Marsyas

Marsyas

Postavím si dům z obilí

Stěny bude mít ze zelené papriky

Uvnitř stůl z tvrdýho papíru

Do oken světlo, jak záclony natáhnu

V krbu z hrušky pak sluncem zatopím

A za čas všechno zmizí…

Archiv

Zuzana Michnová

Historie skupiny Marsyas se odvíjí od její zpěvačky Zuzany Michnové. Narodila v Jihlavě 31. března 1949. Zuzana patří bezesporu k nejzajímavějším postavám československého folku a folkrocku. A jak tato zpěvačka, kytaristka, skladatelka, textařka a v posledních letech i malířka začínala? Jednoduše a přímočaře jako spousta jiných.

Již jako pubertální holka zpívala od dvanácti let ve sboru. Později při zaměstnání, v jakémsi výpočetním středisku v Náchodě, zpívala s místní skupinou Hellmen a při tom ještě stíhala vystupovat i s tanečním orchestrem. V roce 1968, to jí bylo devatenáct, se přestěhovala do Prahy. Tady se stala v krátké době jedním ze členů folkové skupiny Folksingers. S Folksingers vystoupila na prvním folk a country festivalu v roce 1969. Ovšem po roce vystupovala na Portě 1970 v duu s Václavem Prejzkem. Spolu natočili singl pro firmu Panton a vystupovali po folkových festivalech.

V roce 1971 se Zuzana dala dohromady se studentem medicíny Jiřím Jeřábkem. To byl výborný kytarista a neméně výtečný banjista. Jako jediný člověk z „východního bloku“ byl členem American Banjo Organisation. Zuzana o seznámení s Jirkou napsala:

„Seznámila jsem se s ním v roce 1969. Zatím vám nebudu říkat jak. Studoval lékařskou fakultu a vyděsilo mě, že si vybral právě hygienu. Sám si stavěl hudební nástroje, napsal Školu hry na pětistrunné banjo a na banjo hrál kromě country i klasiku, například Mozarta. Hrál taky skvěle na akustickou kytaru, ale to ho moc nebavilo. Když se mi z mý první kytary vytrhla kobylka s kusem ozvučný desky, vyrobil mi z ní tzv.“bentaru“, což byla jakási kombinace banja a toho kytarovýho pozůstatku. Byl to samouk, ale nedělalo mu problém hrát podle dosti obtížných amerických zpěvníků. Měřil dva metry a se šéfem amerických banjistů se scházel za bývalého režimu v Budapešti. Jirkův otec, oční lékař, pomohl mnoha kamarádům k modrý knížce.“ Poslední informace o Jiřím Jeřábkovi říká, že pracuje na misii v Argentině a k nejbližšímu telefonu má 50 kilometrů.

Jeřábek s Michnovou vytvořili duo. A do tohoto dua v krátké době Jeřábek natáhl v prosinci 1971 kytaristu, harmonikáře a zpěváka Petra Kalandru. Jeřábek tehdy zařídil vystoupení v Jablonci nad Nisou a myslel, že ve třech se bude hrát lépe. Jak zněli Marsyas s banjem si poslechněte ve skladbě Podzimní sen.Jenže jak vzpomíná Zuzana Michnová: „Těsně před odjezdem mně a Petrovi zavolal, že má horečku a musíme tím pádem koncert odehrát sami dva. A my jsme do toho s radostí šli. Cestou v autobusu jsme se domlouvali na repertoáru – znali jsme to samé: Dylana, Donovana, Joan Baez, Crosby, Stills Nash a Young, Beatles, Rolling Stones, Melanie, Jefferson Airplane, hráli jsme tam čtyři hodiny.“

Jaromír Pelc v knize Básníci s kytarou napsal o textech Zuzany Michnové napsal:

Zuzana Michnová je spontánní písničkářkou, která se zcela prostě a nehledaně svěřuje se svými pocity a city. Dělá to s jistou přirozenou graciézností, její obrazy jsou předmětné a její výrazivo živelně neuhlazeně.“

Michnová kromě alb s Marsyas natočila v roce 1986 ve spolupráci s Michalem Pavlíčkem album Rány. ( Zapomenout) Tehdy, v době vydání, hodně posluchačů bylo překvapeno spojením textů Zuzany s drsnou, dravou a naléhavou kytarou Michala Pavlíčka. Jenže i po letech jsou všechny skladby nadčasové a kdyby rádia nehrála většinou jen nejnovější syntetickou a bezvýraznou produkci kouzelníků ze studií, mohly by se všechny skladby dodnes přehrávat pro další generace posluchačů.

