Flamingo

Flamingo

Karty byly jasně rozdané a každý prostor republiky měl své koně.A ty koně byli na jednom místě černí. Jako byl černý rhythm & blues. Jako byla černá Ostrava!

Dům kultury (pracujících) VŽKG v Ostravě 1 si hýčkal taneční orchestr dr. Sochora, jemuž vévodila zpěvačka Jindra Viatrová. Tady často v pořadech s názvem Bibestan vystupovala skupina Samuel s Marií Rottrovou. Klub pracujících Dolu  Vítězný únor v Porubě (pozdější Dům kultury OKD) zase lákal tanečníky na Metronom B s Kristou Biernatovou, z čehož se časem vyvinul Majestic, opět s Marií Rottrovou.

A pak tu byl Dům kultury NHKG Ostrava-Zábřeh sídliště. Tady získal prostor taneční a beatový orchestr Flamingo. Za mikrofony Flaminga se prostřídali Biernatová, Petr Foltera, Hana Zagorová, Luděk Nekuda, Petr Němec, Věra Špinarová, Jaromír Löffler a na konec zase – Marie Rottrová. 

Richard Kovalčík

            Pocházel z Orlové a na stavební průmyslovce maturoval v roce 1956. Na housle se učil v LŠU a na trubku soukromě. Přes amatérské taneční a soukromé orchestříky se protroubil až do Modern Jazz Sextetu Ivo Pavlíka (1963).  S ním také přešel do Ostravského rozhlasového orchestru. Později tolik proslulý sextet Flamingo Kovalčík založil v roce 1966, když Pavlíkův Sextet rozhlas opustil  kvůli zahraničnímu profiangažmá.

            Zakládajícími členy se kromě Richarda Kovalčíka (trubka) stali Mirek Večeřa (flétna, klarinet, saxofon), Radovan Hudeček (klavír), Jiří Urbánek (trombon a baskytara, necelý rok hrál zpočátku na baskytaru Oldřich Svoboda) a Jiří Plachý (bicí).

Kytaristu Petra Folteru odloudili skupině Bodláci z Uherského Hradiště, která v Ostravě právě nahrávala v ostravské rozhlasovém studiu. Nebylo to ale tak jednoduše přímočaré. Petr Foltera byl sice původem opavák, ale na hudební scéně na sebe upozornil během studií na uherskohradišťské UMPRUM, kde byl frontmanem mimořádně úspěšné a populární skupiny Bodláci (viz heslo Bodláci). Kytaru ovládal velmi slušně  a také dobře zpíval. Když Petr Foltera dostudoval, dostal umístění  v propagaci kulturního domu v Havířově a tam jej vyhledal Richard Kovařík a „dal mu lano“ do Flaminga. Foltera o přijetí do Flaminga řekl: „No já jsem nebyl žádný velký kytarista, ale byl jsem dost vyhraný od Bodláků. Většinou jsem mydlil jednoduchý beglajt, jen občas jsem vybrnkal nějaké to drobné sólo. Ale hrál jsem s potřebným drajvem a to tehdy stačilo.“ Kovařík potřeboval do skupiny přesně někoho takového a potom Petr nejen hrál a zpíval, ale také psal nápadité skladby, které skupina ihned hrála.

Své rozhlasové existenční zázemí si muzikanti  samozřejmě ponechali – konečně, Flamingo patřilo pod rozhlasové ZV ROH – a začali vyrážet na hardbopové instrumentální výlety.

Do roku 1967 vystupovala skupina pod Kovalčíkovým vedením  snázvem Flamingo sextet a nebo i Sextet Flamingo. Posum k soulovému a rhythmbluesovému repertoáru probíhal pozvolna. Se zpěváky to bylo těžké. Kovalčík hledal. A našel. Na jaře roku 1967 probíhala na ostravské Černé louce soutěž začínajících zpěváků a tam mezi soutěžícími objevil sedmnáctiletého Petra Němce. Petr Němec původně soutěžit vůbec nechtěl, ale na pódium jej dotlačili jeho kamarádi. Ne že by Němec byl nějaký absolutní nováček. Hrál a zpíval ve skupině Komáři. V doprovodu skupiny Royal Beat, se kterou tehdy vystupoval poprvé a naposled, ale zazpíval a v soutěži zvítězil. Kovalčík společně s Miroslavem Večeřou Petra oslovili a zanedlouho již s Flamingem vystupoval. A nahrával v rozhlasovém studiu. Jeho první nahrávkou byla skladba Žlutá dívka, což bylo Donovanovo Mellow Yellow. Český text napsal Vladimír Čort, který otextoval valnou většinu skladeb pro Flamingo a další ostravské zpěvačky a zpěváky. Později textoval i pro brněnské skupiny a spousty dalších československých zpěvaček a zpěváků. Ale to je samostatná kapitola v této historii (viz Vladimír Čort).

