KOKRMENT
(1979
– 1991)
Skupina Kokrment vznikla už v roce 1979 a v její hudbě se
střetávalo hned několik vlivů. Jakožto těleso zrodivší se na naší scéně během
zlatého věku PJD a čs. Alternativy samozřejmě se začátku vycházelo z klasického
inspirativního zdroje pro tuto scénu – Franka Zappy, potažmo Cpt. Beefhearta.
Zároveň ovšem reflektovalo i ve světě se rozvíjející new wave, přičemž nejvíce
ho ovlivnily kapely typu Devo. Kokrment se tedy snažil být jakýmsi průsečíkem
mezi tzv. alternativou a novou vlnou. Formaci tvořili tito hudebníci: Jaroslav
Stanko (g, voc, tp), Milan Větrovec (ds, voc), Martin Schwaler (bg), Petr
Stanko (voc) a Pavel Vaško (ks), který však asi po roce hraní odešel.
Soubor v prvních letech vystupoval jak v tehdejších
pražských klubech (Chmelnice, Opatov), tak i na neoficiálních akcích (Valná
Hromada v Brně) – díky svému stylovému propojení byl totiž přijatelný i
pro undergroundové publikum. Navíc jeho pódiová stylizace celkem odpovídala
duchu doby; nalíčené obličeje, bizarní oblečení (P. Stanko vystupoval
kupříkladu v ženských šatech), to vše patřilo k tehdejšímu inventáři
tzv. nových kapel. Hudbu a texty psal v tomto prvním období hlavně
Jaroslav Stanko a skupině se podařilo natočit i koncertní demo, které dostalo
název „Kůže Guma“.
V roce 1983 nastaly problémy. Začal hon na novovlnné kapely,
navíc Kokrment trošku procházel tvůrčí krizí. Odešel baskytarista M. Schwaler a
skupina skoro celý rok nehrála. Zčásti to bylo způsobeno hledáním nového basáka
(na čas to zkoušel Petr Maličovský), zčásti hledáním nové hudební identity. V roce
1984 konečně přišel vyhovující „čtyřstruňák“ Luděk Franke, a také tvorba
repertoáru (hudba a text) se přesunula do rukou jiného z členů souboru –
bubeníka Milana Větrovce. Petr Stanko začal navíc kromě zpěvu obsluhovat i
druhou kytaru.
Právě on Kokrmentu poněkud zkomplikoval situaci, protože se stal
spoluzakladatelem a hlavní persónou Souboru tradičního popu, a ačkoliv stíhal hraní v obou
souborech, přesto ho obecné mínění začalo více spojovat právě s STP.
Hudba Kokrmentu se proměnila. Krátké písničky z dílny Jar.
Stanka se staly minulostí a ve tvorbě souboru se začaly objevovat delší útvary
(7 – 8 minut), zvláštní temné skladby, kterým vévodil naléhavý vokál P. Stanka.
Od ledna 1986 začal se skupinou vystupovat i saxofonista František Pecka
(zároveň Lucidum Intervalla), takže onen ponurý sound byl obohacen o další
nástroj. Hudební publicistka Jana Šeblová napsala o Kokrmentu v Gramorevui
(1989): „Hudba se pohybuje od útočnosti až brutální přes
štiplavou kousavost („Na plese“, „Mánie“) až po těžké, zachmuřené skladby („To
jsem celej já“, „Návštěva“), kruté svou výstižností. Poetické rekvizity nebo
morbidní nadsázka tuto výstižnost jen zvýrazňují, jejich použití není
samoúčelné. Pocity úzkosti, strachu či paranoie jsou tak vytrženy z reálně
popisných souvislostí a obnaženy ve své absurditě. Kokrment však není kapelou
negace – v některých skladbách nacházíme přijetí existence ´teď a tady´,
byť s vědomím všech problémů a složitostí („Všechno je nám blízké“), úsilí
o zvažování a mapování hodnot („Tři bratři“, „Pasti“)… Z celkového zvuku
kapely žádný nástroj netrčí, přesto bez ostré kytary Jaroslava Stanka a
neuhlazeného saxofonu Františka Pecky by Kokrment těžko hledal svou syrovou
hloubku a napětí. V textech se Milan Větrovec citlivě vyhýbá
nesrozumitelnosti, aniž by ztratil více možných rovin vyznění. Zvlášť zřetelné
je to v použití sloganů, které – přesazeny z kontextu slov do
kontextu hudby – získávají ještě jiný, obecnější význam, což je dost neobvyklé;
funkce sloganu bývá spíš v redukci než v rozšíření významu sdělení.“
Ve druhé polovině 80. let byl spojován Kokrment ještě více s alternativou
a undergroundem – mj. se odmítl účastnit chýrného Rockfestu – a tomu také
odpovídala celkem nízká četnost veřejného koncertování. Soubor také sám hledal
místa, která by ve spojení s jeho hudbou ještě více zdůraznila onen prvek
skryté brutality a temnosti, jakási alternativní místa na hraní – neobvyklá a s příslušnou
scenérii – tak například došlo ke koncertu v lomu v Přední Kopanině.
V roce 1987 skončil s hraním STP, ale Petr Stanko
už věděl kam bude směřovat svoji další energii a založil noise-hardcoreový
soubor Michael´s Uncle. V Kokrmentu nicméně stále působil. Jaroslav
Stanko, který si stihl zahrát krátce na kytaru v STP těsně před jeho
rozpadem, se pak v roce 1988 spojil s mohutnou persónou pražského
undergroundu a návštěvníkem kavárny Slávie, Vincentem Venerou a založili společně
brutal „beton“-coreový běs, nazvaný Svatý Vincent. Ještě v roce 1989
odešel z Kokrmentu F. Pecka, který sebou stáhl i Frankeho, do nymburského
androše Lucidum Intervalla). Samotná skupina Kokrment skončila svoji „závodní“
činnost v roce 1991, kdy dal Jaroslav Stanko před hudbou přednost práci v produkční
agentuře 10:15 Promotion.
Co se
zachovalo do roku 1989 (včetně):
Fotografie + „Live“ – video z koncertu (snad 1987, vlastní Jaroslav Stanko), amatérské video (1987-8, jedna píseň, vlastní Stanislav Krčmář, Brno), „Live v lomu“ video z koncertu (cca 1988, vlastní Jaroslav Stanko), krátký videozáznam z koncertu Kokrmentu „Live ve Vinohradské tržnici“ (1988, vlastní Tomáš Kočiš)
Audio:
Kokrment: „Kůže Guma“ (1981, live koncert Na Chmelnici)
Kokrment: „Live 82“ (1982, Live na akci Valná Hromada – Brno)
Kokrment: „Best Of Live“ (1988, STCV)
Kokrment: „Studio 89“ (1989)
Fotografie + „Live“ – video z koncertu (snad 1987, vlastní Jaroslav Stanko), amatérské video (1987-8, jedna píseň, vlastní Stanislav Krčmář, Brno), „Live v lomu“ video z koncertu (cca 1988, vlastní Jaroslav Stanko), krátký videozáznam z koncertu Kokrmentu „Live ve Vinohradské tržnici“ (1988, vlastní Tomáš Kočiš)
Audio:
Kokrment: „Kůže Guma“ (1981, live koncert Na Chmelnici)
Kokrment: „Live 82“ (1982, Live na akci Valná Hromada – Brno)
Kokrment: „Best Of Live“ (1988, STCV)
Kokrment: „Studio 89“ (1989)
© by Petr Hrabalík
Žádné komentáře:
Okomentovat