Antonín Kubát. Zkoušeli v bytě u Prokopů, pak v místním mládežnickém klubu na Vinohradech, až našli útočiště v divadélku ′Na palubě′ v libeňských loděnicích. Zde získali první zkušebnu s aparaturou.
            První veřejné vystoupení proběhlo v září 1964, název Framus odvodili ze značky strun, dovezených z NSR.

Hledá se zpěvák
            Na podzim roku 1965 odešel baskytarista Kubát na vojnu a skupinu opustil i tehdejší bubeník Karel Kolář. Vedoucímu libeňského divadélka se podařilo skupinu vypudit a její členové pak měli během shánění nové zkušebny dostatek času i na poslouchání nových nahrávek. Mezi nimi se stále častěji objevovali Animals nebo Manfred Mann. Toho nakonec viděli v Praze naživo v říjnu 1965!
            Všechny ostatní české kapely už dávno zpívaly. Hrát instrumentálky Shadows v polovině 60. let bylo trochu zastaralé, ale pokusy o zpěv v rámci sestavy Framusu dopadaly katastrofálně. Krátký čas zkoušeli i Karla Zicha,ale ten chtěl ze skupiny jen basistu a bubeníka a zpívat Elvise, a tak se s ním zase raději rozešli.
            Nakonec se rozhodli uspořádat na místo zpěváka konkurs, ale to byla ještě větší bída. ′Než tohle, to radši zkusím zpívat sám′, rozhodl se Prokop.
            V červenci 1966 Cestovní kancelář mládeže nabídla důvod ke zmobilizování  sil: tři týdny účinkování  na mezinárodním  táboru mládeže na Živohošti. Asi dvacet hodin před odjezdem přišel patnáctiletý baskytarista Ladislav Eliáš. V říjnu 1966 se bubeník Pavel Reichelt vrátil z vojny a Framus mohli začít nový rozjezd.

Prokop za mikrofonem
            Vinohradská skupina Framus byla již velmi známá ve svém obvodě a měla místní hit Music For Black Blue. Slečna Blanka Zapová z OKD na Praze 4 si skupiny všimla a pomohla jí se zkušebnou i aparaturou.
            Framus nasával rythm & blues  přes bělošské skupiny i Ray Charlese, ale do toho stále míchal oblíbené Shadows. Potíže se zpěvem přetrvávaly. Když se začátkem roku 1967 Framus přihlásil do soutěže pořádané klubem Ekonom, propadl na celé čáře.
            Velkou zásluhu na tom, že Prokop nakonec natrvalo zakotvil za mikrofonem, má povzbuzení, kterému se budoucímu profesionálnímu zpěvákovi dostalo od zkušeného Matadora  Otto Bezloji. Slyšel Prokopa s Framusem ještě v lednu na vystoupení v Tiri klubu na Pankráci, kde se Prokop osmělil zazpívat do mikrofonu Boom Boom Johna Lee Hookera (podle Animals). Bezloja Prokopa ujistil, že má dobrý hlas a cítění na černou hudbu a že by se měl zpívání věnovat jako hlavnímu oboru.
            Repertoár se tříbil již jednoznačným směrem k soulu a k rhythm & blues, nikoli však k Motown soundu. Ten byl založen na dokonalém  a komerčně účinném studiovém nahrávání, a to bylo české skupině tak jako tak nedostupné.
            Mezi Charlesovkami dominovaly skladby I Believe to my Soul, Hit the Road Jack a  Hallelujah I Love Her So. Od Jamese Browna vzešla I´ll  Go Crazy, od Wilsona Picketta If You Need Me, od Erika Burdona a Animals For Miss Caulker a od Spencer Davis Group Keep on Running nebo  Watch Your Step.

Framus Five
            V květnu 1967 přijali pozvání do sálu v Ostrčilově ulici, kde chtěl Evžen Fiala založit klub. Po náznacích demolování sálu při produkci  Primitives Group však z klubového plánu sešlo, nicméně plánované vystoupení proběhlo, a skupina tu poprvé hrála pod názvem Framus Five.
            Těmi pěti stabilními členy byli  míněný Michal Prokop – stále ještě kytara, ale již i zpěv, Ivan Trnka – klavír a varhany, Jiří Gros – kytara, Ladislav Eliáš – baskytara a Jiří Reichelt – bicí.
            Přihlásili se do soutěže v Music F Clubu, kde už vystoupili s výhradně rhythm & bluesovým repertoárem. S pátým místem dostali i pozvánku k dalším koncertům v Music F Clubu na sezónu 67/68.
            V říjnu 67 proběhly  v Music F Clubu další dva společné koncerty společně s Primitives Group. V listopadu už měli samostatnou premiéru s pořadem I Believe To My Soul. Vysloužili si pozvání na beatový festival.
             V listopadu si také odbyli první  vystoupení v Klubu Olympik. Pozvali je tam Matadors, s nimiž začali Prokop, Trnka a Eliáš pravidelně jamovat v pověstném New Clubu.

