„Ti, kdo malují, píší a hrají, ti dobře slyší,
vidí a cítí kdo je výborný.
Všichni to
věděli – Gattch jsou výborní!“
Jedna z nejprogresivnějších rockových skupin slovenské a
možná i evropské hudební scény přelomu 60. a 70. let, po svém rozpadu v roce 1974
upadla neprávem v naprosté zapomenutí.
Skupina vznikla v Nových
Zámkoch v roce 1969. Jako jedna z prvních slovenských skupin se od
počátku až do konce do konce své existence věnoval výhradně vlastní tvorbě.
Díky tomu, jaký měli přístup k vlastním skladbám všichni členové skupiny,
se tehdy jednalo o zcela progresivní věc. Snažili se syntetizovat do sebe jazz
a rock a vážnou hudbu. Již názvy skladeb říkaly o co půjde. Skladby se
jmenovaly: Kontrapunktická etuda, Reminiscencia 1, Spomienky, transkripcia 1.
časti klavírného koncertu d moll J. S. Bacha, etc.
Složení skupiny bylo následující:
Ľudovít Beladič – piano, Anton Lančarič – baskytara, Tomáš Rédey – kytara,
Karol Slanina – rytmická kytara a Juraj Štefula – bicí. A chlapi hráli
vynikajícně, protože v roce 1969 získali
2. místo na 1.beatovém Slovenskom festivale. Další rok se vycajchnovali
na přehlídce slovenských skupin v Praze. Taky jeli do Českých Budějovic na
Jazz Universiádu a tam skončili a na třetím místě. Byl to úspěch za úspěchem.
Neustále vystupovali a hudební kariéra se zdála být a na velmi dobré úrovni. Po
všech stránkách: hudba, pochopení publika i recenze kritiky.
V roce
1971 The Gattch vystupovali na 3. beatovém festivalu v Praze. A zase
připravili Slováci v Čechách další bombu. Opět se ukázalo, že na Slovensku
jsou někteří hudebníci dále než v Čechách. Rok na to, to bylo v roce
1972, vystupovali The Gattch a na pražské Mezinárodním jazzovém festivalu.
Slovkoncert je poslal na několik výjezdů do Bulharska a východního Německa.
V červnu a červenci 1972 byla
skupina v bratislavském studiu Československého rozhlasu a natáčela svou
první LP. Naděje na zdárné vystupování se zdála být reálná. LP vydal Opus v roce
1972 a
kritika byla nadšená. Kapela jela dál.
A to zatím bylo vše. Neboť vše se
vytrácelo do ztracena. Komunistická normalizace pracovala dokonale. I na
Slovensku. Příležitosti k vystupování a koncertováni se začaly ztenčovat.
Nebyl zájem. Údajně. A tak skupina postupně od roku 1972 do roku 1974 omezovala
svou činnost. A v roce 1974 skončili. Nadobro. Upadli v zapomnění.
V sedmdesátých letech patřili
The Gattch k tomu nejlepšímu, co bylo na Slovensku a k tomu
nejprogresivnějšímu, co bylo v Československu. Skupině sice v roce
1973 vyšla LP, ale ekonomický konec se nepodařilo odvrátit. V sedmdesátých
letech se skupina řadila do přední kvalitativní fronty slovenského rocku po
boku skupin Collegium Musicum a Prúdy. Po rozpadu Gattch hrál Ľudovít Beladič v nejrůznějších
kapelách a skupinách. Byly to například Prognóza, Orchester Juraja Velčovského,
Skupina Ĺ. Beláka a nebo Trend. V roce 1980 se podařilo Beladičovi
vytvořit vlastní skupinu. Byla sice jen studiová, ale byla. Jmenovala se
Pop-kodex. S tímto tělesem realizoval své kompozice. Tahle skupina
spolupracovala na realizaci desky zpěvačky Júlie Hečkové a nebo Dariny
Rollincové. Natáčeli i hudbu k ryze komerčním televizním hudebním
seriálům. Později, to znamená v osmdesátých letech minulého století,
natáčela skupina hlavně hudbu pro divadla. Hudbu pro scénická představení.
Tak nám skončila tak nesmírně
progresivní skupina Gattch. To je ovšem zákon obchodu. Pokusit se vytvořit,
prodat a získat. Beladičovi to komunisti
znemožnili. Bohužel.
Diskografie:
Gattch 1972
LP, Opus
Na, na, na /
Kontrapunktická etuda 1972
EP, Opus
Gattch 2
CD reedice LP + živé vystoupení, Sony Music/Bonton 2002
podle Julia Kinčeka Prax53
Hudební ukázky
Žádné komentáře:
Okomentovat