Hudební archiv
„Beatové hvězdy roku 1965
uslyšíte v Lucerně dne 26. dubna 1966 v pořadu TOP SHOW! Hrát bude
Olympic, Donald a Mefisto a všichni ostatní vítězové ankety Beatové osobnosti
roku 1965 …“
(ohláška z časopisu Fan Club Olympic č.
2, březen 1966).
Josef Smeták
Žil byl pan Josef Smeták. Hrál na kontrabas a měl k dispozici
šestsettrojku. Motal se kolem bigbítu a tvářil se, že mu pomáhá. Jistě i
lecčemus pomohl, ale poté, co řada mladičkých rockerů zmoudřela, zjistila, že
je bral pěkně na hůl. Hodně inkasoval a málo rozdával.
Pan Smeták se každopádně zapsal do
historie českého bigbítu dvěma zásadními počiny. Byl u založení skupiny Olympic
a vymyslel její pojmenování. Staral se o její kšefty tak znamenitě, že kluci
hráli někdy až čtyřikrát denně. A když ho zbytek kapely prokoukl a zprostil
funkce, stál vzápětí u zrodu dalšího bigbítu – Mefisto.
Tomáš Weber
Samouk, který hrál už koncem padesátých let na kytaru s orchestrem
Zdenka Bartáka a zpíval, se stal v prvních letech šesté dekády
profesionálním kytaristou,najímaným na různé estrády a podobné kšeftíky, ať už
pod Pragokoncertem anebo Ústředním kulturním střediskem, z něhož se rodilo
pozdější Pražské kulturní středisko. Bylo to právě na chodbě PKS, kde byl
jakýmsi agenturním pracovníkem na podzim 1963 pan Weber seznámen s panem
Smetákem.
Čert ví, odkud přesně iniciativa
vzešla. Nejspíš odkudsi shora. Agentura chtěla mít svůj vlastní pořádný bigbít
a pan Smeták toužil olympické partě ukázat, že to půjdei bez nich a líp. Začala vznikat skupina, od
počátku ryze agenturní, čímž se odlišovala od ostatních veskrze amatérských
bigbítů, které vznikaly na školách, v továrnách, na ulicích a v parcích.
Pánové Weber a Smeták pak chodili, rozhazovali sítě a sháněli další muzikanty.
Karel Svoboda
Karla Svobodu chytili v kavárně
Vltava, kde hrával s orchestrem Oty Rendla. Talentovaný muzikant, hráč na
piano nebo ioniku a později skladatel, ba přímo jeden z nejúspěšnějších českých hitmakerů, byl v té době ještě
čerstvým zběhem ze studií medicíny. Před svým prvním profi angažmá v tanečním
orchestru Oty Rendla stihl praxi v Dixielandu mediků a v kvintetu
Hanuše Berky Jazztet, který hrál moderní jazz a s nímž se zúčastnil i
karlovarské jazzové přehlídky v roce
1962. Na podzim 1963 se ochotně stal spoluzakladatelem vznikajícího Mefista a
bylo rozhodnuto: zubařem nebude.
Ti další
 |
| Gondolán, Prunerová, Weber, Kopal,Richter |
Z orchestru Boba Šmidrkala
vytáhli tenorsaxofonistu Františka Kopala, na bicí přizvali Milana Voblizu,
známého z Crystalu, a druhým kytaristou se stal vedle Webera Allen
Richter. A basová kytara? Zpočátku zkoušel obsluhovat basovku sám Smeták, ale
bylo to neúnosné. Brzy museli angažovat Antonína Gondolána, všestranně nadaného
romského muzikanta. Základní sestavu známe. K ní ještě připočtěme sólové
zpěváky: kmenovými zpěváky Mefista se stali Jaromír Mayer a Michaela Prunerová.
Kromě nich začala s Mefistem hostovat celá plejáda populárních zpěváků:
Karel Gott, Eva Pilarová, Pavel Sedláček, Eva Olmerová a další.
