Primitives Group
Křtěnovi měli chatu asi 30km od Prahy a osmák Jarda tu u táboráku
propadl kouzlu trampské kytary. Zážitek ho motivoval k přihlášce do
kytarových kursů v Osvětové besedě. Když pak šel do učení na letiště
v Ruzyni, našel tu několik kámošů s podobnými spády. Všechno se ještě
urychlilo na vojně (1963-1965), kde byla zájmová činnost vedle sportu nejlepším
únikem z reality.
Založili tady skupinu Elerix a obráželi s ní odpolední čaje a
soutěže ASUT. Be Bob A Lula, Rock & roll Music dle Beatles a samozřejmě Shadows.
Na baskytaru hrál a většinu nových nahrávek přinášel
Karel Černý, zpíval Viliam Holec.
V závěru vojny se Křtěn dostal do Pardubic, kde poznal
vinohraďáka Milana Klimeše, šikovného
kytaristu, který skládal instrumentálky v duchu Shadows. Domluvili se, že po
vojně založí kapelu.
Ještě na podzim 1965 vznikla skupina Bachelors. Vedoucím se stal
sólový kytarista Klimeš, doprovodnou kytaru hrál Křtěn, baskytarista Karel
Černý přivedl nevlastního bratra, zpěváka Františka neboli Fáfu Maška a ten
zase svého kamaráda Ivana Hajniše. Hajnišův bratr Pavel Hajniš se stal
bubeníkem.
Klimeš sehnal kontakt na Klub mladých ČSM v Oldřichově
ulici v Nuslích a tam začali zkoušet. Nechali si postavit reprobedny a
koupili 10 wattové zesilovače „placky“. První vystoupení měli zkraje roku 1966
v kulturním domě Gong v Praze 9. touha hrát je zavedla třeba až do
malé vísky u Šumperka, kam cestovali za ukrutného mrazu.
Klimeš se stále více projevoval jako diktátor a tak ho vyhodili. Od
kohosi získali typ na Pepu Boučka a přizvali ho na zkoušku. Ten ale pořád jen
vzpomínal na staré fláky a neměl se k nacvičování nových věcí. Nakonec se
ve skupině neuchytil, ale zanechal tu zajímavý otisk: přesvědčil skupinu, aby
se přejmenovala a jeho nápad se ujal. Nový název zněl Primitiv.
Sestavu místo Boučka doplnil Zdenek Burda, ale ten se spíš hodil na
doprovodnou kytaru, protože zpočátku zahrál jen to, co mu ukázali, aniž by
věděl, jaký hraje akord. Křtěnovi pak půjčili domů magneťák, ať se naučí
sólovku.
Nejvýznamnější akcí, které se pod názvem Primitiv
zúčastnili, byla neveřejná soutěž bigbeatových skupin v pražském
Radiopaláci v říjnu 1966. Porota, složená z lidí jako Pavel Sedláček,
Jiří Štaidl, Jiří Brabec, Zbyněk Mácha, Míla Langr, Jaromír Tůma, Jaroslav Navrátil,
Jiří Chlíbec, Pavel Kratochvíl nebo Tom Chábera, sice doporučila ke
kvalifikačním zkouškám jen skupiny Pra-Be, Match Heads, Taunus, Ducks, Arches a
Jantar, ale Primitiv se díky soutěži poprvé objevili na fotografii
v Melodii (1967, č.1, s.11)
Ernouš se nejdřív točil jako bedňák kolem Hells Devils. Obdivoval bubny a učil se od Tonyho
Blacka, který ho povzbuzoval.
Pak začal hrát v amatérské skupině Beasts a v roce 1966 ho Fáfa
Mašek, s nímž si půjčoval desky, pozval na zkoušku skupiny Primitiv.
Ernouš si perfektně nacvičil Wooly Bully a okamžitě získal ve
skupině místo. Pavel Hajniš měl totiž problémy s kleptomanií a trampoty
s tím spojené již nebyly únosné.