Petr Kalandra

Tento kytarista a zpěvák a hráč na foukací harmoničky se narodil 10. března 1950 v Praze v rodině vědeckého pracovníka. Již jako malý kluk hrál na piano a jako mnoho tehdejších kluků byl okouzlen a uchvácen rock & rollem. Jako zajímavost musím uvést, že jeho učitelem na základní škole byl Miloslav Šimek. Již ve svých třinácti letech byl zpěvákem bigbeatové skupiny Karkulka. Dokonce zpíval i v televizi. Koncem 60. let odjel s rodiči do Tunisu. Otec Petra Kalandry tam působil jako mikrobiolog. Tam si Petr zblízka čichnul k arabské hudbě a k Francii. Na dovolenou se nejelo zpět do socialistického Československa, ale do Francie. Moc dlouho Petr v Tunisu nevydržel, když měl možnost dostat se do světa. Asi po čtvrt roce odjel do USA. Tam žil v New Yorku i ve Washingtonu. Živil se tam v různých zaměstnáních. Od pingla v restauraci až po řidiče kamionu. Dle jeho vyprávění tam zažil, pro nás v tehdejším ČSSR, neuvěřitelná dobrodružství. Dle jeho vyprávění zpíval se skupinou Buffalo Springfield, s Carol Kingovou a etc……

Na začátku sedmdesátých let se vrátil zpět domů, do Prahy. Petr Kalandra hrál chvíli s Jaroslavem Hutkou ve folkovém duu. 1. prosince 1971 nastoupil jako třetí do dua Jeřábek – Michnová. V těch letech pracoval Petr na ruzyňském letišti jako řidič. Ale Zuzana Michnová mluvila o tom, že tam byl zaměstnám jako nosič zavazadel s bratry Matějíčkovými, kteří každý jednotlivě vážili 150 kg.  A tak to prý byla nejmenší Brigáda socialistické práce, jež tahala na Ruzyni zavazadla. Této práce zanechal až tehdy, když se zprofesionalizovala skupina Marsyas.

Velká a zásadní změna nastala v roce 1973. Michnová i Kalandrou měli Jeřábkova banja dost a začali se ohlížet po někom jiném. Tím jiným se stal Oskar Petr a tak vznikla skupina Marsyas. Kalandra s Marsyas vystupoval po celou dobu jejich existence. Potom spolupracoval s Janem Spáleným a Františkem Havlíčkem v ASPM. To se stalo tehdy, když Jan Spálený dělal s Marsyas jejich desku Jen tak. Tehdy Spálený oslovil Petra a získal jej ke spolupráci ve skupině ASPM. Petr tam hrál na kytaru i na ústní harmoniku. Ale také zazpíval.

Oskar Petr

O tom, jak se dostal Oskar Petr do skupiny napsala Zuzana:

„Ke svému údivu jsem si dodatečně uvědomila, že jsem se s ním potkala dřív /na podzim 71/, než s Petrem Kalandrou. Bylo to v Poděbradech, kde jsme hráli každý zvlášť s kytarou na naprosto šílené akci – módní přehlídce. Oba jsme tam byli se svými partnery a za trest tam Oskar ukradl na rautu příbory, které měla moje tchýně léta ráda na chalupě a můj budoucí muž zcizil ze šatny keramický hrníček, také za trest /také je na chalupě/. Na jejich omluvu musím říct, že nás okradli na honoráři a proto s nimi i dnes souhlasím. Myslela jsem si tenkrát, že tohoto kudrnatého muže – Oskara – už nikdy nepotkám.

