Luboš Pospíšil

Luboš (Lubomír) Pospíšil

„S takovou barvou hlasu a s takovými texty zpěvák, i když to není ten

pravý rocker, neboť je to milovník poezie, často v rockovém mantlu, ne kabátě, musí být obdivován i skalními rockovými posluchači.“

            Budoucí zpěvák, kytarista a skladatel se narodil 6. září v roce 1950 v Jeseníku. Ale odmaturoval na gymnáziu v Kutné Hoře a šel na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. A v roce 1975 studium dokončil, jako pan učitel matematiky a zeměpisu. Mezitím žil v Přerově. V patnácti letech se pokoušel dostat na místo kytaristy do skupiny Synkopa Přerov. Do skupiny Wykrenta a Nováka! Jaká to opovážlivost to byla! Odmítli ho s tím, že je příliš mladý. Pospíšil hrál osm let na akordeon a dva roky na klarinet v Lidové škole umění v Přerově. Od svých dvanácti let hrál na kytaru. Když se rodiče přestěhovali do Kutné Hory, začal zpívat v místní skupině Marshall. Tady zpíval převzaté skladby oblíbených britských skupin Rolling Stones, Them, Pretty Things, či třeba Paranoid od Black Sabbath (sic!)... Pospíšil byl druhým kytaristou, protože ten první hrál mnohem lépe. Byl to Jaroslav Hovorka, pozdější režisér Československé televize

            Na „zpěváka Pospíšila“ se přišel v Kutné Hoře podívat v roce 1970 Ladislav Kantor. A tak v témže roce nastoupil Pospíšil na místo kytaristy do C&K Vocalu. Brzy se ovšem dostal do popředí díky svému nezaměnitelné barvě hlasu a způsobu zpěvu. Podílel se na vzniku alba Generace. A jak zpíval tehdy? Poslechněte si  Lásko, lásko.

S C&K Vocalem Pospíšil vstoupil na scénu divadla Semafor v představení Kytice a aniž by pozbyl svého individuálního postavení, zpíval v jejích pořadech pro divadlo Ateliér Generace (album vyšlo česky i anglicky na LP), Čas her a Krajiny duší, krajiny těl a v inscenaci Realistického divadla Hodina mezi psem a vlkem. I přes tyto závazky byl Pospíšil do 1976 zaměstnán jako vychovatel v učňovském internátu Stavebních závodů v Praze.

V  roce 1976 nastoupil Pospíšil jako sólista do angažmá v divadle Semafor, kde zůstal šest sezón, a krátce působil ve skupině Mahagon, s jejíž zpěvačkou Zdenou Adamovou se podělil o dva singly Supraphonu

CaK Vokal, Luboš Pospíšil je druhý zprava

Červené korále/Půlnoční bál a Ve světle petrolejky/Motýlí křídla.

Luboš Pospíšil, nejoblíbenější člen C&K Vocalu, hlavně u dívčí části publika, skládal věci, které do tvorby jeho mateřského souboru až tak nezapadaly anebo nebyly vůdčím duem Cerha - Kantor akceptovány. A proto už od roku 1977 s producentskou pomocí L. Kantora natáčel singly pod vlastním jménem. Hudebně mu ještě přispíval Ota Petřina, texty mu až na výjimky psal výhradně právě Kantor.

V roce 1977 mu autoři Ota Petřina a Jan Krůta svěřili píseň Staroměstský orloj na monotematickém LP Staré pověsti české. C & K Vocal uvolnil Pospíšilovi na svých koncertech prostor pro sólový minirecitál a doprovodil ho i na jeho singlech. Vedle Petřinových příspěvků Kaleidoskop Raye Bradburyho, Prodavač včerejších snů, Džíny barvy kůže a Hudba z roku nahlas na ně zařadil i výtečné skladby z vlastní dílny, Veterány a Vzpomínku na jednu venkovskou tancovačku v r. 1965. V roce 1979 uvedlo Státní divadlo v Ostravě na scéně Petra Bezruče hru kanadského dramatika George Rygy  Tráva a divoké jahody, pro kterou Pospíšil a Petřina složili hudbu a Kantor otextoval písně, interpretované mimo jiné skupinou Citron. Následně Pospíšil napsal soundtrack pro Steinbeckovo drama O myších a lidech, které do svého repertoáru zařadilo Krajské divadlo v Kolíně; hlavní pěvecký part svěřilo Heleně Arnetové. Scénická hudba je od té doby neodmyslitelnou součástí Pospíšilovy tvorby.

