Samuels Band

SAMUELS BAND

„Yes, ladies and gentlemen, Jailhouse Rock from Mr. Pete Kaplan and his rock´n´roll group, Poděbrady town!“

Tahle ohláška, společně s dalšími žertíky včetně reklamního sloganu na zubní pastu Bis Acidentol a především společně  s várkou opravdových a upřímně zahraných rock´n´rollů, zazněla éterem na vlnách amatérského pásma už v roce 1959! První česká rock´n´rollová skupina  vysílaná rádiem, byť na fonoamatérské úrovni, se jmenovala:

Fakulta radiotechniky

Sešli se v Poděbradech jako spolužáci prvního ročníku elektrotechnické fakulty ČVUT ve školním roce 1957/58 : Petr Kaplan, syn profesora Vysoké školy báňské  v Ostravě, tramp, brnkající na kytaru už tehdy způsobem mezi trampy nezvyklým a do Poděbrad si přivezl i staré dvoulampové rádio, na němž se dal Poslouchat Luxembourg. Pavel Chrastina, syn kantora, putujícího po vesnicích okolo Prahy, jako gymnazista odkojen poslechem AFN Mnichov, obdivovatel klavírního stylu boogie woogie. Jirka Doležal, který byl ze všech nejšikovnějším technikem a elektrikářem, Ivan Novák, který se učil na klarinet, a nakonec Vladimír Polák, řečený Richard.

Kapela vznikla až během druhého ročníku pětiletého studia, koncem roku 1958. její základ tvořili Pete Kaplan, který zpíval a napodoboval figury a riffy po vzoru Chucka Berryho, a Pavel Chrastina, který zatím seděl za pianem, aby levou rukou v duchu boogie woogie vytvářel kráčející rock´n´rollový bas a pravou rukou doplňoval zatím nevytříbenou zvukovou tkáň přiklepávanými  rytmizovanými akordy. Třetím kmenovým členem byl Jiří Doležal, který pomáhal stavět aparáty a bubnoval. Zpočátku postačil malý pochodový bubínek, kterému vyměnili blánu a dospod natloukli struny, a činel. Později se podařilo získat i ´hajhetku´ a velký buben.

K základní trojici se často připojoval Ivan Novák, který si kvůli kapele koupil na doplňkovou půjčku tenorsaxophon a v poslední etapě ještě přibrali Richarda jako druhého kytaristu. Ten měl swingovou praxi z větší kapely a mazal si struny sádlem, aby po nich lépe klouzaly prsty. Hrál dobře, ale po hlasitějším „bububu“ ze strany školy se od kapely a rock´n´rollu distancoval.

            Fakulta byla umístěna na poděbradském zámku a kapela se zpočátku scházela v učebně, které se říkalo Áčko – bylo tam piano a bylo to v přízemí. Hlavní zkušebnou e však brzy stala Osvětová beseda, která sídlila mimo areál zámku naproti přes ulici. Tu a tam se na zkoušku ze zvědavosti přišlo podívat pár dalších spolužáků, přilákaných poloakustickým randálem. Pravda, někdy se těch spolužáku sešlo několik desítek, ale kapela si zkoušela jako by nic dál. První veřejné vystoupení však už bylo na spadnutí.

Kovárna a Samuelové

Na Zámku bylo také divadlo Na Kovárně, které pojalo 150 až 200 lidí, takže první veřejné vystoupení se přirozeně odehrálo tam. Pro studenty to byla velká událost. Přišel se podívat i profesor matematiky, u kterého dělali každý rok ´opravovák´.

První zesilovač kapely sloužil jen Kaplanově kytaře, měl výkon pouhých pět wattů a reproduktor jeden watt. Přístroje byly zamontovány do velikého starého kufru. Pro větší Kovárny museli budoucí profesionální radiotechnici  vypočítat a zkonstruovat silnější aparát. Mechanické díly zhotovil Kaplan, elektrické Doležal. Asi právě v té době běžel film Císařův pekař a Pekařův císař, kde Rudolf II společně s alchymistou Scottou na šibeničním vršku hodlají získat mandragoru pro vytoužený elixír mládí pomocí formulky: „Vy duchové vládnoucí, jakož i všichni vaši poddaní, nechť je nám přízniva tato požehnaná hodina. Salam. Nechť nám dopřeje zdaru její vládce – Samuel!“

Název pro zesilovač byl na světě a se zesilovačem i název kapely. Jak je vidět u kořenů českého rock´n´rollu od počátku magie a zaklínadla, byť s ironií a nadhledem. V tisku pak objevoval i pravopis s apostrofem Samuel´s Band. Někdy byly uváděny zkrácené názvy jako Samuel Band, Samuels, nebo jenom kapele ´S´. všechny varianty názvu jsou správné, protože žádná nebyla nikdy oficiálně registrována.

Dochovaly se nahrávky?

Zanedlouho po debutu Na Kovárně pořídil Samuels Band sérii nahrávek, která je zmíněna v úvodu. S největší pravděpodobností šlo tedy o druhou polovinu roku 1959. Skladby byly zaznamenány ve zkušebně Osvětové Besedy jedním krystalovým mikrofonem na východoněmecký magnetofon RTF. Tomu též odpovídá kvalita dochovaných snímků (výběr z těchto nahrávek, vyčištěný pomocí nejlepší soudobé computerové technologie, vyjde na CD Bontonu Průkopníci českého rock´n´rollu). Dochovaly se bohužel jen fragmenty jednotlivých skladeb i reklam a ohlášek, které byly na pásek doplněny dodatečně  po vzoru Radia Luxembourg.

Repertoár studentského Samuels Bandu byl navýsost aktuální. Obsahoval řadu novinek, které na Luxembourgu zazářily právě v roce 1959. například A Big Hunk O´Love (autoři A. Schroeder, S. Wyche) z repertoáru Elvise Presleyho, kterou sám Kaplan na pásku ohlašuje slovy: „and now, top American record Big Hunk O´Love!“. Nebo Big Beat Boogie od britského kytaristy Berta Weedona, který byl společně s Shadows a Duanem Eddym průkopníkem sólových kytarových  instrumentálek. Nejinak tomu bylo se skladbou  Teen Beat od Sandy Nelsona, slavného bubeníka, který zase neváhal vydávat rock´n´rollové instrumentálky, v nichž hrály dominantní úlohu bicí nástroje. Ovlivnil většinu významných rockových bubeníků 60. let. Přihmuřme oko nad tím, jak se Sandy Nelsonem vyrovnal student Doležal, od kapely to byla odvaha a bezesporu progresivní krok. Sérii doplňují o něco starší, dodnes známé a hrané hity jako Jailhouse Rock (autoři J. Lieber, M. Stoller), známý z podání Elvise Presleyho nebo Carla Perkinse, At The Hop (D. White, J. Medora), známý z podání Danny & The Juniors, See You Later Alligator od Billa Haleyho nebo Tutti Frutti od Little Richarda. Samuels Band se hodně učil od Chucka Berryho, ale jeho zpracování na pásku chybí.

