úterý 31. března 2020

Gustáv Offermann


Gustáv Offermann
            Tento profesionál v nejlepším slova smyslu do historie bigbeatu rozhodně patří. Byl to on, kdo měl ve svém orchestru mnoho big beatových zpěváků. Poskytl jim azyl a naučil je profesionalismu v branži.
            Bubeník Gustáv Offermann se narodil 25. prosince 1919 v Levicích a zemřel 7. července 1978 v Bratislavě. Hudbu studoval soukromě v Budapešti. Svůj zřejmě první soubor založil v roce 1945 a hrával s ním v zábavních podnicích po celé republice. Nejčastěji byl v bratislavském hotelu devín. Postupně se jeho kombo vypracovalo mezi přední hudební tělesa na Slovensku.
            Od poloviny šedesátých let vystupovalo jeho kombo, někdy nazývané Orchester Gustáva Offermanna, především v zahraničních angažmá. Bylo to v Bulharsku, Maďarsku, východním i západním Německu, Polsku, Rakousku, Švédsku a jinde!
            Hrávali s ním J. Berczeller, L. Horský, Ľ. Môcik, F. Móži. T. Seidmann, M. Talej, J. Vizvári a další. Ze zpěvaček a zpěváků to byli Karol Duchoň, Dušan Grúň, Gabriela Hermelyová, Taťana Hubinská, Darina Kerová, Eva Kostolányová, Peter Lipa, T. Lupová, Zuzka Lonská, I. Stanislav, E. Straková, Olga Szabová, Zdenek Sychra, G. Šusteková, Peter Vašek a nebo i Miri Žbirka. Bylo jich ještě více, ale toto jsou ti nejznámější.
            I když repertoár přizpůsoboval prostředí ve kterém hrál, vždy to byla profesionálně odvedená práce. Zvláště v letech 1955 až 1965 měl značný vliv na formování vnímání hudby na Slovensku. Měl dar objevovat nové výrazné hudebníky i zpěváky. Jeho mimořádné organizační schopnosti mu zase umožnily vystupovat dlouhá desetiletí v zahraničí.
            Pro rozhlas i televizi natočil na 80(sic!) nahrávek. V diskografii jsou vedeny nahrávky rockového charakteru.

Diskografie
Biely záprah / Vrát mi kľúč                                    1973, zpěv Darina Kerová / Ľudovít Nosko
Čas maškarných bálov  / Manon                            1975, Miro Žbirka a D. Kerová
Šiel svetom rock & roll                                          1978, Tomáš Réddey na sampleru 12 do tucta, Opus
Hvízdá vlak / Tvôj sen                                           1976, Eva Straková,

© by  Ladislav Šoltýs

Odyssea

Odyssea
(1979 – s přestávkami dodnes) Plzeň
            Plzeňská rocková líheň dala v 70. letech tuzemsku několik kvalitních tancovačkových kapel. Asi nejznámější z nich byla Koule, ve které se sešli Václav Běhavý, Jan Nový-Cimbura a Jiří „Bavr“ Lokajíček. Skupina byla ovšem po několika letech hraní nucena změnit název na Vozembouch. Jakmile se totiž v té době na nějakou amatérskou rockovou partu začaly hrnout davy lidí, vždycky z toho měla nejvíce problémů samotná kapela (argument „rock = ideologická diverze“ tehdy opět hodně letěl). Ze stejných důvodů nevydržel ani Vozembouch. A proto třetí název byl tak trochu symbolický – Odyssea může v přeneseném významu znamenat dlouhé bloudění či putování s množstvím útrap. Plzeňáci si dali tento název v roce 1979, přičemž obsazení bylo následující: Václav Běhavý (voc, lg), Jan Nový-Cimbura (voc, bg), Jiří „Bavr“ Lokajíček (ds, voc) a Miroslav Franěk (lg, voc), jenomže ten asi po roce hraní odešel založit další plzeňský hard rock Kaktus. Fraňka vystřídal Radko Andrejs (lg, voc) a tato sestava také v dějinách skupiny bývá označována za nejlepší.

            Odyssea se na začátku 80. let stala asi nejoblíbenější českou zábavovou kapelou, ale jako jedna z mála souborů tohoto typu se dokázala prosadit i na koncertních pódiích. Důvod byl nasnadě – Západočeši měli totiž repertoár složený pouze z vlastních písniček; kolem roku 1983 se hovořilo, že jich je dokonce okolo sto třiceti (!). Z jejich charakteru šlo také poznat, kdo je napsal – zatímco Andrejs skládal povětšinou tzv. „hitovky“ a Běhavý se orientoval na „tvrďárny“ pak Nový psal většinou skladby melodičtější, vyhovující jeho hlasovému naturelu. O texty se staral kromě Nového a Andrejse také Pavel Půta.            
            Hudebně byla Odyssea klasický a s energií a chutí zahraný hard rock s výraznými refrény, přičemž všichni hudebníci byli považováni za výborné instrumentalisty, ale zároveň také za zdatné zpěváky. Pěvecké party si většinou rozdělovali Běhavý, jehož nakřáplý vokál s překvapujícím rozsahem vyhovoval spíše drsnějším skladbám, a Nový-Cimbura, který se celkem snadno dokázal poprat i s těmi nejvyššími hlasovými polohami takže dostával přednost v lyričtějších věcech. Texty se pohybovaly od závažných témat (např. skladba „Apartheid“), přes lyrická („Madonna“), střípky ze života („Florenc 16:30“) až k různým vtipným legráckám („Travolto běž“, „Uzenáč“). Soubor natočil několik skladeb pro královehradeckou a českobudějovickou pobočku Českého rozhlasu, od první poloviny 80. let pak pravidelně vydával singly pod firmou Panton, později Supraphon. V televizi vystupoval několikrát v TKM (finále Hudebního poháru) a také v pořadech Videodisco, Amatéři uvádějí a Hudební aréna.
            Toto nejslavnější obsazení Odysseji skončilo v lednu 1984, když Nový-Cimbura z kapely odešel a založil svůj vlastní folk-bluesový projekt Pohoda. Mezeru po něm zacelily hned dvě náhrady – východočeští hudebníci z chebského (!) Naturalu – Miloš Novotný (bg) a Petr Štěpánek (ks, voc), který též skládal a psal texty.
            Skupina nadále koncertovala, ale stále více se zaměřovala na taneční zábavy, neboť na samostatných koncertech byl již znát zřetelný pokles zájmu publika. Nebylo divu – módní záležitostí druhé pol. 80. let se stal heavy metal, na pódia se vracely zakazované kapely ze začátku dekády (Výběr, Etc…) a tak pro kvalitní hard rock zbylo místo právě na venkovských tancovačkách. A na těch měla Odyssea vždycky narváno.
            V roce 1987 došlo k dalším změnám v sestavě kapely – odešel dlouholetý pilíř, bicman J. Lokajíček, a také Štěpánek s Novotným. Na jejich místa nastoupili opět kvalitní hráči; po epizodním bubenickém záskoku Karla Hrabáka (ex-Coda ) to byli hráč na bicí Václav Soukup (ex-Experiment) a hlavně baskytarista a zpěvák Radek Křemenák (ex-Bumerang, ex-Blue Effect).

