PhDr. Aleš Opekar, CSc., muzikolog – rozhlasový redaktor – hudební
kritik – publicista, se narodil poslední
den října v roce 1957. Na Filozofické fakultě Univerzitě Karlově studoval
češtinu a hudební výchovu.
Již tehdy, v letech 1977 až 1982, se začal zabývat hlouběji
hudbou. Navštěvoval kurzy hudební publicistiky Sekce mladé hudby ve svazu hudebníků. Jeho diplomová práce se
jmenovala Vývoj textové složky v české nonartificiální hudbě se zvláštním
zřetelem k rockové poezii Josefa Kainara. Doktorem filosofie se stal v roce
1987 na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Od roku 1983 až do roku 1998
působil jako interní aspirant v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Jeho
disertační práce byla Podstata a vývoj české rockové hudby. Od roku 1999 pracuje jako vedoucí redaktor
jazzové a populární hudby v Českém rozhlase 3 – Vltava. Externě působí na
několika vysokých školách.
Opekar pravidelně publikoval v Melodii, Hudební vědě,
Hudebních rozhledech, Opus Musicum a také Gramorevue a Mladá fronta. Působil v Československém
rozhlase, kde působilostatně dodnes, v pořadech Větrník a Mikrofórum. Pro
firmy Panton a Supraphon psal odborné posudky. Pro nejrůznější firmy pak psal
metodické materiály. Dělal spoustu seminářů a přednášek o populární hudbě. V roce
1986 byl jedním ze zakládajících členů dramaturgického týmu festivalu Rockfest.
Od roku 1987 byl členem dramaturgické skupiny festivalu Vokalíza. V roce
1988 připravil s kolektivem spolupracovníků publikaci Excentrici v přízemí.
Badatelsky se zabývá nonartificiální hudbou se zaměřením na rock
a etnickou hudbu. K této problematice publikoval řadu studií, článků
a recenzí ve vědeckých, odborných i populárních časopisech
a sbornících doma (Opus musicum, Hudební věda, Hudební
rozhledy, Melodie, Rozhlasová práce, Muzikus, Česká
literatura, Rock & Pop) i v zahraničí (Studi e
testi 1, Secondo convegno Europeo di analisi musicale, Trento 1992;
Musique, histoire, démocratie, Paris 1992; Popular Music – Style
and Identity, Montreal 1995; Popular Music:Intercultural
Interpretations, Kanazawa 1998; Changing Sounds: NewDirections and
Configurations in Popular Music, Sydney 2000; Looking Back, Looking
Ahead, Popular Music Studies 20 Years Later, Turku 2002). Ve druhé
polovině 90. let úzce spolupracoval s Českou televizí.
Po roce 1989 o něm hodně víme z časopisu Rock & pop, na
jehož založení se podílel a pro který připravil, kromě spousty dalších článků a
statí, velký seriál Bigbeatové šlápoty. Jeho další velkou zásluhou je
spolupráce na založení Muzea bigbeatu, které bylo po roce 2000 z pražského
Karlína (po povodních) přeneseno a znovu otevřeno pod novým jménem Popmuzeum.
Výběr z díla:
Spoluautorství
knižních publikací: Encyklopedie jazzové a populární hudby (1986, další
vydání 1987, 1990); Excentrici v přízemí (1989).
Televize:
spoluautor dokumentárního cyklu Bigbít (ČT – 42 dílů).
© by Ivan Poledňák / foto Tomáš Vodňanský
Žádné komentáře:
Okomentovat