Dechy
            Členové Framus Five se snažili co nejvíce vstřebávat a využívat jazzové prvky, navštěvovali vystoupení Jana Hammera i jiných jazzmenů. Důležitou inspirativní roli tu sehrála jazzová skupina bratří Adderleyů z Floridy a chicagský klavírista Ramsey Lewis. Velký vliv na Michala Prokopa mělo album Formidable Rhythm And Blues, začal se programově snažit o co nejvěrnější splynutí  s černošským pojetím rhythm & blues.
            Ze slyšených zahraničních nahrávek je velmi inspirovaly dechové sekce, které se rozhodli napodobit. Těsně před beatovým festivalem v prosinci 1967  tedy rozšířili skupinu o dechové nástroje. Kromě toho byl také vyměněn bubeník. Reichelta vyměnil Petr Klarfeld.
            Dechaři Framusu nikdy zcela nezapadli do kapely. Většinou šlo o konzervatoristy, kteří neměli vyhraněné soulové nebo bluesové srdce. V kapela se tak sešli bluesoví nadšenci, kteří nechtěli žít ničím jiným a konzervatoristé, kteří střídali bigbeat třeba s Národním divadlem.
            Nové sestavě se na festival podařilo nacvičit jen čtyři skladby, přesto zde zanechala svůj zřetelný otisk: dostala se do finále mezi sedm nejrenomovanějších českých beatových souborů, Trnka byl dobře hodnocen jako klavírista a především Prokop, zpívající od ledna daného roku, dostal hlavní cenu jako nejlepší zpěvák festivalu.
            Altsaxofonista Mirek Vlk zahrál jen na festivalu a odešel. Místo něho nastoupil tenorsaxofonista Jiří Burda. Trombonistou byl Vítězslav Müller. Z oblasti tradičního jazzu přišel  barytonsaxofonista Josef Šimon Kučera. Od roku 1968 působil Jiří Gros jen jako manažer a o sóla se dělili dechaři s Trnkovým piánem. V tomto obsazení například nahráli v červnu 1968 EP desku pro Supraphon.
            Po Müllerovi, který dal časem přednost angažmá v zahraničí nastoupil na trombón konzervatorista Jindřich Dostál. Na trubku hrál Jiří Izera, kterého vzápětí vystřídal Ivan Umáčený.
            Přítomnost dechových nástrojů je donutila zabývat se aranžováním, které měl na starosti především Jiří Burda. Troufali si i na skladby se zvukem velkého orchestru.
            S dechovými nástroji Framus Five hrál až do poloviny roku 1969, i když často jen ve zmenšeném obsazení Burda -  saxofon a Umáčený – trubka. Pak nastala krátká perioda v obsazení varhany, baskytara, bicí a Michal Prokop – zpěv bez kytary, ale zato s flétnou. Tuto etapu dokumentuje  SP Modrá ryba / Co zbude z lásky. Texty k obě skladbám napsal Vladimír Poštulka.



Modrá ryba
Vídám ve snu hejna modrejch ryb
Hloubkou moře plout a mizet v tmách
Míjí bárku  mou to hejno jak šíp
Míjí síť mou jak láska můj práh

S vervou ztroskotám když chystám loď
S prázdnou sítí každý ráno se vracím
Mívám v sítích jen chaluhy slov
co vézt bych chtěl, to cestou ztrácím

Za modrou rybou až na dno snů plout
To je můj první a poslední soud
Za modrou rybou plout a najít
Ten zázračnej kout
Zvednout možná jednou sítě plný ryb
Žádná z nich však nikdy modrá není
Vím až najdu ji pak bude mi líp
Až najdu ji pak všechno se změní

Co zbude z lásky
Svítá noc účtů už končí a přichází den
Zbývá už sečíst jen slzy a sbohem si dát

Zbývá pár slibů a bílá je hrůza čtyř stěn
Svítá, křik ptáků a klíží se víčka,  jdi spát

Co zbude z lásky v půl sedmý ráno?
Co zbude z lásky pro chvíle příští?
Spálit dopisy, vrátit dluhy a k snídani gin si dát

Svítá noc účtů už končí a přichází den
Zbývá jen vrátit pár knížek a tvůj kapesník

Zbývá pár slibů a bílá je hrůza čtyř stěn
Svítá, už končí noc účtů tak měj se jak chceš

Co zbude z lásky v půl sedmý ráno?
Co zbude z lásky pro chvíle příští?
Spálit dopisy, vrátit dluhy a k snídani gin si dát….