            Odysseu lze považovat za jednu z nejlepších tuzemských tancovačkových kapel hlavně proto, že obvyklou instrumentální dovednost souborů tohoto typu nevyužila jen k přehrávání repertoáru zahraničních rockových hvězd, ale dokázala se prosadit vlastní, hodně nadprůměrnou tvorbou. I když její skladby nepředstavovaly žádné novum, přesto svojí kvalitou vysoko přesahovaly písničkové pokusy obdobných skupin.
            Odyssea se pak vrátila do původní sestavy a vystupovala s menšími či většími přestávkami po celá 90. léta.

Co se zachovalo do r. 1989:
Fotografie
Video:
TV klipy v TKM (Hudební pohár) „Nedělní rána“ (1981), „Apartheid“ (1981), „Nádraží Florenc 16:30“ (1981), pořad Amatéři uvádějí „Pro Zuzanu“ (1982), pořad Videodisco „Horečka páteční noci“ (1982), „Tohle zůstalo – vlásků pár“ (1982), pořad Čtyřlístek „Stěhování“ (1988), pořad Hudební aréna „Nejsem poslední“ (1989), „Jenom se bráním“ (1989)

Audio:
Odyssea: nahrávky pro Československý rozhlas (v průběhu let 1980 – 89 asi 20 písní)
„Chléb se solí“ (1983, Panton, sampler, Odyssea píseň „Apartheid“)
Odyssea: singly (Panton) – „Úděl žen“/„Spálená“ (1984), „Horečka páteční noci“/„Bačkora blues“ (1985), „Hrajem všechno“/„Někdy si vzpomeň“ (1985),
„Rockový maratón“ (1985, Panton, sampler, Odyssea píseň „Slova“)
„Rockový maratón 2“ (1986, Panton, sampler, Odyssea píseň „Tak, co vám řekli pane Händel“)
Odyssea: singly (Supraphon) – „A to mi pro začátek stačilo“/„Koukej vypadnout“ (1987),
„Jenom se bráním“/„Nejsem poslední“ (1988)
V seriálu BIGBÍT písně:
„Nádraží Florenc 16:30“ (1981)
„Apartheid“ (1981)

Diskografie:    https://www.discogs.com/artist/2255198-Odyssea-2
Domovská stránka: http://www.odyssea-rock.cz/



© by Petr Hrabalík


Marián Oberth

Marián Oberth

            Marián Oberth patří ke generaci jež zakládala slovenskou big beatovou s rockovou scénu.
Narodil se 24. června 1946  v Bratislavě. Po absolvování stavební průmyslovky v Bratislavě absolvoval studium hry na housle na Lidové škole umění.
            Odmaturoval v roce 1966, ale na kytaru hrál již od svých šestnácti, v roce 1962, ve skupině Jolana. To byla jedna z prvních big beatových skupina na Slovensku. Hráli v ní tehdy M. Bednár, Ľ. Nosko a Juraj Lihosit. Skupina působila až do roku 1965 aniž udělala jedinou nahrávku jež by zůstala zachována v černých drážkách vinylu. Ale jedna nahrávka po letech byla přece jen objevena. Je v archivu The Gentlemen
             V roce 1965 založil s Jankom Lehotským, M. Šebom a ‚L. Tomaškovičom skupinu The Young Quintet. Po dvou letech nastoupil do zavedené skupiny The Gentlemen ve které hrál v sezónách 1967 až 1972. Po rozpadu skupiny se dostal do doprovodné skupiny zpěvačky Evy Kostolányovej Hej. Tady nahrávala spoustu desek se skupinou pro rozhlas i na desky. Absolvoval také turné po Sovětském svazu.
            Od roku 1974 působil ve skupině Prognóza a od roku 1981 byl členem skupiny Plus.
© by Julius Kinček