Styl, zvuk a pověstné cello

Nahrávka představuje opravdu dřevní podobu kapely: zpěv (výhradně anglický) a kytaru Pete Kaplana, piano Pavla Chrastiny a bicí Jiřího Doležala. Zvuk tria je syrový a souhra neučesaná. O něco později nahrál Samuels Band ještě jednu sérii na magnetofon Sonet. Zvuk tu obohatil saxofon, souhra je na mnohem vyšší úrovni, ale Pavel Chrastina pořád ještě sedí za pianem. Bylo zřejmé, že zvuk je třeba doplnit nějakou basou. Zvláště když Chrastina chtěl na piano hrát všechno v H dur, což okoukal z amerického filmu Synkopy (česká premiéra 1958), a saxofonista byl pochopitelně z téhle tóniny na mrtvici.

Koncem roku 1959 objevil opuštěné cello. Nedalo se však použít ani v původním violoncellovém ladění, ani naladit podle čtyř nejnižších strun kytary. Nejhlubším tónem, který nejtlustší střevová struna ještě uspokojivě zněla bylo F. Chrastina pak doladil ostatní struny do kvarty a nezbylo mu, než si ke každému  žádanému tónu podle sluchu vynajít a zapamatovat vlastní prstoklad, jakým se nikdy nikde na cello nehrálo, ani na kontrabas nebo baskytaru. Způsob ozvučení rovněž nebyl ve světě příliš běžný: stačilo zabodnout do dřevěné ozvučnice jehlu přenosky od gramofonu.

Ze všech českých průkopníků, kam patřily kapely Akord club, Sputnici, FAPS nebo Komety, byl Samuel´s Band rock´n´rollově nejryzejší a nejvyhraněnější.zatímco Komety si zahrávaly s dixielandem, FAPS s orchestrálkami typu Billyho Vaughna nebo Duane Eddyho a Sputnici s divadelními scénkami a líbivějšími melodiemi, Samuelové šli k cíli tvrdě a přímočaře. Rádu hráli i blues a sem tam z rock´n´rollovali nějakou tu ´volovinu´, třeba valčík a podobně …

Módy

Na přelomu 50. a 60. let se chodilo do školy  v tak zvaně slušném oblečení, saka, kravaty. Těžko si dnes představit, jaké pozdvižení musela vzbudit Kaplanova bunda ´teddy bear´, z jedné strany kožíšek, z druhé americké padákové hedvábí. Zvláště se zdviženým límcem. Dala se nosit oboustranně, takže sloužila i k matení sledovatelů. Chrastina si hned musel nechat ušít podobnou. Přešívaly se i oděvy vojenského původu, hlavně aby byly úzké kalhoty.

Džíny nebyly dostupné, ale daly se nechat ušít. Jako vzor půjčoval své wranglerky ´Big Cheef´ s indiány na cvočcích drobným podnikavým krejčím, jako byl Standa Petr v Košířích, i proslulý tanečník Jiří Bohuslav. Pravá jeansovina samozřejmě nebyla, tak se šilo z černého plátna nebo ve švestkové či kakaové barvě …

Boty maďary patřily swingové éře. Křusky s tříposchoďovou podrážkou, obšívané bužírkou. Americká móda ze 40. let, která přežívala v první polovině 50. let. Za časů Samuels Bandu už frčely spíš kohoutí stopy. Masivní traktory s podrážkou jako kanady, ale na způsob polobotky a s kulatou špičkou.

Průšvihy

Zatím vypadá studentské rock´n´rollování v Poděbradech jako procházka kvetoucím sadem – např. ve srovnání s aférou kolem večírku v Mánesu 1957 – ale ono to zas tak jednoduché také nebylo. Vyvrcholením těžkostí kolem Samuels Bandu bylo vyhození Pavla Chrastiny z fakulty v posledním ročníku studia.

Nejprve byli Chrastina i Kaplan vyhozeni z koleje. To když selhal jejich automatický budící přístroj – stařičké hodiny po Chrastinově dědečkovi, napojené na rádio nebo magnetofon, který ospalce upozorňoval na brzký začátek vyučování  hlasitým rock´n´rollem, hodiny bohužel prokluzovaly, takže v osudný den , kdy oba spolužáci zaspali a vypadli, aniž by odpojili buzení, se rock´n´rollový řev spustil opožděně ztichlou dopolední kolejí a přinutil správce vyrazit zamčené dveře…

Pak byl Chrastina za pozdní příchody vyhozen i z vojenské katedry, ale ani tím nebyl všemu konec. Průšvihy byly i s koncertováním.

Jednou hráli na ostrově u pontonového mostu, na kterém poslouchali a tancovali fanoušci. Když kapela zjistila, že most má zajímavou resonanční frekvenci, nasadila blues v přesně odpovídajícím tempu. Most se po chvíli zlomil a publikum napadalo do bahnité vody.

Ve třetím ročníku začalo přituhovat (1960). Zejména zásluhou placeného šéfa ČSM (Československý svaz mládeže) Nedbala, který dokázal z fakulty vyhodit i několik profesorů. Kapele nejprve povolil vystoupení v Sadské a pak ji obvinil z nedovoleného hraní a obohacování (šlo o 40,- Kčs na benzín). Hlavní záminku k Chrastinově vyloučení ze školy v září 1961 však poskytl nevinný nedělní čundr: asi devět kluků jelo narváno v jednom autě a ve Čtyřkolech shánělo benzín, fotilo se u pumpy a neopatrně komunikovalo s příslušníky v civilu, které zavolal nějaký horlivý domorodec. Výsledkem bylo zadržení a soudní dohra. I když žaloby byly nakonec staženy, na fakultu přišel tlustý spis a na disciplinární komisi už nenechali říct Chrastinu ani větu. Chování neslučitelné s pojmem vysokoškolského studenta.

