Great Music Faktory

Great Music Faktory

     Jihomoravská metropole byla na konci šedesátých let zdárně se vyvíjející baštou bigbítové hudby. Vedle řady skupin, které se poměrně striktně držely modelu britského Mersey soundu určovaného Beatles a britské varianty rock'n'rollu ve spojení s rhythm and blues podle Rolling Stones, se začaly objevovat skupiny, které hledaly jiné, náročnější hudební vyjádření.

   Hlavním inspirátorem byl v dané době brněnský klavírista a varhaník, zajímavý zpěvák a také kreativní skladatel Oldřich Veselý, jehož začátky byly spojeny s kapelou Blue Invention. Současně skládal Veselý pro Synkopy 61 jako externista výrazné melodické písně, ale jeho hudební orientace byla zaměřena více do tvrdších a komplikovanějších sfér, a proto stál u zrodu nové kapely, kde mohl prosazovat více svůj autorský záměr a přinášet progresívnější výboje.
   26. září 1969 zatelefonoval klavíristovi a zpěvákovi Jiřímu „Ghostovi" Opluštilovi jeho kamarád bubeník Valerij „Valera" Doležal, aby přišel na zkoušku do sálu restaurace Lučina v Brně na Lesné. Že tam bude aparatura, že Oldřich Veselý s ním zakládá novou kapelu a že tam budou ještě další hudebníci. Opluštil s Doležalem a Ivo Křižanem zakládali předtím rhythmandbluesovou skupinu Stop The Gods, ale protože jméno Veselý už mělo v Brně zvuk a jistý respekt, zareagoval Opluštil na Doležalovu výzvu tím, že dorazil na místo a kromě Veselého se tak seznámil s kytaristou a flétnistou Zdeňkem „Basákem" Pospíšilem a baskytaristou Jiřím „Sislem" Pospíšilem. Ti pocházeli z Křenovic u Slavkova, začínali v roce 1964 ve skupině Mickey Mouse a poté v The Generation On Mine. Než se však skupina skutečně zformovala, předcházelo session, ze kterého si Veselý vybral konkrétní hudebníky pro uskutečnění svých představ.
   V Besedním domě, Armě na Husově ulici pak u piva hudebníci dolaďovali vzájemné představy o repertoáru. Originální název skupiny Great Music Factory (Velká hudební továrna) vznikl jako parafráze skladby britských Traffic „Shanghai Noodle Factory".

Zleva: Opluštil, Doležal, Veselý, Zdeněk Pospíšil, Jiří Pospíšil  (1970)

Drobnou perličkou byl i pokus rozšířit kapelu o Darinu Vlašičovou, přítelkyni bubeníka Valerije Doležala, jako zpěvačku, ale nebyla to šťastná volba a k přijetí nedošlo.
Víceméně neoficiální vystoupení kapely bylo v Lučině. OKVS Brno V skupině pronajalo východoněmecké varhany Ionika, což byla v té době docela vzácnost. Nástroj ovšem nebyl moc spolehlivý. Obsahoval asi 80 elektronek, které často trucovaly, a náhradní nebyly téměř k dostání. Navíc se nástroj rozlaďoval a po každém zapnutí se musel každý půltón ladit, což byla „hodinářská" práce. Později kapela získala varhany Matador, opět východoněmecký výrobek, sice tranzistorový, ale po stránce zvukových možností nezajímavý. Elektrické piano bylo snem, a tak kapela používala klavír, jehož ozvučování bylo rovněž malým dobrodružstvím a navíc kapelu handicapovala okolnost, že ne v každém sále byl použitelný klavír. Skupina ale vlastnila dva zesilovače a reprobedny Regent, které měly slušnou úroveň.
Great Music Factory záhy střídali i další zkušebny po Brně, jako byl závodní klub Vlněny na Přízově ulici, klub v Justičním paláci na Rooseveltově ulici v centru a pak zase na periférii v Kulturním domě ve Starých Černovicích na Faměrově náměstí.
Třebaže se poměrně brzy začal ve skupině prosazovat vlastní autorský názor, tvorbu repertoáru ovlivňovali Opluštil, ale zásadněji Veselý. Byly to například skladby Walk In My Shadow, Wild Indian Woman, I'm A Mover (Free), Sunshine Of Your Love, Born Under A Bad Sign (Cream), Leavin' Trunk, Just To Cry (Keef Hartley Band), Keep On Running (Spencer Davis Group), Slow Down (Larry Williams), Can't Buy Me Love (The Beatles), Summer Day (Blodwyn Pig), Icebag (Canned Heat), Oh, Pretty Woman (Bluesbreakers) a vlastní Lásku dávám, Posílám (Veselý) a Do You Remember, Without You (Opluštil). Great Music Factory vystupovali mimo jiné v závodních klubech Vlněny, Mosilany, na legendární Šelepce, v Moragru, ale také ve zmíněném klubu v Justičním paláci. Na brněnské bigbítové scéně byli do jisté míry značně netypičtí svým obsazením, kde vedle klasického obsazení byly navíc dvoje klávesy a flétna.

