Majestic (1967 – 1972)
Marie Rottrová
Jako
dítě školou povinné populární hudbu příliš nevnímala. Doma se totiž pěstovala
jiná muzika. Opery, Dvořákovy Moravské dvojzpěvy, sbory. Tatínek byl
profesionálním varhaníkem, skladatelem a dirigentem a maminka vychovatelka
ochotně zpívala ve sborech a zpěvně ochotničila i v divadlech.
Na gymnasiu vznikla pro Marii příležitost zpívat si s amatérskou
kapelou, jejímiž vzory byli Gustav Brom a Karel Vlach. Repertoár Jarmily
Veselé, Yvetty Simonové. Na podzim 1960,
hned po gymplu, si s písní Rozmarné stvoření (Jan Hammer/ Jaromír Hořec)
od Vlasty Průchové troufla na soutěž Hledáme nové talenty. Čtvrté místo ve
finále ji mrzelo už kvůli paní Veselé v porotě, ale mnohem důležitější
byla nabídka od pana Trnky z rozhlasu. S jeho studiovou skupinou pak
vznikla první nahrávka Marie Rottrové (1961).
Nejdůležitějším
zlomem v životě spořitelní úřednice byl ještě v témže roce televizní
pořad, natáčený na pražské Rokosce za doprovodu skupiny Karla Duby. Byla tam
vyslána za svůj kraj ostravským rozhlasem. Opět s Rozmarným stvořením a
tentokrát všem vyfoukla první místo.
Pěchník a Kučaj
Na jednom z večírků spořitelny si jejího zpěvu všiml Jan
Appeltauer, konferenciér čajů o páté, na nichž účinkoval Oktet při dole
Hlubina, vedený Břetislavem Pěchníkem. Rottrovou přizvali, a jí se praxe se
swingovou kapelou, hrající Cortéze i Glenna Millera, moc líbila.
Asi po roce společného účinkování
(1962) se vrátil z vojny Pěchníkův bratranec a začal s kapelou také
zpívat. Jmenoval se Vlastimil Kučaj. Kučajovo hudební cítění bylo poněkud
modernější. Hodně poslouchal Radio Luxembourg a oblíbil si Ray Charlese. Začal
pomalu tlačit na to, aby se Pěchníkova kapela zmodernizovala, vyměnila příliš
swingového klavíristu. Marie to začala cítit podobně, a tak Oktet chvíli
decimovali, až nakonec sami raději odešli.
Samuel a Metronom B
Vlastimil
Kučaj zpíval dobře, ale Marii okouzlil hlavně tím, že létal. Na vojně byl u
letců a nějaký čas pokračoval i ve Svazarmu. V roce 1963 se jim narodil
syn Martin (který pak po dvaceti letech založil skupinu Tabu) a o dva roky
později další muzikant Vít. Mezitím Marie stihla účinkovat s průkopnickou
beatovou skupinou Samuel (1964 – 1966), zatímco
Vlastimil začal pilovat kytaru a založil beatovou kapelu společně s pianistou
a zpěvákem Zdeňkem Zdražilou. Ta nebyla příliš perspektivní. Důležitější byl
taneční orchestr Metronom B, ve kterém se na podzim 1966 sešel s ex-Samuely,
baskytaristou Jaroslavem Trunkátem a bubeníkem Ludvíkem Kovářem. Dále tu byl
výborný charlesovský pianisty Radek Hudeček
a talentovaný saxofonista a zpěvák Ladislav Ondra. Skupinu vedl
trumpetista Jiří Biernat, zpívala jeho žena Krista (Christel).
Majestic
Metronom
B hrál každou neděli na „Tanečním odpoledni pro mládež“ v Klubu
pracujících dolu Vítězný únor v Porubě. Od dubna se zpěvačkou Metronomu B
stala Marie Rottrová. Po odchodu Jiřího
Biernata se na podzim 1967 přejmenovali na Majestic.
Soulovou
orientaci prosazoval zejména Vlastimil Kučaj. On byl jedním z těch, kdo
aktivně nahrávali z Radia Luxembourg a šířili nahrávky mezi ostatní. On
přispěl velkou měrou k tomu, že se širší ostravské podhoubí přimklo víc k černé
populární hudbě než například k Beatles. A jeho paličatá motivace padala
na úrodnou půdu, zejména u Marie. Začali přebírat skladby od Supremes, Tiny Turner, Cher, Sam & Dave, Arethy
Franklin, Otise Reddinga a samozřejmě Ray
Charlese. Soul a rhythm & blues. Aranžovali hlavně Kučaj a
klávesista Milan Holáň, který nahradil Hudečka, jenž tehdy emigroval do
Švédska.
