F.O.K.
(1974 - 1979)
Alexandr „Lesik“ Hajdovský byl zvláštní karlínský mladík,
pocházející z ukrajinských kořenů a hudebně založené rodiny (jeho předkem
byl mj. i předválečný operní pěvec Ervin Blass). Měl rád folkové písně, jezdil
na Portu ale poslouchal třeba i Franka Zappu. Sám hrál na akustickou kytaru a
zpíval. Mihnul se také v jedné z prvních sestav Extempore (1973).
Už v roce 1969 založil se svou
sestrou-dvojčetem Kateřinou (voc, perc, mtf), Ladislavem „von“ Braierem (voc) a
Bedřichem Šváchou (voc, ex-The Kixes Group) bezejmennou skupinu, která v podstatě
fungovala jako „studiová“, což znamenalo, že všechny písničky a jejich pásma
(operetky) vznikaly, hrály se a byly nahrávány v bytě jeho rodičů v Karlíně.
„Lesík za pomocí svých kamarádů Bedřicha Šváchy a Ladislava Braiera natáčel v primitivních
podmínkách doma jedno ´album´ za druhým. Byly to de fakto koláže prapodivných
zvuků, scének, básniček, fiktivních reportáží, starých odrhovaček i vlastních
písní.“ (Petr Slabý, kniha Svět jiné hudby). Z operetek jmenujme např. „Smrt
Taťány“, „Zlý továrník“.
Skupina se etablovala až někdy v roce 1974 příchodem
Lesíkovy manželky Mirky (voc, perc), a kytaristy Miroslava „Miki“ Jelínka.
Jelínek byl mladý folkař, který předtím zhudebňoval básně A. Bloka, S.
Jesenina, F. Halase, B. Reynka či K. H. Máchy a mj. byl i jedním ze zakladatelů
pražského Divadla na okraji, kde působil profesionálně jakožto autor scénické
hudby, kytarista, zpěvák a herec. Tato formace se nazvala F.O.K. Název si dnes
vysvětlujeme všelijak – interpretací je opravdu mnoho, např. Folkové ozdoby
Karlína, Folk O.K., Fádrs of konvenšn – parafráze na Zappovu skupinu Mothers Of
Invention, či kotlíkáře zesměšňující Fuj ohavným kovbojům. V roce 1974
skupina odehrála svůj první veřejný koncert.
Kapelu ještě pochopitelně doplňovali showmani Bedřich Švácha a Ladislav „von“ Braier, přičemž někdy v roce 1975 se v souboru objevili také Ivan Rynda a dva bývalí spoluhráči z experimentálního bandu Stehlík baskytarista Luboš Fidler a perkusista a kytarista Petr Křečan. V té době se F.O.K. představovala jako poněkud podivná folková skupina s velmi kvalitními, baladickými ale většinou hodně ulítlými texty (nejvíce je psala Kateřina). Soubor vytvářel recesistická pásma písniček, doplněná absurdními scénkami, v nichž se objevovala pantomima, masky a fiktivní rozhlasové reportáže – z čehož je vidět, že se prostě pokračovalo v tom samém, co se produkovalo v dřevních dobách.
Kapelu ještě pochopitelně doplňovali showmani Bedřich Švácha a Ladislav „von“ Braier, přičemž někdy v roce 1975 se v souboru objevili také Ivan Rynda a dva bývalí spoluhráči z experimentálního bandu Stehlík baskytarista Luboš Fidler a perkusista a kytarista Petr Křečan. V té době se F.O.K. představovala jako poněkud podivná folková skupina s velmi kvalitními, baladickými ale většinou hodně ulítlými texty (nejvíce je psala Kateřina). Soubor vytvářel recesistická pásma písniček, doplněná absurdními scénkami, v nichž se objevovala pantomima, masky a fiktivní rozhlasové reportáže – z čehož je vidět, že se prostě pokračovalo v tom samém, co se produkovalo v dřevních dobách.