Ernoušova maminka synovu zájmu fandila, dokonce prý prodala nějaké
starožitnosti, aby mu mohla koupit nové bicí. Nadšený Ernouš mlátil do bubnů,
které tehdy nebylo zvykem zvučit, s takovou razancí, že přehlušil ostatní
elektrifikované kolegy a málem je chtěli vyhodit z tehdejší zkušebny ve
Strašnicích. Vymlouval se tím, že mu při slabším úderu neodskakují paličky
od blan.
Svou touhu po lepších nástrojích však museli uspokojovat i
svépomocí. Například Křtěn někde našel
rozbitou Futuramu, použil z ní krk a podle zahraničního časopisu si
on kreslil tvar těla kytary. Zvětšil jej pantografem a nechal vyříznout a
vydlabat bratrem truhlářem. Elektrické součásti si pak dodělal sám ve
spolupráci se zvukařem Miroslavem Pokojem.
Kdo znal historii Hells Devils, musel tušit, že když se kolem
průměrné skupiny začne pohybovat Evžen Fiala se svým otcem Eugenem
Fialou-Toscanim, začne se dít něco výjimečného.
Ernouš pozval Evžena na koncert asi začátkem roku 1967. Tehdy již
hráli Yardbirds, Pretty Things,
Kinks, Defenders i novinku Who Boris The Spider. To Evžena nadchlo a začal kout další pikle. Ihned prosadil změnu
názvu, který měl znít víc anglicky: Primitives Group.
Nechal vyrobit plakáty a mohli se těšit na první odpolední čaj ve
Kbelích, kde v té době získali zkušebnu.
Na první akci
přišlo snad 16 lidí, o týden později asi 60 a na třetí čaj bylo beznadějně narváno. To
bylo na jednu stranu bezvadné, ale na druhou stranu to znamenalo konec. Čaje ve
Kbelích byly brzy zakázány kvůli bordelu v sále, na ulicích i
v autobusech.
Hospodaření skupiny, které měli na starosti bratři Černý a Mašek,
se ukázalo býti neprůhledným, a tak byli požádáni o ukončení činnosti.
Organizačních záležitostí se ujal tak jako u Hells Devils Toscani, Evžen začal
promýšlet umělecké detaily. Nového baskytaristu získali konkursem, který ze tří
uchazečů vyhrál Pavel Pešta. Jako nejzdatnější v hudební teorii byl
zároveň zvolen kapelníkem. Sestavu doplňoval na ioniku Josef Cigánek.
Fiala cítil, že chladnější rytmika přiměje posluchače
k pozornému vnímání a zaměření na přidružené efekty: filmy, diafilmy,
rozprašování voňavky, vypouštěné balónky. Hlavní důraz kladl na bezprostřední
kontakt s posluchačem, který si má odnášet hluboké emocionální zážitky, na
přesnou režii takřka divadelního charakteru a na perfektní práci světel.
Světla a ohně
Evžen byl posedlý hrou světel. To, co bylo u Hells Devils
v náznaku, snažil se nyní dotáhnout do maxima. Žárovky, miňonky si sami
nabarvili, na jejich zapínání použili normální startery, jaké se dávaly do
zářivek. Mirek Pokoj umístil žárovky do kornoutů pod činely, takže když bubeník
do činelu udeřil, světlo se proměnlivě odráželo.
Zvukařská práce
spočívala v zapojení aparátu před koncertem, během show se už nic
neupravovalo, takže světlem se mohl zabývat i zvukař, stejně tak jako bedňák,
kterým byl dlouhou dobu Miroslav Skerenčák.
Ohně a výbušniny nejdříve připravoval Evžen sám. Namíchával
v kuchyni prášky a nikdo se nesměl přiblížit, aby to nebouchlo. Pak
objevil Zdeňka Hraběte – Pišišvora, který pracoval na atomovém výzkumu
v Řeži. Z nadšeného chemika se stal fireman Primitives Group i
pozdějších Plastic People. Přijel s kufrem chemikálií, naplnil tři velké
stojaté popelníky na pódiu petrolejem, rozsypal barevnou zápalnou směs do
okapových rour a show mohlo začít. Na jedné straně jeviště Pišišvor, na druhé
Evžen s praporkem – jak mávnul, oheň se rozběhl z obou stran k prostředku a barevně
vybuchoval.