            Marián Oberth patří ke generaci jež zakládala slovenskou big beatovou s rockovou scénu.
Narodil se 24. června 1946  v Bratislavě. Po absolvování stavební průmyslovky v Bratislavě absolvoval studium hry na housle na Lidové škole umění.
            Odmaturoval v roce 1966, ale na kytaru hrál již od svých šestnácti, v roce 1962, ve skupině Jolana. To byla jedna z prvních big beatových skupina na Slovensku. Hráli v ní tehdy M. Bednár, Ľ. Nosko a Juraj Lihosit. Skupina působila až do roku 1965 aniž udělala jedinou nahrávku jež by zůstala zachována v černých drážkách vinylu.
             V roce 1965 založil s Jankom Lehotským, M. Šebom a ‚L. Tomaškovičom skupinu The Young Quintet. Po dvou letech nastoupil do zavedené skupiny The Gentlemen, ve které hrál v sezónách 1967 až 1972. Po rozpadu skupiny se dostal do doprovodné skupiny zpěvačky Evy Kostolányovej Hej. Tady nahrávala spoustu desek se skupinou pro rozhlas i na desky. Absolvoval také turné po Sovětském svazu.
            Od roku 1974 působil ve skupině Prognóza a od roku 1981 byl členem skupiny Plus.
© by Julius Kinček

Hudební ochutnávky

Ľudovít Nosko


Ľudovít Nosko

                Baskytarista a zpěvák a někdy i skladatel se narodil 13. října 1946 ve Veľkých Levároch na okrese Senica nad Myjavou. Po absolvování Strednej všeobecne vzdelávacej školy (SVVŠ) a zároveň i Lidovou školu umění. Absolvoval na trubku. Jeho hudební kariéry byla opravdu velice pestrá. Skupiny střídal po sezónách. Nikde by nevydržel delší dobu. S baskytarou začal v roce 1962 ve skupině Jolana. Tu založil Marian Oberth.

            A potom již začala jeho profesionální kariéra.
            V roce 1967 nastoupil do skupiny R. Hoška. V letech 1968 až 69 byl ve skupině The Gentlemen, se kterou natočil i tři singly jež skupině vyšly u Supraphonu.
1970 – 1971 hrál ve Orchestru Juraja Velčovského a v roce 1971 ještě stihnul působit v Orchestru J. Schejbala. S těmito orchestry vystupoval především na jejich západoevropských taženích tančírnami a restauranty. V letech 1972 – 73 byl v doprovodné skupině známé slovenské zpěvačky Marcely Leiferové Kontakt. Od roku 1974 byl jednu sezónu ve skupině Modus. 1975 – 1976 byl ve skupině Prognóza. 1977 –1978 vystupoval se skupinou Mariana Vargy Collegium Musicum. Natočil s nimi alba Continuo a On a Ona.  
Collegium musicum (Nosko, Frešo, Mallý, Varga)

            1979 – 1980 byl opět členem skupiny Prognóza v roce 1981 vytvořil s několika dalšími členy Prognózy konečně svou vlastní skupinu Plus.
            Ľudovít Nosko patřil k výrazným zpěvákům, který se orientoval na repertoár soulový i rockový. I když spolupracoval se špičkovými slovenskými textaři i skladateli, nepovedlo se mi proniknout na výsluní posluchačského zájmu.




Hudební ochutnávky


© by Julius Kinček

pondělí 30. března 2020

Petr Němec


Petr Němec
Zpěvák Petr Němec se narodil 15. června 1950 v Ostravě. Ve Vítkovických železárnách se vyučil
strojním zámečníkem. Chodil na výtvarný obor Lidové školy umění. V polovině dvacátého století ale stejně jako miliony jiných kluků začal hrát na kytaru. Dostal se do skupiny Komáři, kde nejen hrál na kytaru, ale i zpíval. Nepůsobil ale jen v této amatérské skupině. Jednu dobu hrál i ve skupině The Royal Beat.
V roce 1967 dostal jako kytarista lano do skupiny Flamingo k Richardovi Kovalčíkovi. Po roce se soubor zprofesionalizoval a od roku 1969 Petr ve skupině i zpíval. Na 2. československém beatovém festivalu v Praze vystupoval s Flamingem za zády a zpíval skladbu z repertoáru Jamese Browna. Hojně také nahrával pro ostravský rozhlas. 8. ledna 1969 nahrával v rozhlasovém studiu písničky Hej Jude a Jany, Jany. Ta první je Lennonova a McCartneyho Hey Jude a ta druhá je z repertoáru bubble-gumové skupiny ze západního pobřeží U.S.A. - Californie. Mezi posluchači se proslavil hlavně českými verzemi skladeb Hey Jude, Mellow Yellow a Michael. Jeho superhitem byla písnička Opatruj svých sedmnáct.  I když v rozhlase po drátě se u nás na Ostravsku písnička Šalamoun hrála docela často a ta nás brala taky, stejně tak jako spousta dalších.
Ve skupině Flamingo pak dělal partnera Marii Rottrové. Měl zcela specifickou barvu hlasu. Jeho hlasové výrazové prostředky byly silně omezené, ale i s tím, co měl, dokázal oslovit posluchače. Předností byla jeho živá pódiová vystoupení a výrazová přímočarost. Flamingo postupně Petrovi přestalo dávat dostatek příležitostí a tak spolupracoval, jak již bylo řečeno, s Ostravským rozhlasovým orchestrem. V letech 1980 až 1984 spolupracoval se skupinou Drak. Po ukončení spolupráce přešel do skupiny Věry Špinarové Speciál. Na Flamingo, které se po roce 1968 muselo, z nařízení komunisty ovládané agentury, přejmenovat na Plameňáky, nezanevřel a jezdil s nimi na turné po okolních socialisticky spřátelených zemích. Pro muzikanty to byl velký kšeft.
Takový zájezd po SSSR vynesl především něco kolem šedesáti tisíc členu supiny (a koncem šedesátých let byla průměrná mzda obyčejných obyvatel Československa něco kolem dvanácti stovek (!); ještě na začátku osmdesátých let byly mzdy v třísměnných provozech v chemickém průmyslu kolem dvou a půl tisíc.) Takže šedesát tisíc za turné byly hodně velké prachy. Ale pozor: nevyčítám! Jen konstatuji. Petr absolvoval s Plameňáky turné po Sovětské svazu čtyřikrát. Jezdil s nimi i do Bulharska v letech 1975 a 76.
V sedmdesátém pátém roce vydal Němec na singlu písničku Láska šla slavobránou, ke které napsal text jakýsi Jaromír Nohavica ml. Písničku Rozesmátý měsíc z druhé strany otextoval další textařský gigant – Jaroslav Wykrent. O něm později Nohavica na koncertu „Ahoj, Ostravo“ v roce 2005, kde Wykrent coby starý pán o hůlce také zazpíval, řekl, že to byl právě on, Wykrent, který ho vlastně učil textařskému umění.
Se skupinou Drak také jezdili po švýcarských a západoněmeckých tančírnách. A protože Ostrava a Ostraváci mají blízko do Polska, Petr jezdil s Plameňáky na turné i do Polska. Tam udělali třikrát veliké turné v sedmdesátých letech. Jenže mít peníze je jedna věc a být známý a slavný je věc druhá. Dokud Petr Němec zpíval s Marií Rottrovou  a s Flamingem (Plameňáky), byla i trochu sláva a publicita. V anketě Moravský brabec se umístil ve letech 1969 a 1970 na třetím místě! Když od Flaminga odešel k jiným kapelám, přestal být všeobecně populární. Byl to host na koncertu.
V 90. letech se Petr Němec zaměřil na hudbu pro co nejširší okruh posluchačů a působí v tanečních podnicích na Kanárských ostrovech, v Karibiku, ve Švýcarsku a kdekoliv se povede. Doprovází ho skupina Dragons, která je v Maspalomas na Kanárských ostrovech uváděna jako Brillant.
Je škoda, že tento zpěvák se nedostal do toho nejširšího povědomí rockového publika. Je škoda, že nedostal šanci natočit album. V rámci republiky toho můžeme jen litovat, ale na Ostravsku o něm platí, že byl jedním z největších rockových zpěváků se svým nezaměnitelně zastřeným hlasem. 

