Framus 5
(1978 – 1990)
„Per aspera ad
astra! Hlavně to nesmíš vzdát, musíš
hrát jen tu svou muziku se svými muzikanty a zvukaři a managery. Potom zlomíš i
komunistické cenzory!“
První období souboru Framus Five a jeho leadera Michala Prokopa
skončilo nástupem normalizace v r. 1971. Tehdy se na trhu krátce objevilo
LP „Město Er“, ale vzápětí bylo rychle staženo z prodeje a také z prodejen. My jsme album získali díky čelnství v Gramofonovém klubu Supraphonu. Nicméně v té době už
soubor stejně neexistoval.
Nastala krušná doba – rockové kapely
byly tlačeny ke zdi takzvanými rekvalifikačními zkouškami, dlouhý vlas u nich
nebyl vítán, elektrická kytara už byla opět nástrojem západní ideologické
diverze a tak i skladby a názvy kapel musely být české a nebo alespoň
neanglické. Prokop se po rozpadu Framusu mihl krátce ve Flamengu, v Jazz
Q, nicméně na 3. Čs. Beat festivalu už zpíval se skupinou Šest strýců
skladby od Blood Sweat And Tears. Také se věnoval střednímu proudu (mj. zpíval
s Evou Pilarovou, spolupracoval s TOČRem a v letech 1972 – 5
vystupoval v programu Hany Zagorové). Objevil se také v divadle
Semafor jako herec ve slavné Kytici.
V roce 1975 se pokusil o comeback s jazzrockovou
skupinou Mahagon
se kterou vystoupil na 1. jazzrockové dílně na PJD, kde také poprvé spolupracoval se skupinou
C&K Vocal. Poté s některými členy Mahagonu založil skupinu Profanohagha
(později přejmenovanou na Aerofon), která ovšem měla také
jepičí život. Nicméně s ní aspoň stačil odjet turné po Polsku společně s britskou
pop rockovou skupinou Mud. Takže následovalo opět
hostování v souboru E. Pilarové a dokonce členství v doprovodném
vokálním sboru u Karla Gotta během jeho turné po Západním Německu. Avšak
Prokopova touha po rocku neustále sílila, a když si zazpíval několik písní se
Skupinou Fr. Ringo Čecha v Ringově televizním pořadu, byl již pevně
rozhodnut.
V roce
1978 tedy zpěvák (snad i po vzoru znovu se vrátivších Animals) konečně obnovil
pod názvem Framus 5 svoji bývalou kapelu, přičemž její výchozí obsazení bylo
následující: Michal Prokop (voc, acg), Ivan Trnka (ks), Miki Bláha (bg), Milan
Vitoch (ds), Rudolf Chundela (g). Hudební materiál skupiny vyzníval dost
nejednoznačně – na jejích tehdejších koncertech byly ke slyšení jak nové
rock-bluesové věci, tak i soulové bonbónky, které Prokop zpíval v 60. letech.
Kapela dokonce nazkoušela i slavné Město Er, což je skladba dlouhá skoro dvacet
minut.
„V té době jsem neustále hledal, jak by ten
novej Framus měl vypadat, jak by měl znít. Pokusil jsem se navázat na to, co
skončilo u Města Er, ale ta kontinuita se prostě úplně navázat nepodařila,“
říká dnes Prokop. A nebylo divu – za deset let se v hudebním světě stane
spousta věcí, a to, co bylo ještě včera progresem, je dnes buď slepou cestou
anebo v lepším případě středním proudem. Takže toto Prokopovo snažení
vyneslo několik ne zcela vyprodaných koncertů, pár singlů a LP desku „Holubí Dante“(1980, vyšla o rok později), kterou sám
Michal Prokop považuje za svoji nejslabší. Nicméně znamenala určitý návrat
Prokopa do širšího diváckého povědomí.
Na
začátku 80. let prošel Framus 5 několika personálními změnami (např. místo
Chundely přišel kytarista Martin Koubek, místo Vitocha bubeník Tomáš Suchomel)
a sestava se stabilizovala až příchodem klávesisty Lubora Šonky. V onom
roce 1982 se soubor nacházel v krizi a Šonka viděl jedinou možnost –
spojit se s člověkem, se kterým se už jednou nerozešel v dobrém v době
svého působení u C&K Vocalu, s Ladislavem Kantorem. „Jak jsem řekl,
dělat s Kantorem je skutečně případ pro silný nervy a proto jsem z C&K
Vocalu odešel. Beztak jsem tam hrál jenom roli takovýho nějakýho doprovodnýho
klavíristy, když se nepouštělo z pásků,“ říká L. Šonka. „Nicméně mi
bylo jasný, že jedinej člověk, kterej dokáže ten Framus zdvihnout znovu nahoru
je právě Kantor.“
Ve spolupráci s Kantorem se
postavila nová kapela (M. Prokop – voc, acg, hca, Lubor Šonka – ks, Jan
Hrubý – vln, acg, Jan Kolář – ob, ks, Miki Bláha – bg, Michal Vrbovec – ds),
vytvořil nový repertoár s kvalitními texty Jiřího Žáčka a Pavla Šruta a už
v listopadu 1983 měl premiéru nový pořad nazvaný Kolej Yesterday. Kantor se ukázal jako výborný producent
a člověk, který dokáže vyhmátnout tu správnou image. Prokopa představil publiku
jako muže, prožívajícího svou „middlelife crisis“, který zároveň rekapituluje a
vzpomíná, ale zároveň hledá nový smysl svého života. Samotná písnička „Kolej
Yesterday“, napsaná dvojicí Skoumal – Šrut, pak zvítězila v soutěži
Vokalízy 1983 a
hudební publicista Jan Rejžek o ní napsal, že „má charakter generační zpovědi
střední generace“.
