OMNIBUS
Asi jen málokterá česká skupina
prošla tak dlouhou cestou hledačství a stylových skoků a zvratů jako pražský
Omnibus. Jeho hlavní persóna, kytarista a zpěvák Jaroslav Zajpt ho založil se
svým spoluhráčem z kapely OPN, bubeníkem a perkusionistou Milanem Kottem
pár měsíců před 9. PJD. Duo se nechalo doprovázet přednatočenými
magnetofonovými pásky, z kterých zněly playbacky akustických kytar. Tím se
oba posunuli směrem od vlivu tehdy pro českou alternativu běžného F. Zappy
někam do elektronického hájemství lidí jako Brian Eno nebo Robert Fripp, v němž
se magnetofonový pásek stává dalším hudebníkem a pomáhá tak „živým“ hráčům
dotvořit celkovou atmosféru jejich hudby.
Na PJD se pak Omnibus skutečně objevil, ale ještě navíc s baskytaristou
Pavlem Býchou, aby pak společně svoje novátorské postupy okořenili něčím navíc.
Pro vystoupení Zajpt zkomponoval dvacetiminutovou skladbu „Omnibus“ na slova
indiánské (aztécké) poezie, polského básníka Cypriana Norwida a našeho Václava
Hraběte. Přesto tento zajímavý projekt v lednu 1980 skončil.
Zajpt pak prošel zkušeností doprovodného kytaristy v kapele Echo
Evy Olmerové, mihl se v alternativním Švehlíku,
aby se v roce 1981 připojil k punkovému a alternativnímu Zikkuratu,
u nějž obdivoval právě jeho experimentální úlety a improvizace. Jenomže to už
bylo v době, kdy „zikkuraťácký“ basák Vilém Čok koketoval s odchodem
do Pražského
výběru, což jeho spoluhráč, kytarista Jiří Křivka těžce nesl. Soubor
vydržel ještě asi půl roku a pak skončil. Ještě během Zikkuratu vytvořil Zajpt
s Křivkou kytarové duo Zakkurat, které ovšem odehrálo asi jen dva koncerty.
Poté získal prvně jmenovaného do své skupiny Paralet budoucí „rastaman z Prahy“
zpěvák a perkusionista Aleš Drvota.
Nicméně v temném roce 1983 Zajpt skupinu Omnibus obnovil v sestavě,
ve které se vedle hlavního protagonisty objevili ještě Martin Bauer (bg), Pavel
Vašků (ks) a Rudolf Martinovský (ds). Toto obsazení se snažilo hrát jakýsi mix
nové vlny ovlivněné Talking Heads a experimentů, inspirovaných tvorbou nových
King Crimson. Seskupení ovšem dlouho nevydrželo a tak po pár měsících Vašků a
Martinovského nahradili Aleš Drvota a bubeník Ivan Pavlů z bandu Marno
Union. Jepičí život různých obsazení Omnibusu byl ovšem pro tuto kapelu přímo
poznávacím znamením – oba nově příchozí začali do tvorby souboru vnášet prvky
reggae, a tím se dostali do konfliktu jak se Zajptem tak i s Bauerem,
kteří měli za to, že „se tudy směřuje k podbízivosti a banalitě,
podceňování diváckého vkusu a tudíž i povrchnosti neverbálních informací, které
pomocí hluku, zvuku a melodie toužili svému publiku podat“ (Josef „Zub“ Vlček v knize
Excentrici v přízemí). Takže ta vcelku zajímavá forma progresivního rocku,
v němž hrálo hlavní roli skloubení elektronického zvuku s výraznými
tvrdými bicími, dostala záhy stop, neboť Drvota a Pavlů se rozhodli zúročit
svůj hudební názor v tělese, jenž by více vyhovovalo jejich představám. A
tak vznikl reggae band Babalet.
