Pra-Be

Pra-Be

            Tuto skupinu si založili v roce 1961 čeští a němečtí studenti v Praze. Za vznikem skupiny stojí především student medicíny Wilfried Jelinek. Wilfrid ve volném čase zkoušel hrát na bicí. O tom, že byl velmi dobrý organizátor svědčí i vznik samotné skupiny. Její název byl zkratkou Prahy a Berlína, tedy měst odkud pocházeli studenti tvořící skupinu. Členy byli: Wilfried Jelinek – ds., Detlef Hoffman – g., Jaroslav Bednář – g., Jan Pokorný – g., bg., Štěpán Binko – p., Drahoš Šíma – sax., acc. a Leoš Vašate – sax. Repertoár byl především tvořen instrumentálními skladbami, ale k rocku to mělo daleko. Pra-Be hráli tehdy především k tanci. Styl se změnil, když odešli ze skupiny Drahoš Šíma a Leoš Vašata.

Prvním z nově příchozích byl saxofonista a klávesák Jan Obermayer. Byl to jeden ze zakladatelů skupiny Komety, ze které odešel v roce 1962 do skupiny Sputnici. Ve Sputnicích ale nastal rozkol – budeme se věnovat divadlu a nebo hudbě? Petr Janda a Jan Reiner odešli a založili si Big Beat Quintet. Po nějaké době se povedlo Pavlovi Chrastinou zlákat v roce 1963 Petra Jandu do Olympicu a tak Big Beat Quintet zanikl. Jan Obermayer působil v Experimentální skupině Big Beatu, kterou založil bývalý baskytarista  skupiny The Crystal Petr Brožek. Obermayer začátkem roku 1964 dostal nabídku Pra-Be a do skupiny nastoupil i se svou manželkou Naďou (Němcovou, která dříve ve Sputnicích zpívala. Sestava Pra-Be tedy na začátku roku 1964 byla: Wilfried Jelinak – ds., Detlef Hofman – g., Jan Obermayer – sax-, Naďa Obermayerová – voc., Jaroslav Bednář – rg. a voc., Jan Pokorný bg. A Štěpán Šimko - p. Pra-Be se zúčastnili v jednoho z kol Soutěže  tvořivosti mládeže a pracujících, které bylo věnováno big beatových souborům. Dalšími soubory, které se soutěže zúčastnily byly skupiny Jupiter, Kyklop, Mahagon (s Františkem Franclem a Pavlem Fořtem),Komety, Uragán (tam začínal Vladimír Mišík). Pra-Be tehdy vyhráli.

            Tím druhým hudebníkem, který přišel do skupiny byl baskytarový samouk Otto Bezloja. Otto bydlel na internátě, byl naprosto svobodný, protože měl rodiče ve východním Berlíně. Často za nimi jezdil neboť Rusové ještě nepostavili  společně s východoněmeckými komunisty Berlínskou zeď, která nejen rozdělila Berlín na Východní a Západní, protože mohl chodit do amrické nebo britské zóny a kupovat si tam, u nás, nedostupné desky či oblečení. „Od jara 1962 hrál v kapele Komety, kam ho doporučil před svým odchodem právě Obermayer. Když se Ottův otec dozvěděl, že synátor v Praze celý svůj čas věnuje hudbě, rozzlobil se na něj a utáhl mu finanční kohoutek, takže mladý baskytarista se octl bez prostředků. Ale dokázal si s tím poradit. Okamžitě nastoupil do profesionální Skupiny Karla Duby ale zároveň v druhé polovině roku 1964 přijal i místo baskytaristy u amatérské skupiny Pra-Be, kde vystřídal Pokorného.

Šéfem kapely byl samozřejmě stále Jelinek. Saxofonista Jan Obermayer na něj s nadsázkou vzpomíná v seriálu Bigbít: „On byl jako náš táta, pucoval nám i boty. Říkal nám co budeme mít na sobě, byl jako náš Brian Epstein.“ Pra-Be tehdy hráli víceméně všehochuť, většinou se jednalo o velmi krotce zahrané rock´n´rolly a beatové písničky, občas i autorské. V Melodii (1965) o nich napsali: „Skupina se vyznačuje nezvykle uměřeným ale interpretačně náročným projevem s promyšlenou koncepcí rozdělení funkcí jednotlivým nástrojům.“ Což v překladu znamená, že kapela hrála studeně, příliš se neodvazovala ale měla slušně zmáklá aranžmá.