Laterna Magica 1963-4
Míša Prunerová vyhrála jako
šestnáctiletá soutěž Hledáme nové talenty, kde hrál Bartákův orchestr. Pak jí
nebylo dopřáno studovat medicínu, a tak zůstala u zpívání. V době
zakládání Mefista jí bylo devatenáct. Její otec dr. Vilém Pruner byl ředitelem
divadla v Laterně Magice a nabídl skupině reprezentativní prostory tohoto
divadla.
Zkoušet se začalo v listopadu,
a už začátkem prosince byly první koncerty. Laterna Magica se stala prvním
stánkem pravidelných vystoupení Mefista. A to hned v palbě ostře červených
reflektorů, v jednotných tmavých oblecích a s gotickým „M“ na
rukávech. Nejprve to byly pondělky, později i středy nebo pátky. Laterna byla záhy
nabitá k prasknutí. Byl to zdařilý odrazový můstek. Několikrát tu úspěšně
s Mefistem vystoupil i patnáctiletý syn peruánské zpěvačky Ymy Sumac,
student z Los Angeles Carlos Vivanco Sumac, který kromě zpěvu i výtečně
tancoval.
Rock´n´roll nebo pop?
Mefisto působilo trochu nesourodým
dojmem. V instrumentálkách bylo jemně melodické (Shadows, Ventures) a ve
zpívaných skladbách různorodé podle toho, který zpěvák právě stál na scéně.
Hodně byl zastoupen Elvis Presley.
Záhy přišli z čista jasna
Beatles. Karel Svoboda si honem letěl koupit foukací harmoniku. Nacvičili v triu
nebo v kvartetu Please, Please Me a pár dalších hitů. Sóla zpíval Mayer,
sbory Svoboda, Weber, Gondolán. V březnu a v dubnu 1964 už mohla stát
na plakátech Mefista hrdá věta: „V pořadu skladby z repertoáru skupiny The
Beatles“.
10. dubna
pořídil soubor Mefisto ve strahovském studiu své první nahrávky. Kopii
instrumentálního hitu Shadows Midnight se sólovou kytarou Tomáše Webera a úpravu písně memphiského rodáka,
country zpěváka Dickie Lee I Saw Linda Yesterday se zpěvem Michaely Prunerové a Tomáše
Webera.
Ani Míša Prunerová ani Mayer ani
další spolupracující zpěváci nebyli vysloveně rockoví, neměli rock´n´rollový
drive a bluesové cítění. Potvrdil to i jejich následující vývoj: Prunerová se
po emigraci do Německa v dubnu 1965 orientovala na místní šlágrový trh a
Mayer se stal rovněž zpěvákem tzv. středního proudu. Výraznější změna v zaměření
Mefista nastala až s příchodem Pete Kaplana v září 1964.
Kaplanova éra
Kaplan, vystudovaný elektrotechnik,
přinesl do skupiny i na svou dobu nebývalou aparaturu, postavenou na bázi pověstného
poděbradského zesilovače Samuel. V kapele se ozval starý duch
rock´n´rollu, Chuck Berry a Jerry Lee Lewis. Kaplan s sebou vzal i
baskytaristu Jiřího ‘Kuzmu‘ Dospěla, s nímž se bez úspěchu pokoušel rozjet
skupinu Black And Silver. Gondolán mezitím pendloval mezi Semaforem a Divadlem
Na zábradlí, aby nakonec přijal nabídku do orchestru divadla Apollo,
zakládanými bratry Štaidlovými a Karlem Gottem.
Mefisto značně sjednotilo a
přitvrdilo zvuk i styl, i když v kapele se ještě nějakou dobu střídali tři
kytaristé: Weber, Kaplan a od začátku roku 1965 též Ota Jahn, který začínal v roce
1962 ve své kapele Stíny (Shadows) a který k Mefistu nadšeně utekl z baru
hotelu International. Každý kytarista měl svůj repertoár, každý si hrál svá
sóla, některý z dalších kytaristů pak hrál doprovodnou, a ten třetí pak
pro tu chvíli odešel z jeviště. Pak ale kapelník a vlastně i manažer
Mefista Tomáš Weber dal přednost nabídce od orchestru Ladislava Bezubky a odjel
s ním v roce 1965 do Švédska.