Ve druhé polovině sedmdesátých let Pospíšil jezdil po republice se svým vlastním repertoárem. Jezdil také jen sám, jen s kytarou. Až v roce 1981 mu vyšel první singl Kráska v nesnázích.

            V roce 1982 získal Pospíšil cenu za nejlepší mužský vokální výkon na festivalu Vokalíza, když na porotu zapůsobil romantickou barvou svého hlasu, charismatickým vystupováním a v rocku neobvyklou šlechtěností a noblesou. Pečlivě vybírané písně (také od Petra Skoumala) a texty Pavla Šruta, Ladislava Kantora, ale i básníků Roberta Gravese a Jacquese Préverta favorizovaly Pospíšila u odborné kritiky, která ho v roce 1983 označila jako Tip časopisu Melodie.

Šrut již dříve přebásňoval do češtiny texty Dylana, Simona či Beatles. „Písňový text je pro širší publikum, který je nepozorný, musí tam dojít ke zkratce jinýho druhu než u jaký dochází třeba v básni. Musí to bejt na první uchopení.“ říká Pavel Šrut.

            Na svém prvním albu Tenhle vítr jsem měl rád  spolupracoval s Otakarem Petřinou a Ladislavem Kantorem. Album bylo pro posluchače přímo bombou i když vyšlo až po čtyřech letech příprav v roce 1983. Nádherné a neotřelé texty básníka Pavla Šruta ve spojení s hlasovým rejstříkem Luboše Pospíšila oslovily rockové posluchače. Spojení s básníkem Šrutem doporučil Lubošovi  hudební publicista a kritik Jiří Černý. Pospíšil se dostal na úroveň Vladmíra Mišíka.

            Tehdy již Pospíšil nebyl členem C & K Vokálu a založil si formaci 5 P (psanou též 5P) ve složení Bohumil Zatloukal (ex-Jasná páka, kytara), Vladimír Boháček (ex-Abraxas, basová kytara), Michal Pavlík (klávesy), David Koller (ex-Jasná páka, bicí).

„Původní název měl být 5PM (v angličtině - čaj o páté), přičemž to P jsem byl já a M Petr Michalík, který se na desce podílel a s kterým jsem založení kapely domlouval. A protože už s náma potom v tý kapele nebyl, zůstalo to jen u 5P,“ říká Pospíšil.

Poprvé spolu vystoupili 20. 1. 1983 v Pardubicích. Přestože se mladí spoluhráči jevili jako příslib (především autor hitů Vzdálená tvář či Píši Vám, Karino Bohumil  Zatloukal) a Pospíšil dále kultivoval populární hudbu osmdesátých let písněmi nevšedního půvabu (Soukromá cesta do Nikam, Navštívil mě anděl ve snu, Motýl Anonym, Muzeum figurín), jeho druhé album už neobestřelo kouzlo srovnatelné s debutem Tenhle vítr jsem měl rád, o kterém František Horáček napsal: „Je to nadprůměrná kolekce s trvalou hodnotou.“ (Melodie 21, 1983, č. 6, s. 188.)

Třetí album Luboš Pospíšil vydal v roce 1987 s vlastní skupinou 5P. Album dostalo název  Jsem v tom. Luboš opět překvapil silnými  a překvapujícími příběhy, které zpívá svým zvláštně zabarveným hlasem. K šesti z deseti skladeb napsal text Pavel Šrut. Baladu ze soutěže napsal Pospíšil podle Francoise Villiona. Hned úvodní skladba Klub osamělých srdcí uchvátí posluchače atmosférou i textem. Bohuslav Zatloukal  se jako skladatel předvedl v poslední skladbě alba – Pojďte s námi do bludiště. Skupina 5 P prošla četnými personálními obměnami (na Pospíšilově třetím albu Jsem v tom s ní hrál klávesista Jan „Sahara“ Hedl), zůstával jen Zatloukal.