Kapela pro fajnšmekry
            Framus Five se stali kapelou pro fajnšmekry. Na George & Beatovens  v Beat cupu  klubu Olympik (22. 5. 1968), kde vítězství určovali fanoušci, neměli. Vyhledávali je spíš milovníci blues a soulu a Prokop jim na koncertech poučeně  ohlašoval autory a interprety všech převzatých písní. Na domácí scéně jim byli spřízněni jen ranní Hipps Jana Spáleného a slovenští kolegové Ján Lehotský a Blues Five Petera Lipy.
            S vlastní tvorbou začali opatrně. První vlašťovku přineslo elpíčko, nahrané v říjnu a listopadu 1968 (Supraphon 1969). Prokopova skladba Blues In Soul dala název exportní verzi alba (Artia 1971). Album bylo nahráno po různých studiích a pak byl mezi písně uměle dotočen potlesk. Tato cesta ke správné live atmosféře rozhodně nevedla a tak kompaktní reedice  z roku 1995 tento ′fígl′ opět odstranila. To se ovšem povedlo jen proto, že se Karlovi Knechtlovi, jako editorovi, a jeho spolupracovníkům v Bontonu, podařilo najít originální master bez potlesku! Po tolika letech!
            Srpen 1968 strávili Framus Five v Jugoslávii. V prosinci se zúčastnili II. Československého beatového festivalu. V srpnu 1969 zase brázdili Polskem, tentokrát vedeni manažerem Michalem Zelenkou.  Navázali kontakty s polskými rockery Skaldowie, Czesławem  Niemenem  a skupinou Dżamble, kterou zase pozvali do Čech.
            V repertoáru začalo převažovat bílé blues pod zřetelným vlivem  Al Koopera, Blood, Sweat & Tears a Arthura Browna. Na premiéře v Music F Clubu 22. 10. 1969 předvedli vedle Brownových skladeb jako Fire a nebo  I Put A Spell On You. I vlastní šestidílnou suitu, základ pozdějšího Města Er.
            Na Hod boží velikonoční 1970 si zahráli v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí Beatové pašije se skladbami převzatými i vlastními (Overture of Future, Don´t Be a Fool, Killing Floor). Získali nového bubeníka Pavla Kundruma, vzápětí vystřídaného Jiřím Kyselou a nakonec Kášou Jahnem. Novým kytaristou se stal Luboš Andršt.
Město Er
            Michala Prokopa texty dlouho nezajímaly, bral je jen jako zvukomalbu, tak jako vnímáme italštinu v operách nebo latinu v liturgii. Začátek 70. let však přinesl zákazy všeho anglického a doba nazrála k opojným fůzím a uměleckým ambicím. V dílně Framusu vznikla několikadílná suita na vlastní, nepříliš zdařilé anglické texty. Ďábelský nápad Hynka Žalčíka, požádat o přetextování básníka Josefa Kainara, předznamenal další podobný projekt Flamenga – Kuře v hodinkách.
            Michal Prokop okouzlen eklektickou potencí současného rocku, přistoupil k famóznímu projektu, kterým završil první etapu skupiny Framus Five. Do Města Er se pokusil navršit všechno, co bylo v dané době k dispozici: rock, jazz, smyčce, dechy, poezii.
            Z dnešního hlediska působí mozaikový celek poněkud nevyrovnaně a mnohé pasáže samoúčelně (veselá swingová hudba po neveselém  obsahu textu, sólo na bicí nástroje). Ve své době ojedinělá, a proto přece jen pozoruhodná a záslužná snaha po větší prokomponovanější ploše jedné strany LP desky je dokladem toho, kam mohla část české populární hudby směřovat, kdyby nebylo normalizace (poznámka pro mladší než jsem já: komunisti, čili komouši, zakázali vše, co jen trochu připomínalo rock, blues, angličtinu, Anglií, Francii, Německo, USA, Itálii, Evropu ...).
            Kainarovi se do spolupráce nechtělo, nechal se zlomit až po několika lahvích portského. I když jsou texty Města Er, podobně jako hudba, rozkouskovány do řady motivů, které na sebe navazují jen volně a nesrozumitelně, přesto svou neurčitelností, zamlžeností až somnambulností vypovídají o době, charakteristické  rozbitím určitých hodnot a ztrátou perspektiv.
            Výchozím bodu textu je paralela měst skutečně existujících, ale zaniklých (starověkých), a trvajícího města imaginárního, v člověku vytvořeného. Název Er byl zřejmě parafrází na jedno z nejstarších, symbolicky doložených kulturních středisek – Ur. Symbolizuje odvěkost a prastarost vnitřního pocitového světa člověka a mezilidských vztahů. V povědomí básníka mohla pracovat i významová rovina latinské předpony ′er′ (například zatímco ′ratio′ znamená  ′rozum′, ′teoretické vědění′, ′erratio′ znamená ′bloudění′).

