Fortuna

Fortuna

                Tento vokální folkrockový soubor si založil textař Ivo Plicka. Podařilo se to na jaře roku 1968. Členy byli Bořek Němeček jako umělecký vedoucí, Ivo Plicka – zpěvák a textař, Jan Spáčil, Jarmila Ančerlová a Jarmila Gerlová – zpěv.

            V krátké době byla dívčí část vystřídána. Nastoupily Petra Černocká a Jitka Kočaříková. V této sestavě natočila skupina dva singly a LP s jednoduchým názvem Fortuna.

        

            

 Jarmila Gerlová, Jindřiška Ančerlová,Bořek Němeček, Ivo Plicka    

     V roce 1968 Fortuna natočila pro Československou televizi dvě písničky. Ty potom byly dány na singl. Fortuna natáčela 11. října 1968 ve Studiu československé televize v Praze. Doprovodil ji studiový orchestr Pavla Vrby a byly to skladby Démant zakletý v písni a Děvče s rudou mašlí. Za pár měsíců se do studia dostala Fortuna opět a to natočila za jeden den opět dvě skladby pro singl Supraphonu. Byly to Dej si hlavu do mých dlaní a Jsi pro mne růže. Složení ve studiu v Dejvicích bylo stejné jako v nahrávacích studiích Československé televize.

            Na LP bylo dvanáct skladeb z pera Bořka Němečka a Ivo Plicky. Studiový orchestr řídil Pavel Vrba, který do aranžmá skladeb přidal i naprosto netradiční nástroje, jako třeba zvonkohru, cimbál a nebo lesní roh. To tady v Československu nebylo zvykem. Snad se Vrba a Plicka inspirovali u Mamas & Papas. Rozhodně nebyly jejich výtvory k zahození. Bohužel v rozhlase nebyly vlastně ani hrány. Kdo nechodil do prodejen Supraphonu a nesledoval pečlivě vydané desky, pak se k nahrávkám Fortuny nedostal. Obal LP

            Oficiálně se skupina rozpadla v roce 1969 pro sólové ambice jednotlivých členů skupiny. Ale pravdou je to, že Němeček ukradl mastry ze studia a zmizel na západ od socialismu. Díru do světa neudělal. Ivo Plicka odešel oficiálně  do vedlejšího Rakouska do hotelu své tety a do socialistického Československa se vracel jen sporadicky.

            A tak po Fortuně zůstaly jen ty dva singly a LP. Nikdo si na tuto skupinu v rozhlasech nevzpomene, i když její tvorba byla tak zvláštní v tehdejším Československu.

Diskografie:

Démant zakletý v písni / Děvče s rudou mašlí                       1968, Supraphon

Dej si hlavu do mých dlaní / Jsi pro mne růže                       1969, Supraphon

Fortuna                                                                                 1969, Supraphon

Literatura

J. Kotek: Rozhovory s Fortunou (Melodie 1968, č. 12)

© by Vojtěch Lindaur

Hudební archiv

Zde je mnohem podrobnější historie než jak ji popsal Vojtěch Lindauer v Encyklopedii populární, jazzové a nonartificiální hudby z roku 1989.

 Začátky skupiny Fortuna lze datovat do roku 1966. Tehdy se při studiu na hotelové škole v Mariánských lázních setkali Ivo Plicka s Jiřím Spáčilem a při jejich společném hraní ve školní beatové skupině vznikaly už i některé z prvních Plickových písní. 

Skutečný vznik skupiny Fortuna byl na počátku  roku 1968. Ivo Plicka byl tehdy již vyhlášeným autorem  hitů Petra Nováka a jeho skupiny Gearge & Beatovens a znovu se spojil s Jiřím Spáčilem. Oba byli totiž inspirováni americkou west-coatovou skupinou The Mamas & Papas a chtěli společně dělat něco podobného. Jako zpěvačky si vzali do skupiny Jindřišku Ančerlovou (dceru dirigenta Karla Ančerla) a Jarmilu Gerlovou. Gerlová přivedla do skupiny svého kamaráda Bořka Němečka. To byla první sestava skupiny Fortuna. Bořek Němeček se stal „nezpívajícím“ vedoucím, jež měl na starosti organizační činnost a také do repertoáru přispěl skladatelsky několika písněmi. Plicka s Němečkem kontaktovali a domluvili sspolupráci s Pavlem Janem Vrbou. Ten také připravené skladby instrumentoval a nahrál se studiovým orchestrem. V úpravách skladeb používal zajímavé kombinace netradičních nástrojů. V jednotlivých skladbách můžeme slyšet cimbál, lesní rohy, zvonkohru a další. Další část studiového orchestru tvořili hráči TOČR a nebo orchestru Zdeňka Bartáka. Většinu klávesových partů nahrával Vrba sám. Činnost skupiny byla myšlena pouze jako studiová. 

