Binny Laney
Jeden
z nejstarších rockerů v Československu – legendární muž!
Nepostradatelný zvukař.
Zbyněk Lang se narodil
11. prosince 1938 do rodiny armádního důstojníka. Ten byl velmi činný za
Pražského povstání na konci II. Světové války. V roce 1945 začal malý
Zbyněk v Praze, z Košíř, Na Šmukýřce,
chodit do první třídy, ale již v říjnu se rodina stěhuje do
Litoměřic. Po roce 1945 byli nuceni důstojníci Československé armády si změnit
příjmení tak, aby bylo „České“. A tak se ze Zbyňka Langa stal Zbyněk Lán.
Zbyněk si vytvořil vlastní jméno – Binny Laney místo toho, které mu bylo
vnuceno. Musel být rozhodně „jiným“. Zbyněk jako dvanáctiletý kluk měl doma
velkochov bourců morušových. A to tak velký, že předčil i dvě zemědělská
družstva v okolí.
Po roce 1948, kdy
uchopili pevně do svých rukou moc českoslovenští komunisté, jeho tatínek i
maminka vstoupili do Komunistické strany Československé republiky. To ostatně
udělali fakticky všichni důstojníci Československé lidové armády. Maminka
dostala plno funkcí a byla hodně pod vliven komunistické strany. Maminčin bratr
Felix Koproň pod vliven strany nebyl a pravidelně poslouchal vysílání Rádia
Svobodná Evropa. Zbyněk k němu do Liberce jezdil na prázdniny a společně se
strýcem poslouchal i Svobodnou Evropu, což vyvolávalo hádky mezi strýcem a jeho
maminkou, která tvrdila, že Zbyňka kazí.
Kromě toho, že Binny
pěstoval bource morušové, byl i zanícený elektrotechnik. Binny o sobě říká, že
byl elektrotechnický konstruktér od
dětství. Ještě před maturitou udělal magnetofon pro školu. Druhý pro sebe,
samozřejmě. Na gymnázium začal chodit v Litoměřicích, ale v průběhu
prvního ročníku se stěhoval s rodiči do Prahy. Po maturitě udělal přijímací
pohovory na Přírodovědeckou fakultu University Karlovy. Tu ale nedostudoval. Stalo
se, že na veřejné schůzi občanů pronesl : „Dejte nám ministra Kahudu, my mu
dáme na hubu. Byla to taková věta, která kolovala mezi studující mládeží. Přede
mnou seděl soudruh Řičica, který byl od vojenské kontrarozvědky. Bydleli jsme
totiž ve vojenském sídlišti, okolo byla
spousta lampasáků. Řičica vyskočil a konstatoval, že jsem pronesl tento výrok,
opakoval to na celý sál. Mělo to dohru na policii.“ Binny prošel psychiatrií,
kde byl ukryt před postihem. Ale příliš mu to nepomohlo. Po dvou letech, když
měl úřední potvrzení, že je způsobilý dokončit studia, jej na fakultu
nepřijali. Soudruzi na fakultě tvrdili, že s ním bylo vedeno disciplinární
řízení. Binny získal po nějaké době invalidní důchod a s ním prožil zbytek
socialistické éry Československé socialistické republiky. Dělal neuvěřitelnou
věc – vysílal ze Šmukýřky Radio Svobodná Evropa! Ovšem tak dlouho, než jej zaměřil zaměřovací vůz STB. Také dělal zvukaře disc jockejům a dělal pro ně i
barevná světla! Starší ročníky si to zajisté pamatují.
