Jazzová sekce

Jazzová sekce

                Velký vliv na českou alternativní scénu měla také Jazzová sekce. Její jádro, vedené Karlem Srpem, se dalo dohromady někdy v roce 1971. Zpočátku se jednalo o organizaci, která se věnovala výhradně jazzu. Vydávala Jazz bulletin a pomáhala organizovat jazzové koncerty.

            Ovšem jak šel čas, začali do sekce přicházet mladí ambiciózní publicisté, kteří byli víceméně ovlivněni světovou jazz rockovou a alternativní hudbou.

      

                                                           

                „Jednou za mnou přišel takovej mladej vlasatej kluk, kterej se představil jako Pepa Vlček,“ vzpomíná výtvarník Joska Skalník, „přišel a povídá: Hele, mám takovej nápad – já napíšu vo Zappovi text, ty k tomu uděláš koláže, zajdeme s tím do 100+1, voni nám daj speciální číslo, a my to vydáme. Což bylo v polovině 70. let pochopitelně naprosto nemožné. Takže platformu pro tyto lidi vytvořila právě Jazzová sekce.“

            Jazzová sekce tedy začala rozšiřovat oblast svých zájmů a v závěru 70. let byla řečeno slovy vedoucího JS Karla Srpa „množinou mnoha aktivit, hudbou jazzovou a alternativní počínaje, přes vydávaní publikací (Jazz bulletin – nejkvalitnější informace o západní hudbě), vydávání knih (edice Jazz petit), pořádání přednášek, půjčování gramodesek, až k organizování již zmíněných Pražských jazzových dnů.“

            Petr Cibulka o JS říká: „Role J

azzové sekce byla v 70. letech nezastupitelná, i když v rámci odporu k totalitní moci byla její pozice horší. JS nemohla otevřeně vystoupit na podporu Plastic People, to by byla okamžitě zlikvidována. Tím, že působila vlastně jakoby legálně, se pod ní skryly různé aktivity, které by normálně nebylo možné udělat.“

                Pod záštitou JS se začaly pořádat výstavy umělců, kteří nesměli z různých příčin vystavovat, k jazz bulletinu se přidal i magazín „Situace“, který představoval české moderní umělce a performery, v edici Jazz petit se vydávaly knihy nejen o hudbě, ale o současném divadle, výtvarném umění, poprvé se v ní objevil Hrabalův text „Obsluhoval jsem anglického krále“. Nejdůležitějším počinem Jazzové sekce byly ovšem každoročně pořádané Pražské jazzové dny, které se konaly (většinou dvakrát do roka) v letech 1974 až 1979.

            V 80.letech se rudá komunismtická Moc pokusila Jazzovou sekci zlikvidovat. Nejprve tím, že ji zakázala (tedy „odofic

  

iálnila“), a když JS pokračovala ve své práci dál, rudá komunistická Moc se rozhodla její činnost kriminalizovat. K procesu se členy JS došlo na podzim 1986 a skutečně – jádro organizace bylo odsouzeno k nepodmíněným trestům odnětí svobody za údajnou „podnikatelskou“ činnost. Tehdy Jazzová sekce, alespoň pod tímto názvem přestala existovat a její činnost se po návratu členů z vězení přelila do organizace nazvané Artfórum.

 Extempore Band

Jiří Stivín

 Petr Hrabalík