Literatura:
10 let spolupráce s Flamingem, Melodie 1976, č.6, s.170
Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945, Ostrava 1984, s. 184
Melodie 1981, č. 1, s. 10
K. Šajtarová: Petr Němec – ten ostravský kluk (Melodie 1973, č.2, s. 50)
J. Tůma: ″Barva″ Ostravského soulu (sborník ″Rhythm & Blues″, editor Antonín Matzner)

© by Leo Jehne

Diskografie:

Video s Petrem Němcem:    
Hudební ochutnávky



 Toto jsou alba ze Sixties Emporium. Doporučuji k nahlédnutí. Pro sběratele jsou to naprosto nezbytné stránky.

Neoton ( Brilant, Batole)

Neoton ( Brilant, batole)
            Ve vesnici Předměřice nad Labem nedaleko Hradce Králové se v roce 1962 začala scházet parta začínajících muzikantů pod vedením Václava Kutnara. Kutnar byl milovník rock & rollu, zpěvák a občasný kytarista.  Díky místní organizace ČSM (Československý svaz mládeže) se podařilo vytvořit skupinu Neoton. Po nacvičení repertoáru ze skladeb Billa Haleyho a Elvise Presleyho i rhythm & bluesovým skladeb Ray Charlese vystupovala skupina v místním hostinci U Bajerů. Pro zjemnění ostrého rock & rollu měli na repertoáru u instrumentálky The Shadows.
Skladby se nahrávaly na magnetofon otce kontrabasisty Oty Macháčka. Ještě musím připomenout, že tak jako nespočet jiných, i zpěváci Neotonu zpívali foneticky přepsané anglické texty jakousi pseudoangličtinou (někdy zvanou telefonní seznam kytaristou a zpěvákem Karlem Kahovcem). Miloš Hroch potom učil kdo co bude hrát. To určoval podle toho, na co kdo uměl hrát. Obsazení skupiny Neoton bylo následující: Jan Lohnický – bicí, Radek Pucák – kytara, Petr Hellmann – saxophone, Miloš Hroch – piano a Václav Kutnar – zpěv, kytara a baskytara.
Jenže všichni kluci, kromě Petra Hellmanna,  opustili skupinu na začátku roku 1964. Ota Macháček  skupinu opustil ale proto, že jako kontrabasista nechtěl hrát na elektrickou baskytaru.
Základnou Neotonu se stal Kulturní dům zvaný Střelnice v nedalekém Hradci Králové již v následujícím roce 1963. Obsazení skupiny se naprosto změnilo. Václav Kutnar – zpěv a baskytara (jen chvíli, než zjistil, že je lepším zpěvákem, než baskytaristou), Karel Novotný – baskytara, Josef Felgr – bicí, Roman Hoza – satyra. Pavel Říčař – kytara, Jan Černý, zpěv a kytara. Se saxophonem hostoval Ladislav „Dortík“ Langr.
Skupina Neoton byla hned od svých počátků všech teenagerů v Hradci Králové a okolí. Hráli jen rock & roll, Kutnar měl černé brýle, kožené kalhoty, špičaté boty a po pódiu se pohyboval jako Elvis Presley. Neoton hrál od roku 1963 do roku 1965.
Na začátku roku 1965 odešel do Prahy kytarista Pavel Říčan. Později prošel skupinami Karkulka, Mefisto  a Country Beat. Po roce 1968 zakotvil v tehdejším západním Německu. Na Říčařovo místo nastoupil kytarista a zpěvák Jan Černý. Tehdy  už byl Neoton přejmenovaný na Brilant. Zřejmě pod tlakem takzvaného zřizovatele.
Jako všechny rock & rollové, big beatové či později rockové skupiny měl i Neoton problémy se samotnou existencí. Soudruzi z Krajské odborové rady vyvíjeli neustále tlak na to, aby Kulturní dům ROH přestal zřizovat tyto skupiny. Jenže tam se dařilo řediteli panu Hruškovi a zpěvákovi místního big bandu, jakž takž skupiny chránit.
Neoton – Brilant – Batole svou činnost ukončili někdy v roce 1965. Členové s hudbou skončil úplně a nebo odešli do jiných souborů. Skupina kolem Václava Kytnara také skončila i proto, že na hudební scéně, i v socialistickém Československu, nastoupily skupiny , které hrály skladby především The Beatles a dřevní rock & roll začal být na ústupu.
Žádné nahrávky se po skupině Neoton nedochovaly.
Literatura: Pavel Sonda: Z historie východočeského rocku, vydal Jaroslav Hrůza, Hradec Králové, 2001.
podle Pavla Sondy Prax56