Dvakrát
týdně Majestic tvrdě zkoušel a každou
neděli darovali návštěvníkům porubských čajů dvě až tři nové písničky.
Uměli jich kolem padesáti. Měli natřískáno. Marie tehdy moc anglicky neuměla, ale
stejně šlo hlavně o výraz; zpívala co nejvíc exponovaně a odvazovala se do
extrémních výšek. Majestic brzy proslul svou vyhraněnou soulovou tváří.
Za hranice (do SSSR)
V červnu
1968 si už prozřetelný Ladislav Ondra začal balit kufry do Kanady a Majestic
zalanařil v orchestru Rudolfa Sochora. Angažoval hned několik dechařů:
saxofonistu a flétnistu Radomíra Schejbala a trumpetisty Mirka Bukovského a
Mirka Habrnala, které po pár měsících vystřídal Petr Velhuda. Hned v červenci
se nechali zlákat ostravskou televizí k zájezdu do tehdejšího Svazu sovětských
socialistických republik, aby zde doprovázeli kulturní pásmo se zpěváky a
recitátory, vítězi různých soutěží, jako byl Májový křišťál a podobně.
Museli
pro ten účel nacvičit pár českých skladeb, protože jinak zpívali pouze
anglicky. První socialisticky decentní vystoupení však skončilo fiaskem –
Moskvané očekávali od Čechů západní hudbu a ne estrádu s recitacemi,
kterých měli doma dost.
Vedení zájezdu si operativně zaschůzovalo a dovolilo kapele
přitvrdit. Ve světě právě bujelo hnutí hippies, i čeští pop umělci si libovali
v květinových oblečcích. Rottrová měla uzoučké květované kalhoty, na každé
nohavici tři volány. Možná byla první ženou v kalhotách, procházející se
po moskevských ulicích. Málem ji zatkli.
Scéna
moskevského amfiteátru ale skupinu příjemně překvapila – taky všude spousta
květin. Tohle od Ruska nečekali. Teprve když vstoupili na pódium, zjistili, že
květiny rámují ohromnou bustu Lenina. Nic naplat, Moskvané dostali i dávku
anglicky zpívaného amerického soulu před Leninem. Lidé byli zpočátku poněkud v šoku,
ale nakonec spokojeně aplaudovali. Korunu všemu dala stará bezzubá babička,
která se po vystoupení došourala k Rottrové, řkouc: „Děvuška, kak vy
charašo pajotě.“
Pak si koupili elektrické varhany
Junosť, které se zdály být lepší než ty východoněmecké, co se daly sehnat v Praze,
a jediné koncertní turné Majesticu skončilo. Pak i před tím vlastně hráli téměř
výhradně
k tanci. Kromě čajů to byly zejména plesy a taneční.
Ještě
se dostali do Jugoslávie k moři, ale jinak do zahraničí jako amatérská
kapela nejezdili. Vždyť všichni pracovali a Marie byla v domácnosti s dětmi.
Why Standa Hranický
Nejprve hrál na klarinet v dechovce
Lidové školy umění a ve školním národopisném souboru. Kolem roku 1965 se s kamarády
rozhodl založit kapelu. Vysoký hlas a vlastnictví magnetofonu Sonet B3 jej
předurčily ke zpěvu (magnetofon nahradil zpěvovou aparaturu). Zkoušeli ve
školní družině, ve sklepě, až získali místnost agitačního střediska.
Čerpali
z Olympiku, George & Beatovens, Beatles, Rolling Stones, Troggs,
Kinks. Pojmenovali se Why: Jan Kaliáš (později Jan Berka)
– sólová kytara, Jiří Muras – doprovodná kytara, Mirek Muras basová kytara,
Oldřich Buganský – bicí a Standa Hranický – zpěv. Hráli hlavně na školních
večírcích a různých akcích pro mládež.
V září 1968 dostal Hranický od Kučaje a Rottrové nabídku do
Majesticu. Kdo by řekl v sedmnácti ne? Pro Hranického to byla výborná
škola se staršími muzikanty, poctivé zkoušení a stylové rozšíření obzoru, které
jeho drsněji zabarvenému hlasu svědčilo. A také možnosti: od roku 1969 nahrávky v rozhlase (například Duši dám
– King/Čort) a pantonské EP s Rottrovou (Půjdu dál / Césarova smrt / You Gonna Be Sorry / Blíž k tobě).
