Pražský výběr
(1976 – 1983)
Pražský výběr se stal asi nejoblíbenějším, po stránce
instrumentálních schopností, jednoznačně nejvybavenějším a zároveň i
nejdiskutovanějším souborem české nové vlny. Citujme knihu „Excentrici v přízemí“:
„Odvaz, sranda, recese, crazy humor, ironie a nadsázka. To jsou patrony, jimiž
začala česká nová vlna nabíjet svůj výrazový materiál jako mladá hudba pro toto
desetiletí (míněna 80. léta – poz. Aut.). To jsou také tvůrčí principy, s nimiž
po roce 1980 vtrhl na scénu obnovený Pražský výběr, aby je vyhrotil do
excentrické podoby, aby je vytvářel a ofrézoval do sevřených jednolitých
písničkových tvarů. Pražský výběr přišel s původní rockovou písničkou,
která nezapře českou hudebnost a mentalitu, schopnost reagovat na běh života
smíchem a komentovat jej v tradici českého humoru a dryáčnického
kramářského divadelnictví. Profesionální provedení bylo navíc předpokladem
dokonalého a bezchybného výkonu, jenž dával návštěvníkům koncertu pocit, že
něco takového se u nás na veřejných pódiích ještě neobjevilo.“
Pražský
výběr (pod vedením M. Kocába) vznikl jako odnož Pražského Big Bandu v polovině
70. let a od svého začátku hrál čistý jazz rock, přičemž jeho snahy
vyvrcholily v roce 1978, kdy vyšlo album „Žízeň“. Poté došlo k zmrazení
aktivit a přerušení činnosti skupiny. Tehdy se na scéně objevil již proslulý
kytarista Michal Pavlíček (ex-Expanze).
„V létě 1980 jsem se byl podívat v Anglii na festival v Readingu a
tam mě ten rock svou přímočarostí a nasazením znova oslovil. Vrátil jsem se a
sháněl někoho s kým bych si rock zase zahrál.“
Jistotu měl zatím jedinou – svého kamaráda a bubeníka
z Expanze
Jiřího „Chomáče“ Hrubeše. Na jedné akci v Redutě Pavlíček oslovil Michala
Kocába, který si ovšem myslel, že chystaný projekt bude opět jazz rockový,
nicméně kytarista, který si mezitím obstaral nahrávky nových mladých kapel z Anglie,
navrhl, že se pustí do rockového stylu, jenž se na Západě nazývá „nová vlna“. A
protože Pavlíčkova Expanze se rozpadla, zatímco Kocábův Pražský výběr, i když
se nacházel ve stádiu zimního spánku, požíval statutu stále existující kapely,
bylo o názvu souboru rozhodnuto. Dalšími členy se stali ještě Kocábův
dlouholetý spoluhráč Ondřej Soukup (bg) a zpěvák a bongista Jiří Tomek.
Nastalo
období kloubení dvou skladatelských rukopisů – Pavlíčkova rockového a Kocábova
jazzového – dohromady. Nicméně repertoár vznikl velmi rychle (Kocáb v rozhovoru
pro seriál Bigbít přiznal, že si ani nepamatuje, jak a kdy písničky psali) a k dotvrzení
toho, že se kapela přihlašuje k novému rockovému proudu, bylo třeba
obohatit sound i těmi „novovlnnými“ prvky. Takže se hudebníci začali oblékat do
bizarních ne-rockových šatů a oděvů, používali masky, paruky a další podivné
serepetičky (neobvyklé tvary brýlí, netradiční úpravy vlasů atd.).
M. Pavlíček: „Nikdy jsme si
neříkali, že si vytvoříme záměrně nějakou vnější image. Bylo to naprosto
přirozený, každej se prezentoval sám za sebe, nemělo to žádnou choreografii.“
Ad
hudba: skupina přišla, jak se píše v Encyklopedii jazzu a moderní
populární hudby (zkráceno) „s agresivním rockem, vypůjčila si některé vokální
inspirace z příbuzného punk rocku (výraz, popření ´nezbytné´ melodiky
zpěvu, recitace), ovšem oproti punkovému apriorně zdůrazňovanému primitivismu
vytvořila složitou hudební strukturu, jež využívá široké palety stylů a
univerzálních tvůrčích schopností hráčů. Jazzová minulost většiny z nich
vylučovala příklon ke střednímu proudu pop music, ale zároveň též negovala
komplikované formy rocku 70. let (např. art rock). Nepřeberné množství
melodických, harmonických i aranžérských nápadů skupina rámovala nezbytným
čtyřdobým taktem: neúprosně pulsující tvrdá rytmika s nevšedními nosnými
basovými figurami žene před sebou Kocábovy kratičké syntezátorové motivy, které
se objevují a vzápětí ztrácejí, a Pavlíčkovy znamenité kytarové riffy.“
Ad
texty: Skupina se nechtěně proslavila tzv. „svahilštinou“, což bylo její
vlastní pojmenování pro vcelku běžnou praxi – zvukomalebné texty, jejichž
rádobyanglická slova nedávala žádný význam. V šedesátých letech se tomu v českých
zemích říkalo „zpívat telefonní seznam“. Coby dobrá pomůcka se tato metoda
objevila zřejmě v okamžiku, kdy beatový skladatel použil simulovanou
angličtinu jako podklad a vodítko pro české otextování písničky. Pražský výběr to
dotáhl ještě dál – prostě se svahilštinou obrážel všechny koncerty.
