Kilhets
Jednou
z nejzvláštnějších skupin v celých dějinách tuzemského rocku je
bezesporu projekt Kilhets „stehlíkovského“ bubeníka Petra Křečana. Jeho
základní myšlenkou bylo skloubit několik druhů umění najednou a vytvořit
jakousi neuchopitelnou koláž, v níž by se vzájemně prolínaly prvky
divadla, výtvarna a improvizované hudby. Tříšť zvuků, barev a situací, které by
implicitně vyjadřovaly chaos, zmatení a „klipovitost“ současného života. Všech
osm koncertů, které soubor odehrál, vyvolalo značně rozporuplné reakce,
vycházející ze skutečnosti, že nic podobného tady do té doby (snad kromě
Aktualu) nikdo nehrál.
V první sestavě, která se premiérově představila v listopadu
1978 v sále U Zábranských se vedle Křečana (ds, prep g) na pódiu objevil
Dan Fikejz (p, zároveň Combo FH), Luboš Fidler (bg, zároveň Švehlík), Mikoláš
Chadima (sax, zároveň Extempore) a David Koller (ds). Vystoupení, ve kterém se
za svitu svící improvizovalo do přednatočeného pásku, z nějž zněly básně
Fr. Halase namluvené hercem Františkem Husákem, bylo bohužel nedotažené, sami
hudebníci ještě zatím netušili jak si s tímto hudebním tvarem poradit.
Zato druhá sestava Petr „Q“ Křečan (ds, perc, prep g), Mirek „W“
Šimáček (g, perc, ds, horn), Mikoláš „X“ Chadima (sax, perc, ds) už předvedla v březnu
1979 U Zábranských ten správný čoud. Skupina vystoupila v kápích a
roztočila divokou free improvizaci, jejíž součástí byla i dvacetiminutová
skladba „Ticho“, během níž zahalení hudebníci opustili jeviště a čekajíce v zákulisí,
sledovali prozatímní reakce publika. Chadima pak zážitky z koncertu popsal
ve své knize Alternativa: „Stáli jsme v zákulisí a přiblble na sebe
koukali, jako kdybychom se nikdy předtím neviděli. A pak někdo řekl: ´To byl
nářez!´ a v tu chvíli jsme začali mluvit jeden přes druhýho a sdělovat si
o překot svoje dojmy. Byli jsme na tom všichni stejně. To, co se dělo, si nikdo
z nás nebyl schopen vybavit. Uvědomovali jsme si pouze, že nikdo z nás
ještě při hraní nezažil takový pocit radosti, extáze, svobody a komunikace.
Byli jsme přesvědčení, že to je tím, že jsme byli od obecenstva izolováni
maskami. Já měl například kápi, v které byl otvor jen pro saxofon. Cítil
jsem se v ní báječně. Díky tomu, že jsem prakticky neviděl, mohl jsem se
naprosto soustředit jen na zvukový vjemy...!
Kilhets byli poté pozváni, aby si v květnu v rámci 8. PJD
zahráli ve sportovní hale Na Folimance. Na tomto vystoupení si všichni tři
hudebníci zaplácali obličeje nánosy černé, modré a zelené barvy a zopakovali
prakticky stejný scénář jako U Zábranských. Z jejich vystoupení byl hodně
paf i host PJD, anglický bubeník Chris Cutler, který na nich hrál se skupinou
Art Bears. O skladbě „Ticho“ pak jeden nejmenovaný rockový kritik prohlásil, že
se jednalo o „nejkrásnější chvíli československého rocku“.