 Poděbraďáci v Praze

            Vyhazov uspíšil Chrastinovo zakotvení v Praze. V Praze pobýval kvůli práci na diplomce v posledním ročníku studia (1961/1962) i Petr Kaplan. Už před tím tu poznali spřízněné duše. První vystoupení v Praze měli díky mezifakultním kontaktům společně se Sputniky v areálu kolejí Na Děkance v Podolí 9. prosince 1960. Samuelové koukali, že to jde i česky a Sputnici koukali, že to jde i tvrději. Hlavním pražským partnerem se Kaplanovi a Chrastinovi stal Pavel Sedláček, čímž začala další éra, spojená s formací EP HI-FI.

Přemek Kaplan a Samuel

Skupina S (známá dnes jako Samuels Band) rodáka z Ostravy Petra Kaplana a Pavla Chrastiny vznikla koncem padesátých let v Poděbradech. V roce 1968 pak byla v Praze obnovena jako pražský rock′n′rollový revival s Miki Volkem a Petrovým bratrem Přemkem na baskytaru. Mezitím však Samuel sehrál svou nezastupitelnou roli v Ostravě.

             Přemek Kaplan pracoval ve výzkumném ústavu slaboproudé techniky, studium na hutní VŠV a bratrův příklad jej inspirovaly ke zkonstruování zesilovače Samuel 2, což byla větší a dokonalejší obdoba poděbradského Samuela. Na elektrickou kytaru hrál od začátku 60. let, byl specialistou na beglajt a občas byl s kamarády přizván vystřihnout pár písniček do tanečního bloku skupiny Iva Pavlíka nebo jiné větší kapely.

Trunkát a Niemirski

Jaroslav Trunkát se učil sedm let na housle a ve třinácti utekl z domova. Tehdy začal hrát na kytaru. Pak měl kapelu na vojně (1961-63), s níž hrál v košickém rozhlase skladbu Černý Orfeus. Stal se baskytaristou Samuelu, zatímco na kytaru byl ještě přizván Honza Březina, expert na sólovku a saxofonista Michal Niemirski. Zatímco Přemek obstarával repertoár, Niemirski byl muzikantským leaderem. Bubeníků se v Samuelovi střídalo víc, nejdéle tu působili Láďa Přeček nebo Ludvík Kovář.

Hodně zpíval Přemek Kaplan – konečně, začínalo se s rock′n′rollem – Presley, Chuck Berry, Cliff Richard a Shadows. Nechyběli ani Paul Anka nebo Diana Ross. Styl Samuela pak nejvíce ovlivnila tvorba Bee Gees, Beatles a Rolling Stones, takže zpívali všichni.

Marie Rottrová

Hlavní hvězdou Samuela však nebyl nikdo jiný než Marie Rottrová. Ta už před tím jako absolventka různých talentových soutěží zpívala s manželem Vlastimilem Kučajem s velkým orchestrem s velkým orchestrem B. Pěchníka a nahrála něco v rozhlase se studiovou skupinou F. Trnky, ale soulová sláva s Majesticem a Flamingem ji teprve čekaly.

            Vedle Rottrové někdy zpíval Jiří Kašťák nebo Václav Skok, hostoval i Zdeněk Mann. Vzniklo též několik nahrávek v ostravském rozhlase a v televizi, které se, jak už bývá v našich krajích zvykem, nedochovaly.

Samuel položil základy ostravského beatu v letech 1964-66. v dalším období, než odešel Přemek do Prahy, hrála kapela v obsazení s baskytaristou Dušanem Dvořáčkem ze skupiny Vlci a se zpěvákem Jaroslavem Knoppem. Pak teprve převzaly pomyslné žezlo Majestic a Flamingo

Samuels Band po 1968

Petr Kaplan pak ještě vzkřísil ´vládce hodiny duchů´ na přelomu 60. a 70. let. Rock´n´rollový revival obnoveného Samuels Bandu zazněl na 2. československém beatovém festivalu v prosinci 1968. S Miki Volkem za mikrofonem, Antonínem Doušou u steel kytary, Přemyslem Kaplanem na baskytaru, Vladěnou Bezděkem u piana a Miroslavem Čechem za bicími. Po roce 1970 skupina vystupovala hlavně  v Polsku, to už Mikiho Volka nahradila Zuzana Hanzlová a repertoár se rozšířil  i k dobovým hitům, country a folk rocku. Spolupráce s polskými soubory Czerweno-czarni a Czerwone gitary se naplnila k roku 1976 a tím skončila i druhá a poslední etapa Samuels.

Diskografie k nejstaršímu období:

Nahrávky jsou vydány na CD Průkopníci českého rock ´n´rollu, Bonton 1996

Diskografie z druhé etapy Samuels Bandu

LP Supraphon 1969, 2. československý beatový festival

Caldonia (S.Moore), zpěv Miki Volek

She´s Lookin´ Good (Wilson Pickett), zpěv Petr Kaplan

EP, Panton 1969, 2. československý beatový festival

Roll Over Beethoven (Chuck Berry) SP Panton 1969

Race With the Devil (Adrian Curtis/Gurvitz), zpěv Petr Kaplan

There´s A New Moon Over My Shoulder (Davis-Whelan/Blastic), zpěv Miki Volek SP Panton, 1970

Venuše (Robby van Leeuwen/Z. Hanzlová), zpěv Zuzana Hanzlová

Samuel, Samuel (Kaplan)

 Údaje a zmínky ve starší literatuře

J. Černý: Zpěváci bez konzervatoře, Praha 1966, s. 127 – 132

P. Chrastina: Samuel´s Band (Olympik klub, leden a únor 1967)

A. Valenta: Samuels Non-Stop-Sopot (Pop Music Express 1969, č.10, s.5)

V. Kouřil: Český rock´n´roll, Praha 1981, s.7-9

O.Konrád, V.Lindaur: Život v tahu, Praha 1990, s.9-10

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – čs. Scéna, Praha 1990, s.221, 256, 265

© by Aleš Opekar

Hudební ochutnávky

Salamadr a Ten Salamandr

Salamadr  a   Ten Salamandr

Na počátku listopadu 1966 byla ve Vsetíně založena big beatová skupina a již 19. listopadu měla premiéru v hudebním klubu MLOK. Na premiéře hráli ještě beze jména. Chvíli na to si dali název Melody onany Boys a posléze mění název na Les Miserables. Tento název jim však vydržel jen do 6. února roku 1967 kdy si dali název Salamandr.