Ještě dříve než Radio
Svobodná Evropa poslouchal Binny rádio AFM Munich ze Západního Německa. A to
vysílalo oblíbenou hudbu pro americké vojáky v Evropě. Tou oblíbenou
hudbou byl rock & roll. (Rock around the clock v podání Billa
Halleye)
„Druhá světová válka zanechala ve střední Evropě
ještě jedno dědictví – americké vojenské jednotky, rozmístěné v západním
Německu. A že byla mezinárodní situace pěkně studená, musely být hodně blízko u
hranic. Americký voják nepotřebuje ke spokojenosti jen teplé oblečení, chutnou
stravu, kuřivo a prezervativ. Potřebuje i svojí zábavu. Američané vysílali pro
své vojáky už za války. Po vylodění v Itálii zahájil své vysílání‚ Allied
Expedition Forces Program‘. Brzy se však ukázalo nejvýhodnější vytvořit
jednotnou síť vojenského rozhlasového vysílání, a tak vznikla ‚American Forces
Network‘. Pro nás byla nejdůležitější stanice, vysílající z Mnichova, tedy
AFN Munich. Ta byla na střední vlně velmi dobře slyšet i na území
Československa.
Vojenské
vysílání mělo nepopiratelnou přednost – bylo určeno černým i bílým a hlavně
mladým. Repertoár tedy musel kombinovat country s rhythm & blues a
taneční swing s rockabilly. Tohle páření bylo pro rock‘n‘roll náramně
příznivé. Stanice měla výborné moderátory a většinou hrála na přání vojáků a
jejich slečen. A někteří jejich vrstevníci na druhé straně barikády si pak
horečně zapisovali texty, sestavovali hitparády a dobrovolně se učili
angličtině. Mezi největší odborníky se vypracoval Pavel Bobek.“
Napsal
Aleš Opekar.
Binny také zkládal s Pavlem
Sedláčkem skupinu E.P.H.F. Tedy Elvis Presley High Fidelity. Později to bylo
vysvětlováno jako Extended Play High Filadelity. EP byl vinylový singl se dvěmi
skladbami na každé straně. Na konci roku
1966 se Binny dostal na koncert The Primitives Group. I této skupině dělal
zvukaře. Binny po nějaké době o skupině řekl příteli Evženu Fialovi (1939 –
1995) a domluvil se s ním, že se skupiny ujmou.
Evžen Fiala působil na
Jezerce s několika bigbeatovými skupina, se kterými nepravidelně zpíval
smyšlenou angličtinou. Ale zpěv nebyl to hlavní. Hlavní byla „show“. Evžen byl
dle pamětníků při vystoupení více ve vzduchu než na pódiu. Evžen byl ale
naprosto přirozeným vůdcem.
Předpokládali, a to
docela oprávněně, že skupinu dostanou do lepší kondice, než ve která byla.
Hudebníci se na pódiu nepohybovali a staticky stáli na místě a nebo za
mikrofonem. Moc nezkoušeli a morálka na zkouškách nestála za nic. To Evžen
Fiala velmi rázně změnil. Pro skupinu zajistil koncertování na večírcích a
skupinu ideově vedl. Binny a Evžen také provedli změny v obsazení skupiny.
Ještě jedna zásadní změna se stala. Evžen Fiala do vedení a spolupráce se
skupinou přivedl svého tatínka. Jmenoval se Evžen, řečený „Toscani“, Fiala.
Tento muž potom, jako produkční pracoval pro skupinu na tehdejší dobu
neuvěřitelně profesionálním způsobem.
Binny
byl zvukařem Hells Devils a zároveň pro skupinu chystal repertoár. Ale jak sám
o sobě říká v rozhovoru v knize Tváře undergroundu: „… těm jsem dělal
zvukaře, ale jinak jsem s tou skupinou nežil. Oni měli takový komunitní
způsob života, děvčata, alkohol, drogy, od toho jsem se distancoval. Kyž hráli
Sputnici na nějakém plese, zvučil jsem je, ale žádné další zábavy jsem se
neúčastnil.“
Binny Laney byl
sólista, samotář. Jeho život byl život zvukaře. Záznamy z koncertů skupin,
které zvučil, dělal pro sebe. Po roce 1989 své nahrávky poskytoval Mejlovi
Hlavsovi pro vydání Plastic People a nebo Milanovi Knížákovi pro vydání
zvukového záznamu skupiny
Informace:
Český rozhlas: http://www.radioservis-as.cz/archiv12/48_12/48_tema.htm
Uši a vítr:
chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/http://www.spodniproudy.cz/usi_a_vitr/uv1011.pdf
zpracoval Prax60
Žádné komentáře:
Okomentovat