Jazz Q

Jazz Q

Jazzové Jazz Q

V roce 1964 založil Jiří Stivín a Martin Kratochvíl skupinu Jazz Q a v ní  si hráli, společně s Jerzy Ziembrowskim na kontrabas, Ivanem Smažíkem na bicí a Zdeňkem Chlumem na tenorsaxofon, skladby Ornetta Colemana a Thelemonia Monka a potom hlavně nový styl – freejazz. Postupně se styl skupiny pozměnil a hudebníci hráli repertoár hard bopových a mainstreamových jazzových autorů a skladby vlastní. Projeli Evropu, kde se zúčastňovali jazzových festivalů. Někdy. Ale v Praze hráli hodně ve Viole a Redutě. Jazz Q Praha si vydobyli vysoké renomé koncem 60. let. V závěru s nimi spolupracoval  velmi talentovaný vibrafonista Luboš Pristov. Ten se ale zabil při autonehodě na dálnici ve Spolkové republice Německo, když se vracel domů do republiky. Na přelomu 60. a 70. let se ale začaly rozcházet představy  Martina Kratochvíla  s představami  Jiřího Stivína o dalším hudebním  vývoji skupiny. Stivín odešel a založil soubor Stivín & Co. Jazz Systém, kde hrál akustický jazz.       

            Kratochvíl se dal inspirovat a ovlivnit avantgardním rockem a také inklinoval k elektrifikaci jazzu. Jeho představy se odrazily v novém obsazení skupiny, kde se objevil rockový kytarista Luboš Andršt.

Jazz Q Praha

V edici Jazzu & Pop Music v Gramofonovém klubu vyšla v roce 1970 deska Coniunctio, kterou natočil společně s Kratochvílovým Jazz Q Praha i Blue Effect. Blue Effect pro toto nahrávání tvořil Radim Hladík (kytara, pilník a siréna), Jiří Kozel (bas. kytara a zvonky) a Vlado Čech na bicí. Jazz Q tvořili  Jiří Stivín (flétna, alt. saxofon, pikola, umělecký řetěz, siréna, pristofon, wood bloky a havajská flétna), Martin Kratochvíl (klavír, varhany a trumpetfagot), Jiří Pellant (kontrabas) a Milan Vitoch (bicí, koňské rolničky). Tato deska byla prvním vydaným pokusem s hudbou, která se snažila o syntézu jazzu a rocku. Navíc hudebníci silně inklinovali ke zkoušení freejazzových postupů. Z alba nejvíce tehdy i dnes zaujaly skladby Návštěva u tety Markéty a  Asi půjdem se psem ven. Skladba Coniunctio II  byla asi tím nejlepším, co bylo jako jazz rock fusion presentováno. A navíc skladba byla zakončena velmi emotivně. Jako by jste slyšeli zvukové ukončení činnosti srdce v závěru skladby. To zemřel Luboš Pristov. Mohu říci, že i v roce 2004 je LP deska poslouchatelná a sdělná. Hudba vyprodukovaná před 34 lety (sic!) oslovuje.

Al Kooper

Nicméně musím připomenout desku, která vyšla již v roce 1968. To si vyzkoušel americký klávesák a skladatel Al Kooper, jak by se pracovalo se špičkovými bluesovými a rockovými kytaristy ve studiu, když dostanou volný prostor v dané skladbě k improvizaci. Kooper si vyzkoušel dva super kytaristy. Byli to Stephen Stills a Mike Bloomfield. Jeden byl country & blues & folk kytarista a druhý byl dokonalý bluesman. Bloomfield patřil ke špičce bluesových kytaristů, ale předčasně nám umřel na předávkování drogami. A Stills je dnes již důchodcem, o kterém toho není mnoho slyšet. Občas se mihne v pořadech BBC o vývoji rockové hudby.

To byl tehdy ten pravý impuls pro rockovou hudbu, impuls pro rockové muzikanty, aby si vyzkoušeli a začali používat jazzové postupy. Tehdy si hlavy otevřené uvědomily, kudy by mohla vést cesta k dalším možnostem rockového vývoje. A Martin Kratochvíl a Luboš Andršt s Frantou Franclem to vycítili a uvědomili si to.