Jednou jsme si s Petrem řekli, že toho Jeřábkovýho banja je už dost /přitom hrál skvěle na akustickou kytaru, ale nedal si říct/ a tak jsme začínali hledat v pražském podzámčí. Myslím, že jsme měli tenkrát dost dobře zmáknutou scénu a věděli, že hned tak někoho nenajdeme. Hlavně, aby dobře zpíval něco jako Crosby, Stills, Nash & Young. Oskara jsme slyšeli víckrát, ale náhle se stalo něco neskutečného – zazpíval v Malostranské besedě píseň od Neil Younga Cow Girl, tam jsme se s Petrem na sebe podívali a řekli si: tak toho chceme!!! A bylo to tady. Oskar pracoval jako rekvizitář v Československé televizi na Kavčích horách a já jsem tam hned vedle bydlela. Určitě to byla náhoda, že na mě hulákal hned druhý den z náklaďáku, že za mnou přijde na návštěvu se domluvit, právě když jsem jela s kočárkem na procházku. Domluvili jsme se velmi rychle. Tak, jak se nám s Petrem nelíbily Oskarovy předešlé písně, o to víc se nám začalo líbit to, s čím nově přišel. V té době jsem byla na mateřské, Oskar – rekvizitář. My dva s Oskarem jsme pro Petra u mě doma vymýšleli hlasy.“

Marsyas I

V Marsyas Michnová působila zpočátku pouze jako interpret výrazného hlasu, ale postupně se osmělila a začala tvořit pod vlivem svých dvou spoluhráčů také. Pro první singl napsala hudbu k textu Zorky Růžové Podzimní sen .  Zorka Růžová byla první manželka Jaroslava Hutky. Kromě toho, že psala texty, byla hlavně výtvarnicí. Hutkovi udělala obaly na jeho dvě LP lidových písní ze Sušilova sborníku.

Na druhé straně singlu byla skladba Grahama Nashe Teach Your Children. Český text napsal Oskar Petr. Ale na singlu zpíval skladbu Petr Kalandra. Pro další léta to byla „jeho“ skladba.  Zní  

Repertoár Marsyas se zpočátku opíral především o převzaté skladby Melanie, skupiny Crosby Stills, Nash&Young, Donovana a Dylana, které zpívali v náročných tříhlasých aranžmá s dvěmi kytarami a foukací harmonikou. Postupně se projevil a prosadil Oskar se svou vlastní tvorbou.

            Skladby Oskara Petra: Hrnek, Dívka z plakátu, Barvám,  Postavím si dům z obilí, Zmrzlinář, Lilin tanec, Paleta, Bělásek ztracený v dálkách, Den s tebou, Záliv žár, Příště se ti radši vyhnu,  Zní , Podzimní sen.

Od 6. do 17. července roku 1977 byli Marsyas ve studiu Mozarteum. Nehráli tam sami. Byli s nimi ještě následující hudebníci: Pavel Fořt – kytary, Michael Kocáb – Fender piano, klavír, varhany, syntezátor Rolland, Ondřej Soukup – bas. kyt., Ladislav Malina – bicí, Jiří Tomek – conga, quica, tamburína, Jan Kubík – flétna, Emil Viklický – synt. korg, Jan Hrubý – housle. To byl tak zvaný studiový orchestr Pavla Fořta Labyrint. Výsledek byl nad očekávání dokonalý. Skladby se dostaly do zcela jiné polohy než když byly interpretovány na dvě kytary a ústní harmoniku. Ve zvukovém komplexu byly slyšet rockové i jazzové vlivy. Kritici mluvili o syntéze folku, rocku a jazzu. Marsyas dostali ocenění časopisu Melodie Tip Melodie pro rok 1978. Ale myslím, že hudebníci kalibru Viklického, Kocába, Hrubého i Soukupa a Kubíka na tyto věci nemysleli. Byli ve studiu, dostali se zajímavému hudebnímu materiálu a tak hráli, jak jim duše a uši velely. Petr Dorůžka ve sleevnote LP zaznamenal vyjádření Zuzany k repertoáru Marsyas: „Zjistili jsme, že ne každá písnička nám sedí, i když má docela poetická slova. Nejvíc nám vyhovují texty o tom, co může kdokoli z nás zažít, a já jsem zjistila, že bych mohla dost těžko zpívat  písničku o majáku, protože to bych musela bydlet aspoň v Bulharsku a chodit kolem majáku každý den. Zkrátka se můžeme těžko stylizovat do něčeho, co nám není blízké.“  A jak napsal Petr Dorůžka: „…žádná velká slova, hlavně upřímnost.“

Zvukovou barvu Dorůžka charakterizoval následně: „Petr Kalandra dodává výsledku bezprostřednost, Zuzana Michnová energii a teplo, a zrnitý, přesný a výrazově pružný hlas Oskara  je jakousi osou.“

Hudební režii dělali Jan Spálený, Květoslav Rohleder a Jan Hrábek. Zvukovou režii dělali Jan Chalupský a Jiří Brabec. Technická spolupráce – Jiří Rohan a Karel Hodr.