Jaroslav M. Navrátil

Jaroslav M. Navrátil
V Kroměříži se narodil 26. března 1931 Jaroslav Maxmilián Navrátil. Tento publicista a hlavně organizátor po maturitě na kroměřížském gymnáziu studoval na Janáčkově akademii muzických umění v Brně zpěv. Obor baryton u profesora Soběského. Po absolvování zpíval v Armádním uměleckém souboru do roku 1960.
Tehdy začal psát texty, libreta a scénáře. Stal se programovým pracovníkem pražského Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Ten byl znám pod zkratkou Park Juldy Fuldy. Tam byl zaměstnán do roku 1966 a pomohl k vystoupení spoustě pražských big beatových skupin.
J. M. Navrátil byl od té doby zaměstnán, pro bigbíty, v těch nejdůležitějších institucích. Především Městský dům osvěty v Praze a potom v odboru kultury Národního výboru města Prahy. Tady měl v péči všechnu hudbu na území Prahy. Byl členem nejrůznějších komisí. Je jasné, že byl členem Komunistické strany. To je snad nyní jeho minus, ale tehdy to byl člověk na správném místě a navíc byl neprůstřelný, neboť to byl ″oficiální″ odborník na hudbu a ještě navíc ten z vyšších odborníků úředníků. Přispíval sporadicky do časopisu Melodie a v ní jen tak nějaké hloupé články nikdy nepřijali. J. M. Navrátil byl, vzhledem ke svým funkcím, velmi aktivní v oblasti tak zvané politické písně. Byl jedním z těch kdo připravovali Festival politické písně Sokolov. Jezdil každoročně na festival politických písní Rote Liede (Rudé písně) do Berlína.
Kromě toho všeho se ale také začal aktivně podílet v oblasti folku a country. On byl zakládajícím členem pražského Folk a country klubu. A jinak také zachránil kůži mnoha muzikantům a skupinám, když na ně chodila udání, že nehráli přesně to, co měli napsáno v seznamu povolených skladeb pro vystoupení.
© by Ivan Poledňák

Jaroslav Navrátil

Jaroslav Navrátil
V Boskovicích u Brna se narodil 2. září 1928 budoucí textař a novinář. Vyučil se zámečníkem, ale protože pocházel z hudební rodiny, od mládí hrál na housle a později i na různé dechové nástroje. Od roku 1952 byl zaměstnán v Československém rozhlase jako redaktor-elév v redakci hudebního vysílání. Čtyři roky studoval hudební vědu na Univerzitě Karlově, ale studium nedokončil. Studoval potom kompozici na Lidové škole umění – Lidové konzervatoři kompozici u profesorů Harryho Macourka a J. Rimona.
V rozhlase Jaroslav Navrátil byl spoluautorem pro rockovou hudbu důležitých pořadů jako bylo velmi oblíbené Mikrofórum. Podílel se i na legendárním pořadu Miroslavy a Jiřího Černých Houpačka, 12 na houpačce a později 14 na houpačce. Další spolupráce byla na pořadu Desky na černo Jiřího Černého. Houpačka byla vlastně první hitparáda především ″bigbeatových skupin″, i když do ní manželé Černí zařazovali také sólové zpěváky z oblasti folku (Karel Kryl) či pop music (Marta Kubišová). Černí na houpačku vybírali skladby sami a posluchači hlasovali pro jednotlivé skupiny a nebo sólisty. Houpačka objevila pro československou veřejnost Petra Nováka, Kryla, Flamengo, Synkopy 61, Atlantis etc… po roce 1969 byl pořad zrušen, protože manželé Černí na Houpačku zařadili skladbu Ferdinanda Havlíka z divadla Semafor Běž domů Ivane, což byl popěvek, jenž vybízel okupační ruskou armádu k odchodu z Československa. Černým komunisté vyčetli i to, že v pořadu byl hrán i Karel Kryl.
Navrátil byl ten, který zařídil první nahrávání pro Československý rozhlas například skupinám Olympic, Apollobeat, Rangers a nebo Juventus.
Dalším důležitým pořadem byla ještě rozhlasová hitparáda Junior 30. Tento pořad vyplnil prázdné místo po zakázané Houpačce. A abychom na nic nezapomněli, podílel se i na pořadech Větrník a Radioporta. Větrník byl pokračováním Junioru a Radioporta byl pořad pro posluchače country music.
Navrátil byl neúnavným a velmi důležitým organizátorem nejrůznějších akcí z oblasti nejrůznějších hudebních aktivit. Postupně se nejvíce začal věnovat folku. Za své zásluhy o folkovou hudbu dostal v roce 1986 Zlatou Portu.
Od sedmdesátých let se věnoval textařině. Zajímavé pro nás, milovníky a posluchače rockové hudby, je, že napsal přes tři sta textů a to převážně pro lidové a dechové orchestry! Psal také ″silně angažované″ texty, což rozhodně nebylo z přesvědčení, ale zřejmě to byla úlitba komunistickým bohům.
Jako novinář se nejvíce projevil svými články v časopise Melodie.
© by Ivan Poledňák