Čtvrtá performance improvizovaného sdružení Kilhets proběhla znovu
U Zábranských v říjnu 1979. Na tento koncert si Křečan vyrobil podivnou
kytaru, kterou nazval „chleba“ – nástroj měl dva krky, ovšem nikoliv nad sebou,
ale proti sobě (sic!), jeden kytarový, druhý měl pražce udělané podobně jako u
sitaru. To celé se pyšnilo asi jedenácti strunami a doplňkem různých kytarových
krabiček s echy, chorusy a dalšími vyráběči zvukových efektů. Na samotné
vystoupení se soubor rozšířil o další členy – perkusistu a bubeníka Frantu
Skálu Jr. (obsluhoval též housle zvané poschette), Lesíka Hajdovského (zároveň
Švehlík, F.O.K.), jenž ovládal upravený dětský ruský syntetizer „Pille“;
Křečanova kamaráda, radiooperátora, jenž pracoval s rádiem a Jana Richtera
se svojí dívkou, kteří měli na starost hlasovou složku (mluvení, mumlání).
Koncert byl později nazván „elektrickým“ – do kolektivní improvizace byly
pouštěny ruchy z rádia (např. přenos ze zápasů naší hokejové ligy) a i
upravené „pille“ znělo hodně zajímavě – a v rámci kapely patřil k těm
nejúspěšnějším.
Pátý koncert Kilhets, který
proběhl v listopadu opět Na Folimance v rámci 9. PJD, představil
kapelu opět ve čtyřech: „Q“ Křečan opět s bubny a „chlebem“, „X“ Chadima
pouze se ságem, „W“ Šimáček s preparovanou kytarou a percussions, a Franta
„Y“ Skála znovu bubnoval a hrál na poschette – housle. Agresivní nálada,
předznamenaná přítomností příslušníků VB a vnitráckých složek v civilu,
které šly jednoznačně po členech Extempore, pak vyvolala konflikt mezi
hudebníky a publikem, postupně rostla během vystoupení a přenesla se i do
samotné hudby Kilhets. Chadima v knize Alternativa: „Po Petrově pozdravu
´Nazdar prasata!´ se spustila bouřka, v které jsme si vybíjeli zlost na
všechno, co se dělo kolem nás, v hale i v jejím okolí. Já tentokrát
neměl vůbec chuť hrát. Jen se vyřvat. A tak jsem celou dobu foukal jen přefuky.
Dohromady z toho vylezl apokalyptický kus muziky, který nás při poslechu
překvapil svojí ukrutností. Když jsme skončili, obecenstvo bylo zaražený.
Netleskalo, ale zůstalo sedět na sedačkách a po oznámení konce a sporém
potlesku mlčenlivě opouštělo hlediště.“
Ještě v tom samém měsíci byla kapela pozvána zahrát si – světe
zboř se – na tancovačce! Konala se v pražském hotelu Tichý a improvizační
čtyřka si do svého středu pozvala Chadimova spoluhráče z Extempore,
baskytaristu a zpěváka Slávu Simona. Přítomné osazenstvo bylo zprvu šokováno:
čekalo klasický hard rock a místo toho se z pódia sice linulo cosi, co
vzdáleně hard rock připomínalo (zásluha dřívějšího zábavového matadora S.
Simona), ale svým provedením také silně degradovalo. Posléze menší část publika
odpadla, zatímco ta větší si uvědomila, že to, co slyší, je vlastně dost
neuvěřitelný nářez. Nicméně nakonec stop celé tancovačce udělali pořadatelé. „Zamaskovaná
kapela, barbarská hudba a posléze nevázaná zábava je natolik vyděsily, že
začali jednat. Jak jinak než zavoláním na okrsek VB. Do sálu byli vysláni dva
civilové a zábava byla ukončena,“ napsal Chadima v Alternativě.
Potřetí v tom samém měsíci vystoupili Kilhets v Jazz
klubu v Trutnově. Tam členové kapely vystoupili za plentou a svou
improvizovanou ale klidnou hudbou se snažili diváky nikoliv drtit jako obvykle,
ale spíše přimět ke komunikaci. Koncert měl velký úspěch, bohužel nahrávka z něj
se nedochovala.