Když se podíváte na obaly svých starých LP desek a nebo na CD-ROM Rock před rozpadem pánů Kytnara a Baláka, zjistíte, že opravdu ty nejlepší a vlastně stěžejní alba československých skupin produkovali a zvukově zajišťovali stále stejní lidé. To platí jak pro Čechy, Moravu tak i Slovensko. Ještě je snad nutno podotknout, že design obalu LP dodal Petr a s vydáním alba pomohl Hifi klub Svazarmu. Značka Hi-Fi Svazarmu se na několika stěžejních albech objevilo. A vždy to byla záruka  té nejlepší kvality.

Marsyas II

V létě roku 1978 odešel Oskar Petr do Jazz Q Martina Kratochvíla.

Marsyas zůstali a jejími novými členy se stali Pavel Skála – kytara, Jiří Vondráček – zpěv, kytara, baskytara a perkuse. Na začátku nového roku 1979 se již Marsyas představili s novým pořadem v pražském (jak jinak) klubu Futurum.

V tomto období a v této sestavě se těžiště tvorby Marsyas posunulo do oblasti tvorby Zuzany Michnové.

Zajímavé je, jak se Zuzana Michnová seznámila s Jirkou Vondráčkem. Zde je vyprávění Zuzany:

            „Když jsme hráli v triu s Petrem a Oskarem už nějakou dobu, připadaly nám tři hlasy, dvě kytary a foukací harmonika málo. Dělali jsme všechno proto, abychom to oživili novými lidmi a nástroji. Sezónu 1975-76 jsme /většinou jenom ve dvou s Oskarem, protože Petr se nemohl uvolňovat z nošení zavazadel na letišti/ odehráli s Jazz Q. I výchovné koncerty pro školy po ránu. Sezónu 1976-77 jsme absolvovali s jazzrockovým Pražským výběrem. Kromě toho jsme často vystupovali s Honzou Hrubým, Danielem Fikejzem, Ivanem Pešlem, Frištejnským. Jednou mi Oskar zavolal, že v Marsyas končí a že odchází k Jazz Q. Já jsem se ho jenom zeptala odkud volá. On mi sdělil, že z budky ze Smíchova. Domluvili jsme se na tom, že až do září dohrajeme všechna představení. Nebudu zastírat, že to byl pro mě šok.

Asi rok předtím nás v triu pozvali do televizního brněnského studia do pořadu „Písničky pod roentgenem“. Tam jsem byla představena moderátorovi/!!!/ Jirkovi Vondráčkovi. Šli jsme za roh na oběd.

Když jsme s Petrem vymýšleli náhradu, bylo nám jasné, že se budou Marsyas měnit, že už nechceme jednoho člověka, ale nejmíň dva, nebo víc. Tenkrát mi hudební kritik Ondřej Konrád /foukací harmonika, také s námi hrál/ k mému údivu doporučil Jirku. Zavolala jsem mu a on říkal: já nevím, mám teď hodně práce se Zdeňkem Mertou, chvilku počkal a pak řekl: tak jo. Vím, že byl několikrát na našich koncertech, ale hlavně si pamatuji ten poslední, na lodi. Oskar mi řekl, že když už jsem se celou dobu bránila marihuaně, musím to teď zkusit. Pánbůh při mně stál a naštěstí přestala během plavby jít elektřina. Tak jsme se museli vrátit do přístaviště k Palackému mostu. Mně už se tam po koncertě sbíhaly všechny parkety do jednoho bodu – do trychtýře. Bála jsem se udělat krok. A do toho krásného prostředí vstoupil v předvečer Jirka Vondráček, v domnění, že nastupuje k solidní kapele. Jirka i Petr se strašně divili, proč se tak s Oskarem smějeme. /Naštěstí mě to vyléčilo na celý život – druhý den mi bylo strašně špatně/. Jirka měl s sebou láhev šampaňského, kterou hned na začátku v rozpačitosti rozbil. Věděla jsem do čeho jdu, že je velmi muzikální, a že se můžu vykašlat na kecy, že je jenom bratr Heleny.