Skepse 70. let
            Framus Five nahráli  Město Er na přelomu let 1970 a 1971, kdy již jako fungující kapela vlastně neexistovali. Svou koncertní derniéru si Framus Five odbyli 9. 11. 1970 v Kulturním domě barikádníků. Co naplat, že Luboš Andršt předváděl brilantní prstovou techniku, nápaditá sóla a poučené využívání kytarových krabiček. Perspektiva 70. let rockové kultuře nepřála a Město Er zůstalo labutí písní této etapy skupiny.
            Michal Prokop podlehl na jaře 1971 skepsi, která jej vedla k přesvědčení, že tuto dobu přežije jen ve standardním oficiálním popu. Vrhl se do hudby, které sám nevěřil. Zpíval se skupinou Šest strýců (Dám ti mat), s Hanou Zagorovou (Léta hlaď mou tvář), s Evou Pilarovou a Karlem Gottem. Mezitím též účinkoval v semaforské Kytici nebo s jazzrockovým Mahagonem. Z popového prokletí se začal osvobozovat až s obnovením skupiny Framus 5 v roce 1978 …

Noc je můj den
Noc je můj den
budím se, když hvězdy vyjdou.
Odhodím sen
a hned potom začnu žít.
Kdo tohle pozná tomu už je to jasný
vždyť noc není hrozná

Noc je můj den.
Ne každá holka zůstane za noci věrná.
Ještě že může v černý tmě schovat tvář.
Kdo tohle pozná tomu už je to jasný.
Vždyť noc není hrozná
noc je můj den....


Diskografie Framus Five:
Hold On, I´m Coming /  I Believe To My Soul                                      1968, Supraphon
In The Midnight Hour / Ton Of Joy
                Mojo Mama / Don´t Set Me Free                                                           1968, EP, Supraphon
Beat-line Supraphon                                                                                              1968, Supraphon, sampler
                Respect / Nobody Knows You When You´re Down And Out
My Days Are Numbered / Work Song                                                   1969, Supraphon
Respect / Nobody Knows You When You´re Down And Out                               1969, EP, Artia-Supraphon, na druhé straně The Rebels
2. Československý beatový festival                                                      1969, Supraphon, sampler,
Keep A Light In A Window / Georgia
Night Club ´68                                                                                       1969, Supraphon, sampler
                Why Am I Treated So Bad / Nobody Knows You…
Modrá ryba / Co zbude z lásky                                                                             1970, Panton
Blues In Soul                                                                                         1971, Artia-Supraphon
Kapela / Noc je můj den                                                                        1971, Supraphon
Město Er                                                                                                               1971, Supraphon
Obelisk                                                                                                  1978, Supraphon, sampler
Blues In Soul                                                                                         1995, Bonton

Film
Keep A Light In The Window, I Believe To My Soul,Hold On, I´m Coming,
′Kdopak by se beatu bál′, rež. Ivan Roch, ČsT 1969
Modrá ryba ′Léto v Supraphonu′, ČsT 1970

Tisk a publikace
Historie Framus Five, Klub Olympik 1968, říjen, s.12, 7-8
Jiří Trnka: Současnost Framus Five, Klub Olympik 1968, listopad, s. 5-7
J.K.Sýkora: Evangelium sv. Prokopa, melodie 1968, č.8, s.232
Jan Smoeger: Framus Five v Aréně, Aktuality melodie 1969, č. 8, s. 3
Petr Sís: Framus Five (rec. Desky), melodie 1969 č.10, s.318
Jiří Havelka: Michal Prokop a Framus Five v nové útočné formaci, Aktuality Melodie 1969, č.21, s.3
Ondřej Konrád: Framusácká rebelie a neb Smetanový bůh ohně, Aktuality Melodie 1969, č.23, s.3
Petr Sís: Na jedné větvi s Michalem Prokopem, Aktuality Melodie 1969, č.24, s.1
Karel Knechtl: S Miškou Prokůpkem o všem možném, ale hlavně o Polsku, Aktuality Melodie 1969, č. 25, s. 4
Richard Balous: Beatové pašije, Aktuality Melodie 1970, č. 9, s.4
Petr Sís: Framus, skutečně Five, Aktuality Melodie 1970, č.14, s.3
Hynek Žalčík: Černý sen ze sklepů za tebou ruku vztáh′…“ Melodie 1972, č.2, s.47
Jiří Černý: Město Er, Melodie 1972, č. 9, s. 287
Alexander Goldscheider: Labyrint poprvé Framus Five naposledy, Aktuality Melodie 1970, č.24, s.3
Hynek Žalčík: Chvíle lásky Josefa Kainara, Gramorevue 1972, č. 12, s.9
Ondřej Konrád, Vojtěch Lindaur: Život v tahu, Praha 1990, s. 40-41
J.K.Sýkora: Bylo to krásný (v Rythm & Blues, Praha 1985, s.225-227)
Jiří Vejvoda: Nárok na rock, Bratislava 1989, s. 146-157
Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Praha 1990, s.442-444