Po pěti letech činnosti Pospíšil skupinu rozpustil a na nabídku Radima Hladíka odešel do obnoveného Blue Effectu, kde se znovu setkal s Davidem Kollerem. Z projektu nakonec zůstal jen singl z roku 1989 s

Pospíšilovými a Šrutovými písněmi Kampa a Úhel pohledu. Rozchod 5 P měl dohru v sérii ataků v médiích a roztrpčený Pospíšil se až v roce 1991 vrátil na scénu albem Třináctá komnata, které obsahovalo také jeho textovou prvotinu Pocity. Vedle tradičních opor (Šrut a Zatloukal) se na desce podíleli rovněž Jaroslav „Olin“ Nejezchleba a Bohumilův bratr, kytarista Vladimír Zatloukal.

 Pozoruhodného primátu dosáhl Pospíšil v roce 1993, kdy vydal první české „unplugged“ nahrávky na albu Vzdálená tvář. Ačkoliv převážně akustická deska vznikla ve studiu Sono, má uvolněnou, napůl live atmosféru a samotné nahrávání netrvalo déle než pět dní. Na

Pospíšil, Pavel Šrut a Zatloukal křtí album.

obou porevolučních albech zpívala rovněž Jarmila „Jamajka“ Koblicová, vedle Zatloukala stálý host Pospíšilových klubových produkcí. Na albu je také skladba Kampa v akustické verzi, kterou nahrál a nazpíval se skupinou Blue Effect a jejím zakladatelem  Radimem Hladíkem na singl, když v Blue Effectu krátkou dobu působil (Kampa s Blue Effect)
            V roce 1994 Pospíšil napsal s Bohumilem Zatloukalem a Pavlem Šrutem muzikál  Anděla a piráti, který byl inscenován v Chebu, Liberci a Zlíně. V roce 1996 se trvale usadil v Kutné Hoře, kde se začal zabývat agenturní činností. Spojil se s místní skupinou Bio-Graf, která ho 1998 doprovodila na albu Můžem si za to oba, na kterém Pospíšil obnovil autorskou dvojici se Šrutem. V roce 2000 se opětovně sblížil s Bohumilem Zatloukalem a začali spolu objíždět republiku ve dvojici a nebo jako skupina LPG („Luboš Pospíšil Group“), kterou dále tvořil basový kytarista Pavel Jakub Ryba a bubeník Jiří Kolman.
            Velká změna nastala v létě roku 2007, kdy se Pospíšil a Bohumil Zatloukal obklopili o dvě až tři generace mladšími muzikanty a připravili materiál pro znamenitou desku Příznaky lásky. Vyšla v únoru 2008, na jaře ji pak podpořilo úspěšné turné pod obnovenou značku 5P Luboše Pospíšila. Ne náhodou se od té doby hovoří o „comebacku“ Luboše.

Po téměř sedmi letech a dvou výběrech připravil Pospíšil se Zatloukalem album, jež se nese v duchu Pospíšilových alb z osmdesátých let. Určitě tomu přispělo to, že byli angažováni mladí hudebníci, kteří posunuli hudební složku směrem ke svěžesti a novému entuziasmu. Je to podobné, jako když se Radim Hladík obklopil mladými muzikanty. Pospíšil prezentuje opět milostné příběhy postav našeho světa, které se podobají či snad vlastně odpovídají postavám z filmů giganta Jana Švankmajera. Básník i textař  Pavel Šrut odvedl opět perfektní práci. Celkový dojem z výborného alba je ten, že si Pospíšil stále udržuje své původní kouzlo, jako ve svých začátcích.

V dubnu 2011 přišlo nové studiové album Chutnáš po cizím ovoci s ještě lepšími ohlasy než předchozí album. Bylo jasné, že šedesátiletý rocker po albu Příznaky lásky, z roku 2008,  rozhodně příjde další výborné album. A to se i stalo. Omlazená skupina  hraje naprosto uvolněně a lehce. Neúplně doceněný kytarista Bohumil Zatloukal hraje svým krásným tónem a stylem, Pospíšil je stále výborný skladatel, textař i zpěvák. A texty dodávají Pavel Šrut a Jan Sahara Hedl či František Strzelczinský. Po vydání alba odešel od Luboše Pospíšila jeho dlouholetý souputník Bohumil Zatloukal. Pospíšil obsazení skupiny doplnil a v poslední době je doprovodná skupina v obsazení: Luboš Pospíšil – zpěv a kytary, Mirek Linhart – lektrická kytara a zpěv, Ondřej Fencl – klávesové nástroje, kytary, foukací harmonika a zpěv, Pája Táboráková – bicí a Martin Štec – baskytara a zpěv.