Byl mi sympatický nejen on, jako osoba, ale i v tom, že opustil všechny výhody ve vinohradském bytě sestry Heleny, slavné zpěvačky, a přestěhoval se do ponurého ateliéru Zdeňka Merty v Nuslích. /Ještě předtím, než jsem ho oslovila/. Vidím ještě dnes jeho svačiny a obědy za oknem – vlašský salát. S Petrem jsme věděli, že chceme ještě dalšího muzikanta, nakonec jsme se dohodli na Pavlovi Skálovi.

V roce 1981 vyšlo Marsyas album. Dostalo název Kousek přízně. Opět to bylo jasné světlo na československé folkrockové scéně. A jako vždy se stály fronty před prodejnami gramodesek. To se dělaly před prodejnami desek stejné fronty, jako před prodejnami knih! Z měsíčníku GRAMOREVUE jsme věděli, co bude vydáno a tak jsme si brali i volno z práce, abychom mohli vystát frontu na album a nebo knihu. Obal alba udělal dvorní výtvarník Karel Haloun. Fotografii na obal dodal Jaroslav Prokop. Ve zvukové režii seděli zase staří známí. Hudební režii měl Pavel Kühn, Pavel Větrovec, Květoslav Větrovec a Jan Spálený. Zvukovou režii dělali Jiří Brabec, Karel Hodr a František Řebíček s Janem Chalupským. Nahrávání probíhalo v červnu 1981 v pražském studiu Mozarteum.

Jako obvykle se připojila spousta hostů. Jiří Veselý hrál baskytaru. Jiří Hrubeš tloukl bicí i kravský zvonec. Ve skladbě Znamení býka bouchal do salátové okurky a v písničce Za městem tloukl do plechovky. Hrubeš byl neuvěřitelný vynálezce zvuků! Jan Spálený si zahrál na tubu ve skladbě Slunce a déšť. Posledním hostem byl Petr Pokorný a jeho steel kytara ve skladbě Podívám se zblízka.

Jiří Vondráček i Pavel Skála vnesli něco nového do Marsyas. Je to slyšet na zvuku kapely. Devět skladeb z jedenácti udělala Zuzana. Slunce a déšť byla skladba Jamese Taylora, kterou otextoval Petr Kalandra. Byla to geniální tečka na albu. Tichá kytarová skladba s nádherným textem a Kalandrovým uvolněným a civilním zpěvem:

Včera ráno mi řekli

žes´ jela někam ven

ať už ti víckrát nevolám

Vstával jsem pozdě a viděl ten den

vůbec nevím, kde tě hledat mám….

            Nezasvěcený posluchač nemůže pochopit to, že Kalandra zpívá o sobě. Ale vůbec celá deska byla nesmírně intimní po stránce textové. Někdy to trvá déle, než posluchač pochopí, že hudba, kterou poslouchá, je  nadčasová.

Pavel Skála přinesl do skupiny konečně, můžeme říci, vliv perfektního profesionálního kytaristy s citem pro melodii i text. A Jirka Vondráček to ještě dokresloval svým zpěvem a svými aranžemi jednotlivých skladeb. Ovšem ve spolupráci s Pavlem Skálou.  Celkový sound se posunul zase o kus blíže k rocku.

Chtěl jsem tady  uvést některý text z alba, ale lze uvést buď vše a nebo nic. Tak je album kompaktní. Nenápadný obal schovává hluboce citové texty a promyšlenou kytarovou hudbu. Jenže ji, přátelé, v bazarech CD titulů nenajdete. Vše je rozebráno a nebo hráno v cd přehrávačích po večerech po celé republice a majitelé nemají zájem okopírovat CD na vypalovatelný disk za směšně malou finanční částku.

Marsyas III

            Dva a půl roku byla skupina ve stabilní sestavě. Jenže Jirka Vondráček po dvou a půl letech vzal lano a šel do skupiny Turbo. Ztráta to byla veliká. Jenže! Na jeho místo nastoupil Jaroslav ′Olin′ Nejezchleba. Byl objeven Vladimírem Mišíkem a Janem Hrubým. Muzikant moravský se znalostí hry na violoncello, baskytaru, kytaru i mandolu a navíc, jako vystudovaný muzikant, uměl i aranžovat. Jeho největším přínosem ale byl jeho pozitivně citlivý vztah k hudbě, kterou Marsyas produkovali. Do skupiny přišel tedy ten další pravý.