© by Aleš Opekar

         


Framus 5
(1978 – 2023)
 „Per aspera ad astra!  Hlavně to nesmíš vzdát, musíš hrát jen tu svou muziku se svými muzikanty a zvukaři a managery. Potom zlomíš i komunistické cenzory!“

            První období souboru Framus Five a jeho leadera Michala Prokopa skončilo nástupem normalizace v r. 1971. Tehdy se na trhu krátce objevilo LP „Město Er“, ale vzápětí bylo rychle staženo. Nicméně v té době už soubor stejně neexistoval.
            Nastala krušná doba – rockové kapely byly tlačeny ke zdi takzvanými rekvalifikačními zkouškami, dlouhý vlas u nich nebyl vítán, elektrická kytara už byla opět nástrojem západní ideologické diverze a tak i skladby a názvy kapel musely být české a nebo alespoň neanglické. Prokop se po rozpadu Framusu mihl krátce ve Flamengu, v Jazz Q, nicméně na 3. Čs. Beat festivalu už zpíval se skupinou Šest strýců skladby od Blood Sweat And Tears. Také se věnoval střednímu proudu (mj. zpíval s Evou Pilarovou, spolupracoval s TOČRem a v letech 1972 – 5 vystupoval v programu Hany Zagorové). Objevil se také v divadle Semafor jako herec ve slavné Kytici.