Tu a tam Evžen zařídil zájezdy, třeba
do Mostu, Mariánských Lázní, Františkových Lázní, Hostivic a dokonce i na
Slovensko (září 1967). Všude visel osud vystoupení na vlásku. Skupinu často
předcházel telegram na místní policejní kancelář s příkazem ′zamezte za
každou cenu vystoupení souboru z Prahy…′Záleželo pak na chytrosti manažera
i místních hospodských, jestli k vystoupení došlo, nebo ne. V Zátiší
u Mariánských Lázní se například z přerušeného vystoupení stala lampiónová
demonstrace.
Domovskou scénou se od jara 1967
stal pro Primitives Group smíchovský Music F Club. Udělali kvalifikační
přehrávky. Komisi, jejímž členem byl i komik
Strýček Jedlička, oslovili zejména
díky speciálně nacvičené skladbě Land of 1000 Dances, v níž
spoluúčinkovalo žesťové trio
z dívčího dixielandu.
Evžen
Fiala začal na plakátech a v propagačních materiálech používat atraktivní
hesla jako ′be stoned′, ′freak out′ nebo ′psychedelic sound′, což představovalo
v roce 1967 velmi aktuální odraz světového dění v rockové kultuře:
Fiala razil poetiku hippies a flower power, kterou kombinoval s pražsky
cítěnými motivy hororů.
Začali vymýšlet křiklavé koncertní kostýmy a
malovat si před vystoupením obličeje na bílo a do toho barevné symboly, jaké
kdo chtěl. Třeba pod očima dvě další oči, pavučinu přes obličej, blesk přes
tváře a podobně. Rozšiřovali světelné zdroje, experimentovali s modrou
luminiscencí, propojovali diapozitivy s filmy.
V březnu
1967 vyhráli před Crystalem, Hurricanem a Kometami v Music F Clubu
přehlídku beatových skupin. Odborná porota hodnotila dle kritérií: repertoár,
styl, technika, intonace, rytmus, práce s dynamikou, zpěv, zvuk, vizuální
dojem, kontakt s posluchači.
I. Beat
Festival
V kulturním
domě na Smíchově se odehrálo vyřazovací kolo k I. Československému
beatovému festivalu, které vyhráli. Oskar Gottlieb si musel vzít na hlavu
masku, aby při uvádění nevybočoval z image souboru. Během sóla ve skladbě
I Wish You Would (dle Yardbirds vzor 1964) Hajniš odběhl k papíru a
načmáral připravenou barvou abstrakci. Tu pak hodil do publika, které se mohlo
zbláznit. Při závěrečné písničce vytáhl Hajniš z krabice holuba, který
obletěl pódium a vrátil se mu k nohám. To vše byla předzvěst budoucích
happeningů.
„Jestli
chcete něco vidět, jděte se podívat na Primitives Group“, říkal číšník skupince
výtvarníků, nudících se u stolku v Savarinu. Výtvarný teoretik a
publicista Ivan Jirous s manželkou Věrou, Jan a Zorka Ságlovi a další
přátelé ihned zašli do Music F Clubu a byli uneseni. Jirous se odvázal tak, že
nemohl najít sako, legitimaci ani brejle a ztratil šrajtofli. Další spolupráce
byla nasnadě: ještě na sklonu roku 1967 domluvili s Fialou spoluúčast
výtvarníků na vystoupení na beatovém festivalu. Malíř Dušan Kadlec sejmul všem
hudebníkům ′posmrtnou masku′, takže vzniklo pět pozlacených hlav s vlasy.
Zorka Ságlová vytvořila obrovský obraz, namalovaný ve stylu comics, podle staré
japonské předlohy, který tvořil pozadí scény (černá kresba krajiny se zlatým
vějířem a květy na horizontu na fialovém pozadí).