            Ze Salamandra se stal jeden z nejúspěšnějších big beatových souborů. Jejich prapůvodní složení bylo:

Jiří Zajíc – doprovodná kytara, zpěv, texty, Vlastimil Vlček – bass, sólová kytara, Vladimír Bašalík – bass, Jan „Masťa“ Korvet – bicí, sólová kytara a Zdeněk Vaculík – sólová kytara.

            Repertoár skupiny byl klasický pro tehdejší dobu. Převzaté skladby od Beatles, Bee Gees, Who a Hendrixe. Dělali ale i vlastní skladby! Hráli kytarový big beat, jak se tehdy říkalo. Byla to na tehdejší dobu rocková kapela par excellence. Byla to vsetínská první liga.

            Asi na jaře 1967 odchází  Vladimír Bašalík a skupina si mění název na Ten Salamandr. Obsazení se mění na sestavu:

Zdeněk Vaculík – sólová kytara, Jiří Zajíc – doprovodná kytara, Vlastimil Vlček – basová kytara, Jan Machač – housle, Eduard Machač – violoncello, Pavel Kuráň – vibrafon, bastrumpeta a Jan Korvet – bicí.

             Se skupinou průběžně jako hosté vystupovali i Jaroslav Wintr (saxophon a flétna), Alois Holiš  (piano, varhany ) a Radek Smilek (trombon). Kapela koncertovala a vyhrávala, jak jen to šlo. Vystupovali v pořadech hudebního klubu MLOK a hráli na kdejaké tancovačce kolem Valašského Meziříčí. Rok 1967 se změnil na rok 1968 a  povolávací rozkaz na vojnu dostal Zdeněk Vaculík. Jeho odchodem začínají ve skupině hádky o tom, jaký repertoár se bude hrát. Kuráň, Zajíc a bratři Machatové chtěli hrát takzvaný silent beat a tak ze skupiny odešel baskytarista Vlastimil Vlček.

Odešel do skupiny Faunus. Skupina hrála dál, jenže museli vyklidit z nějakých organizačních důvodů zkušebnu a měli se přestěhovat do místnosti skladu. To byla poslední kapka a skupina 28. června 1968 vystoupila naposledy. Nutné je ještě poznamenat, že členové skupiny Ten Samandr měli hlavní zásluhu na tom, že ve Vsetíně vznikl M-klub. A to byl z dlouhodobého hlediska velmi významný počin.

             V roce 2001 se podařilo Jiřímu Zajícovi a inženýrům Michalíkovi a Kohoutovi z  AV Studio Poličná dát na CD  čtrnáct nahrávek z roku 1968. Vybrali skladby Kinks, Bee Gees, Rolling Stones, Dave Clark Five a Flamenga. Z repertoáru Flamenga  to samozřejmě jsou Tak vyber si palác a Náhrobní kámen. Od Kinks jsou na CD Sunny Afternoon a Tired Of Waiting For You.

Musím poznamenat, že si, bohužel, nevpomínám po letech, kde jsem nahrávky získal a tak se do Poličné u Vsetína omlouvám. Možná jsem informace získal od Erwina Hrusky. Už nevím.

Album vydalo AV Studio v Poličné. Nahrávky pochází od Ing. Jindřicha Michalíka, Ing. Vladimíra Kohouta a Jiřího Zajíce.

https://www.discogs.com/label/277882-Studio-Poli%C4%8Dn%C3%A1

Hudební ochutnávky

© by Prax⁵⁸

Rytmická kytarová skupina

Rytmická kytarová skupina

uměleckého studia KD ROH

Pan Vladislav Hruška byl ředitelem Kulturního domu Revolučního odborového hnutí, kterému se říkalo v Hradci Králové Střelnice. Do práce a z práce chodíval parkem u Střelnice a tam objevil partičku mladých kluků, kteří mlátili do kytar. To bylo v roce 1961! Pan Hruška byl také zpěvákem místního tanečního orchestru. Partu kluků pozval k účinkování v divadélku malých forem, které u KD ROH existovalo. Jako Rytmická kytarová skupina potom jezdili s divadélkem po divadelnických přehlídkách a soutěžích. A tak byli na Jiráskově Hronově, Haškově Lipnici či Šrámkově Písku.

Skupina sice doprovázela divadélko, ale zároveň měla možnost si dělat svůj vlastní repertoár. V roce 1961 to byla doba „před-beatles“. Na seznamu byly skladby The Shadows a nebo Brandy Lee a Patsy Cline. Skladby zpěvaček zpívala Jaroslava Poldová. Na kytary postupně hrálo více kytaristů, podle toho, jak do skupiny přicházeli. Byli to Miroslav Deršák, Antonín Vejběra, Miloš Mihl nebo Čeněk Šolc či Rudolf Michek. Na bicí hráli Drahoš Čermák a nebo později Jiří Janoušek. Kontrabasista z původní sestavy byl Ota Macháček a později kytarista Miloš Mihl.

Repertoár lovili ze školního rádia, na které se dalo naladit radio Luxembourg.

Skupina existovala v letech 1961 až 1964 a patřila k tomu nejlepšímu, co tehdy v Hradci Králové hrálo. 

podle Pavla Sondy z Hradce Králové a jeho knihy Východočeský bigbeat 1963 - 1971.

Zdeněk Rytíř

Zdeněk Rytíř

„…a kdo na tom dělal texty? Rytíř? Tak to bude dobré. Rytíř umí a do ničeho blbýho by nešel….“ Tak s také komentovaly elpíčka československých zpěváků. Zdeněk Rytíř – to byla značka nejvyšší kvality. A my bigbíti jsme díky Rytíři poslouchali i Neckáře.

  

 Následující text rozhodně není „krásný“, ale my jej milovali a zpívali jako blues. Melodii jsem tehdy nikde neslyšel, protože text jsem si opsal z notýsku textů kamaráda Petra Vašiny z Příbrami na kolejích VUT ve Zlíně .  .  . . . po letech jsem zjistil, že jsme textu přiřadili melodii snad i shodnou s verzí Vladimíra Mišíka . . . a nebo snad Vladimíra Merty?