                                V roce 1975 se pokusil o comeback s jazzrockovou skupinou Mahagon se kterou vystoupil na 1. jazzrockové dílně na PJD, kde také poprvé spolupracoval se skupinou C&K Vocal. Poté s některými členy Mahagonu založil skupinu Profanohagha (později přejmenovanou na Aerofon), která ovšem měla také jepičí život. Nicméně s ní aspoň stačil odjet turné po Polsku společně s britskou pop rockovou skupinou Mud. Takže následovalo opět hostování v souboru E. Pilarové a dokonce členství v doprovodném vokálním sboru u Karla Gotta během jeho turné po Západním Německu. Avšak Prokopova touha po rocku neustále sílila, a když si zazpíval několik písní se Skupinou Fr. Ringo Čecha v Ringově televizním pořadu, byl již pevně rozhodnut.
            V roce 1978 tedy zpěvák (snad i po vzoru znovu se vrátivších Animals) konečně obnovil pod názvem Framus 5 svoji bývalou kapelu, přičemž její výchozí obsazení bylo následující: Michal Prokop (voc, acg), Ivan Trnka (ks), Miki Bláha (bg), Milan Vitoch (ds), Rudolf Chundela (g). Hudební materiál skupiny vyzníval dost nejednoznačně – na jejích tehdejších koncertech byly ke slyšení jak nové rock-bluesové věci, tak i soulové bonbónky, které Prokop zpíval v 60. letech. Kapela dokonce nazkoušela i slavné Město Er, což je skladba dlouhá skoro dvacet minut.
             „V té době jsem neustále hledal, jak by ten novej Framus měl vypadat, jak by měl znít. Pokusil jsem se navázat na to, co skončilo u Města Er, ale ta kontinuita se prostě úplně navázat nepodařila,“ říká dnes Prokop. A nebylo divu – za deset let se v hudebním světě stane spousta věcí, a to, co bylo ještě včera progresem, je dnes buď slepou cestou anebo v lepším případě středním proudem. Takže toto Prokopovo snažení vyneslo několik ne zcela vyprodaných koncertů, pár singlů a LP deskuHolubí Dante“(1980, vyšla o rok později), kterou sám Michal Prokop považuje za svoji nejslabší. Nicméně znamenala určitý návrat Prokopa do širšího diváckého povědomí.
            Na začátku 80. let prošel Framus 5 několika personálními změnami (např. místo Chundely přišel kytarista Martin Koubek, místo Vitocha bubeník Tomáš Suchomel) a sestava se stabilizovala až příchodem klávesisty Lubora Šonky. V onom roce 1982 se soubor nacházel v krizi a Šonka viděl jedinou možnost – spojit se s člověkem, se kterým se už jednou nerozešel v dobrém v době svého působení u C&K Vocalu, s Ladislavem Kantorem. „Jak jsem řekl, dělat s Kantorem je skutečně případ pro silný nervy a proto jsem z C&K Vocalu odešel. Beztak jsem tam hrál jenom roli takovýho nějakýho doprovodnýho klavíristy, když se nepouštělo z pásků,“ říká L. Šonka. „Nicméně mi bylo jasný, že jedinej člověk, kterej dokáže ten Framus zdvihnout znovu nahoru je právě Kantor.“
                Ve spolupráci s Kantorem se postavila nová kapela (M. Prokop – voc, acg, hca, Lubor Šonka – ks, Jan Hrubý – vln, acg, Jan Kolář – ob, ks, Miki Bláha – bg, Michal Vrbovec – ds), vytvořil nový repertoár s kvalitními texty Jiřího Žáčka a Pavla Šruta a už v listopadu 1983 měl premiéru nový pořad nazvaný Kolej Yesterday. Kantor se ukázal jako výborný producent a člověk, který dokáže vyhmátnout tu správnou image. Prokopa představil publiku jako muže, prožívajícího svou „middlelife crisis“, který zároveň rekapituluje a vzpomíná, ale zároveň hledá nový smysl svého života. Samotná písnička „Kolej Yesterday“, napsaná dvojicí Skoumal – Šrut, pak zvítězila v soutěži Vokalízy 1983 a hudební publicista Jan Rejžek o ní napsal, že „má charakter generační zpovědi střední generace“.
            LP „Kolej Yesterday“ mělo fenomenální úspěch a bylo to také tím, kdo se na něm hudebně podílel. Dva hráči (Hrubý, Pokorný) pocházeli z poslední sestavy Mišíkových Etc…. „To byla jediná nepříjemnost,“ říká dnes Prokop, „Vláďa Mišík měl zákaz a ke mně přišli lidi, který byli svázaný se skupinou Etc… Člověk, kterýmu zásahem vyšší moci přervali kariéru, musel strpět, že část jeho kapely (posléze přišel ještě V. Veselý – pozn. autora) jde hrát ke mně, vlastně jeho největšímu konkurentovi, protože my jsme byli jakýmisi rivaly už od šedesátých let. Jenomže on si vydobyl svoji pozici svojí nekompromisností, kdežto ta moje cesta byla trochu kostrbatější a klikatější.“   Hospoda na věčnosti
            Po několika personálních změnách se představila nová sestava Framusu v r. 1985 v pražské Lucerně: M. Prokop (voc, acg, mand, hca), L. Šonka (ks, bvoc), Petr Michalík (bg), Petr Roškaňuk (lg), Václav Veselý (lg), Petr Petrásek (ds) a ta také zrealizovala nové framusácké album „Nic ve zlým, nic v dobrým“. Deska vycházela z modelu předchozího LP „Kolej Yesterday“, ale byla daleko rockovější a zemitější. Nejvíce textů pocházelo opět od Pavla Šruta, jemuž se „podařilo najít jazykové prostředky, blízké Prokopovu interpretačnímu typu“ (J. Vlček).
           V roce 1987 byla Prokopova pozice tak silná, že se rozhodl z Framusu vytvořit superskupinu. Vedle Šonky a Petráska přibyly skutečné hvězdy – opět se vrátil náš nejlepší rockový houslista Jan Hrubý (ve znovu obnovených Etc… vydržel asi rok a půl) a po 17 letech také kytarová legenda Luboš Andršt, jenž už hrál na Městu Er. Soubor ještě doplnil baskytarista Aleš Charvát a tato sestava natočila v roce 1988 třetí výborné album „Snad nám naše děti…“ (vyšlo v r. 1989) s texty Jana Buriana, Vladimíra Merty, Pavla Šruta a Ladislava Kantora. Nicméně, jak už to u superskupin bývá, sestava nikdy příliš dlouho nevydrží, neboť co individualita, to jiný hudební názor. Možná zdařilejší záležitostí než celý slavný Framus 5 byl proto vedlejší Prokopův akustický projekt Nu-trio (Prokop – voc, acg, Andršt – lg, Hrubý – vln), specializující se na produkci v menších klubech
            Na přelomu let 1988 – 89 je tu proto nová a poslední sestava skupiny: M. Prokop (voc, acg, hca), L. Šonka (ks), Vítězslav Janda (ks), Ivan Jeřábek (ks), Jaroslav Šimíček (bg), René Šimon (ds). V té době už ovšem dozrávala politická situace a v roce 1990 se Prokop na dlouhý čas rozloučil s hudbou (politická kariéra), i když občas vystoupil jako host Mišíkových Etc…
            Přínos skupiny Framus 5 byl především v tom, jakým způsobem její leader pracoval s textem a zhudebněnou poezií. Z původně soulového zpěváka, pohybujícího se v angličtině (60. léta), dokázal vyrůst v meditativního šansoniéra, který svým vemlouvavým zahořklým hlasem na jedné straně skvěle vystihuje atmosféru textů poetických a na straně druhé kriticky komentuje smutnou českou realitu té doby. Framus 5 se stal jednou z nejakceptovatelnějších skupin 80. let a výrazně ovlivnil minimálně dvě generace rockového publika.
            Michal Prokop se vrátil na hudební scénu v roce 2006 tím, že vydal na etiketě Columbia nové album Poprvé naposledy, na které napsal všechny texty Pavel Šrut. Na albu se mezi muzikanty objevili Luboš Andršt, Jan Hrubý ..... album je pro „dospělé rockové publikum“, ne pro ty, kteří s hudbou teprve začínají a stačí jim ke spokojenosti hudba linoucí se z komerčních rádií.
Po roce 1989, po sametové revoluci působil jako československý politik a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů (volební obvod Praha) za Občanské fórum. Po rozkladu OF v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu ODA. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.