Své rozhlasové existenční zázemí si muzikanti  samozřejmě ponechali – konečně, Flamingo patřilo do Ostravského rozhlasového orchestru  – a začali vyrážet na hardbopové instrumentální výlety.

Dechy a beaty

            Praxe si brzy vyžádala hraní k tanci a angažmá zpěváků, takže instrumentální jazz byl zatlačen do pozadí. Drobné obměny muzikantského kádru na sebe nenechaly dlouho čekat. Ještě v roce 1967 usedl za bicí Radek Domini. V roce 1968 vyměnil Hudečka, který emigroval do Švédska, varhaník Ladislav Figar za Folteru, který šel studovat do Prahy, zase Jan Hasník, známý ze skupiny Spies.

Od jazzu se Flamingo dostalo k tanečnímu popu a zároveň bigbítu. I když hráli Beatles, Rolling Stones nebo Bee Gees, vždy kladli důraz na svéráznou aranž s dechovými nástroji, jak už bylo v Ostravě v té době zvykem. Znatelné přitvrzení přinesl do skupiny zmíněný Hasník, který například exceloval v sóle Race With Devil od britských Gun (písničku s nimi v rozhlase nazpíval jako host Viktor Sodoma).

 

Za mikrofonem

Nejprve mikrofon okusil Hudeček, Večeřa a hlavně Foltera. Na prvním vystoupení v Domě kultury NHKG 27. března 1967 s Flamingem zpívali Biernatová, Zagorová a Nekuda. Věra Špinarová se na tomto pódiu objevovala od ledna 1968, ale už v průběhu předchozího roku, ve svých patnácti letech, s Flamingem spolupracovala. Její první rozhlasovou nahrávkou byla její vlastní skladba Já před tebou klečím.

Petr Němec se dobře uvedl rozhlasovou nahrávkou Donovanovy skladby Mellow Yellow a jeho prvním velkým hitem byla Hey Jude. Jeho baryton s typicky zastřenou barvou se stal poznávacím znamením Flaminga nejen v jeho sólových kouscích, ale i v mnohých duetech s Marií Rottrovou (například Volej známý číslo). Textařským partnerem, zejména pro přebírání zahraničních hitů, se stal Flamingu Vladimír Čort.

Jaromír Otto Löffler 

Díky sounáležitosti s ostravským rozhlasem i rostoucímu muzikantskému renomé se brzy roztrhl s nahrávkami Flaminga pytel. Za mikrofonem se objevil i Pavel Novák z přerovské Synkopy (Černý den, 1967, od Los Bravos, kterou s původním textem Black Is Black zpívalo i pražské Flamengo). Od jara 1968 se ke skupině připojil Jaromír Löffler z olomouckých Bluesmen, který proslul zejména hitem Mustang Sally  z repertoáru Wilsona Picketta a nebo A Whiter Shade Of Pale od  britských Procol Harum jako Ikony .

            Hana Zagorová studovala po maturitě v roce 1964 herectví na JAMU a Flamingo vyplňovalo jen část jejích zájmů. Upozornila na sebe v roce 1963  na soutěži Hledáme nové talenty a brzy nahrála s ORO nějaké dětské písničky. V roce 1967 působila  v televizním seriálu Na vlně 197 a pak se stala protagonistkou pořadu Písničky pro Hanku. Seděl jí spíš šanson a střední proud. Vrcholem její krátké beatové koketérie bylo vystoupení s Flamingem na 2. československém beatovém festivalu v prosinci 1968. V roce 1969 absolvovala JAMU a odešla do pražského Apolla.  S Flamingem natočila pro Československý rozhlas v Ostravě třeba Prý jsem zhýralá  a Zlá dáma.

            Na zmíněném festivalu hostovala s Flamingem sólistka Majesticu Marie Rottrová. Jak víme, toto hostování přerostlo v brzký přestup, přičemž na místě Rottrové na oplátku od dubna  1969 zakotvila Věra Špinarová

Zlatá éra

            Flamingo přestalo hrát k tanci a začalo jezdit na zájezdy mimo Ostravu. Domovské město ho tak najednou slyšelo víc z rádia a z desek než z živého hraní. Jen k roku 1969 měla kapela v rozhlase údajně na sto deset skladeb, z toho byl však bohužel jen malý zlomek dochován na gramofonových deskách.

            Flamingo používalo na tu dobu velmi slušnou zvukovou aparaturu a jezdilo tmavomodrým mikrobusem Volkswagen.

            Stylový záběr kapely se rozpínal od jazzu přes pop až k soulu, který se vlastně plně rozvinul až díky příkladu Majestic, díky přestupu Marie Rottrové a trochu i díky Jaromíru Löfflerovi. Repertoárem byl mix složený z Reddinga, Jamese Browna, Marvina Gaye, Joe Cockera, Arethy Franklin, ale i Moody Blues, Beatles, Hollies nebo Archies. K největším hitům „české lady soul“ tedy Marie Rottrové, patřily Chain of Fools, The House That Jack Built, Blues řetězů nebo Pane můj.