V květnu 1970 skupina vytvořila podle Veselého konceptu odvážný pořad složený z jeho vlastních skladeb a zahraničních coververzí. V létě 1970 po zdařilé reklamní kampani, opředené jistými mystériemi, Great Music Factory vystoupili ve své premiéře v Závodním klubu Vlněny na Přízově pod hlavním nádražím. Jejich rockové blues s psychedelickým nádechem získalo kladný ohlas a v kuloárech se začalo hovořit o místní „supergroup".

Great Music Factory patřili mezi skupiny, které to s hudbou myslely vážně, a hudebníci plánovali profesionální status. Proto se po pečlivých hudebně-teoretických přípravách zúčastnili profesionálních hudebních přehrávek u Krajského podniku pro film, koncerty a estrády. Kapela získala nejvyšší profi-třídu 5, a tím také cennou kvalifikaci hudebníků na volné noze. Zahráli čtyři skladby a báli se, aby po nich nikdo nechtěl ještě pátou. Další totiž měli teprve rozpracované...

Nastupující normalizační proces v husákovském Československu ale zmařil jakékoliv naděje, že by mohl hlasitý progresívní bigbít, potažmo rock, mít nějakou zásadní perspektivu, a tak bylo brzy jasné, že se skupina se svým hudebním zaměření jednoduše neuživí. Navíc neustále ubývalo příležitostí k pravidelnému hraní k tanci i poslechu. Koncem roku 1970 se kytarista Zdeněk „Basák" Pospíšil oženil, a protože jeho novomanželka neprojevovala nadšení pro bigbít, z kapely odešel. Krátce předtím se Veselý v Armě seznámil s členem kapely Communication Breakdown, výtečným kytaristou a flétnistou Davidem Kafkou, který začal docházet na zkoušky kapely.

Horní řada: Doležal, Veselý, Jiří Pospíšil; dřepící: Opluštil, Zdeněk Pospíšil (2010)

V Československém rozhlase bohužel nenatočili jedinou nahrávku. Na vlastní náklady ale nahráli v únoru 1971 v nevytopené zkušebně na Faměrově náměstí tři skladby – Veselého Lásku dávám a Stále doufám a přepracovanou skladbu Beatles Can't Buy Me Love za asistence členů HiFi klubu Svazarmu na studiový magnetofon Revox, ale za „krvavé peníze". Zvukař do kvalitních nahrávek bohužel přimíchal nesmyslný potlesk a nebýt toho, že Opluštil si natočil původní záznam, celá tato drahá akce by přišla vniveč. Jen díky tomu se nahrávky zachovaly dodnes.

Poslední koncert Great Music Factory se odehrál v Kulturním domě v Bratislavě – Karlovej Vsi. Doležalovi se podařilo získat v Bratislavě místo hudebního redaktora v rozhlase. Později se oženil se svou láskou Darinou a zůstal na Slovensku natrvalo. Zbytek kapely se vrátil do Brna, ale její členové se rozešli různými směry bez návratu. Veselý po konkurzu v Olomouci pro agenturu Plonner nastoupil do utvořené výjezdové skupiny, kytaristou Ivem Křižanem pojmenované Atlantis, pro dlouhodobější angažmá v Rakousku a tehdejším NSR. Nabídku přijal, protože si chtěl koupit v zahraničí vysněné kvalitní varhany značky Hammond, na něž by v domácím prostředí za normálních podmínek nedosáhl. Bratři Pospíšilové pak pokračovali s vlastními projekty. Kafka zvolil dráhu profesionálního hudebníka v zahraničních angažmá na Západě. Opluštil ve druhé polovině sedmdesátých let krátce spolupracoval se Synkopami 61 a v osmdesátých letech působil v hudebně recesistickém triu Š.O.U. (Šimek, Opluštil, Unzeitig), kde zpíval a hrál na klavír. Zdeněk „Basák" Pospíšil bohužel 16. prosince 2012 podlehl zákeřné nemoci.

I přes svoji krátkou existenci získali Great Music Factory v hudebním kontextu na brněnské scéně svoje místo, třebaže jsou dnes už jenom historickým reliktem dané doby, a lze jen litovat, že po nich nezůstalo alespoň pár singlů k názornější představě o jejich hudebním pojetí.
© by Petr Gratias,  ℗2013