Od roku 1992 vykonával funkci náměstka ministra kultury. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ODA a poslanecký mandát držel do předčasných voleb roku 1998. Zastával funkci předsedy Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

V letech 1998–2001 byl ředitelem projektu Praha – Evropské město kultury roku 2000. Na konci 90. let uváděl politicky orientovaný pořad Nic ve zlým v televizi Prima. Od roku 2000 moderoval v České televizi do prosince 2013 televizní talk show Krásný ztráty. Vydal také knižní podobu těchto televizních rozhovorů ve dvou knihách.

Od roku 2000 Michal Prokop opět veřejně vystupuje s obnovenou skupinou Framus Five a s akustickým triem. A také vydal několik nových alb a DVD, zejména comebackové Poprvé naposledy (2006), Sto roků na cestě (2012) a dosud poslední  s názvem Mohlo by to bejt nebe...(2021),  opět velmi úspěšných. V roce 2020 měl premiéru Vondrákův televizní dokument o životě zpěváka Michal Prokop: Až si pro mě přijdou….a v témže roce vyšla i kniha rozhovorů s publicistou Michalem Bystrovem pod názvem Ztráty a návraty. Michal Prokop je dvojnásobným členem Beatové síně slávy radia Beat a členem síně slávy ankety Anděl České hudební akademie. Je také nositelem Řádu umění a literatury Francouzské republiky. (L´officier de L´ Ordre des Arts et des Lettres)

Ještě v roce 2023 jezdí Michal Prokop s Janem Hrubým a kytaristou Pavlem Marcelem.




Co se zachovalo do r. 1989:
Období před Framus 5:
TV clipy:
„Dám ti mat“ (1972), pořad Hany Zagorové a Sk. K. Vágnera „Poslyšte příběh, který se stal“ (1973), M. Prokop & Sk. F. Ringo Čecha „Maximum lenorum“ (1979), „Kondor královský“ (1979), „Já mám rýmu“ (1979),
období s Framus 5:
TV klipy:&
„Půlnoční koncert“ (leden 1978, druhý 1980), „Zvonky“ (1979) „Všechno mi dej“ (1979),
„Strašidelný příběh“ (1980), „Vlasy“ (1980), „Holubí Dante“ (1981), „Blues o víkendu, od kterého jsem si tolik sliboval“ (1981), “Tramvaj“ (první 1983, druhý 1984), „Kolej Yesterday“ (dva klipy 1984), „V poslední době“ (1984, rarita – zpívá J. Hrubý, nikdy nevyšlo na desce), „Bitva o Karlův most“ (jeden 1984, druhý 1985), „V baru jménem Krásný ztráty“ (1985), „Blues o spolykaných slovech“ (jeden 1986, druhý 1988), „Telefonní blues“ (1986), „Yetti blues“ (jeden 1986, druhý 1987), „Nic ve zlým, nic v dobrým“ (dva klipy 1987), „Než přijde dcera z diskotéky“ (1987), „Karyatidy“ (1987), „Soukromá válka“ (1989), „Podzimní“ (1989), „Galilei“ (1989), TV-clip s C&K Vocalem „Zvolna“ (1989/90)
Dokument Vokalíza 1984 (záběr na kapelu), Video z koncertu „Štvanice na alkohol“ (1987, „Kolej Yesterday“, „Bitva o Karlův most“, „Blues o spolykaných slovech“, „Moje holka Kalamita“, Nic ve zlým, nic v dobrým“), Video z koncertu Nu-tria v Záp. Německu (1987, vlastní M. Prokop), Video z akce „Koncert pro Arménii“ (1989, „Zastavte svět“, „Blues o spolykaných slovech“), dokument „Rockfest 89“ (1989, píseň „Vyvětrejte si svědomí…“), dokument „Vokalíza 89“ (1989)