„Nebylo
to v tom, že jsme chtěli zpívat ´svahilštinou´“, říká Kocáb. „Prostě jsme
nestačili udělat texty. Nestihli jsme to. Psát jsme je neuměli a dlouho jsme
hledali někoho, kdo by nám ty písničky otextoval. Nakonec se trefil Franta Ringo
Čech. To byly dobrý texty, takový připitomělý, ale vždycky nesly nějaký
poselství, těžko pochopitelný pro nás, ale hlavně pro komouše. Což se jim
samozřejmě nelíbilo. „Zubatá“ – koho prej se to týká. Ta
se týká všech.“
V roce 1982 natočil režisér Juraj
Herz ve spolupráci s kapelou Pražský výběr film „Straka v hrsti“,
který okamžitě skončil v tresoru. M. Pavlíček: „Po tomhle filmu si
nás začali fízlové všímat naplno. V komparsu se objevili lidi, který podepsali
Chartu 77 a
Stb začala ten film mapovat. Kdo se na něm podílel a o co tu vlastně jde.“
Pražský výběr byl v té době nejpopulárnější českou rockovou kapelou. A
když je něco nejpopulárnější, aniž by to bolševik posvětil, začne se ptát –
není to populární tím, že to jde proti mně? A hned si odpověděl – ano.
Skupina
měla v roce 1982 natočené album Straka v hrsti, zdařilou kolekci vlastních písní, které si rockový
lid zpíval už během neustále vyprodaných koncertů. Deska samozřejmě v onom
roce nevyšla (vyšla až o šest let později), ale byla šířena nahráváním z pásku
na pásek, z kazety na kazetu po celé republice rychleji než černý mor.
Skladby Můj koníček, Na václavským Václaváku , Hrabě X, Proč jen já a nebo Zubatá se staly přímo mystickými.
Jenže
to už se nad Pražským výběrem vznášel Damoklův meč zákazu, jen se čekalo na
nějakou záminku. Tou se staly koncerty v Hradci Králové v lednu 1983,
na kterých skupina „prodávala neoficiální plakáty, čímž se nezákonně finančně
obohacovala“, „uvedla načerno jako předskokana kapelu Trifidi“ a „a hrála místo
tří koncertů čtyři“, což „nebylo uvedeno ve smlouvě s PKS“. Tyto argumenty
nejprve zazněly v krajském bolševickém plátku Pochodeň, o měsíc později se
objevily i v článcích v Tribuně
a Rudém Právu a zahájily tak brojení
úřadů proti české nové vlně.
Rok
1983 byl závěrečným rokem skupiny Pražský výběr. O rok později o souboru
natočil dokument „Nesmírná únava materiálu“ režisér Michal Herz a v roce
1985 emigroval bubeník Jiří Hrubeš.
„České
poměry jsou velice svérázné,“ píše se v knize Excentrici v přízemí.
„V očích institucí, ovlivněných nepřiměřeným skandalizováním koncertu v Hradci
Králové, byl Pražský výběr pakulturní soubor šířící brak, zatímco podle názorů
některých zarytých novovlňáků šlo o podvodníky a státem placené rockery, kteří
jenom využili módní vlny k vlastním egoistickým kalkulacím.“
Hudební
publicista Ondřej Konrád dnes tvrdí: „Pražský výběr byl mimořádná záležitost,
na kterou se lze dívat ze dvou pohledů: za prvé, že to byla trochu vypočítavost
od lidí, kteří jsou muzikantsky hodně zdatní a protřelí a využili nějakého
výbuchu té scény, zmocnili se mnoha jejích prostředků a svými znalostmi a
schopnostmi to udělali mnohem dokonaleji. Ale nepovažoval bych Pražský výběr za
podvodníky, to rozhodně ne. Mám spíš za to, že to u nich vzniklo spontánně.