V listopadu 1984 se Zajpt rozhodl zaměnit kytaru za klávesové nástroje
a místo živého bubeníka do kapely přijal Pavla Zvolenského, jehož specializací
bylo programování a ovládání automatických bicích. A hudba Omnibusu se začala
znova blížit barevným plochám a náladám, s kterými se představil již v roce
1979. Nenadálé zranění ale na čas vyřadilo ze hry baskytaristu M. Bauera, což
dohnalo Zajpta k ještě větší radikalizaci zvuku, takže v prvních
měsících roku 1985 se Omnibus stal regulérní industriální skupinou. Velký podíl
na tomto zdrsnění měl i „tatíček“ českého industrialu Jaroslav Palát (zároveň
člen one man band Disharmonic Ballet), který v tomto období s oběma
hráči vystupoval jako host. Palát, Zajpt a Zvolenský v předem daných nebo
improvizovaných plochách na sebe skládali pomocí elektroniky hlukové vrstvy a
do nich přes různé „przniče“ zvuku vlepovali nikoliv texty ale jen pouhé útržky
slov, což celé evokovalo jakoby jakousi úzkost a osamělost jedince v moderní
a nepochopitelnými technologiemi prosycené době. V tom čase bylo toto
industriální pojetí u nás naprostou novinkou a toho se snad možná Omnibus
trochu zalekl. Byla to škoda, protože mnozí považují hudbu tohoto krátkého
období za to nejlepší, co kdy soubor vytvořil. Nicméně, radikální Palát „byl
odejit“, do kapely se vrátil uzdravený Martin Bauer a s ním i zpěvačka Jana
Kotalíková „která snad byla impulsem k zjemnění projevu a k návratu
od bezbřehého elektronického mystického zvuku ke strukturovaným kompozicím, ke
kompromisu mezi tvorbou roku 1983
a 1984“ (J.Vlček, Excentrici v přízemí). Projev
zpěvačky trochu připomínal Siouxie a většinou německé texty Omnibus přiřazovaly
do příbuznosti s hudbou, kterou produkovala tzv. neue deutsche welle (nová
německá vlna, např. soubory D.A.F., Der Plan nebo Einstürsende Neubauten –
pozn. Autora).
Avšak Kotalíková skončila už po dvou koncertech a tak od června 1985
vystupoval Omnibus opět jenom v triu – Zajpt (synth, voc), Zvolenský (autds, synth, voc), Bauer (bg) – aby svůj
sound tentokrát postavil na protikladu moderního a toho úplně nejstaršího a
původního. Do svých skladeb, tvořených umělými syntetickými zvuky, pomalu
vpouštěl různé rytmy ovlivněné primitivními kulturami. Časem se ale tyto
kompozice sice stávaly propracovanějšími, zvukově bohatšími, a také jemnějšími,
takže začaly velice nenápadně posouvat skupinu do vod technopopu. A navíc co
bylo typické – tato sestava vydržela jen do jara 1986. Tehdy totiž definitivně
odešel Martin Bauer (hodlal se věnovat výhradně sochařství).
Náhradou za něj se stali dva nerozluční kumpáni zároveň hrající v „penkovské“
Lucii,
Petr B. Chovanec (bg, ex-Prášek), též známý jako P.B.CH., a Robert Kodym (g,
ex-Prášek). V říjnu 86 už ale oba v Omnibusu nejsou a navíc Zajpta
nechal na holičkách i Zvolenský, který odešel do znova se formujícího
Vondráškova Jižního
pólu. Jejich místa obsadili dva bývalí členové kapely Pěší zóna, kytarista
Ota Mandelík a klávesista Vladimír Tiplica. Novým baskytaristou se stal Jiří
Jelínek (kdysi OPN) a do kapely se také po letech vrátil bubeník Milan Kott,
jenž kromě živých bicích ovládal také drum computer. Životnost téhle sestavy se
nelišila od ostatních omnibusovských, a tak od poloviny roku 1987 působil
soubor opět v novém obsazení: Jaroslav Zajpt (voc, ks), znovu Pavel
Zvolenský (autds, voc), Ota Mandelík (g), Vladimír Tiplica (ks) a Luboš
Lauterbach (bg, voc, ex-Diskrétní skok)
Sound skupiny se až do definitivního rozchodu v roce 1990 příliš
nezměnil. Svůj technopop se naopak snažila přiblížit do takříkajíc komerčních
sfér, ale jeho strnulost a nenápaditost navíc obalená „arogantním image černého
odění“ jednotlivých hudebníků, fanoušky příliš nenadchla, což byl krom jiného
(aktivity J. Zajpta v hnutí Nový Horizont, šéfování a dramaturgie známého
Rock Café) asi jeden z možných důvodů toho, že se Omnibus rozešel.
Co se zachovalo do roku 1989
(včetně):
Fotografie + krátký záběr na 8 mm filmu z koncertu na
festivalu – snad Chvaletice 83? (1983, vlastní Zdeněk „Abé“ Zerzáň), Video z live
koncertu v Praze (1987, vlastní J. Novotný), klip „Nápady“ (1988, vlastní
ČEFIS)
Audio:
Omnibus: „Koncert na 9.PJD“ (1979) ?
Omnibus: „Koncert na 9.PJD“ (1979) ?
Omnibus: „Live Ostrov n. Ohří“
(1983)
Omnibus: „Rhythmus“ (1985)
Omnibus: „Demo 86“ (1986)
Omnibus: „Live“ (1987, STCV)
© by Petr Hrabalík
Žádné komentáře:
Okomentovat