Ó bože, pokaždý, když se jdu opít,

má milá z toho naříká.

Jó, pokaždý, když se jdu opít,

má milá z toho naříká

a říká že šťastnej je ten blázen,

kterej si pití odříká

Někdy se jdu vopít.

Ty víš, že piju každej den.

Znám jednu krásnou báseň.

Ta je napsána v láhvi jen.

Když se pak vracím domů, svět se mi dobrej zdá.

Když se pak vracím domů, svět se mi dobrej zdá.

A lidi se maj´ rádi a zima není vůbec zlá.

V Táboře se narodil budoucí textař, skladatel a hráč na nejrůznější strunné nástroje 11. dubna 1944. Po maturitě se dostal na filosofickou fakultu UK, kde absolvoval několik semestrů angličtiny a japonštiny. Jako hudebník je autodidakt.

Začínal ve skupině Crossfire jako baskytarista. Působil ve skupině Blue Five, kde hrál na basu, kytaru, banjo a harmoniku. V Hells Devils  a Karkulce byl opět baskytaristou. Když se Karkulka změnila na Country Beat, vzal lano do Mefista. A tam také zpíval a ne zrovna špatně. Střihnul si Keep On Running. Společně s Mefistem se v roce 1966 stal členem divadla Rokoko, kde skupina doprovázela nejrůznější interprety. Jeho poslední štací byli Golden Kids.

Nejznámější je jako textař. Začínal již v Blue Five, pro které napsal skladby Hořčák a rum, Jako solný sloup, Jednou jsem taky pracoval, Pokaždý, když se jdu opít, Vandrák. Pro Mefisto dělal zdařilé překlady skladeb Chuck Berryho. S Mefistem doprovázel v rámci Rokoka i Václava Neckáře, pro kterého napsal spoustu textů a se kterým realizoval mnoho projektů. Jeden z prvních a nejjednodušších byl ten následující

Ša la la li :

 Jo tak krásnou dívku jsem neviděl

Ša la la la li

Každý z vás by mi ji záviděl

Ša la la la li

Jeden háček ale musí ve všem být

Ša la la la li

Ona zrovna nic se mnou nechce mít

Ša la la la li

Říkám jí ale stále jen marně

Mohu přijít zítra?

Usmívá se, jde na jiný rande.

Ou je! Ou je! Ou jééé!

Za ní všichni se otáčí

Ša la la la li

A mně slova písně už nestačí

Ša la la la li ….

Jeho texty zpívali kromě Neckáře i Vondráčková, Marta Kubišová, Ota Petřina, Hana Hegerová, Karel Gott i Pavel Bobek. Z rockových interpretů to byli Petr Spálený, Olympic i Karel Zich. Interpretů byla obrovská řada. Sem jsem uvedl ty jednoduché ale o to více překvapující – jak jednoduché a civilní a přirozené.

            Zdeněk Rytíř spolupracoval s Neckářem i Olympicem na velkých projektech, které dopadly vždy zdařile. S Olympicem to byly Prázdniny na Zemi, Laboratoř a Ulice. S Otou Petřinou to bylo jeho první album Super-robot.

Rytířovy texty jsou silně ovlivněny jeho velmi blízkým vztahem k americké poezii šedesátých let, Bobu Dylanovi, Donovanovi a Leonardu Cohenovi.

            V osmdesátých let často spolupracoval s českým kovbojem Michalem Tučným. Také si tehdy jako host v jeho skupině Tučňáci zazpíval.

Rytíř byl aktivní i v divadelnictví mimo Prahu. S hudbou a spoluprací se zpěváky a hudebníky souvisí i jeho činnost manažerská. Podílel se na vzniku skupiny Golden Kids, úspěšném startu Petry Janů, come backu Petra Spáleného koncem sedmdesátých let. Na začátku osmdesátých let pro Michala Tučného založil skupinu Tučňáci a potom produkoval všechny jejich alba.

Hudební lahůdky

podle Ivana Poledňáka

Josef Růžička

Josef Růžička

Český Leo Fender!

        Každý podnik a každá firma se snaží, aby se jejich výrobky

prodávaly. I když v Československé socialistické republice bylo centrální hospodářské plánování, přesto například v podniku Dřevokov věděli, že pokud chtějí uspět, pak musí držet krok se světem a ne se Sovětským svazem socialistických republik. To by to nikam nedotáhli a tak v Dřevokovu začali pracovat na elektrické kytaře, která se na západ od našich hranic tak prosadila mezi hudebníky, hrajícími rock & roll či rock a jazz. První československou elektrofonickou kytaru vyvinul a zkonstruoval pan Josef Růžička (*1. 10. 1928/+ 3. 8. 2004).

Pana Růžičku je možné pasovat na prvního evropského a logicky i československého zhotovitele elektrofonické kytary. Vše začalo příchodem blatenského rodáka Josefa Růžičky do výrobního družstva Dřevokov Blatná, které převzalo pod svá křídla méně prosperující znárodněný podnik Resonér.

            Od roku 1953 se začíná psát historie československých elektrofonických nástrojů. Nebyly to ještě kytary jako takové, ale tzv. „havajské kytary". První byla vyrobená pod značkou Resonet, jako model Akord. Ta spatřila světlo světa koncem roku 1954. To však již byl první krůček k 1. masivní elektrické kytaře. V tento okamžik je však nezbytné zmínit ještě další dvě výjimečné osoby, se kterými p. Růžička úzce spolupracoval. Byl to p. Vlček, konstruktér, působící již v podniku Resonet a nástrojař pan Hořejš.

            Je pravdou, že předlohou pro naší první elektrofonickou kytaru byl Fender Stratocaster, ale nejednalo se o pouhou kopii, neokopírovalo se vůbec nic. Šlo pouze o vizuální předlohu. Zmínění pánové kytaru „počeštili" výjimečným řešením snímačů, přepínačů a hlavně tremola. Tak v roce 1955 vzniká 1. čs. elektrofonická kytara RESONET Grazioso. Tato kytara není výjimečná pouze tím, že byla první, ale díky světové výstavě EXPO ‘58 v Bruselu (zde získala spolu s „havajkou" Arioso a elektrofonickým kontrabasem Arco zlatou medaili) se začala vyvážet firmou Selmer do Anglie. Zde ji objevuje mladý George Harrison, který ji koupil za necelých 60 liber. V té době ještě nikdo netuší, že čs. kytara bude tak slavná zásluhou člena budoucích slavných The Beatles. To, že ji G. Harrison skutečně vlastnil a hrál na ni je doloženo mnoha dobovými fotografiemi. Existuje i jedna fotografie, kde na Resonet Grazioso hraje i Eric Clapton. A to není vše. Kdysi při jednou rozhovoru uvedl Jimmy Page z Led Zeppelin, že začínal na čs. kytaře.