Peter Nagy

Peter Nagy
Slovenský zpěvák a skladatel, a také kytarista, je docela významná osoba na československé rockové scéně. Můžeme ho odsuzovat a kritizovat, ale (to je tak vše!) své místo na rockové scéně má. Na Slovensku i na Moravě a v Čechách.
Tento absolvent Filozofickej fakulty Pavola Jozefa Šafárika v Prešove je od roku 1983 svobodným umělcem. To bylo za socialismu v Československu velmi důležité. Mohl se věnovat jen hudbě. S kytarou začal vystupovat Peter Nagy, který se narodil 9. dubna 1959 v Prešove, již na střední škole. Tehdy spolupracoval s prešovskou folkovou zpěvačkou Magdou Medvedovou. V roce 1976 se mu podařilo realizovat první rozhlasové nahrávky v košickém rozhlase. Jako gymnazista hrál na baskytaru v rockové skupině. Na počátku osmdesátých let byl zpěvákem skupiny Profily a s ní udělal své první rockové nahrávky. Potom byl dva roky, do roku 1982, zpěvákem skupiny Karola Witza. S touto skupinou natočil také svou první nahrávku, která pronikla do celorepublikových médií – Profesor Indigo!
V roce 1983 se tahle písnička stala jedním z největších hitů v ČSSR! A to byl pro Petera odpich pro sólovou kariéru. V roce 1983 také založil svou skupinu Indigo. Její původní obsazení bylo: Ladislav Kozusznik – kytara a zpěv, Karol Matuška – baskytara a zpěv, Miroslav Okáľ – bicí a Ivo Volejníček – klávesy saxofon a zpěv.
Tento rok byl pro Petera naprosto přelomový neboť jeho hvězda zazářila v Československu nebývale. Jeho vzestup na hudební scéně byl přímo raketový. Určitě to byl nejrychlejší vzestup. Peter se posunul v oblíbené soutěži o Zlatého slavíka ze 45. místa na místo 4! O rok později postoupil na 2. místo hned za Karla Gotta. Skupina Indigo se dostala na místo 7. mezi skupinami. Prostě závratný úspěch.
            V roce 1984 se rozjela i produkce hlavně LP desek pro firmu Opus v Bratislavě. Nagy s Indigem nikdy neprodukovali mnoho SP. Svou nahrávací kariéru zahájil 1. června 1983 v nahrávacím studiu československé televize v Bratislavě. Od prvního do šestého natočili písničky, jež potom vyšly v roce 1984 na dvou SP. Byly to Už je tu láska + So mnou nikdy nezostárneš, Aprílové deti + Vzdávám sa ti.  Další super hit vydali na SP v témže roce. Byla to písnička Kinčeka a Nagye Kristínka iba spí. Singl s Kristínkou se stal v letech 1984 a 85 nejprodávanějším singlem! Nagy s Indigem intenzivně koncertoval po Československu a zaplňoval haly a stadiony. Nejznámějšími písněmi těch let byly Profesor Indigo, Chráň svoje tajomstvá, Marcel z malého města, Môj malý Edy, Osud môj, Sme svoji, So mnou niky nezostarneš, Udobrenia, Už je tu láska, Vzdávám sa ti, Taxis.
            Nagy s Indigem předvedl bezprecedentní start a stal se tak nejúspěšnějším slovenským interpretem. Od roku 1984 do roku 1989 vydal sedm alb! Zpočátku byla tvorba Nagye rozporuplně. Jádrem publika byly mladé holky, jež na koncertech vytvářely hysterické prostředí ne nepodobné beatlesmanii. Kritika sice ocenila jeho nápaditost a moderní projev, ale zároveň hodně kritizovala kvalitu textů a potom i interpretační manýrizmus. Nagy postupně tyto výhrady eliminoval a postupně se mu povedlo oslovit i jiné posluchačské vrstvy než nejmladší publikum.
            Nagy byl spolu s Gombitovou, Žbirkom a Elánem reprezentantem konjunktury slovenské hudby z období 2. polovina 70. a 1. poloviny 80. let.


Podle Julia Kinčeka  Prax53
Hudební ochutnávka

Mr. Jet & The Cannibals


Mr. Jet  & The Cannibals
Slovenská skupina, po které toho zůstalo velmi málo. Můžeme říci, že téměř nic. Ale něco přece. Na LP firmy Opus ze Slovenska je zařazena jediná jejich skladba – Tomorow ! ! ! !

