Jaroslav Navrátil

Jaroslav Navrátil

V Boskovicích u Brna se narodil 2. září 1928 budoucí textař a novinář. Vyučil se zámečníkem, ale protože pocházel z hudební rodiny, od mládí hrál na housle a později i na různé dechové nástroje. Od roku 1952 byl zaměstnán v Československém rozhlase jako redaktor-elév v redakci hudebního vysílání. Čtyři roky studoval hudební vědu na Univerzitě Karlově, ale studium nedokončil. Studoval potom kompozici na Lidové škole umění – Lidové konzervatoři kompozici u profesorů Harryho Macourka a J. Rimona.

V rozhlase Jaroslav Navrátil byl spoluautorem pro rockovou hudbu důležitých pořadů jako bylo velmi oblíbené Mikrofórum. Podílel se i na legendárním pořadu Miroslavy a Jiřího Černých Houpačka, 12 na houpačce a později 14 na houpačce. Další spolupráce byla na pořadu Desky na černo Jiřího Černého. Houpačka byla vlastně první hitparáda především ″bigbeatových skupin″, i když do ní manželé Černí zařazovali také sólové zpěváky z oblasti folku (Karel Kryl) či pop music (Marta Kubišová). Černí na houpačku vybírali skladby sami a posluchači hlasovali pro jednotlivé skupiny a nebo sólisty. Houpačka objevila pro československou veřejnost Petra Nováka, Kryla, Flamengo, Synkopy 61, Atlantis etc… po roce 1969 byl pořad zrušen, protože manželé Černí na Houpačku zařadili skladbu Ferdinanda Havlíka z divadla Semafor Běž domů Ivane, což byl popěvek, jenž vybízel okupační ruskou armádu k odchodu z Československa. Černým komunisté vyčetli i to, že v pořadu byl hrán i Karel Kryl.

Navrátil byl ten, který zařídil první nahrávání pro Československý rozhlas například skupinám Olympic, Apollobeat, Rangers a nebo Juventus.

Dalším důležitým pořadem byla ještě rozhlasová hitparáda Junior 30. Tento pořad vyplnil prázdné místo po zakázané Houpačce. A abychom na nic nezapomněli, podílel se i na pořadech Větrník a Radioporta. Větrník byl pokračováním Junioru a Radioporta byl pořad pro posluchače country music.

Navrátil byl neúnavným a velmi důležitým organizátorem nejrůznějších akcí z oblasti nejrůznějších hudebních aktivit. Postupně se nejvíce začal věnovat folku. Za své zásluhy o folkovou hudbu dostal v roce 1986 Zlatou Portu.

Od sedmdesátých let se věnoval textařině. Zajímavé pro nás, milovníky a posluchače rockové hudby, je, že napsal přes tři sta textů a to převážně pro lidové a dechové orchestry! Psal také ″silně angažované″ texty, což rozhodně nebylo z přesvědčení, ale zřejmě to byla úlitba komunistickým bohům.

Jako novinář se nejvíce projevil svými články v časopise Melodie.

© by Ivan Poledňák