Rokoko 1965-69
V kapele zůstali dva kytaristé.
Milan Vobliza musel na vojnu, a tak jej u bicích nahradil Přemek Černý. V této
etapě je Mefisto zachyceno ve filmu z vojenského
prostředí Každý mladý muž, doplněné ovšem zpěvákem Viktorem Sodomou a dvěma
herci.
Koncem roku 1965 dostalo Mefisto
nabídku doprovázet zpěváky Martu Kubišovou, Helenu Vondráčkovou a Václava
Neckáře v pražském divadle Rokoko. Toto angažmá, po boku orchestru Václava
Hybše, přineslo kapele další profesionální vytříbení a stabilní a jisté
postavení na scéně. Soubor zpěváky doprovázel i na domácích a zahraničních
zájezdech a hráčsky rostl, ale jako svébytná beatová odpověď se už kapela
pochopitelně dále nerozvíjela.
Doprovázení zpěváků příliš
nevyhovovalo Pete Kaplanovi, a tak v květnu 1966 odešel i s basistou Jiřím
Dospělem. Působil pak v Rogers Bandu F. R. Čecha a v roce 1968
obnovil svůj Samuels Band. Se jménem Mefisto však tehdy dočista neskoncoval,
jak se za chvíli dozvíme.
Sólového kytaristu Oto Jahna doplnil
jeho kolega ze Stínů Václav Šimeček a Dospěla nahradil u baskytary Zdeněk Rytíř
(s minulostí v Crossfire, Hells Devils a Blue Five atd.).
Mefisto je mrtvo, ať žije Mefisto!
Konec dráhy Mefista souvisí s německým
nastudováním muzikálu Hair, podobně jako v případě Matadors, Bluesmen nebo
Atlantic i část Mefista se nechala zlákat.
Ještě před tím v roce 1968
vyměnil Rytíře Pavel Petráš, odešel i Karel Svoboda. V té době už byl
uznávaným skladatelem s festivalovými úspěchy. Své první skladatelské
krůčky si odbyl právě v Mefistu: Slunce za oknem s Jaromírem Mayerem nebo
Čtyři koňský kopyta s Waldemarem Matuškou. Pro Mefisto vznikly i brilantní
instrumentálky Start Gemini a Návrat Gemini a hity jako Stín katedrál.
Staré Mefisto na přelomu 60. a 70. let vymizelo z české scény, byť
bylo v letech 1973-74 ještě nakrátko vzkříšeno se zpěváky Jaromírem
Mayerem a Vlaďkou Prachařovou. Záhy přestalo existovat úplně.
Léta však čekalo na své znovuzrození,
ke kterému došlo v roce 1989. Tehdy Petr Kaplan oprášil Mefisto jako
revivalovou rock´n´rollovou skupinu a se starými známými Jiřím Dospělem, Otou
Jáhnem, Jiřím Jandou, Milanem Voblizou a dalšími začalo znovu koncertovat.
Mefisto hraje dodnes (tedy v roce 1997). A za mikrofonem můžete slyšet
Viktora Sodomu nebo Pavla Sedláčka, u saxofonu Mílu Růžka, za baskytarou Pavla
Chrastinu a u bicích Jeňýka Pacáka.
Singly Supraphonu
1. Midnight , I Saw Linda Yesterday (1964)
2. Hippy Hippy Shake (1964, někdy též jako
Skupina Pavla Sedláčka)
3. Sunny
River, Monika (1965)
4. Yakety
Yak, The Hen (Slepice) (1965)
5. Ukolébavka pro koně, Slunce za oknem (1965)
6.