Pozorovatelna

V průběhu první poloviny sedmdesátých let se Jazz Q Praha stali průkopníky jazzrockové vlny v Československu. Povedlo se, že skupina 29. ledna 1973 dokončila nahrávání desky, jež dostala název Pozorovatelna. Nahrávalo se ve studiu v Praze – Břevnově. Na desce si zazpívala již i zpěvačka Joan Duggan ve skladbě Trifid. Tu si do kapely dal Martin Kratochvíl pro její kontraalt a její praxi s bluesovými a gospelovými skladbami, když ještě působila ve Flamengu. Na Pozorovatelně  hrál kytaru Luboš Andršt, což je dodnes velmi významná osoba pro všechny kytaristy. S bubeníkem Michalem Vrbovcem se fantasticky sehrál vynikající baskytarista Vladimír Padrůněk, který byl bývalým studentem elektrotechniky. Ve skladbě Kartágo si na housle zahrál Rudolf Chalupský.

            Skladbu Pori 72, která LP otevírá, zkomponoval Padrůněk s Kratochvílem pro své vystoupení na jazzovém festivalu ve finském městečku Pori. Na festivalu vystupoval i světoznámý Chick Corea. Ten se rozhodl, že bude hrát jako první a Jazz Q Praha ať vystoupí až po něm. Od té doby se říká, že Corea dělal předskokana Jazz Q. Druhá a závěrečná skladba první strany LP je šestiminutová Pozorovatelna. Je to tichá a klidná skladba, která evokuje pocity z pozorování barev a pocitů v klidné krajině plné lesů. Trifid zahajuje druhou stanu desky a je to znovu kompozice plná klidu a nekladoucí důraz na standardní kompozici. Vznikla údajně po koncertě, jenž byl velmi hlučný, v jednom z tehdejších pražských jazzklubů. Deska vyšla u firmy Panton a jen se po ní zaprášilo. Ještě koncem osmdesátých let se dala koupit na burzách desek. Nestála ale 36 Kč. Prodávali jí za stovku!

Symbiosis

V průběhu roku 1973 natáčelo Jazz Q Praha další materiál, který se dostal na desku, jež dostala název Symbiosis. A Symbiosis byla dalším bodem zvratu v československé hudbě. V rockové hudbě to bylo Kuře v hodinkách, jež natočilo Flamengo. Toto album všem vytřelo oči jazzem i rockem. Materiál byl natáčen již od března tohoto roku a závěrečné nahrávací frekvence byly dokončeny až 11. října 1973 v pražských studiích Supraphonu v Dejvicích a Mozarteu. Kratochvíl zde měl již jiného kytaristu. Byl to František Francl, jež dlouhá léta působil ve Flamengu. V Jazz Q Praha zcela naplnil svou pověst famózního hráče. Pověst československého Hendrixe! Hned úvodní skladba Ze světla do tmy, kterou napsal Vladimír Padrůněk a Joan Duggan, osloví posluchače souhrou kytary, kláves a baskytary. Stejná souhra se projeví v následující skladbě Ztracená láska. Pro nás to byl tehdy těžký nářez. Ono totiž v roce 1973 v Československé socialistické republice nevycházelo nic z rockové hudby, která tehdy vanula světem. Toto ale pro nás byla taková pecka a bomba, že ještě po čtyřiceti letech existují milovníci, kteří naprosto ortodoxně hrají pouze v tomto stylu a k tomu ještě mají programově identický název skupiny. Všechny skladby odzpívala Joan. Jen závěrečná skladba Epilog po šestnácti minutovém Čaroději, byla instrumentální.

Hlavní a nosná skladba LP Čaroděj, již tehdy Martin Kratochvíl dával skladbám jednoslovná pojmenování, byla uchvacující. A ten konec! Ihned nás odkázal na závěr skladby Day In My Life od Lennona-McCartneye. A to pro nás posluchače bylo poselství, jež nás vykoplo a utvrdilo v poslouchání komplikovanější hudby a hledání jiných textů a sdělení než jen k pouhé konzumaci produktů pitomců typů Hanniga, Franty Janečka, … a dalších, jež se mi ani nechce vyjmenovávat.