Celkové
vyznění na festivalu ve velkém sále
nemohlo vyznít jednoznačně. Jiří Černý v Melodii 1968, č.3, s.80)
ocenil repertoár, zlepšenou interpretaci i výborné režijní nápady se světly a
ohni, ale sypání karnevalových cetek z balkonu, házení doutnáků a
vypouštění vyděšené holubice hodnotil jako opak psychedelického působení –
roztříštění pozornosti cirkusovými efekty.
Jaroslav
Křtěn už delší dobu oznamoval, že se chce věnovat občanskému povolání, Zdeněk
Burda odcházel na vojnu a tak si Pavel Pešta vzpomněl na spolužáka, s nímž
už kolem roku 1964 hrával ve školní skupině Swimmers – Pepu Janíčka. Janíček si
v mezidobí zkoušel hrát na Boba Dylana, ale nabídku k Primitivům
přijal okamžitě. Hrál vynalézavě a od jeho nástupu už zůstala skupině jen jedna
kytara, zato varhany v celkovém soundu získaly na důležitosti. Novým
hráčem se stal Ctibor Kadlec z Rebels.
Působení
v Primitives Group zároveň ukončil Erno Šedivý, zlákán hedrixovským uměním
Franty Francla ve Flamengu. Novým bubeníkem se stal Tolja Kohout, kterého poznali
na festivalu v řadách českobudějovických Sinners s Oldou Říhou. Od
Small Faces, Q65 a Dave Dee směřovali k Doors( Soul Kitchen) a začali objevovat Grateful Dead a Mothers of Invention.
Ivan
Jirous okruh jeho výtvarných přátel byli
silně inspirováni Kabalou humanisty J. K. Agrippy z Nettesheimu a jeho
světem živlů a mystických symbolů. Pod tímto vlivem uspořádali
s Primitives Group 20. 2. 1968 v Music F Clubu Svátek ryb. Úvod k představní Fish Feast Dušan Kadlec vytvořil scénu z lesklých reflexních materiálů,
zelené a modré kostýmy Zorky Ságlové byly kombinovány s alobalem,
vytvářejících na prsou hudebníků jednoduché emblémy. Na filmové plátno byl
promítán rytmicky se opakující mořský příboj, do obecenstva v předních
řadách dopadal jemný poprašek skutečné vody. Na konci představení na sebe
diváci strhli rybářskou síť zavěšenou nad hledištěm a Hajniš mezi ně hodil
kapra. V závěru koncertu se již vodou nešetřilo a málokdo zůstal suchý.
7.3. 1968 hráli Primitives Group
poprvé ve Sluníčku. Podmínkou bylo ′bez ohňů′ a málem se jim to podařilo.
Pišišvor se však při poslední skladbě L.
S. D. od Pretty Things nakonec neudržel, chytla i podlaha a Hajnišovy vlasy …
Po
březnu 1968 odešel baskytarista Pešta do Komet a místo něho přišel z téže
skupiny Ivan Pešl. Rovněž u bicích došlo
ke změně. Kohouta nahradil Ludwig Šíma.
Ze
zamýšleného Fire Feastu sešlo. II. Československého beatfestivalu
v Lucerně v prosinci 1968 se Primitives Group zúčastnili
s repertoárem Mothers of Invention a hudebníci měli na prsou emblémy
nebeských těles.
Jaromír Tůma
(Melodie 1969, č.2, s.48) ocenil rostoucí stylovou a hráčskou úroveň skupiny,
ale sypání umělého sněhu na hlavy posluchačů se opět nesetkalo s nadšením.
V roce
1969 hráli Primitives Group ve čtyřech, když bez náhrady odešel Ctibor Kadlec.
16.
1. 1969 jste se mohli dočíst ve Večerní Praze: „Svědky zajímavé podívané se
stali včera Pražané, kteří odpoledne procházeli Staroměstským náměstím. Několik
mladíků zde totiž chytalo do velké sítě holuby …„
Podobně bizardní
výjevy bylo možno spatřit i v pražské ZOO, kde pobíhali Hajniš a Janíček
s magnetofonem a zaznamenávali pro představení skřeky ptáků.