            Uběhlo pár let a v Dřevokovu Blatná došlo k personálním změnám. Tak jak to už někdy bývá, nejsou vždy vztahy v kolektivu ideální. To vedlo k tomu, že se p. Růžička jako blatenský rodák stěhuje do Hradce Králové. Zde zakládá a rozbíhá vývojové středisko a vzniká zde generální ředitelství ČSHN (Čs. hudební nástroje). Po několika modelech masivních kytar (Star I – III), vyrobených však již pod značkou Neoton (značka Resonet zůstává v Blatné a tak p. Růžička začíná používat nový název), vznikají první pololubové elektrické kytary.

            Tu úplně první pololubovou Neotonku zná většina z nás z hudebního filmu Starci na chmelu, kde na ni hraje mimo jiné i Josef Laufer stejnojmennou píseň. Tato kytara z roku 1959 je však zvláštní ještě tím, že se vyrábí jako model JOLANA. Je to vůbec poprvé, co se na kytaře objevuje tento název, který p. Růžička dal podle jména své dcery. Následně se pak tento název objevuje už jako značka a nahrazuje tak nadobro název Neoton.

        

Josef Růžička a Miroslav Kefurt

    Ve vývoji v Hradci Králové a následně v závodech Krnov a Hořovice je v dalších letech vyrobeno mnoho dalších legendárních modelů, jako je např. Star, Marina, Tornádo, Uragán, Alexandra, Rubín, Iris…………..! A v tomto momentě přišel konec. Soudruzi rozhodli, že v Hradci králové bude vývoj elektrofonických nástrojů ukončen a bude pokračovat v Hořovicích. V květnu 1974 soudruzi  rozhodli, že k 1. 1. 1975 bude vývoj v Hradci Králové rozpuštěn.

            Jak vzpomíná dcera pana Růžičky Jolana: „Po tak zdařilých letech mi připadalo dost nepochopitelné, když byl elektrofonický vývoj zrušen a přeměněn na opravnu pian. Tatínek v té době prožíval krizi po vážné nemoci, dost těžké operaci a rekonvalescenci, ale zvládl to s takovou obdivuhodnou silou a vůlí, že jsme byli šťastní a chápali to jako dobré znamení. Jenže lidé, kteří mu zřejmě záviděli úspěch, mu vzali v té pro nás složité době tu největší zálibu, kterou v životě měl: jeho vývojové pracoviště, kde vznikaly výrobky, které výborně reprezentovaly naši malou středoevropskou zemičku".

            Závěrem je nutné vyzvednout genialitu otce našich elektrických kytar pana Růžičku. Kdyby první elektrickou kytaru sestrojil o pět let později, řekli bychom si zřejmě: "No jo, do socialistického Československa pronikl rock’n’roll a tak šikula Růžička reaguje na poptávku trhu a vrhá na něj tolik potřebné elektrické kytary". Opak je však pravdou. Naše první elektrofonická kytara se narodila v době, kdy doznívalo truchlení nad úmrtím Klementa Gottwalda („našeho prvního dělnického presidenta“), v době kdy se nám o hudebních stylech „prohnilé kapitalistické společnosti" mohlo jen zdát.

            Ale pak to opravdu přišlo. Začátkem 60. let nás skutečně zachvátila rock’n’rollová horečka, ale naši průkopníci tohoto nastupujícího nového hudebního žánru však nemuseli řešit otázku na co hrát. Stačilo uchopit Resonet Grazioso pana Růžičky a už se mohlo řádit. Stačí se jen podívat na dobové fotografie, nebo seriál ČT Bigbít a uvidíme zmíněnou kytaru u Petra Jandy z Olympicu, Petra Kaplana z Mefista, Pavla Sedláčka, Petra Černockého a mnoha dalších ikon našeho bigbítu.

Pane Růžičko, všichni českoslovenští kytaristé Vám děkují a nikdy nezapomenou.

podle Vladimíra Žáka Prax⁵⁶

Miloslav Růžek

Míla Růžek

Tento průkopník rock & rollu se narodil 5. února roku 1937 v Praze. 

Jako saxofonista vystupoval se skupinami Karkulka a Olympic i Mefisto. V polovině šedesátých let byl při založení divadla Apollo. Byl členem skupiny Rogers Band a Mickey & Rock´n´Roll All stars, Country Beatu J. Brabce, Pop Messengers Karla Černocha. Od roku 1969 do roku 1975 hrál se skupinou Samuels Petra Kaplana. Absolvoval všechna jejich angažmá v Polsku v těch letech. Po zániku Samuels se stal vedoucím orchestru v divadle Semafor Groš, který doprovázel představení Miloslava Šimka a jeho herců.

V posledních letech vystupoval s obnoveným Mefistem.

Nahrávky s Mefistem naleznete v hudebním archivu skupiny Mefisto.

Diskografie:   https://www.discogs.com/artist/1585531-Miloslav-R%C5%AF%C5%BEek

Hudební ochutnávky

Podle Jana Křtitele Sýkory 

Ruby / Big Beat Ruby

Ruby    a nebo také       Big Beat Ruby

(1966 – 1971?)

V srpnu 1966 odjel V. Pišan s bigbítovou skupinou kapelníka Gustava Vlacha Syncom na Slovensko do Společenského domu Svit pod Vysokými Tatrami, kde se uskutečnilo celkem dvacet šest hudebních produkcí. Skupina Ruby v průběhu druhé poloviny šedesátých let ztratila z přísně „bítového“ hlediska svoji vyhraněnost a hudební úhel zvětšila do širšího hudebního spektra.

V roce 1967 získala Jiřina Odrazilová vítěznou šerpu v soutěži o Zlatý hlas stříbrného plátna, kterou vyhlásilo vedení Filmového festivalu pracujících, který se konal pravidelně každý rok v Brně. Filmy se promítaly za příznivého počasí v tehdejším letním kině v Kounicově ulici. Samotná finálová soutěž zpěváků za doprovodu orchestru Swing proběhla 22. června v sále tehdejšího Dělnického muzea.