Ša-la-la-la-li, Stříbrná flétna (1966)
7. Javory,
Čtyři koňský kopyta (1966)
8.
Město mladých, Ukolébavka listů (1966)
9. Start Gemini, Návrat Gemini (1966)
10. Temný
stín (1966)
11.
Stín katedrál, Tenhle bílej měsíc (1966)
12. What A
Love, He´s So Heavenly (1966,někdy též jako Skupina P. Sedláčka)
13. Pláč,
Když vítr zafouká (1966, TOČR)
14. Johnny B.
Goode, Keep On Running (1966)
15.
Jéňo, hrej (1966)
16. Javory,
Čtyři koňský kopyta (1966)
17. Tam, tam,
Dolej zbytek vína (1967)
18. Na co tě
mám, Nechte zvony znít (1967)
19.
Cink-cink, Kam vteřiny pádí (1967)
20. Lampa
(1967)
21. Vítr to
ví (1968)
22. Zlý
trápení, Krysař (1969)
Diskografie:
Mefisto: Greatest Hits 1993,
Supraphon
Rock & Roll 1999,
Studio Fontana Publishing
Mefisto Rock & R oll Vol. 2 2004,
Areca Multimedia
50 let Rock & Rollu 2005,
Areca Multimedia
Další skladby na samplerech Supraphonu:
Den žen, Loch Mond,
Lazy Guitar, Keep On Running, I´m Comin´ Home Baby
Mefisto též
účinkuje na LP „Osm lásek Waldemara Matušky“
(1968), na EP „Pražská romance (1970) apod., nejedná se však již zdaleka
o rockovou hudbu.
V roce 1993
vydal Supraphon CD Greatest Hits
Pohyblivé obrázky:
Němé filmové záběry
z přelomu let 1964-5
Píseň Karla Svobody
v podání V. Sodomy ve filmu „Každý mladý muž“, režie P. Jurášek, 1965
Quartet Masters
Story, „Big beat ve fraku“, ČT 1966
Big Beat Boogie, KF
1966
Úryvek písně v Reflektoru
6/1966, KF
Píseň s Helenou
Blehárovou ve filmu „Dáma na kolejích“, rež. L. Rychman, 1966
Harmonika (Neckář),
ČT 1966
Den žen (Neckář,
Vondráčková, Kubišová), Jéňo, hrej (Vondráčková), ČT 1966-7
Sunny River, Monika
„Dialog v muzeu“, ČT 1967
Ša-la-la-la-li
(Neckář) ČT 1967
Záběry z hotelu
v Rusku, KF 1967
Tisk:
J. Černý: Big Beat
na pódiu, Melodie 1964, č.2, s. 19
Gm: Big-beat v Laterně
Magice, Lidová demokracie 7. 4. 1964
P. Janda:Mefisto,
recenze sborníku písní, Melodie 1966, č.1, s.21
Gm: Z Luxoru
do Mnichova, Lidová demokracie 5. 4. 1965
J. Brabec: 1. 1.
1966 Rokoko: Čekání na slávu, Melodie
1966, č.3, s.64
J. Černý:Mefisto,
recenze singlů, Melodie 1966, č.4, s.94
Hudba pro radost
1966, XI-XII, s.13
J. Černý: Hvězdy
vidění černě, Mefisto, Hudba pro radost 1966, XI-XII, s.13
O. Suchý: Stav big
beatu na českých tocích, Hvězdy taneční hudby a jazzu II, Praha, vročení
neuvedeno
S. Titzl: Brazilská
anabaze Karla Svobody, Hudba pro radost 1968, III-IV, s.15
J. K. Sýkora:
Czechoslovak Beat Music 1967, Praha 1968, s.44
Encyklopedie jazzu
a populární hudby, část jmenná, čs. Scéna, Praha 1990, s. 350
© by Aleš Opekar a doplnil Prax 69 a Prax70
Žádné komentáře:
Okomentovat