Hudební archiv:   Tomorrow

Modus

Modus
V roce 1967 vznikla skupina, která od roku 1968 začala používat název Modus. Původní složení téhle party bylo:
Jozef Baláž – kytara, J. Kratochvíl – piano, P. Krutek – trumpeta, T. Psota – trombon, L´. Stankovský – bicí, G. Wertlen – basová kytara a Miroslav Žbirka – zpěv.
            Modus tehdy vystupoval především v klubech a hrál k tanci převzatý repertoár za zahraničí. V tomto složení a s převzatým repertoárem absolvovali zahraniční angažmá v Rakouských a Švýcarských dancing clubech. Tehdy, po návratu, skupina udělal první nahrávky pro bratislavský rozhlas. V roce 1969 zvítězil Modus na bratislavském beatovém festivalu. Na celoslovenském Beatovom festivale získali třetí místo.
            V roce 1972 přišel do skupiny pianista a zpěvák Ján Lehotský. Sestava se trochu zredukovala na Baláže, Kaššaye, Lehotského, Stankovského a Žbirku. V této sestavě pokračovali ve svém vystupování po bratislavských klubech a hraní k tanci. Začali do repertoáru zařazovat i vlastní skladby. Několik jich natočili pro slovenský Opus.
            V roce 1973 ze skupiny odešel Kaššay, Stankovský a Žbirka do Orchestru Braňa Hronca. S ním vyjeli zase na další turné po rakouských a švýcarských tančírnách, aby vydělali. Odchodem tří hudebníků se Modus přechodně rozpadl. Rok na to, v roce 1974, obnovili Lehotský s Balážem Modus v sestavě: Baláž, Lehotský, Ľudovít Nosko (baskytara a zpěv) a Stankovský. Repertoár skupiny se rozšířil o další vlastní repertoár a zároveň se skupině podařilo dostat na zcela ojedinělý zájezd do Kanady.  Skupině se nedařilo dosáhnout výraznějších úspěchů na domácí scéně.
             V roce 1976 udělal Lehotský personální změny. Na kytaru opět hrál a zpíval Meki Žbirka, zpěvačkou byla Marika Gombitová, na baskytaru hrál Š. Havaši, další kytaru hrál Karol Witz a za bicími seděl M. Jevčák. V programu Modusu bylo – od této chvíle hrát jen původní vlastní repertoár. Navázali spolupráci s textaři Kamilem Peterajem, Borisem Filanem a L´. Zemanem. Peteraj se stal postupně dvorním textařem a sehrál také velevýznamnou úlohu v producentském vedení a profilování skupiny. Jednak v roce 1976 stačili vystoupit na festivalu Bratislavská lýra s vlastním programem a ve zbytku roku pilně koncertovali po celém Slovensku. A úspěch se dostavil. Nový repertoár chytil nové posluchače nejen na Slovensku, ale v celém Československu! Tehdy začal boom slovenských skupin.
            V roce 1977 vypustili celorepublikový hit – písničku Úsmev. To byl další celorepublikový úspěch. Sestava se posílila do nejvýraznější sestavy příchodem Laco Lučeniče (baskytara) a Dušana Hájka (bicí) a s Gombitovou, Lehotským a Žbirkou. Až do roku produkovali velmi úspěšný repertoár, který byl hojně vydávaný na singlech bratislavského Opusu. Jejich sound oslovoval široké publikum. Jejich přínos ve středním proudu rockové tvorby byl v tom, ″že prosadili rockový model  hlavního písničkového proudu na výrazných kvalitativních základech, čímž přispěli k celkové všeobecné asimilaci rockových prvků do hlavního proudu … a k dalšímu pozdvihnutí slovenské moderní populární hudby v sedmdesátých letech. Modus se v 70. letech podílel rozhodujícím způsobem na formování nového hitového modelu slovenské produkce.″ Takto charakterizoval Modus Július Kinček z Bratislavy. Skupina si vytvořila vlastní model a podle něj jede prakticky dodnes. To není chyba. Poslechněte si tvorbu posledních let například Rolling Stones a nebo Jethro Tull.
            Oblíbenost skupiny Modus se promítla i do slavné ankety Zlatý slavík. V roce 1979 byli na 6. místě a ve dvou následujících letech obsadili 4. a 5. místo. A to se, prosím, Marika Gombitová a Meki Žbirka umístili ještě lépe než skupina! Na konci sedmdesátých let skupina absolvovala pod ochrannými křídly agentury Slovkoncert zájezdy do Bulharska, Laosu, Jugoslávie, NDR i NSR, Polska a Vietnamu. Zájezd do Sovětského svazu byl samozřejmostí v době socialistického státu.