Oslava
živlů vzduchu, která koncepčně navázala na
rybí slavnost, se odehrála 17. 1. 1969. prostory Music F Clubu byly
tentokrát vyzdobeny dle projektu Jana Ságla živými ptáky a více než sto
kilogramy bílého peří na podlahách a na stěnách. Stěna za scénou byla pokryta
nepravidelně natrhanými papíry polepenými peřím. Nad hledištěm se vznášely
několikametrové igelitové balóny
doutníkového tvaru. Ve skleněné vitríně seděla nahá dívka polepená peřím.
Při
produkci se promítaly diapozitivy ptáků, filmy s balóny a vodním ptactvem,
diapozitivy koláží Jiřího Koláře s ptačími motivy.
Primitives
Group hráli vždy převzatý repertoár, ale byli původní svým nasazením,
úpravami (například materiál Mothers of
Invention ve velmi tvrdé úpravě čtyřčlenného obsazení) a hlavně originální
vizualizací, která v mnohém předběhla podobné dění ve světě. V roce
1969 byla skupina dobře rozjetá, chystala se do Skandinávie, ale doba byla
nepříznivá a narůstaly rozpory.
Na
Beat Salonu v roce 1969 se potkali s novou skupinou Plastic People of
the Universe, hrajícími mimo jiné Velvet Underground. Traduje se, že když Evžen
Fiala slyšel Plastic People, začal svým svěřencům nadávat, že rozpouští
Primitives Group, neboť Plastic People jsou mnohem dál, a předal jim Pepu
Janíčka jako jediného, schopného pokračovat v dalším vývoji.
Josef
Janíček skutečně začal hrát s Plastic People, Ludwig Šíma a Ivan Pešl
nastoupili do původně jablonecké skupiny Yearning Lorry a Ivan Hajniš a Evžen
Fiala emigrovali do Švédska.
Nahrávky:
Soul Kitchen, Alabama Song,
Anything, Light My Fire a další, je to
záznam ze zkušebny 1968, soukromý archiv
Film:
Reklamní šot pro zamýšlené
turné do Skandinávie, asi tři minuty, černobíle a bez zvuku, 1969, soukromý
archiv
Literatura:
L.Zeman ml: Psychologická
hudba, Práca 29. 9. 1967
Sto: Mateřština, Rudé Právo,
11. 12. 1967
M.Šimek: Senzace podzimu –
Ernouš do Flamenga, Klub Olympic, 1967, č.12, s. 5
HOR: The Primitives Group, Pop
Music Expres 1968, č.2, s. 6
J.K.Sýkora: Primitives Group
v Olympiku, Klub Olympik, 1968, č.4, s.4
J.K.Sýkora: Czechoslovak beat
music ′67, Praha 1968
hž: Schyluje se
k festivalu, Lidová demokracie 20. 12. 1968
P.Sís: Bon-Bony z II.
Beat festivalu, Svobodné slovo 8. 1. 1969
J.Hrůza: Ptačí premiéra, Pop
Music Expres 1969, č. 2, s.3
J.Hrůza: Psychedelické story –
The Primitives Group, Pop Music Expres 1969, č.4, s.4-5
J.Karafiát: Bird Feast, Svátek
ptáků, A Melodie 1969, č.3, s.1
I.Jirous: Sedmá generace
romantiků, Divadlo, květen 1969, s.3
K.Knechtl: Neprimitivní
primitivové, A Melodie 1969 č. 9, s. 3
I.Jirous: The Primitives Group
– česká tvář undergroundu (Sešity pro literaturu a diskusi 1969, č. 30, s.49
Hendrix: Primitives Group,
rukopis, červen 1985
Encyklopedie jazzu a moderní
populární hudby, Praha 1990, s.439
© by Aleš Opekar
Žádné komentáře:
Okomentovat