Věra Špinarová
Majestic
zůstával amatérskou kapelou, zatímco Marie Rottrová rostla. Konkurenční
Flamingo se na rozdíl od Majesticu chystalo na 2. čs. Beatový festival do
pražské Lucerny. Marie přijala nabídku zazpívat si na festivalu vedle Hany
Zagorové a Petra Němce jako host. Zagorová v té době odcházela do Prahy, a
tak místo zůstalo pro Rottrovou uvolněno. Mohla ukončit mateřskou dovolenou a
profesionalizovat se.
Majestic
to samozřejmě nesl nelibě a koncem zimy na oplátku odloudil Flamingu slibnou
Věru Špinarovou. Tento diblík s ostrým hlasem a energickým drivem sotva
vychodil základní školu, ale měl už za sebou krajské finále zmíněného Májového
křišťálu. Vedle toho Věra stála i o odpolední čaje s taneční kapelou Royal
Beat. Chodila ještě do učení, a tak i jí amatérský Majestic vyhovoval víc než
profesionálně nastartované Flamingo. Uvedla se výborným singlem I Sing My Song
/ Son of a Preacher Man (Panton 1969). Vedle toho natočil Majestic dva měkčí
singly z jiného těsta s Luďkem Nekudou Ráno / Černé vlasy (Panton 1969), Poslední sbohem (Panton 1970).
Opět Ivo Pavlík
Repertoár
se přizpůsoboval době i Věře. Koncem roku 1969 vycouval z Majesticu
Vlastimil Kučaj. Nahodil výhybku do folklorního beatu Bukanýrů, kterou od roku
1970 rozjížděl František Trnka. Majestic hrál chvilku bez kytary, chvilku
zaskakoval František Michalíček, až nakonec v sestavě našel své pevné
místo další ex-Samuel Honza Březina.Kováře u bicích vystřídal bývalý souputník
Hranického Buganský.
V roce 1970 se vrátil z Německa jako šedá eminence Ivo
Pavlík. Muzikanti se mu zřejmě rozutekli po Západě, a tak potřeboval kapelu,
nejlépe již hotovou. Kdo by na jaře roku 1970 neslyšel na angažmá v bavorském
Regensburgu? Klávesové nástroje samozřejmě obstaral Pavlík sám a kromě Holáně
ještě vyloučil Velhudovu trubku. Do baru v Řezně odcestoval s Hranickým bez Špinarové, která dokončovala učení.
Po
návratu z Německa to pak Věrce její pozdější manžel vynahradil samostatným
projektem: v roce 1971 vytvořili vlastní profesionální Skupinu Ivo Pavlíka
a Majestic zůstal se Standou Hranickým. Ještě před tím vydal Pavlíkův Majestic
v Pantonu hitové singly Music Box /
Podnájem pro dva, Táta Jan / 15. poschodí, Ranní déšť s Věrou Špinarovou/ Alžbětínská serenáda, to byla instrumentálka Majesticu (viz
tentýž titul s orchestrem … a Rok s Monikou / Ty dobře víš (Hranický).
Proměny
Majestic,
věrný amatérskému statutu, pokračoval v obsazení Schejbal, J. Březina,
Trunkát a Buganský. Opět přizvali trumpetistu Velhudu a vedle Hranického
zkoušeli i zpěvačky, například Řekyni Evu Celidu nebo Evu Jonášovou a Janu
Horákovou.
Koncem
roku 1972 se Majestic přejmenoval na Proměny a pomalu se vytrácel z povědomí.
Z někdejší stylové bomby se stala lokální taneční kapela, interpretující
zahraniční hity s českými texty (často od Jaroslava Nohavici). V roce
1974 odešel Radomír Schejbal a kapelničení se ujal Jaroslav Trunkát. Na klávesy
hrál Tomáš Přibyla, na bicí Zdeněk Raška.
V roce
1980 hráli na tanečních kursech, kde si všimli gymnazistky Heidi Janků, která
tam vystoupila s kytarou. Vyzkoušeli ji a nabídli místo v kapele, ale
Ivo Pavlík byl zase rychlejší.
Stanislav
Hranický vydržel v Proměnách až do sezóny 1979-80. Pak se odmlčel a po
hostování v pořadech Marie Rottrové Divadélko pod věží v roce 1982
dostal nabídku od Radima Pařízka. V Citronu působil do roku 1987 a od pětadevadesátého
roku je jeho členem znovu.