V roce 1968, těsně před tím než odešel Treblík do základní prezenční služby, skupina již vystupovala v pozměněné sestavě. Pišan odešel do orchestru Deltasig zřizovaného Železničním stavitelstvím a působil v něm do roku 1980, kdy svou pěveckou kariéru ukončil. Na kytaru se vrátil Robert Novotný, druhou kytaru střídal s banjem Ivo Pluháček (*1946), který se na tento nástroj později proslavil po celé Evropě, František Bártl (*1943) hrál na alt saxofon a na trubku Jiří Golda (*1941). Ze zakládajících členů působil nadále ještě nějaký čas František Ševčík. Ostatní původní členové dostudovali a ve většině se začali věnoval civilním zaměstnáním.

Treblík měl to štěstí, že narukoval do Bratislavského vojenského umeleckého súboru, kde měl možnost založit orchestr a v něm realizovat hudební divadlo. Tam také připravil půdu pro přijetí do tohoto souboru Friedmanna, Hájka a brněnského klávesisty, pozdějšího významného baskytaristy, Petra Kořínka (*1944), kteří za rok po něm také dostali vojenské povolávací rozkazy. Do Bratislavy s nimi odjela i Jiřina Odrazilová, která se zatím stala paní Friedmannovou.

V Ruby převzal po Treblíkovi vedení Václav Jelínek. Po skončení základní vojenské služby v roce 1970 se trojice Treblík, Friedmann a Friedmannová nerozešla. Rozhodli se pro profesionální hudební dráhu, a tak mezi sebe přijali kytaristu Arnošta Kalinu (*1943), známého z působení ve skupině Elektrofonic v první polovině šedesátých let, a odjeli na angažmá do tehdejší Německé demokratické republiky.

V jednasedmdesátém roce se v tomto seskupení vyměnil Kalina za jiného původního člena Elektrofonicu, kytaristu Pavla Mouku (*1944). Z NDR odjeli ještě na nějaký čas do Finska, kde Mouka utrpěl vážné zranění při dopravní nehodě. Mezi tím ze skupiny Ruby už v roce 1969 definitivně odešel Novotný do orchestru Jiřího Venclíka a zůstal u něj až do roku 1979, kdy přestoupil ke kapelníkovi Jaromíru Helmovi. Po roce 1987 nastoupil civilní zaměstnání. Také Pluháček se věnoval hudbě v sedmdesátých a osmdesátých letech profesionálně. Pro Bártla a Goldu to zase zůstalo jejich celoživotním druhým zaměstnáním. Friedmannová odstoupila z postu profesionální zpěvačky pro rodinné povinnosti v roce 1973 v sedmadvaceti letech.

Na tomto místě je vhodné podotknout, že trojice Treblík, Hájek a Kořínek studovala v první polovině šedesátých let na brněnské konzervatoři, a to všichni tři obor kontrabas. Treblík se s původním členem Ruby Rudolfem Hájkem a jedním z pozdějších Ivo Pluháčkem setkal na začátku osmdesátých let, kdy omezil profesionální výjezdy do ciziny, ve svém dixielandovém orchestru. Působil zde, mimo jiné, vynikající bubeník Ladislav (Slávek) Tuhý (*1947–2004), který byl zakládajícím členem bigbítové skupiny The Ravens z poloviny šedesátých let a velmi schopný baskytarista Vít Kukla (*1949–1991), známý z bigbítové skupiny F. G. B. Stellars z druhé poloviny šedesátých let.

V tomto Treblíkově orchestru se angažovala i Kuklova životní souputnice zpěvačka Jana Matysová (*1952). Treblík i Matysová vyučují v současné době na stejné hudební škole. Skupina Ruby v různém složení hudebníků byla činná až do začátku devadesátých let. Po svém „bigbítovém období“, v polovině šedesátých let, zanechala významnou stopu, která se vyznačovala v tehdejších počátcích tohoto brněnského dění mimořádnou profesionální úrovní, což dokazují amatérské nahrávky z roku 1964.

Literatura: Jiří Donné Smýkal: Big Beat (šedesátých let v Brně a okolí)  2019,  Indies Happy Trails

© by  Jiří Donné

Ivan Rössler

Ivan Rössler

                Veřejnosti je znám především jako textař. Psal texty jak pro zpěvačky a zpěváky rockové, tak i popové. Psal pro Beatings, Sedláčka či Špinarovou. Z popových zpěvaček to byly Kamila Olšaníková, Hana Pazeltová, Hana Zagorová a nebo i Helena Vondráčková.

            Textař a publicista Ivan Rössler se narodil 21. prosince 1945  v Praze. Je to absolvent Filosofické fakulty University Karlovy, oboru filosofie a historie. Hodně publikoval články v nejrůznějších dennících a časopisech. Pracoval jako redaktor v Československém rozhlase v pořadu Mikrofórum. Pro rozhlas spoluvytvářel pořady Rockový maratón, Rock pro tento rok. Byl hlavním dramaturgem festivalu Rockfest.

© by Aleš Opekar

Roosters

Roosters

                O této skupině jsme v době její existence nevěděli. Byla známá jen v části Prahy, kde několikrát vystoupila.

Obsazení skupiny bylo: Luboš Andršt – kytara, Jan Douda – rytmická kytara, Zdeněk Nedvěd – basová kytara, Josef Hruška – bicí, Miloslav Klíma – zpěv a Michal Bláha – zpěv. Zároveň byl i zvukařem.

            Skupina byla více než silně ovlivněna britskou formou rhythm & blues. Především je okouzlili The Kinks. Ale nehráli jen své oblíbence, skládali i vlastní věci. Bohužel se jim nepovedlo se zprofesionalizovat a tak po nich nezůstal žádný zvukový záznam jen pár fotografií v archívech členů skupiny. Z historického hlediska je skupina důležitá tím, že v ní začínal jeden z nejvýznamnějších československých kytaristů Luboš Andršt.