LP
„Kolej Yesterday“ mělo fenomenální úspěch a bylo to také tím, kdo se na něm
hudebně podílel. Dva hráči (Hrubý, Pokorný) pocházeli z poslední sestavy
Mišíkových Etc…. „To byla jediná nepříjemnost,“ říká dnes Prokop, „Vláďa Mišík
měl zákaz a ke mně přišli lidi, který byli svázaný se skupinou Etc… Člověk,
kterýmu zásahem vyšší moci přervali kariéru, musel strpět, že část jeho kapely
(posléze přišel ještě V. Veselý – pozn. autora) jde hrát ke mně, vlastně
jeho největšímu konkurentovi, protože my jsme byli jakýmisi rivaly už od
šedesátých let. Jenomže on si vydobyl svoji pozici svojí nekompromisností,
kdežto ta moje cesta byla trochu kostrbatější a klikatější.“ Hospoda na věčnosti
Po
několika personálních změnách se představila nová sestava Framusu v r.
1985 v pražské Lucerně: M. Prokop (voc, acg, mand, hca),
L. Šonka (ks, bvoc), Petr Michalík (bg), Petr Roškaňuk (lg), Václav Veselý
(lg), Petr Petrásek (ds) a ta také zrealizovala nové framusácké album „Nic ve
zlým, nic v dobrým“. Deska vycházela z modelu předchozího LP „Kolej
Yesterday“, ale byla daleko rockovější a zemitější. Nejvíce textů pocházelo
opět od Pavla Šruta, jemuž se „podařilo najít jazykové prostředky, blízké
Prokopovu interpretačnímu typu“ (J. Vlček).
V roce 1987 byla Prokopova pozice
tak silná, že se rozhodl z Framusu vytvořit superskupinu. Vedle Šonky a
Petráska přibyly skutečné hvězdy – opět se vrátil náš nejlepší rockový
houslista Jan Hrubý (ve znovu obnovených Etc… vydržel asi rok a půl) a po 17
letech také kytarová legenda Luboš Andršt, jenž už hrál na Městu Er. Soubor
ještě doplnil baskytarista Aleš Charvát a tato sestava natočila v roce
1988 třetí výborné album „Snad nám naše děti…“ (vyšlo v r. 1989) s texty
Jana Buriana, Vladimíra Merty, Pavla Šruta a Ladislava Kantora. Nicméně, jak už
to u superskupin bývá, sestava nikdy příliš dlouho nevydrží, neboť co
individualita, to jiný hudební názor. Možná zdařilejší záležitostí než celý
slavný Framus 5 byl proto vedlejší Prokopův akustický projekt Nu-trio (Prokop –
voc, acg, Andršt – lg, Hrubý – vln), specializující se na produkci v menších
klubech
Na
přelomu let 1988 – 89 je tu proto nová a poslední sestava skupiny:
M. Prokop (voc, acg, hca), L. Šonka (ks), Vítězslav Janda (ks), Ivan
Jeřábek (ks), Jaroslav Šimíček (bg), René Šimon (ds). V té době už ovšem
dozrávala politická situace a v roce 1990 se Prokop na dlouhý čas
rozloučil s hudbou (politická kariéra), i když občas vystoupil jako host
Mišíkových Etc…
Přínos
skupiny Framus 5 byl především v tom, jakým způsobem její leader pracoval
s textem a zhudebněnou poezií. Z původně soulového zpěváka,
pohybujícího se v angličtině (60. léta), dokázal vyrůst v meditativního
šansoniéra, který svým vemlouvavým zahořklým hlasem na jedné straně skvěle
vystihuje atmosféru textů poetických a na straně druhé kriticky komentuje
smutnou českou realitu té doby. Framus 5 se stal jednou z nejakceptovatelnějších
skupin 80. let a výrazně ovlivnil minimálně dvě generace rockového
publika.
Michal Prokop se vrátil na hudební scénu
v roce 2006 tím, že vydal na etiketě Columbia nové album Poprvé naposledy,
na které napsal všechny texty Pavel Šrut. Na albu se mezi muzikanty objevili
Luboš Andršt, Jan Hrubý ..... album je pro „dospělé rockové publikum“, ne pro
ty, kteří s hudbou teprve začínají a stačí jim ke spokojenosti hudba
linoucí se z komerčních rádií.