Na desce zazářili všichni. Základní sestavou byli Kratochvíl, Francl, Padrůněk a Vrbovec. Zpěv obstarala Joan Duggan a jako hosté se představili v dokonalém aranžmá Mišík, Semelka, Dydovič a Rotter; na konga Jiří Tomek, na trubku Radek Pobořil, Jan Kubík na klarinet a Lexa Čihař na kontrabas. I tady se objevil Jan Spálený jako hudební režisér a zvukovou režii dělal Petr Kocfelda. Toho najdete na všech československých významných rockových deskách.

Elegie v modrém

Jak už to v socialistickém Československu bylo normální, po třech letech, to je v roce 1976, vyšla další deska úspěšné formace. Všichni jsme z toho byli na větvi. Jen autoři ne. Po třech letech vydal Supraphon desku Elegie.Skupina zkrátila jméno na Jazz Q, ale připisovalo se ′Martina Kratochvíla′. Změnila se trochu sestava. Na basovou kytaru hrál Přemysl Faukner  a za bicími seděl Libor Laun. Jako hosté si zahráli Jan Hrubý, Jiří Tomek, Lenka Filipová, Michal Gera, Ondřej Konrád, Michal Vrbovec, František Lhotka, Zdeněk Prouza, Jiří Cerha a Ladislav Kantor. Jsou to jména velmi známá. Po letech je deska  přitažlivá tím, že abstrahuje vlivy Leoše Janáčka a Arthura Bergera a zároveň dokonale využívá technologii multiplaybacků a všech možných  elektronických efektů na klávesách i kytaře. Desce byl přikládán koncem osmdesátých let minulého století význam snad ještě větší než titulu Symbiosis. Ale v paměti většiny zůstala více vyryta Symbiosis. V těchto letech ale již Jazz Q mělo docela konkurenci ve skupinách Impuls a Ch.A.S.A. či Energit.

Zvěsti

         Kratochvíl získal roční stipendium na americkou Berklee College of Music v Bostonu, USA. Po návratu se projevila změna v jeho postupech při komponování. Zároveň se projevil značný odliv jazzrockové vlny nejen ve světě, ale jako obvykle i u nás.

Především vývoj směřoval ke koncertně proveditelným skladbám a k větší koncertní aktivitě. Koncem roku 1977 skupina natočila v dejvickém studiu Supraphonu desku Zvěsti. Název skupiny se změnil na ′Martin Kratochvíl & Jazz Q′ a obsazení také. Kytaru hrál Andršt, Přemysl Faukner na baskytaru a Jiří Helešic byl u bicích. Další rok od 5. do 15. března nahrál Kratochvíl s Jazz Q další desku. Ale ta byla vylisována až v roce 1980 a do obchodů šla až zase za další rok. O tomto záměrném zdržování ví mnoho pamětníků. Deska se jmenovala Hodokvas a obsazení bylo opět změněno. Kratochvílovi na kytaru hrál Franc, basu opět výborně hrál Vladimír Padrůněk a u bicích byl Pavel Trnavský. Nahrávání se jako hosté účastnili Jirka Hrubeš s všemožnými bouchadly a Petr Kalandra si zahrál na foukací harmoniku.

Obě desky byly nahrány jen základní sestavou skupiny a úzce na sebe navazují. Kratochvíl o deskách řekl:

„… je to jeden z mnoha pokusů o nalezení cesty ze slepé uličky jazzrocku sedmdesátých let … dosáhnout toho lze návratem k inspiraci hudbou Johna Coltrana a inspirací v evropské vážné hudbě.“ Ať už to Kratochvíl a spoluhráči mysleli jak jen chtěli, jejich hudba byla úspěšná.

Kratochvíl navázal spolupráci s Oskarem Petrem, který přišel z Marsyas a ze spolupráce zůstaly dva singly.