            Svou stopu v soundu Flaminga zanechali britští Nice. Varhaní barva přitom zajímavě korespondovala s žesťovým deštníkem, připomínajícím zase Chicago nebo Blood, Sweat & Tears.

Saxofonistu i flétnistu Večeřu nahradil v roce 1970 Rudolf Březina. Jedinými zpěváky pak zůstali Němec a Rottrová. Kovalčík, Figar, Urbánek i Rottrová začali skládat vlastní písničky. Figar, Urbánek a Dominik se jako trio rádi utrhli  s nějakou tou jazzovou bokovkou.

Jaroslav Wykrent

             V září 1970 vznikl v kavárně Veronika Flamingo klub – hudební a módní salón pod Socialistickým svazem mládeže Vítkovických železáren. Byly zde provozovány diskotéky, kosmetická a módní poradna, přehlídky, vycházel tu bulletin. Flamingo hrálo v klubu dvakrát do měsíce. Když se ale chystalo do Polska nebo Švédska, zvalo sem za sebe náhradu, například Synkopu  Jaroslava Wykrenta z Přerova, Bukanýry, Hanu Hegerovou, nebo zde byl jam session s náhodnými hosty. 

Jaroslav Wykrent

            Tak se Flamingo seznámilo s Jaroslavem Wykrentem. Petr Němec odcházel v té době na dva roky na vojnu do AUSu a Wykrent dostal nabídku  sekundovat kapele nejprve jako host, který s kytarou divákům nabídne baladický a tišší protipól hutnému žesťovému soundu. Měl značné úspěchy, zejména s písněmi Agnes a Růžová pentle. Po prvním samostatném recitálu Marie Rottrové a Flaminga v Praze (v divadle Ateliér 1971), kde se v roli hosta objevil i Petr Němec ve vojenském, a po několika týdenním zájezdu po Sovětském svazu přijali Wykrenta za stálého člena. Objevili v něm totiž také nepostradatelného a nezaměnitelného dalšího autora (Lásko, Řeka lásky).

Desky a festivaly

            Po řadě úspěšných singlů nahrálo Flamingo v roce 1970 u Supraphonu první LP desku, která vyšla i ve vývozní anglické verzi This Is Our Soul, a následovaly další singly.

            V roce 1971 se Flamingo zúčastnilo 3. československého beatového festivalu a o rok později se pro 9. Mezinárodní jazzový festival spojilo se smyčcovým kvartetem a kytaristou a houslistou Richardem Kroczkem.

            Zatímco první LP neslo název skupiny, druhá deska z roku 1972 již poutala pozornost jménem zpěvačky. V širším, ba nesourodém spektru autorů se objevil i Joe Zawinul a Ivo Křižan. Názvuky dobově oblíbeného jazz rocku, které naznačila druhá deska, potvrdilo v elektrickém komorním soundu i album třetí, Plameňáci/Flamingo & Marie Rottrová ´75 (1976). 

            To se však mezitím Marie Rottrová zúčastnila i Bratislavské lyry a polských Sopot a skupina se v duchu dobově vynuceného počešťování přejmenovala na Plameňáky (vše 1973). Původnímu soulovému zaměření se  tehdy kapela už vzdálila a vedle jazz rocku se přibližovala i všeobjímajícímu střednímu proudu.

            26. 11. 1973 představilo Flamingo nový program na rok 1974 v Domě kultury VŽKG. Staronově opět s Petrem Němcem (a nově s Petrem Šibilevem na baskytaru). Dva roky izolace od kapely však Němcovi neprospěly. Tíhl stále k tvrdší muzice a v rozpětí mezi komorním jazz rockem a košatým středním proudem pro něho zbylo jen místo  u doprovodného mikrofonu a perkusí. Pro jeho talent a charakteristickou barvu hlasu to byla škoda. Z Flaminga odešel v roce 1980.

Plameňáci.

            V roce 1975 Richarda Kovalčíka „zahnal život do kouta“. V březnu podlehl zákeřné nemoci. Kapelníkem Plameňáků se stal navrátivší se baskytarista Urbánek.

            Skupina se odchodem Kovalčíka velmi změnila. Právě on byl garantem dechového pojetí zvuku Flaminga. Urbánek s Figarem pak dávali hodně přednost  aranžím bez dominance dechů a tím definitivně opustili původní soulový sound, který, nutno přiznat, nebyl pro nový repertoár vždy nejpříhodnější. Například původní rozhlasová nahrávka Wykrentovy písničky Lásko byla postavena na Kovalčíkově tvrdošíjně dechové aranži. Rottrová tuto verzi nazpívala jen s velkým sebezapřením. Později skladbu nahráli znovu a v jiné aranži.