Nemyslím si, že by jim šlo o nějaký laciný úspěch, který ovšem měli. A
obrovský.“
Skupina Pražský výběr se po třech letech vynuceného zákazu dala dohromady až v roce 1986 pod názvem Výběr. Jak hráli po třech letech a jaké měli texty si poslechněte ve skladbách Chrlič, Sebastián, Kvůli ní, Tož vem ďas tuhle ženskou, Magdalena a nebo Já rasisty nikdy neměl rád.
Hudební ochutnávka
Co se zachovalo do r. 1989:
Jazz rockové období:
Fotografie + TV klip „Ondřej“ (1978), TV ukázky z koncertů (1979-80)
Novovlnné období:
Fotografie + TV klip „Já se mám, že je Olda přítel můj“ (1982), film „Straka v hrsti“ (1982, režie Juraj Herz, Pražský výběr se objeví na začátku filmu),
film FAMU „Nesmírná únava materiálu“ režiséra Michala Herze (1984, písně Pražského výběru „Hrabě X“, Pražákům je hej“, „S.O.S“)
Audio:
Pražský výběr: SP „Vyznání“/„Ondřej“ (Panton 1977)
Pražský výběr: „Žízeň“ LP (Panton 1978)
Pražský výběr: SP „Komu se nelení – tomu se ženění“/„Já se mám, že je Olda přítel můj“ (Panton 1982)
Pražský výběr: „Live 1981“
Pražský výběr: „Live 1982“
Pražský výběr: „Straka v hrsti“ (natoč. 1982, pod názvem „Pražský výběr“ vyšla až v roce 1988 u firmy Panton)
F. R. Čech: SP „Pražákům, těm je tu hej“ (1984, Supraphon)
soundtrack „Hledám dům holubí“ EP (Supraphon 1985)
V seriálu BIGBÍT písně:
„Ondřej“ (1978)
„Komu se nelení – tomu se ženění“ (1981) („svahilsky“)
„Proč jen já“ (1981) („svahilsky“)
„Hrabě X“ (1982)
„S.O.S“ (1982)
„Pražákům je hej“ (1982)
„Na Václavským Václaváku“ (1982)
„Proč jen já“ (1982)
„Já se mám, že je Olda přítel můj“ (1982)
Skupina Pražský výběr se po třech letech vynuceného zákazu dala dohromady až v roce 1986 pod názvem Výběr. Jak hráli po třech letech a jaké měli texty si poslechněte ve skladbách Chrlič, Sebastián, Kvůli ní, Tož vem ďas tuhle ženskou, Magdalena a nebo Já rasisty nikdy neměl rád.
Hudební ochutnávka
Co se zachovalo do r. 1989:
Jazz rockové období:
Fotografie + TV klip „Ondřej“ (1978), TV ukázky z koncertů (1979-80)
Novovlnné období:
Fotografie + TV klip „Já se mám, že je Olda přítel můj“ (1982), film „Straka v hrsti“ (1982, režie Juraj Herz, Pražský výběr se objeví na začátku filmu),
film FAMU „Nesmírná únava materiálu“ režiséra Michala Herze (1984, písně Pražského výběru „Hrabě X“, Pražákům je hej“, „S.O.S“)
Audio:
Pražský výběr: SP „Vyznání“/„Ondřej“ (Panton 1977)
Pražský výběr: „Žízeň“ LP (Panton 1978)
Pražský výběr: SP „Komu se nelení – tomu se ženění“/„Já se mám, že je Olda přítel můj“ (Panton 1982)
Pražský výběr: „Live 1981“
Pražský výběr: „Live 1982“
Pražský výběr: „Straka v hrsti“ (natoč. 1982, pod názvem „Pražský výběr“ vyšla až v roce 1988 u firmy Panton)
F. R. Čech: SP „Pražákům, těm je tu hej“ (1984, Supraphon)
soundtrack „Hledám dům holubí“ EP (Supraphon 1985)
V seriálu BIGBÍT písně:
„Ondřej“ (1978)
„Komu se nelení – tomu se ženění“ (1981) („svahilsky“)
„Proč jen já“ (1981) („svahilsky“)
„Hrabě X“ (1982)
„S.O.S“ (1982)
„Pražákům je hej“ (1982)
„Na Václavským Václaváku“ (1982)
„Proč jen já“ (1982)
„Já se mám, že je Olda přítel můj“ (1982)
„Zubatá“ (1982)
© by Petr Hrabalík
Žádné komentáře:
Okomentovat