První dochovanou nahrávkou je pořad „Karlínský
viadukt“, na kterém jsou znát hlavně vlivy světového folk rocku a v některých
pasážích také art rocku. Texty, které pocházejí z pera Lesíkovy sestry
Kateřiny (jak jinak), jsou poetickou vzpomínkou na dětství a dospívání, které
probíhalo v ulicích „ohavně“ krásného Karlína.
Na přelomu let 1976-77 se skupina
částečně elektrifikovala, začala spolupracovat s členem Elektrobusu a
Stehlíku Pavlem Richterem, s kterým realizovala pořad „Srzomabra“ (natočen
v Teplicích), což byla hororová operetka na libreto členů souboru o uměle
stvořené příšeře, kterou nepřátelští Žižkováci pošlou karlínským tunelem na
obyvatele Karlína. Ta skutečně požírá všechny karlínské umělce, a když je
posléze vydáví, zjistí, že jí svírá hlad po umění. Karlíňákům se jí zželí a
promění netvora v Inspiraci. F.O.K. tento pořad nahráli v sestavě:
Lesík Hajdovský (g, acg, voc), Václav Jelínek (acg, voc), Mirka Hajdovská
(perc, voc), Ladislav von Braier (voc, show), Pavel Richter (lg, voc).
Později přišli další hudebníci, s kterými byl v roce 1978
uskutečněn pořad „Sny zdravého dítěte v krizi“. V té době v F.O.K.
působili: L. Hajdovský, V. Jelínek, P. Richter, dále Kateřina
Hajdovská (mfn, perc, voc), Michal Dittrich (bg – v 80. letech
basista Abraxasu), Milada Šantrochová (ds), Petr Hudec (12-sg, voc). V tomto
dílku se hudebně proplétá a prolíná vše, čím Lesík doposud prošel. Pasáže
minimalistické či art rockově prokomponované se zde střídají s veselými
kuplety, ironickými popěvky ale i s oduševnělými šansony.
Ke konci 70. let se i díky
Lesikovu působení v alternativních kapelách proměnil sound kapely v normální
rockové burácení (v roce 1979 byla její sestava zaměnitelná se skupinou Švehlík
– s ženskými to byli F.O.K., bez nich Švehlík). Hudební inspirací jí byly
v tomto období soubory progresivní angloamerické scény – Zappa, King
Crimson, Residents. Toto období je pak zachycené na nahrávce z live
koncertu v rámci 8.PJD v květnu 1979.
F.O.K. skončili někdy v roce
1979. Lesík chtěl tehdy emigrovat, bylo okolo toho spousta zmatků, skončil i s hraním
ve Švehlíku. Později, v polovině roku 1981 se do něj vrátil, ale to už
byla „švehlíkovská“ labutí“ píseň. Během následujícího roku Lesík s Pavlem
Richterem pracoval na novém materiálu pro soubor, jehož obsazení bylo stejné
jako u Švehlíku, jenom název měl jiný – Marno Union. I tato kapela tak nějak
vyšuměla do ztracena, navíc Lesík měl v hlavě svůj nový projekt Manželé,
který reagoval na z undergroundu na povrch se pomalu deroucí americký rap.
Co se zachovalo
do r. 1989:
Fotografie
Audio:
F.O.K.: „Karlínský viadukt“ (1977)
F.O.K.: „Srzomabra“ (1977)
F.O.K.: „Sny zdravého dítěte v krizi“ (1978)
F.O.K.: „Live na 8.PJD“ (1979)
v seriálu BIGBÍT: písně
„Halí belí“ (1977)
„Nemocnice“ (1976)
Fotografie
Audio:
F.O.K.: „Karlínský viadukt“ (1977)
F.O.K.: „Srzomabra“ (1977)
F.O.K.: „Sny zdravého dítěte v krizi“ (1978)
F.O.K.: „Live na 8.PJD“ (1979)
v seriálu BIGBÍT: písně
„Halí belí“ (1977)
„Nemocnice“ (1976)
© by Petr Hrabalík
Žádné komentáře:
Okomentovat