Jaroslav
Trunkát hrál v Proměnách až do roku 1993 a považte, že v únoru 1999 uvedl
ostravský inzertní časopis Avízo inzerát: Skupina Proměny hledá zpěvačku.“
Třeba už je na světě nová Rottrová, Špinarová nebo Heidi, ale hlavně pozor na
Ivo Pavlíka!
Dokumentace:
Miloš Zapletal – průvodní text k SP The Majestic, Panton 1969
Karel Čejka: Ivo Pavlík &
Majestic, Ostravský kulturní zpravodaj 1971, č,2, s.9
čr: Ivo Pavlík & Majestic,
Rytmus 1971, č.3, s.17
Ivo Pavlík & Majestic,
reklamní text v Ostravském kulturním zpravodaji 1971, č.10
Foto s popiskou,
Ostravský večerník 17. 3. 1972, s.2
Jaromír Tůma: Ostravské
písničky? To je barva! Melodie 1970, č.9, s. 270
Petar Zapletal: Ostravští v Praze,
Melodie 1971, č.7, s.207
Jaromír Tůma: Barva
ostravského soulu, in „Rhythm & Blues“, Praha 1985, s.231-241
Encyklopedie jazzu a moderní
populární hudby, Praha 1990, s.457, 533
Zuzana Maléřová: Hlas se
stínem, TV Spectrum
THE MAJESTIC
1. I Sing My Song (Wilson)* Věrka Špinarová / Majestic Panton 04 0231 ©1969
2. Son Of A Preacher Man (J. Hurley / R. Wilkins) Věrka Špinarová / Majestic Panton 04 0231 ©1969
3. Ráno (L. Nekuda) Luděk Nekuda / Majestic Panton 04 0233 ©1969
4. Černé vlasy (P. Veselý / L. Nekuda) Luděk Nekuda / Majestic Panton 04 0233 ©1969
5. Půjdu dál (E. Johnston - M. Kučaj)* Stanislav Hranický / Majestic Panton 03 0213 ©1969
6. Cézarova smrt (Williams - R. Schejbal / V. Čort)* Stanislav Hranický / Majestic Panton 03 0213 ©1969
7. You Gonna Be Sorry (E. Johnston - R. Schejbal)* Stanislav Hranický a Marie Rottrová / Majestic Panton 03 0213 ©1969
8. Blíž k tobě (Joe Sobotka / Johnny Wyker - V. Čort)* Stanislav Hranický a Marie Rottrová / Majestic Panton 03 0213 ©1969
9. Poslední sbohem (P. Veselý) Luděk Nekuda / Majestic (na etiketě uveden ORO) Panton 04 0232 ©1970
10. Music-Box (Surrond Yourself With Sorrow) (Martin / Coulter - V. Čort) Věra Špinarová / Majestic Panton 04 0269 ©1970
11. Podnájem pro dva (J. Slavotínek / Z. Malý) Věra Špinarová / Majestic Panton 04 0269 ©1970
12. Rok s Monikou (In The Summertime) (Ray Dorset - Karel Čejka) Stanislav Hranický / skupina I. Pavlíka a Majestic Panton 03 0332 ©1970
13. Ty dobře víš (Ivo Pavlík / Karel Čejka) Stanislav Hranický / skupina I. Pavlíka a Majestic Panton 03 0332 ©1970
14. Táta Jan (Chyrpy Chirpy Cheep Cheep) (L. Scott - V. Špinarová) Věra Špinarová / Majestic Panton 04 0376 ©1971
15. Patnácté poschodí (František Horký / Vladimír Čort) Věra Špinarová / Majestic Panton 04 0376 ©1971
16. Ranní déšť (Drahoslav Volejníček / Milan Sýkora) Věra Špinarová / Majestic Panton 04 0381 ©1971
17. Alžbětínská serenáda (Ronald Binge) Majestic Panton 04 0381 ©1971
BONUS:
18. Máme máj (Wight Is Wight) (R. Vincent / M. Delpech - I. Rössler) Věra Špinarová / ORO Panton 04 0306 ©1970
19. Domů mířím, venku svítá (P. Hannig / E. Krečmar) Věra Špinarová / ORO Panton 04 0306 ©1970
20. Řeka nadějí (Put Your Hand In The Hand) (MacLellan - V. Čort) Bob Frýdl a Věra Špinarová / skupina Jana Sochora Panton 04 0393 ©1971
21. Cukr, káva, čaj (Zbyšek Bittmar / Luděk Nekuda) Luděk Nekuda se svým souborem Panton 04 0350 ©1971
Aleš Opekar
Hudební archiv
Žádné komentáře:
Okomentovat