 

Nahrávání repertoáru
V průběhu začátku  roku 1968 byly ve studiích Československého rozhlasu v Praze-Karlíně natočeny skladby Ve frontě na kousek duhy, Nalej vína džbán, Jak je nádherný žít. Skladby byly natočeny při tak zvaných  zkušebních frekvencich, což znamenalo nahrávání, kde se zkoušelo, zda je skupina schopna vůbec nahrávat ve studiu. Ve skladbě Jak je nádherný žít zpívaly pouze Jindřiška Ančerlová a Jarmila Gerlová. 

V další nahrávací frekvenci v létě 1968 vznikly snímky Blázni z Detroitu, Snad už zítra (jež byla napsána již 1966) a Závidím  ti jeho lásku. V této skladbě zazněly dvě sólové kytary, na které hráli Jaroslav Bednář, bývalý člen kapely George and Beatovens a Pavel Fořt, baskytarista skupiny Flamengo. 
V pozdním  létě a začátkem podzimu 1968 byly natočeny dva snímky. Byly to Píseň kostelní, Démant zakletý v písni. Natáčelo se ve stu Čs. televize a skladba vyšla i na SP 0 43 0583. Přesné datum nahrání těchto snímků je bohužel neznámé, v archivu Supraphonu se dochoval pouze datum 28. 3. 1969, což je datum, kdy byly snímky převzaty Supraphonem  pro účely přípravy LP desky skupiny Fortuna. 
Ačkoliv byla činnost Fortuny původně zamýšlena jako studiová, přece jen se uvažovalo již v polovině roku 1968 o zájezdech a vystoupení, doprovodnou kapelu měl Fortuně zajistit Pavel Vrba, ale politické události ze srpna 1968 udělaly těmto plánům konec. 
Na podzim 1968 nastala první změna v obsazení poté, co skupinu opustily Jarmila Gerlová a Jindřiška Ančerlová (emigrovala do Kanady). Na jejich místo přišly Petra Černocká a Jitka Kočaríková-Vrbová. 
Druhá sestava Fortuny byla: Petra Černocká, Jitka Kočaříková-Vrbová, Jiří Spáčil, Ivo Plicka. V této sestavě byl dokončen snímek Jsi pro mne růže, k němuž byl hudební základ natočen  již 24. 7. 1968, a který vyšel až na začátku roku 1969 na singlu č. 0 43 0712. 
Ve stejné sestavě byly 20. 9. 1968 natočeny skladby: Podomní prodavač srdcí, Pohled skrz mříže r. 1756 a Já tvou lásku mám. Píseň Pohled skrz mříže r. 1756 byla původně psána pro Petra Nováka, který ji do svého repertoáru nepřevzal a tak ji tedy nakonec nahrála a nazpívala Fortuna. U skladby s názvem Já tvou lásku mám nastal problém, protože se příslušným schvalovacím orgánům nezdál text, a tak byla natočena druhá verze se změněným textem.