            I tak se kapela bez trumpetisty neobešla. Na vysokou Kovalčíkovu laťku si troufl hráč ostravské filharmonie Luděk Emanovský. Figara, Urbánka, Březinu, Hasníka a Emanovského doplnil na bicí nástroje Vlastimil Bílek.

Láska voní deštěm

            Synové Marie Rottrové vyrostli do puberty a maminka jim koncem 70. let z Jugoslávie přivezla singl Black Sabbath Never Say Die. Ji samotnou zaujala spíš nenápadná písnička na straně B She´s Gone, kterou Black Sabbath snad nikdy nehráli na koncertech. Rozhodla se ji zpracovat a byl z toho domácí hit s Nohavicovým textem Lásko, voníš deštěm.

            Flamingo hrálo ještě téměř celá osmdesátá léta, bylo samozřejmě i pravidelným účastníkem televizních pořadů Marie Rottrové Divadélko pod věží (1981-87). Jiří Urbánek byl střídán Ivanem Kožušníkem, aby se do sestavy zase vracel. Marie Rottrová se v roce 1988 podruhé vdala a žila částečně v Německu i v Československu. Spolupráci s Plameňáky ukončila v roce v roce 1989. Kapela se pak chystala pokračovat se zpěvačkou Evou Hurychovou, s Radkem Pastrňákem na kytaru a Richardem Kroczkem ml. A na bicí, ale rozjezd zastavila další nenadálá smrt, tentokrát Vladimíra Figara. Historie kapely s obdivuhodnou kontinuitou byla přerušena.

 

Diskografie

Viz M. Balák a J. Kytnar:Československý rock na gramofonových deskách, Brno 1998

Film & TV

Pořady ČT Ostrava Písničky za korunu. 1967-1968

Hodinová show polské TV, 1968

Pořady  ostravské ČT Ostrava Písničky pro Hanku 1 a 2, 1968, 1969

Pop Music Forum, ČT 1969

Film Smrt si vybírá, 1972, režie Václav Vorlíček,píseň Život utíká(Karel Svoboda/Zdeněk Rytíř), Marie Rottrová, Plameňáci

Dvacet minut s písničkou, ČT 1970

Léto v Supraphonu, ČT 1970

Obrázková fantazie, ČT 1971

Odkazy na novější či mladší pořady TV a filmy viz kniha Zuzany Maléřové: Hlas se stínem, TV Spectrum, 1991

Literatura

ka: Flamingo, Ostravský kulturní zpravodaj 1967, č.1, s.14

Leo Jehne: Hvězdy ostravského nebe, Hudba pro radost 1968, č. 11/12, s.2-4

Hynek Žalčík: Flamingo, Melodie 1968, č.12, s. 356

Jaromír Tůma: Flamingo – chlouba Ostravy, Hudba pro radost 1970, leden-březen, s.14

mc: Flamingo-hudební a módní salón, Mladá fronta 23.10. 1970

Alexander Goldscheider: Flamingo (recenze), Melodie 1971, č.2, s.61

pz: O Flamingu a jeho cestách za přáteli, melodie 1971, č. 11, s. 324

František Horáček: Časovaná bomba Věra Špinarová, melodie 1972, č. 9, s. 257-259

Pavel Veselý: Plameňáci v SSSR, ostravský kulturní zpravodaj 1972, č. 10, s. 14-15

in: Marie a Petr opět spolu, Ostravský kulturní zpravodaj 1973, č. 11, s. 72

jh: Nový program Plameňáků, Nová svoboda 21. 11. 1973, s. 6

Jiří Černý: nekrolog Richarda Kovalčíka, Melodie 1975, č. 4, s. 106

Jiří Černý: Stavěl nejkrásnější jazzový svět, melodie 1975, č. 11, s. 340

Jiří Černý: Plameňáci/Flamingo &Marie Rottrová ´75 (recenze), Melodie 1976, č. 7, s. 222

Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945, Ostrava 1984, s. 77-87

Jaromír Tůma: Barva ostravského soulu v knize Rythm & Blues, Praha 1985, s. 231-241

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Praha 1990, s. 287, 372, 422, 623.

  

    

Uvádím velmi povedené obaly, které vyprodukoval https://sixtiesemporium.blogspot.com/search/label/Flamingo  

© by Aleš Opekar Prax 71 jen doplňoval

Hudební archiv Flaminga                         Jaromír Löffler            Petr Němec

 

Petr Foltera a jeho obaly SP a LP desek jsou zde:        https://www.discogs.com/artist/1851893-Petr-Foltera?page=1

  

Skupina Bodláci po letech v Uherském Hradišti. Petr Foltera je první zleva a první z zprava na druhé fotografii.