Diskografie Framus 5
Disco klub                                                            
Všechno mi dej                                                                      1978, LP, sampler Panton
Bratislavská lyra 1979                                                          
                Vlasy                                                                     1979, LP, sampler, Panton
Vlasy / Svítá                                                                          1979, Panton
Za záclonou bytu č. 308 / Zvonky                                         1980, Panton
Holubí Dante                                                                         1980, LP, Panton
Tváří k životu Píseň nezaměstnaného                                 1981, LP, Panton, sampler
Kolej Yesterday / Bitva o Karlův most                              1984, Panton
Kolej Yesterday                                                                  1984, LP, Panton
Yetti blues / Telefonní blues                                               1986, Panton
Nic ve zlým, nic v dobrým                                                    1986, vyšlo 1987, LP, Panton
Karyatidy / Kamarádi                                                            1988, Panton
Snad nám naše děti…                                                            1988, vyšlo 1989, LP, Panton
Až si pro mě příjdou                                                              1990, CD, Panton, kompilace
Až si pro mě příjdou                                                              1995, CD, Bonton, kompilace

V seriálu BIGBÍT zazněly skladby:
„Zvonky“ (1979)
„Vlasy“ (1980)
„Kolej Yesterday“ (1984)
„Bitva o Karlův most“ (1984 a 1987)
„Yetti blues“ (1987)


© by Petr Hrabalík a doplnil Prax70


Four Meditating

Four Meditating
                Tato slovenská skupina byla dílem především ing. Jozefa Bariny. To je starý známý kytarista ze 
skupiny The Players. Když Players skončili, založil si Jožo Barina skupinu Four Meditating. Skupina nehrála big beat, který hrál před tím Barina ve The Players a nebo před tím v jedné z prvních slovenských big beatových skupin Kométa, ale hráli svébytnou směs rhythm & blues, blues a také trochu jazzu. Barina měl nezaměnitelný hrubý chraplavý hlas, kterým zpíval své skladby. Po letech mi ho připomněl zpěvák polské bluesové skupiny  Nocna zmiana blusa.
Obsazení Four Meditating bylo následující: Ing. Jozef Barina – kytara, zpěv, Pavol Barma – bicí, Vlado Kaššay – basová kytara a Peter Koreň – piáno, varhany
            Ve skupině byl hlavním skladatelem a textařem. Skupině se podařilo vydat pouze jeden singl se skladbami Meditácia nad vášňou a Šťastie.  Natočili také několik nahrávek pro bratislavský rozhlas. Barina se neuměl prosadit na profesionální scéně. A nebo to také ani nechtěl. Barina byl inženýr, který promoval v roce 1973 a pracoval v bratislavském ropném gigantu Slovnaft a od roku 1978 v podniku, kde se vyrábělo sklo. Skupina se v roce 1967 rozpadla. Barina ještě sestavil skupinu Meditating Four, ale s tou již neudělali žádnou nahrávku na vinylovou placku. Příležitostně hrál tři roky, do roku 1981, se skupinou Blues profil.
            Jožo Barina patřil k velikým nadějím slovenského rocku. Po letech připomenuli Four Meditating na sampleru Beatová horúčka 1965 – 70 firmy Opus jednak skladbou Meditácia nad vášňou ale i skladbou Hej pán doktor.
A to je konec jedné z velkých nadějí slovenského rocku.

Ale v roce 2007 skupina výjimečně zahrála v bratislavském PKO, v rámci programu Legendy 60. V roce 2009 se stala součástí programu "Dni legiend" na Zelenej vode u Nového Mesta nad Váhom.

V roce 2018 se podařilo vydat album Meditácie. Je to LP, které nahrávali již kdysi dávno. V roce 1969 nahrávali své skladby v Československom rozhlase Bratislava. Potom získali smlouvu u firmy Panton a nahráli další skladby. Jenže nahrávání se začalo odkládat a protahovat a LP nakonec nevyšlo. Vydání se dočkalo až v roce 2007. A v roce 2018 vyšlo dsokonce i jako LP!

Hudební archiv 

















© by Julius Kinček

Diskografie:
Meditácia nad vášňou / Šťastie                              1969, Supraphon
Beatová horúčka                                                    1989, Opus, sampler

https://www.discogs.com/artist/2077994-Meditating-Four

https://www.discogs.com/artist/2077994-Meditating-Four?anv=Beatov%C3%A1+Skupina+For+Meditation&filter_anv=1

https://www.discogs.com/artist/2077994-Meditating-Four?anv=For+Meditation&filter_anv=1


© by Julius Kinček a doplnil Prax70