Poslední koncert soubor odehrál v sále U Zábranských v lednu
1980, ovšem už bez zakladatele Petra Křečana, který před vánocemi ´79 emigroval
i se svojí dívkou do Západního Německa. Ke spolupráci si zbylá trojice Chadima
(sax, perc), Šimeček (g, prep g, vcl) a Skála (ds) přibrala teenagery z punkové
skupiny Energie G, bubeníka Jakuba Cajthamla a jeho bratra, kytaristu Davida,
který ovšem na vystoupení hrál na baskytaru. Skupina opět vystoupila v kápích
a začala 40-minutovou verzí skladby „Ticho“, nejdelší v celé krátké
historii Kilhets. Celou druhou polovinu své live show pak odehrála za oponou.
Energeticky se jednalo asi o nejsilnější koncert s tím správným „tahem na
branku“.
Po tomto vystoupení byl ohlášen konec existence skupiny. Trojka
Šimeček, Chadima (ten pod přezdívkou „Tommy Posér“) a Skála pak chtěli navázat
na ducha Kilhets v dalším podobném projektu, nazvaném Autentyckej, ale po
několika zkouškách bylo Chadimovi a Skálovi jasné, že to nebude ono a kapelu
opustili. Chadima se pak věnoval hlavně svému Extempore, které prožívalo svoje „velkoměstské“
období, a Franta Skála se nakonec s Chadimou sešel v jednom z obsazení
Mikolášova MCH Bandu.
Skupina Kilhets ve svém experimentování se zvukem došla asi nejdál.
Šlo bezmála o poselství z jiného světa. „Hudba to byla natolik utopická
(free rock, anonymita členů, masky při vystoupen), že po čtrnácti měsících
musela být existence skupiny přerušena,“ napsal o ní Pavel Turnovský ve sleeve
note ke kazetě Kilhets (1984) a pokračoval: „Význam jejich koncertů spatřujeme
mimo jiné v tom, že před nejširším publikem uvedly zcela jinou hudbu,
hudbu dokonale osvobozenou od estetických norem a proto hudbu živou.“ U tvorby
Kilhets už nešlo již o normální skladby, či melodie, ale spíše o strukturovaný
či nestrukturovaný hluk, který na posluchače působil emocemi. Byly zadány
určité zvukové plochy, v kterých se hudebníci mohli volně pohybovat, takže
šlo vlastně o free improvizaci. Protože skupina vystupovala v maskách,
byla v tomto ohledu srovnávána s nejslavnější světovou anonymní
kapelou, sanfranciskými The Residents. Ovšem onen prvotní hudební i vizuální
nápad přišel ještě před tím, než tu o Residents kdo kdy věděl...
Co se zachovalo do
r. 1989:
Fotografie, němý 8mm film z koncertu na 9.PJD (1979)
Audio:
Kilhets: „Koncert č. 1 – Noc s Hamletem“ (1978)
Kilhets: „Koncert č. 2 – U Zábranských“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 3 – první Folimanka“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 4 – elektrický“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 5 – druhá Folimanka“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 6 – tancovačka v hotelu Tichý“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 7 – poslední“ (1980)
v seriálu BIGBÍT: ukázky z koncertů
„Koncert č.4 – elektrický“ (1979)
„Koncert č.7 – poslední“ (1980)
Fotografie, němý 8mm film z koncertu na 9.PJD (1979)
Audio:
Kilhets: „Koncert č. 1 – Noc s Hamletem“ (1978)
Kilhets: „Koncert č. 2 – U Zábranských“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 3 – první Folimanka“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 4 – elektrický“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 5 – druhá Folimanka“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 6 – tancovačka v hotelu Tichý“ (1979)
Kilhets: „Koncert č. 7 – poslední“ (1980)
v seriálu BIGBÍT: ukázky z koncertů
„Koncert č.4 – elektrický“ (1979)
„Koncert č.7 – poslední“ (1980)
Žádné komentáře:
Okomentovat