Otakar Jahn

Otakar "Ota" Jahn

Ota Jahn se jmenoval Otakar Jahn. Ten Otakar mu připadl tenkrát hodně dlouhý a tak z něj byl pro všechny Ota. Ota byl kytarista a skladatel, který se narodil 28. srpna 1943 v Praze a v roce 2023 oslavil s rodinou své 80. narozeniny! 

Narodil se do rodiny, která byla po roce 1948 postižena tvrdě komunisty, kteří se dostali v roce 1948 k absolutní moci. Maminka Alice Aurelie Matylda Jahnová, za svobodna Racková, vystudovala pařížskou Sorbonu a také tři roky konzervatoře. Byla nejmladším obchodním zástupcem firmy Moravia v Paříži. Od roku 1930 pracovala, ještě jako svobodná,  pro Eskomptní a průmyslové banky v Brně jako německo-anglicko-francouzská korespondentka.  Po roce 1948, když byl její manžel Zdeněk Jahn zbaven funkce prokuristy Báňské a hutní společnosti, živila celou rodinu ona. Učila angličtinu, francouzštinu a němčinu. Pracovala i pro správu diplomatického sboru. Vyučovala až do svých devadesáti let. Vyučovala například Hanu Hegerovou, Jiřího Suchého či Pavla Bobka a další. Její manžel a tatínek Otakara Jahna, Zdeněk Jaroslav Jindřich Jiljí Jáhn byl ale také československý atlet! Byl to československý reprezentant a rekordman ve sprintech, mistr ČSR v běhu na 100 a 200 m v letech 1926 a 1930. To ale komančům nevadilo v tom, aby tohoto muže zlikvidovali jak profesně tak i lidsky.

Ota se vyučil mechanikem počítacích strojů. Jenže v hudbě je to autodidakt!

Tento excelentní kytarista zahájil svou profesionální kariéru ve skupině Mefisto. Před tím působil v několika amatérských skupinách. To bylo do roku 1964. V tomto roce se zprofesionalizoval právě v Mefistu. Hrál v něm v době jeho největší slávy. Později, když z Mefista odešel, hrál na kytaru především ve skupinách, které byly zaměřeny na rock & roll. Ota Jahn napsal spoustu skladeb. Jenže ta první slavná je navždy nejslavnější a Otova nejslavnější je Monika.

© by Jan Křtitel Sýkora

Hudební archiv    s Mefistem

Nahrávka skupiny Stíny

Na adrese Popmusea (www.popmuzeum.cz) si hledači a kutači na internetu mohou snadno najít informace hlubší než přecházející článek J. K. Sýkory. Je to krátká stať o skupině Stíny z pera Aleše Opekara, která mají mnohem větší informační hodnotu než informace z Lexikonu jazzu a populární hudby z roku 1989.

STÍNY

                Mezi nejpopulárnější a nejvlivnější zahraniční kapely patřila na začátku 60. let anglická skupina The Shadows. Jasný, panenský zvuk sólové elektrické kytary Hanka Marvina a rytmické frázování doprovodné kytary Bruce Welche inspirovalo spoustu chlapců ke koupi vlastní kytary a k prvním hráčským pokusům.

            Patřil mezi ně i teenager Ota Jahn. Upustil od shánění saxofonu, koupil si českou elektrickou kytaru Grazioso a začal na ni cvičit.

            V roce 1961, když bylo Jahnovi osmnáct let, vznikla okolo něho a jeho přátel kapela s velmi výmluvným názvem - Stíny (Shadows). Dalším kytaristou se stal Václav Šimeček, zpěváky Václav Měřička (zpíval hlavně Cliffa Richarda) a Zbyněk Kadlec (ten byl na vše ostatní).

Základ: basy & decibely

            Baskytara byla na našem trhu stále nedostupná, a tak museli hoši vymýšlet. Rozpitváním struny dovezené ze Západu zjistili, že pod vinutím obsahuje něco jako hedvábí. Napnuli tedy na soustruh ocelovou strunu a vinuli nejprve hedvábnou nit a pak měď. Struny pak natáhli na standardní českou Jolanu. Vydržely nekonečně dlouho, jen časem ztrácely zvuk, neboť neměly antikorozní ochranu.

            Unikátní baskytara, kterou ve Stínech obsluhoval Bohumil Bank, získala brzy věhlas a občas si ji půjčoval i Pavel Chrastina.

            K bubnům usedl Miroslav Janatka. Janatka byl také zručným zvukařem. Stíny nejprve hráli na Ideál, zesilovač zakoupený v obchodě s hudebními nástroji. Tato komická bedýnka skrývala energii 3,5 W a vzadu dva banánky. Janatka udělal roztrojku pro všechny kytary Stínů. Po půl roce však Ideál přestal stačit, stačil-li vůbec někdy, a Mirek Janatka sestrojil zesilovač vlastní a to hned na 30 Wattů. Zesilovač byl svou silou ve své době natolik ojedinělý (měřit se s ním mohl jen Kaplanův a Doležalův Samuel), že si ho například Miki Volek opakovaně s prosíkem půjčoval.

Standardní beatový koktejl

            V repertoáru Stínů se střídaly rock'n'rolly se shadowsovskými instrumentálkami. Například Whole Lotta Shakin' Goin' On od Jerryho Lee Lewise, Dynamite od Cliffa Richarda, Bad Boy od Martyho Wilda nebo Big Beat Boogie Sandyho Nelsona (z repertoáru Berta Weedona).

            Párkrát vyhráli na jakýchsi soutěžích se svými instrumentálkami (které byly výhodné vzhledem k absenci anglických textů, s nimiž byly stále problémy, protože zpívat anglicky bylo pro komunisty naprosto nepřijatelné). Slavné večery se odehrávaly například v kavárně Ural, naproti Bílé labuti. Každou neděli tam hrálo pět až šest kapel. Vedle Stínů třeba Black And White nebo Komety. Sál byl v obležení. Okolo baráku bylo lešení a lidé po něm lezli do oken. Všechno praskalo ve švech.

Vojna, bar a Mefisto

Kytarista Otakar "Ota" Jahn

            Skupina Stíny působila aktivně až do října 1962, kdy Ota Jahn odešel na dva roky na vojnu. V průběhu jeho vojenské služby se ještě podařilo uskutečnit pár příležitostných vystoupení. Po vojně začal Ota Jahn nejprve hrát v baru hotelu Internacionál. S kapelou houslisty Pelanta, s pianem a akordeonem. Měli v repertoáru asi pět set skladeb a vždycky řekli číslo - a už se jelo. Než kytarista Jahn nalistoval příslušný part, byl už pomalu konec skladby. Lano do skupiny Mefisto, která právě nabírala své profesionální obrátky, bylo vysvobozením.

            Po Stínech zbylo pár pomačkaných fotografií a krátký záznam, pořízený na magnetofon Sonet Duo.  .... a jsou téměř zapomenuti ... 

 Václav Šimeček ve skupině Stíny

© by Aleš Opekar a nahrávkami doplnil Prax 70

Foto archiv