Marika Gombitová
            Marika Gombitová vystupovala již jako třináctiletá holka se skupinou Matador se svými bratry!  Marika se narodila 12. září 1956 v Turanoch nad Ondavou. Vystudovala Střední průmyslovou školu strojnickou  v Košicích a zároveň absolvovala Lidovou školu umění v oboru klavír. V letech 1971 až 1973 působila v košické skupině Profily. Chvíli byla v tanečním orchestru Julia Olajoše a Juraja Szabadoše. Tehdy udělala první rozhlasové nahrávky. V roce 1976 se spoluhráči ze skupiny Profily Š. Havašim, M. Jevčákem a K. Witzem přijala nabídku Janka Lehotského k účinkování v obnoveném Modusu.
To byl její správný krok! Bohužel po letech úspěchů a slibně se rozvíjející kariéry přišel 30. listopad roku 1980, kdy měla těžkou autohavárii při návratu z koncertu. Utrpěla vážné poranění páteře s trvalými následky. To ji připoutalo ke kolečkové židli a silně limitovalo její další koncertní činnost.
            Poprvé po autonehodě vystoupila až po třech letech v roce 1983. Ve spolupráci s Modusem realizovala program Mince na dne fontán. Zároveň tento projekt dostala i na dvojalbum. Velmi výrazně se podílela v projektu podílela jako autorka hudby.  Program měl jen v Bratislavě čtyřicet repríz a Gombitová s programem byla i v několika velkých městech na Moravě a v Čechách. Potom se opět odmlčela na dlouhé dva roky. Ale nezahálela.
V květnu 1985 na Bratislavskej lýre. S vlastní skupinou, kterou vedl Fero Griglák, představila vlastní program a opět měla úspěch. Jenže další koncertní činnost se nepodařilo rozjet. To se povedlo až na podzim téhož roku. To bylo s vlastní skupinou Gravis. Koncertovala s programem ″Adresa ja″ po Slovensku až do května  1986. Potom opět přerušila koncertní činnost.
Potom již natáčela jen vlastní hudební projekty. Když vydala album, vždy to byla událost. Spolupracovala výhradně s textařem Kamilem Peterajem. Její hudební spolupracovníci jsou Pavol Hammel, Ján Lauko a hlavně Ján Lehotský a Vašo Patejdl. Do roku 1987 natočila sedm alb!
Marika patří mezi nejvýznamnější interpretky na Slovensku. Mezi její nejvýznamnější skladby patří Cirkusový kôň, Cukráreň na dlani námestia,Deň veľkých nádejí, Dievča s krásnou tvárou, Môj milý a nebo Pomätená, Smetiarský král´, Vyznanie či  Zem menom láska.
Ještě letos, v roce 2005, se začíná proslýchat, že s Peterajem připravuje nové album. I když již dávno její tvorbu nemůžeme zařadit mezi rockovou, přesto si ji musíme vážit pro její vytrvalost a také proto, že to, co zpívá, z rocku stále vychází. Je nepřehlédnutelnou pěveckou a skladatelskou osobností slovenské hudební scény.
Závěrečná etapa Modusu
V roce 1981 Lehotský postavil další variantu Modusu. Hráli v něm: A. Enkonidis (baskytara), J. Hangóni (kytara) a K. Morvai (bicí). I když pilně koncertovali  s programem Krajina citovosť. Ale i když Modus pilně vystupoval, nemohl jaksi dosáhnout předcházejících úspěchů. V roce 1983 Lehotský opět významně změnil sestavu. Ve skupině nyní hráli: Vlado Kaššay (baskytara), Ľuboš Stankovský (bicí) a Jiří Vana (kytara). Zpěváci se střídali jak na běžícím páse. Rok si odzpíval Marián Greksa. V sezóně 85 to by M. Vyskočány a Ivona Novotná zpívala od roku 1985.
Na předcházející úspěchy již Modus nenavázal. Historicky byl přínosem neboť navázal na to, co na Slovensku rozjeli Hammel a Varga. Modus byl posledním stupněm před tím, než nastoupila obrovská konjunktura slovenských interpretů Gombitové, Žbirky a Elánu a Petera Nagye.

Diskografie:
Modus
Suzi / Starý pán                                                                      1972, Opus, zpěv:  Žbirka, Lehotský
Cesta so psom / nevolaj viac                                                  1973, Opus, Lehotský
Formula I / Sen o tebe                                                            1974, Op, Nosko
Letná láska                                                                             1977, Op, Žbirka
Margaréta / Záhadná                                                              1977, Op, Žbirka
Stará láska                                                                              1977, Op, Žbirka, Lehotský
Úsmev / Deň jako z pohlednice                                             1977, Op, Gombitová
Veľký sen mora / Preteky s láskou                                        1977, Op, Lehotský
Zažni / Správa o ľuďoch                                                        1977, Op, Žbirka, Lehotský
Známý tón / Drahá                                                                 1977, Op, Žbirka
Modus                                                                                    1977, Op
Malý velký vlak / Vyznanie                                                   1979, Op, Žbirka, Gombitová
Klaun z domu č.6 / V slepých uličkách                                 1980, Op, Gombitová, Žbirka
Mágovo číslo / Naposled                                                       1980,Op,  Lehotský
Tajomstvo hier                                                                       1980, Op, Gombitová
Vieš byť zlá / Domy na zbúranie                                           1980, Op, Žbirka, Gombitová
Doktor sen                                                                              1980, Op, Žbirka
Balíček snov                                                                          1980, Op, Lehotský, Gombitová, Žbirka
Spoluhráčka / Stará kára                                                        1981, Op, Lehotský
99 zápaliek                                                                             1981, Op
Doctor Dream                                                                         1981, Op, Žbirka
Aký son  / Záhradná                                                               1982, Op, Lehotský / Gombitová
Zrkadlo rokov                                                                        1982, Op, Lehotský
Záhradná kaviareň                                                                 1983, OP., Lehotský, Gombitová
Otec a syn                                                                              1984, Op, Lehotský, Stankovský
Najlepšie dievča                                                                    1984, Op, Lehotský, Greksa
Trieda / Má iba 16+1 deň                                                      1985, Op, Lehotský, Vyskočány
Každý niečo hrá                                                                     1985, Op, Lehotský, Greksa
The best Girls                                                                        1985, Op, Lehotský, Stankovský a Greksa
Kapely starnú / Lepšie je žit                                                  1986, Op, Lehotský
Vlaky s rokmi                                                                        1986, Op,
Friends                                                                                  1987, Op, Lehotský, Novotná
Zrkadlo rokov         (sampler)                                               1987,Op, Lehotský, Žbirka, Gombitová, Morvai, Stankovský
Keď sa raz oči dohodnú                                                    1988, Op, Lehotský, Novotná

Marika Gombitová
Dievča do dážďa                                                    1979, Opus
Môj malý príbeh                                                    1981, Op
Rainy Day Girl                                                       1981, Op, anglická verze Dievča do dážďa
Slnečný kalendár                                                    1982, Op
Mince na dne fontán                                               1983, Op
Marika No.5                                                           1984, Op
Moje najmilšie                                                       1985, Op
Volné miesto v srdci                                               1986, Op
Ateliér duše                                                            1987, Op

Diskografie:   https://www.discogs.com/artist/672095-Modus-2

Podle © by Julia Kinčeka  Prax53
Hudební archiv