            Zajímavá byla spolupráce s Helenou Vondráčkovou na její desce Paprsky, která byla vydána  v roce 1978 a dodnes není doceněna, i když se jedná o pop music. Tehdy se Helena pokusila změnit svůj image, což je nesmírně pozitivní, ale posluchači to nevzali a ona se vrátila k tomu, co dělala a dělá až do dneška.

V letech 1983 až 1985 skupina existovala v obsazení s Janou Koubkovou, Jurajem Griglákem a Pavlom Kozmou. Tomuto obsazení vyšly dvě EP desky. Poté změnil aktivní Kratochvíl v roce 1985 Jazz Q na Jazz IQ které tvořil s Borisem Urbánkem. Jazz IQ produkovalo čistě syntezátorovou hudbu. Kratochvíl s Urbánkem propojili různé druhy kláves přes počítač, basovou linku a bicí obstaraly naprogramované automaty. Z tohoto období nebylo nic vydáno na deskách. Ale Kratochvíl si užíval akustického jazzu vystupováním s americkým kytaristou Tony Ackermanem. K rockové hudbě se již Martin Kratochvíl se svými formacemi Jazz Q nikdy nevrátil

Po roce 1989 Kratochvíl své aktivity upnul do oblasti mimo aktivní komponování a hraní. Vytvořil Bonton Records. Povedlo se mu koupit Supraphon, Panton a slovenský Opus. Také následně možná s chutí spadl pod světový gigantický kolos Sony Records.

Jeho přínos pro československý rock je ale tak velký a tak pozitivní, že rozhodně není dodnes doceněn. A také je s Jazz Q nezapomenutelně spjat i František Francl a Vladimír Padrůněk, kteří si oba zasluhují zvláštní kapitoly.                                                                  Apendix z roku 2014.

             Album Hvězdoň z roku 1984 bylo dlouho posledním studiovým albem skupiny. Je pravdou, že se Martin Kratochvíl věnoval akustické hudbě s americkým přítelem kytaristou Tony Ackermanem, ale jeho charakteristické jazzrockové postupy a barvy jeho syntezátorů jsme pak vééélmi dlouho s doprovodem baskytary, elektrické kytary a bicích neslyšeli.

            Po dlouhých třiceti letech, 24. května 2013, vychází  nové album legendárních Jazz Q  a nebo Jazz Q Praha, které dostalo název Znovu. Hudebníci na desce jsou „jaknavybíraní“. Kytaru hraje Zdeněk Fišer a na baskytaru staronový člen Jazz Q Přemysl Faulkner.  Za bicími sedí „Vajco“Deci. Ten prodal svou restauraci v New Yorku a vrátil se zpět k bicím.

            Album zahajuje skladba Potopa, která ihned navodí jazzrockovou atmosféru konce sedmdesátých let a atmosféru desek jak Jazz Q, tak i Weather Report Josepha Zawinula či podobných jazzrockových gigantů. Ale především alb Jazz Q. Nezaměnitelná barva kláves a způsob hry – prostě Jazz Q Martina Kratochvíla se vynořili zpět do dvacátého první století.

            18. října 2013 vychází nové raritní album Jazz Q. Z archívů uvolnil Martin Kratochvíl nahrávku koncertu, který proběhl  2. února v roce 1975 v bratislavském Parku kultúry a oddychu. Nově vydané CD se jmenuje Živí se diví: Live in Bratislava 1975 a kapela Jazz Q je na něm zaznamenána ve stejné sestavě, v jaké se objevila i na kultovní kompilac i Jazzrocková dílna z roku 1975, tehdy s Janem Martincem na housle a sopránku. Kromě něj na záznamu je i britská zpěvačka Joan Duggan, tehdy usazená v Čechách a provdaná za Františka Francla. 

            Záznam vyprodaného bratislavského koncertu vznikl měsíc před Pražskými jazzovými dny, odkud pochází nahrávky z alba Jazzrocková dílna, jež jsou přímo kultovními. Teprve rok po bratislavském koncertu natočil Kratochvíl a Jazz Q album Elegie, které ale vyšlo až v roce 1977.

Hudební archiv

S použitím materiálu Petra Poledňáka Prax^{52 a 61}