11. 10. 1968 byla v Dejvickém studiu Supraphonu nahrána skladba Děvče s rudou mašlí (vyšla i na singlu 0 43 0583) (K tomuto textu Ivo Plicku inspirovala skutečná událost ze srpna1968, kdy odražená kulka ze samopalu zabila malou holčičku. Jenom bylo nutné text upravit do poetických obrazů, aby text prošel cenzurou.) Brzy po dokončení těchto nahrávek emigrovali Jiří Spáčil do USA a Bořek Němeček do Anglie. 
Ještě na podzim 1968 měla vyjít LP deska, ale z důvodu personálních změn ve skupině se dokončovací práce protahovaly až do března 1969. Celé vydávání provázely neustále problémy s obalem a to jak s textem, tak i s fotografiemi jejích členů. Text se musel několikrát předělávat, aby v něm nebylo nic, co by připomínalo konkrétní členy, kteří emigrovali, a proto i na obalu nakonec vyšly jen fotografie Jitky Kočaříkové-Vrbové, Petry Černocké a Ivo Plicky, tedy těch, kteří v Československu (a ve Fortuně) zůstali. LP deska nakonec vyšla až okolo poloviny roku 1969 (dostala objednací číslo 0 13 0536), kdy Fortuna již prakticky neexistovala. 
Po odchodu Jiřího Spáčila do emigrace bylo třeba najít čtvrtého člena. Stal se jím bývalý baskytarista skupiny George and Beatovens – Karel Sluka, který se navrátil z vojenské služby. Od počátku roku 1969 Fortuna zpívala v poslední sestavě: Jitka Kočaříková-Vrbová, Petra Černocká, Ivo Plicka, Karel Sluka. V tomto obsazení nahrála pouze tři snímky: 
17. 1. 1969 byl natočen snímek Dej si hlavu do mých dlaní (byl určen pro singl 0 43 0712, na druhé straně byla již dříve natočená skladba Jsi pro mne růže), úplně poslední skladby, které Fortuna natočila byly snímky Zakletá láska 17. 2. 1969 a Pryč, utek z domu (dokončen byl 30. 6. 1969). Oba snímky byly určeny pro další singl, ale v době začínající normalizace vznikl opět problém s texty, které se cenzorům nezdály a ěměli vůčin výhrady. Jelikož však Supraphon  nechal pro připravovaný singl vytisknout barevné obaly, na které vynaložil nemálo peněz, tak usiloval o to, aby  gramodeska (s číslem 0 43 1049) vyšla. (Na obalu bylo uvedeno Fortuna; Ivo Plicka and co, Orchestr řídí Pavel Vrba). Z toho důvodu Ivo Plicka předělal texty u obou písní, ale ani to nakonec nepomohlo; a SP gramodeska nakonec nevyšla. 
Až v roce 2012 se jen diky omylu při záměně osob Pavel Vrba – textař a Pavel Vrba - skladatel a aranžér se na veřejnost dostala skladba Zakletá láska, bohužel v horší, upravené verzi, která se objevila na virtuálním albu na www.supraphonline.cz ) 


Ve frontě na kousek duhy                             Bořek Němeček/Ivo Plicka/začátek 1968 
Jak je nádherný žít                                         Bořek Němeček/Ivo Plicka/začátek 1968  
Nalej vína džbán                                            Bořek Němeček/Ivo Plicka/začátek 1968  
Blázni z Detroitu                                           Bořek Němeček/Ivo Plicka/léto1968 
Snad už zítra Ivo Plicka                                Ivo Plicka/léto 1968
Závidím ti jeho lásku                                     Bořek Němeček /Ivo Plicka/léto 1968 
Píseň kostelní                                                 Bořek Němeček/Ivo Plicka/podzim 1968 
Démant zakletý v písni                                  Bořek Němeček/Ivo Plicka/podzim1968 
Děvče s rudou mašlí                                      Jiří Spáčil/Ivo Plicka/11.10.1968 
Jsi pro mne růže                                             Bořek Němeček/Ivo Plicka/24. 7. 1968 
Pohled skrz mříže r. 1756                              Bořek Němeček/Ivo Plicka/20.9.1968 
Já tvou lásku mám                                         Jiří Spáčil/Ivo Plicka/20.9.1698 
Podomní prodavač srdcí                                Bořek Němeček/Ivo Plicka20.9.1968 
Dej si hlavu do mých dlaní                            Ivo Plicka/17.1.1969 
Zakletá láska                                                  Pavel Vrba, Ivo Plicka/Ivo Plicka/17.2.1969
Pryč, utek z domu                                         Ivo Plicka /30.6.1969

Bonusy (druhé verze písní se změněným textem): 

Já tvou lásku mám Jiří Spáčil/Ivo Plicka 
Zakletá láska Pavel Vrba, Ivo Plicka/Ivo Plicka 
Pryč, utek z domu Ivo Plicka

© by Jan Müller