 Fontana, Wilfried Jelinek za bubny

Jak již bylo řečeno, Wilfried Jelinek byl schopný zařídit téměř cokoliv. Sotva kapela začala fungovat na jakés takés úrovni, okamžitě se obrátil na pražské Kulturní a informační středisko NDR, od nějž získal pro kapelu papíry, zkušebnu a navíc vymámil i možnost cestovat a hrát po NDR. Tvrdě utažený režim v této zemi big beat v podstatě zakazoval, ale jelikož Pra-Be byli uváděni jako jakýsi kulturní most mezi socialistickými státy, jejich rockové snažení bylo, řekněme, tolerováno. Tato v podstatě misijní činnost se kapele vyplácela – hlad po bigbítu byl v NDR ještě větší než u nás, takže na svých vystoupeních měli vždycky narváno. Kupříkladu, ještě před příchodem Bezloji, v létě 1964, tak Pra-Be absolvovali dvouměsíční zájezd po NDR (např. Ostseewoche v Bansinu, Rostock atd.).

V Praze kapela vystupovala velmi málo (třeba na ambasádě NDR), občas vyjela i mimo hlavní město. V říjnu ´64 odjela do Ostravy, kde se zúčastnila Přehlídky pražských souborů v hale TJ NHKG. Tak si zahrála společně s českou jedničkou, kapelou Olympic, a dále například s Karkulkou, Juventusem nebo Jupiterem. A jelikož se jednalo zároveň o jakési veřejně přehrávky, dostala i kvalifikaci.

Tak jak postupně němečtí studenti-hudebníci končili svoje studia, zároveň odcházeli i ze skupiny. Na podzim roku 1964 z nich v Pra-Be zůstal jen bubeník W. Jelinek. Vedle něj v té době v kapele působili ještě Otto Bezloja (bg), Jan Obermayer (sax), Naďa Obermayerová-Němcová (voc), Jaroslav Bednář (lg, voc) a Stanislav Kmoch (rg). Někdy na přelomu let 1964-65 také změnila název – nikdo z Berlína v ní už nehrál, proto značka „Pra-Be“ ztratila svůj význam. Od té doby nesla označení Fontana, kterýžto název vymyslel Bednář.

Někdy v tom čase musel zpěvák a kytarista J. Bednář narukovat na vojnu, takže kapela přišla najednou o kytaristu a zpěváka. Na oba posty byli přizváni dva teenageři z populárních Komet, kytarista Radim Hladík a zpěvák Vladimír Mišík, který navíc ještě ovládal hraní na foukací harmoniku. A když na jaře 1965 odešel ještě S. Kmoch (se Zdeňkem Nedvědem se pokusili obnovit původní značku Pra-Be) a N. Obermayerová-Němcová, objevil se ve skupině zpěvák a kytarista byvších Hells Devils Karel Kahovec. Tehdy došlo k jednomu ze zásadních momentů českého beatu 60. let.

Na veletrhu hudebních nástrojů v Lipsku v květnu ´65 totiž manažérsky schopný boss souboru Jelinek Fontaně domluvil s jakýmsi F. A. Böhmem  spolupráci s východoněmeckou firmou Demusa, která se mj. zabývala i výrobou elektronické zvukové aparatury Regent. Byla podepsána pro obě strany výhodná dohoda – kapela zadarmo získá solidní aparát a její úlohou bude tento propagovat. Což lze samozřejmě učinit pouze prostřednictvím muzicírování. A firma Demusa byla také spokojena, vždyť díky právě této skupině se většina tuzemských kapel v letech 1966-67 soustředila na získání oné východoněmecké (a na rozdíl od západních tedy mnohem dostupnější) aparatury Regent. Nu, a jelikož se ve vybavení nacházely i elektrické varhany Matador (začal je obsluhovat Obermayer), napadlo Jelinka, že z komerčních důvodů by nebylo špatné se opět přejmenovat. Půlroční „kralování“ názvu Fontana tedy skončilo.“                           

     Vznikla skupina The Matadors.

            Udržet skupinu se pokusili Stanislav Kmoch se Zdeňkem Nedvědem ikdyž odešel i Wilfried Jelinek a tak Pra-Be existovali až do roku 1967.

            Rockovou scénu skupinaPra-Be nějak neovlivnila a nezanechala po sobě ani jedinou nahrávku v černém vinylu a nebo na magnetofonovém pásku. Byla ale předchůdcem legendárních  Matadors a to ji zapsalo do dějin československého rocku.

podle Miroslava Baláka, Petra Hrabalíka Prax⁵⁸