            Tady je historka o tom, jak Nejezchleba přišel ke své přezdívce ′Olin′:

            „V Brně jsme chodili do maďarské hospody Szeged nedaleko konzervatoře. Jednou jsem tam čekal na partičku kamarádů, když si vedle ke stolu přisedli dva kluci, učni, a jeden starší poučoval toho mladšího nádherným brněnským hantecem o životě. Bral to postupně od ženských přes chlast, když naťukli muziku, tak jsem zbystřil. Ten starší povídá: -Ty vole, a co tak poslócháš? – A druhý na to: -Tož já nevím, já tak všelijak. – A ten první zas na něj: -Ty vole, pocem a znáš Kaťáky? Znáš? A ten Olin Říha, to je king, ten jak na tu kajtru hraje, to je betelné. Ten to tam normálně vosolí, Hlupák váhá, to je sólo. Z toho normálně seru plevy. Musíš poslóchat Olina, Olin to je borec... – No, a tak jsem párkrát tuhle minihistorku vyprávěl kamarádům a už to tu bylo: - Hele, Olin už je tady.“

V září roku 1983 přišel do Marsyas ještě nový bubeník. Jaroslav Petrásek.

Další supersestava byla pohromadě a Zuzana dále psala texty i hudbu. Nevím jak se dařilo koncertovat po vlastech českých, moravských a slovenských, ale zvěsti o skupině kolovaly po internátech i vysokoškolských kolejích, známých i přátelích a ty zvěsti byly jen ty nejlepší.

Tři dny před Silvestrem roku 1983 dostali Marsyas nahrávací čas ve studiu Mozarteum. A tak od 28. prosince 1983 do 4. února 1984 točili další album. Dostalo název Jen tak.

Základní sestava Marsyas ve studiu byla:

            Zuzana Michnová – zpěv, cow-bell, Petr Kalandra – kytara, zpěv, tamburína, foukací harmonika, Pavel Skála – zpěv, akustická a elektrická kytara, Jaroslav Nejezchleba – zpěv, violoncello, drumle, baskytara,tleskání a Jaroslav Petrásek – bicí nástroje, timbales.

            Ve studiu ale byli při nahrávání dva hosté. Především to byl skladatel a klavírista Petr Skoumal, který hrál na klávesy v šesti skladbách. Druhým hostem byl Vlasta Marek. Přispěl svou hrou na tabla ve skladbě Leonard.

Technické zázemí ve studiu bylo konstantní. Hudební režii zabezpečovali Jan Svatoš, Květoslav Rohleder a Jan Spálený. Zvukovou režii dělali Jan Chalupský, František Řebíček, Jiří Brabec a Karel Hodr. Fotografie pro obal udělal Jaroslav Prokop a obal alba nedělal nikdo jiný než Karel Haloun.

            Na album byly nahrány skladby: Svátek, Návštěva noci, Leonard, Já a Můňa, Marsyas a Apollón, Baróza, Máš na mě právo, Co tě čeká, Tak tohle stává, Jeden inzerát, Podzim, Jen tak.

            K nejvydařenějším skladbám patří, po letech, které od vydání alba uběhly, Leonard, Návštěva noci, Marsyas a Apollón a Podzim. Z těchto skladeb se dnes v rádiích hraje jedině Marsyas a Apollón.

            Celé album svým soundem již bylo hodně rockové. Nalezneme však spousty vlivů v jednotlivých skladbách. Jižanský rock, country rock i blues. Také latinsko-americké prvky jsou zde slyšet. A potom byl konec. Marsyas přestali vystupovat.

Rány = Michnová a Pavlíček

            Všichni někam odešli a Zuzana byla nabitá a psala texty jeden za druhým. Nějak se dostala do okruhu Michala Pavlíčka. Pražský výběr byl zakázán komunisty v roce 1983 a od té doby Michal s kapelou hrál ledacos. Především dělali kapelu Stromboli, ale společně s bubeníkem Kryšpínem, který ještě v témže roce 1985 stačil emigroval do Austrálie se Zuzanou ve trojici natočili album rány.