Hudební ochutnávky

Apendix.

            Excelentní kytarista Bohumil Zatloukal po dohodě s Lubošem 5P opustil a nastoupil do folk-rockové skupiny Ztracené iluze. Ztracené iluze tvoří zpěvačka a perkusistka Jarmila Jamajka Koblihová, kytarista a zpěvák Vladimír Zatloukal  a skladatel, kytarista a zpěvák Bohumil Zatloukal. Bohumil je tak hlavním skladatelem repertoáru a dvorním textařem je Pavel Šrut, přičemž dalšími textaři přímo kultovními jsou František Stralczynski či Jan Kašpar.

  

Diskografie:

Singly:

Džíny Barvy kůže / Veteráni…                                                                               1978

Kaleidoskop Ray Bradburyho / Prodavač včerejších snů                                       1978  

Hudba z roku nahlas / Vzpomínka na jednu venkovskou tancovačku r. 1965       1979 s  C&K Vocal

Kráskav nesnázích /                                                                                                1981

Zlá milá/ Ranní Národní                                                                                         1984

Maturitní ples / Máme doma paní s úsměvem Mony Lísy                                     1985

Staré fotky / Ve frontě na párek v rohlíku                                                              1985

Ranní vzkaz / Příběh z banální čtvrti                                                                     1986

Kampa / Úhel pohledu                                                                                           1989 s Blue Effect

Alba:

Tenhle vítr jsem měl rád  – 1982 LP / CD (na CD vyšlo pod názvem Vzpomínka na jednu venkovskou tancovačku)

Love Prayer LP (album Tenhle vítr jsem měl rád v angličtině)                            1983

… a nestřílejte na milence                                                                                     1986 LP / CD

Jsem v tom                                                                                                             1987 LP

Třináctá komora                                                                                                     1991 LP / CD

Vzdálená tvář                                                                                                         1993 LP / CD, Monitor

Můžem si za to oba                                                                                                1998 CD, Sony Music/Bonton

Hazardní slavnost                                                                                                  2001 CD, Universal/Venkow

Příznaky lásky                                                                                                       2008 CD

Chutnáš po cizím ovoci                                                                                         2011 CD

Kompilace

20 největších hitů                                                                                                  2002 CD

Klub osamělých srdcí (Best Of 2)                                                                        2004 CD

Tenhle vítr jsem měl rád - To nejlepší (2 CD)                                                      2010 – 2CD

  

Informační zdroje:

Luboš Pospíšil (Melodie 15, 1977, č. 2, s. 59).
Rejžek, Jan: Jen zdánlivá nenápadnost Luboše Pospíšila (Melodie 17, 1979, č. 4, s. 109).
red.: Luboš Pospíšil (Melodie 19, 1981, č. 10, s. 298).
Horáček, František: Tenhle vítr jsem měl rád (recenze LP, 21, Melodie 1983, č. 6, s. 188).
František, Horáček: Vyplout na moře svý... S Lubošem Pospíšilem o zpěváckém osamostatňování (Melodie 21, 1983, č. 9, s. 261).
Tiefenbach, Miroslav: ...a nestřílejte na milence (recenze LP, Melodie 24, 1986, č. 6, s. 18).
Fiala, František: Modře efektní tolerance (Melodie 26, 1988, č. 12, s. 14).
Hartman, Ivan: Lidi, které mám rád (Rock & Pop 1991, č. 12, s. 8).
Fiala, František: V té komoře, kde občas zabolí (Melodie 30, 1992, č. 3, s. 24).
Knechtl, Karel: Třináctá komora (recenze LP, Melodie 30, 1992, č. 4, s. 31).  
Bezr, Ondřej: Rocker se španělkou (Rock & Pop 1993, č. 19, s. 10).
Wünsch, Jan I.: Můžem si za to všichni (Rock & Pop 1998, č. 3, s. 50). : F
Jireš, Roman: Luboš Pospíšil, z Kutné Hory syn (Playboy 1998, č. 4, s. 11).
Pichlík, Jaroslav: Summerizace – Rock pro lázně (Rock & Pop 1998, č. 8, s. 83).