Václav
Hrabě
Básník Václav Hrabě se narodil v 13. června 1940 v Příbrami
a vyrůstal v Lochovicích. To je obec v okrese Beroun. V roce
1957 odmaturoval na SVVŠ v Hořovicích. Tam také hrál na klarinet v místním
amatérském jazzovém orchestru. Zkoušel i hrát na saxofon. Jeho tatínek byl
železniční dělník a maminka pracovala v zemědělství.
Po maturitě se dostal na pedagogickou fakultu UK v Praze,
kterou studoval v letech 1957 až 1961. Jeho oborem byl český jazyk a
dějepis. V průběhu studia Václav Hrabě hrával se skupinami Dixie 24 a také na jam-sessions v pražských
klubech v Redutě, Olympicu, Pygmalionu, Klubu stavařů a v hostinci U
Linkeho na Betlémském náměstí. V roce 1960 se seznámil se svou budoucí
manželkou Olgou. V roce 1961 bydlel s Olgou v podkrovní
místnosti na Malostranském náměstí. Tehdy dokončil studia, ale bez závěrečných
státních zkoušek.
A tak nebyl důvod k tomu, aby mu byl odložen nástup do
základní vojenské služby, kterou strávil převážně v nemocnici. To bylo v letech
1961 až 1963. Z tohoto období pochází také část jeho básnické tvorby. Po
návratu z vojny se Václav Hrabě přestěhoval do nového bytu v Jánské
ulici na Malé Straně a všechny své síly vložil do své literární práce. Mezitím
se jej snažili umístit jako učitele do Kraslic, ale Hrabě doufal v to, že
se mu podaří udržet v Praze a tak raději dělal jako pomocný dělník. Koncem
roku 1964 se stal knihovníkem v Městské knihovně v Praze. Na jaře
roku 1964 se s ním jeho žena Olga rozvádí a Václav je na podzim toho roku
konečně zaměstnán v Praze 5 jako učitel v Nepomucké ulici. V roce
1965 byl spoluautorem rozhovoru s Allanem Ginsbergem a reportáže o jeho
vystoupení v divadle Viola pro časopis Divoké víno.
5. března 1965 se po návratu domů, po třetí hodině ráno, uložil ke
spaní a přitopil si plynovým sporákem. Plamen jednoho hořáku ale uhasl a básník
Václav Hrabě se udusil kysličníkem uhelnatým.
Se svou poezií
vystupoval v recitačních pořadech především v divadle Viola.
Jeho tvorba byla na dlouhá léta pro širokou veřejnost „zapomenuta“.
V době Československého jara se podařilo ještě vydat na poslední chvíli
jedinou sbírku. Dostala název Stoptime a vyšla v roce 1969. Po mnoha
letech vyšla Hrabětovi druhá sbírka. Ta dostala název Blues v modré a bílé.
Vyšla po osmnácti letech, v roce 1977. Na tom měl velkou zásluhu PhDr.
Miroslav Kovářík neboť již Stoptime vyšel jeho zásluhou.
Vztah Hraběte k moderní
hudbě byl dán jeho vztahem k beatnické poezii. Jeho básně jsou psány ve
dvanáctitaktovém rytmu blues. Svými básněmi po letech ovlivnil a oslovil
především Vladimíra Mišíka. Ten zhudebnil několik jeho textů, jež se staly
nesmrtelnými hity československé rockové scény.
Tady musím připomenout důležitého muže české poezie. Je jím PhDr.
Miroslav Kovářík.
Kovářík se narodil se 15. srpna 1934 v Praze.
Vystudoval obor český jazyk a ruský jazyk na Vysoké škole pedagogické
v Praze (1961). Českou literaturu a literární vědu studoval též na Filozofické
fakultě UK. Titul PhDr. Získal v roce 2001.
Zprvu působil jako učitel (1953 – 1961), poté jako
odborný pracovník Okresního muzea v Mostě (1961 – 1967), posléze
jako redaktor Československého rozhlasu (1967 – 1972), od té doby byl
ve svobodné povolání.
Během svého severočeského působení založil v Litvínově Docela
malé divadlo (zrušeno 1969), kde uváděl poezii Jiřího Ortena, Václava
Hraběte, Ivana Diviše, Jana Zahradníčka i dalších
básníků, 1965 -1973 vystupoval i ve folkových pořadech
Karla Kryla, Jaroslava Hutky a Vladimíra Merty, avšak proslulosti dosáhl
především zásluhou textappealového cyklu Zelené peří, který koncipoval v pražském
klubu Rubín (1976 – 1991) a v němž se programově věnoval
mladým začínajícím autorům. Od 1993 nalezl pořad pod stejným
názvem rozhlasovou podobu na stanici Praha. V Českém rozhlase
moderoval i Dobré jitro. Editorsky zpřístupnil zejména dílo Václava
Hraběte, od 1990 přispíval do časopisu Tvar. Systematicky se zaměřuje
na poezii beatnické vlny 60. let a křesťansky orientované
básníky. Jeho způsob recitace, tvořící syntézu slovního, pohybového
a rytmicky ozvláštněného přístupu k textu, se do jisté míry stal
normativní položkou české interpretace.
Jeho mnohostranné aktivity se dočkaly několika ocenění (1973 – 1975 Zlatá
kytara, 1976 Zlatá Porta, 1997 Jubilejní trampská Porta).
Milovníci poezie a mladí či začínající básníci znají jeho poetické
pořady a literární pásma: Zelené peří (1976 – 1990); Slyšet se
navzájem (1978 – 1991); Hledám tě v tomto městě; Znamení moci;
Horečka; Peklo tvého nebe; Mácha-blues; Beat generation.
Kovářík se podílel
na vydání sbírek Václav Hrabě: Stop-time (1969); almanach Zelené peří (1987);
Václav Hrabě: Blues pro bláznivou holku (1990).
Prax53
Žádné komentáře:
Okomentovat