Co se zachovalo
do r. 1989:
Období před Framus 5:
TV clipy:
„Dám ti mat“ (1972), pořad Hany Zagorové a Sk. K. Vágnera „Poslyšte příběh, který se stal“ (1973), M. Prokop & Sk. F. Ringo Čecha „Maximum lenorum“ (1979), „Kondor královský“ (1979), „Já mám rýmu“ (1979),
období s Framus 5:
TV klipy:
„Půlnoční koncert“ (leden 1978, druhý 1980), „Zvonky“ (1979) „Všechno mi dej“ (1979),
Období před Framus 5:
TV clipy:
„Dám ti mat“ (1972), pořad Hany Zagorové a Sk. K. Vágnera „Poslyšte příběh, který se stal“ (1973), M. Prokop & Sk. F. Ringo Čecha „Maximum lenorum“ (1979), „Kondor královský“ (1979), „Já mám rýmu“ (1979),
období s Framus 5:
TV klipy:
„Půlnoční koncert“ (leden 1978, druhý 1980), „Zvonky“ (1979) „Všechno mi dej“ (1979),
„Strašidelný
příběh“ (1980), „Vlasy“ (1980), „Holubí Dante“ (1981), „Blues o víkendu, od
kterého jsem si tolik sliboval“ (1981), “Tramvaj“ (první 1983, druhý 1984),
„Kolej Yesterday“ (dva klipy 1984), „V poslední době“ (1984, rarita – zpívá
J. Hrubý, nikdy nevyšlo na desce), „Bitva o Karlův most“ (jeden 1984,
druhý 1985), „V baru jménem Krásný ztráty“ (1985), „Blues o spolykaných
slovech“ (jeden 1986, druhý 1988), „Telefonní blues“ (1986), „Yetti blues“
(jeden 1986, druhý 1987), „Nic ve zlým, nic v dobrým“ (dva klipy 1987),
„Než přijde dcera z diskotéky“ (1987), „Karyatidy“ (1987), „Soukromá
válka“ (1989), „Podzimní“ (1989), „Galilei“ (1989), TV-clip s C&K
Vocalem „Zvolna“ (1989/90)
Dokument Vokalíza 1984 (záběr na kapelu), Video z koncertu „Štvanice na alkohol“ (1987, „Kolej Yesterday“, „Bitva o Karlův most“, „Blues o spolykaných slovech“, „Moje holka Kalamita“, Nic ve zlým, nic v dobrým“), Video z koncertu Nu-tria v Záp. Německu (1987, vlastní M. Prokop), Video z akce „Koncert pro Arménii“ (1989, „Zastavte svět“, „Blues o spolykaných slovech“), dokument „Rockfest 89“ (1989, píseň „Vyvětrejte si svědomí…“), dokument „Vokalíza 89“ (1989)
Dokument Vokalíza 1984 (záběr na kapelu), Video z koncertu „Štvanice na alkohol“ (1987, „Kolej Yesterday“, „Bitva o Karlův most“, „Blues o spolykaných slovech“, „Moje holka Kalamita“, Nic ve zlým, nic v dobrým“), Video z koncertu Nu-tria v Záp. Německu (1987, vlastní M. Prokop), Video z akce „Koncert pro Arménii“ (1989, „Zastavte svět“, „Blues o spolykaných slovech“), dokument „Rockfest 89“ (1989, píseň „Vyvětrejte si svědomí…“), dokument „Vokalíza 89“ (1989)
Diskografie Framus 5
Disco klub
Všechno mi dej 1978, LP, sampler Panton
Bratislavská lyra 1979
Vlasy 1979,
LP, sampler, Panton
Vlasy / Svítá 1979,
Panton
Za záclonou bytu č. 308 /
Zvonky 1980,
Panton
Holubí Dante 1980, LP, Panton
Tváří k životu Píseň nezaměstnaného 1981, LP, Panton, sampler
Holubí Dante 1980, LP, Panton
Tváří k životu Píseň nezaměstnaného 1981, LP, Panton, sampler
Kolej Yesterday / Bitva o
Karlův most 1984, Panton
Kolej Yesterday 1984, LP, Panton
Yetti blues / Telefonní blues 1986, Panton
Nic ve zlým, nic v dobrým 1986, vyšlo 1987, LP, Panton
Karyatidy / Kamarádi 1988, Panton
Snad nám naše děti… 1988, vyšlo 1989, LP, Panton
Kolej Yesterday 1984, LP, Panton
Yetti blues / Telefonní blues 1986, Panton
Nic ve zlým, nic v dobrým 1986, vyšlo 1987, LP, Panton
Karyatidy / Kamarádi 1988, Panton
Snad nám naše děti… 1988, vyšlo 1989, LP, Panton
Až si pro mě příjdou 1990, CD, Panton, kompilace
Až si pro mě příjdou 1995, CD, Bonton, kompilace
V seriálu BIGBÍT zazněly skladby:
„Zvonky“ (1979)
„Vlasy“ (1980)
„Kolej Yesterday“ (1984)
„Bitva o Karlův most“ (
„Yetti blues“ (1987)
Petr Hrabalík
Žádné komentáře:
Okomentovat