            Všechny texty napsala Zuzana a dvě udělala i s hudbou. Zbytek zhudebnil Michal Pavlíček. Aranžmá skladeb udělal také Michal. Album natáčeli ve Studiu ″A″ Čs. Rozhlasu v Praze – Karlíně a ve studiu Jevany v září až listopadu 1985. Zuzana zpívala, Klaudius Kryšpín bouchal do bicích  a tloukl do percussions. Michal P. hrál na elektrické a akustické kytary, basovou kytaru a polyfonní kytarový syntetizer. Také si zazpíval. Milovníci folkrockové podoby hudebního doprovodu zpěvu Zuzany byli zklamáni a rozladěni. Toto nečekali. Zuzana se drsně a dravě se přizpůsobila tvrdému rockovému aranžmá. Naprosto specifické texty a obraty v nich i nenapodobitelná barva hlasu Zuzany Michnové přesto evokovaly pocit pokračování Marsyas. Album bylo velmi úspěšné a to i mezi rockovým publikem.

Marsyas IV

V roce 1984 se stalo, že Petr Kalandra z Marsyas odešel, protože šel hrát s Františkem Havlíčkem a Janem Spáleným do společné kapely ASPM (Amatérské sdružení profesionálních hudebníků). V ní se předvedl v tom nejlepším světle.

Olin Nejezchleba odešel hrát ke kamarádovi Mišíkovi do  …Etc, které začal opět po letech zákazů oživovat.

            Zuzana zůstala sama, ale protože nemohla přestat zpívat a psát dala se dohromady s československým kytarovým mágem Michalem Pavlíčkem. Po natočení alba Rány Zuzana začala znovu stavět Marsyas. A povedlo se jí to. Výsledná sestava při natáčení LP ve studiu byla následující:

Petr Pokorný – elektrické a akustická kytara, David Noll – klávesové nástroje, Václav Bratrych – saxophon, Petr Michalík – basová kytara, Petr Roškaňuk – elektrická kytara Pavel Paukert – činely a hi-hat.

            Původně tam na baskytaru hrál Jirka Veselý a Jirka Chlumecký na bicí. Nahrávání LP se zúčastnili také hosté byli to Jan Kolář, Petr Kumandžas, Jan Svatoš, Jaroslav Nejezchleba, Vladimír Vytiska, Renata Fučíková a také Jiří Chlumecký a Jiří Veselý.

            Marsyas ale zcela změnily svůj sound. Folkrockový sound se značně vytratil. Kolem Zuzany byli rockoví a bluesrockoví hudebníci. Všechny skladby otextovala Zuzana vyjma skladby Dnes večer mě vynech, napsal Jan Burian s Jiřím Veselým. Skladby Daruju, Velkoměsto a S Luisem udělal Zuzana celé i s hudbou. Skladby Vdej se, Jsem jedna z tvých žen a Sám ví líp zhudebnil David Noll. K textu Zrzavá Mici napsali hudbu Petrové Roškaňuk a Pokorný.

To, že Zuzana dodala na album osm skladeb z devíti, bylo zřejmě určující proto, aby celkový sound logicky pokračoval v intencích předcházejících alb Marsyas.

Karel Knechtl v roce 1996, pro znovu vydané album na CD u Sony-Bonton Records napsal poznámku editora. Jsou to velmi zajímavé informace:

            „Ve chvíli vydání třetího alba Marsyas Jen tak na sklonku roku 1984 už sestava kapely neplatila. Jaroslav Nejezchleba odešel k nově se rodícím Etc… , neboť bolševik opět povolil zpívat Vladimíru Mišíkovi, který tím pádem sestavoval novou skupinu. Petr Kalandra se soustředil na práci v ASPM s Janem Spáleným a Zuzana Michnová cítila potřebu změnu soundu. Kmenovými členy Marsyas se stali dřívější hosté Petr Pokorný a Jiří Veselý, nově přibyli David Noll, Jiří Chlumecký a saxofonista Václav Bratrych. V mezidobí (září – listopad) natočila sice Zuzana sólové album s Michalem Pavlíčkem Rány, leč to byl od počátku projekt plánovaný mimo rámec Marsyas. Nová sestava Marsyas natáčela poprvé 30. března 1986 ve Studiu C Jaroslavy Čady a oba snímky (Velkoměsto a Zítra ti řeknu) vydal Supraphon ještě na konci téhož roku na singlu č. 1143 3221) a tato sestava rovněž absolvovala velké koncertní turné po tehdejším Sovětském svazu, z kteréhož turné jsou i fotografie v bookletu tohoto alba. Poté doznala další sestava Marsyas další změny. Jirka Veselý odešel do Stromboli a v nové sestavě natočili Marsyas během prosince 198 v pražském Mozarteu album V přítmí, na níž poprvé byla v záhlaví před Marsyas uvedena Zuzana Michnová jako sólistka. LP deska vyšla po více než roce (!) počátkem roku 1989, pochopitelně ve chvíli, kdy sestava skupiny již opět neplatila, neboť Zuzana Michnová  více než na Marsyas se soustředila na nadcházející mateřské povinnosti.“

            Ještě po letech můžete slyšet na některých radiích skladbu  S Luisem, kterou Zuzana věnovala Luisi Buňuelovi, španělskému filmovému režisérovi.

K nebi zírám, ležím v trávě

prsty prosévám teplou hlínu

Míchám koktejl právě

z fantazie, světla, stínů

Luisi, rozumíš

Oči stíní temné brýle

tak se zavírám, slunce sálá

Krátký letní výlet

s fantazií a jednou z nálad

já tě přivolám, Luisi

Má sílu Anděl zkázy

nohy mi ztěžkly záhy

a s výšky na mě hází opojení

Sen se z dálky líně plouží

procesí Mléčné dráhy

jak zvláštně každý touží po spojení….

Po tomto albu byla koncertní činnost Marsyas opět velmi sporadická. Zuzaně se ale znovu podařilo oživit Marsyas. I když nevystupovali příliš často a nedělali šňůry po Československu, přesto byli ke slyšení. Do roku 1995 se skupinou vystupovali Pavel Skála (bicí), Jaroslav Nejezchleba (baskytara), Pavel Skála (kytary), Petr Kalandra (zpěv a kytara a foukací harmonika), Ondřej Konrád (foukací harmonika), Tomáš Krček (bicí) a také Jiří Charypar, který zaskakoval za Petra Kalandru. O svém zaskakování Charypar napsal:

„“Do kapely jsem nastoupil jako doprovodný kytarista za zraněného Petra Kalandru – jedna z jeho mnohých zlomenin ruky – a zůstal tam až do jeho smrti. V roce 1995 na jaře jsme s Petrem absolvovali sérii asi 5 koncertů jen ve dvou kytarách. Potom ještě koncert v Arše na počest Petra K. a pár blues sessionů s O. Konrádem. K nedožitým padesátinám P. K. koncert na Slamníku s hosty (O. Petr, D. Koller atd. – existuje videonahrávka). V květnu 2003 pokus o resuscitaci kapely ve složení: Z.Michnová, O.Petr, J.Hrubý, J.Charypar. Zuzana pak vše zrušila.“ Musím poznamenat, že s Marsyas Jirka Charypar hrával od roku 1992.

16. května 2004 dokončila sestava - Zuzana Michnová – zpěv, Jiří Vondráček – zpěv, piano, programování, percussion, Pavel Skála – akustické a elektrické kytary a Camilo Caller – conga, hi-hat (j.h.)

ve studiu po letech novou skladbu Země Bójů.

            Firma Supraphon pak v roce 2004 vydala kompilační CD Marsyas 1978 – 2004. Země Bójů byla poslední, devatenáctou skladbou a předcházel jí přehled ze všech alb, které Marsyas vydali.

Skupina pak v roce 2005 jezdila po koncertech, ale na podzim činnost utlumili, ″z technických důvodů přestali vystupovat .″ Nové album se nekonalo. Poslední sestavu si můžete prohlédnout na fotografii.

Vondráček, Michnová, Skála, Charypar, Nejezchleba a vlevo Camilo Caller 

Co napsat závěrem o Marsyas? Sežeňte si jejich nahrávky, z kteréhokoli období, a snad také propadnete kouzlu hudby a textů Marsyas.

Viz www.marsyas.cz

Hudební archiv

zpracoval Prax⁵³ a   doplnil Prax69 

Hudební archiv

Československý přepisovatel děkuje za laskavou benovolenci Martina Kratochvíla a firem Bonton a Supraphon a dalších majitelů autorských práv na hudbu i fotografie za to, že umožňují připomínání a vzpomínání na všechny hudebníky i textaře, zvukaře a fotografy a také grafiky alb a vůbec všechny, kteří dělali rockovou hudbu v bývalé ČSSR.