Podle Jana Křtitele Sýkory Prax⁵³

Rockton

Rockton

( 1961 – 1964)

                Když zalovíme v hlubinách času a ponoříme se do roku 1961, najdeme mnoho zajímavých kapel. V tomto roce nabírala na obrátkách aktivita  Pavla Sedláčka a jeho Crazy Boys, v Brně  se rozjížděly Synkopy 61 a  Hajaja, z něhož později vznikli, volně navazujíce, Rocky Eagles. Bigbeatová žeň se však neuzavírá jmény, jejichž věhlas zůstal známý dodnes. Někdy. Ale některé lokální hvězdy se skvělou budoucností již žijí jen ve vzpomínkách několika pamětníků či sběratelů informací o československém rocku. Pokud by jste byli kolem rocku 1950 v Praze – Bráníku, pak by jste rozhodně znali skupinu Rockton. 

 Třídní baviči a třídní učitel

            Kořeny historie Rocktonu sahají, jak se často stává, do školního prostředí. U Rocktonu je to Střední všeobecně vzdělávací škola, zvaná také dvanáctiletka, poletech opět přejmenována na Gymnasium, v Praze  4 – Bráníku. Ve školním roce 1959/60 se tady sešlo pár spolužáků , kteří měli chuť něco podnikat pro zábavu svou i ostatních. Například Stanislav Janda, který v deseti letech přešel od houslí ke kytaře, nebo Jaromír Rybníček, který vedle kytary uměl ještě na piano a trubku. Nevynechali jedinou příležitost, aby se nezkusili před ostatními něčím blýsknout.

            Pan třídní Moravec, profesor dějepisu, kterému bylo kolem čtyřiceti let, měl pro své svěřence pochopení a navíc měl i velikou touhu iniciovat ve své třídě  nějaké kulturní dění, podporovat mimoškolní činnost. Díky jeho aktivitě vznikl klub mládeže s útočištěm v místní Osvětové besedě.

            Rybníček s Jandou se ještě s dalšími přáteli scházeli a vytvářeli tu všelijaké bláznivé pořady. Nahráli třeba na magnetofon jazzové skladby Ray Charlese a podobně, pak pozvali ostatní ze třídy a radovali se z muziky. Jindy si tu zase promítali filmy nebo se jen tak bavili, přičemž kytara chyběla jen málokdy. Zpívalo se cokoli z českých i přejatých populárních písniček, co uměli dát dohromady. Přidávali se i známí z jiných ročníků. Tak vzniklo širší společenství čtrnácti až šestnáctiletých přátel, z něhož se pozvolna začala líhnout  hudební skupiny.

Může za to elektrický zvuk

            Svoje španělky tahali všude. Pak ještě sehnali banjo a už tady byla i klavíristka, basista a saxofonista. Zkoušeli, co se dalo. Nebýt lákavého vábení nového podmanivého a fascinujícího zvuku elektrické kytary, možná by tu vznikla skupina jazzová, šansonová a nebo trampská. Radio Luxembourg však začalo posluchačům  předhazovat nový ideál zvukové krásy v populární hudbě  způsobem, kterému se dalo těžko odolat.

            Byly tu první instrumentálky od Shadows, kteří nový styl a zvukový ideál definovali zcela jednoznačně. A pak tu byli ještě Sputnici s Petrem Jandou!

            Parta kolem Rybníčka a Stanislava Jandy byla na Sputnicích nejednou. Pro jejich hudební snahy to znamenalo končený  odrazový můstek. Sputnici jim kázali, že lze moderní zahraniční písničku zpívat česky a že lze na českou kytaru vyloudit kýžený elektrizující zvuk.

Bratři Králové

            Obsazení se začalo stabilizovat: byli tu Standa Janda, který začal běhat po bazarech, aby si vyhlédl a zakoupil kytaru značky Gracizioso, Jarda Rybníček jako pianista a zpěvák, dále Petr Maršík na kontrabas, Vratislav Flemr na bicí a spolužák z vyššího ročníku Standa Krejča na saxofon.

            Ze stejné třídy jako Rybníček s Jandou pak přišly zpěvačky Alena  Hurtová a Dáša Augustová a další kytarista a zpěvák Pavel Král. Janda se specializoval na sólovku a Král na doprovodnou.

Pavel Král měl doma mladšího bratra Ivana. Ten se také učil na kytaru a bratrovu působení v bigbítu se chtěl vyrovnat. Strašně bráchovi Rockton záviděl a později, v roce 1964, dal se svými kamarády Tomášem Roztočilem (oba zpěv a kytara), Mirkem Kalivodou na bicí a Jiřím Běličem za bicími dohromady skupinu Saze. Amatérské nahrávky Ivanovy skladby Pierot se dokonce objevila v roce 1966 v Rozhlasové houpačce. Bohužel pro českou scénu po Ivanově maturitě, v roce 1966, odjeli oba bratři za svými rodiči do USA, kde po roce 1968 celá rodina zůstala. Pavel už se muzice nevěnoval, zatímco Ivan se, jak je známo stal jedním z nejznámějších českých muzikantů. Vedle George Mraze či Jana Hammera. Proslavil se zejména spoluprací s Patti Smith a také spoluprací s Iggy Popem.

            Se Sazemi pak doma pokračoval Jiří Burian, až se kapela časem scvrkla na duo Burian – Vokřínek s úplně jiným hudebním zaměřením.

Premiéra

            Jednou na zkoušce musela sešlost v Osvětové besedě vymyslet, jak kapelu pojmenovat. Po dlouhé diskusi zvítězil název Rockton. Těsně před prvním vystoupením musel řešit nejen co hrát a jak hrát, ale také v čem hrát. Pavel Král navrhl: Budeme mít bílé košile a černou stužku, a tak se také stalo. Až do prvního vystoupení před širším publikem však nikdo netušil,  jaké má jejich počínání dosah a význam.

            Jako zesilovač samozřejmě posloužilo rádio a škola ještě zapůjčila další přístroj na zesílení signálu z jejich jediného krystalového mikrofonu.

            Dlouho očekávána premiéra se odehrála koncem roku 1961. v programu zněla  řada instrumentálek, několik skladeb Sputniků, například Láska bytné a nebo Už jsem řek a nechyběly ani oblíbené melodie typu Rodné údolí. Mezi kapelou a publikem to jiskřilo tak, že to byl šok pro obě strany. Teprve nyní vyšlo najevo, kolik neznámé a poutavé energie v sobě jejich počínání skrývá. Po totálním úspěchu premiéry bylo jasné, že kapela bude v podobném duchu pokračovat díl.

            Premiéra přitáhla řadu dalších spolupracovníků. Kolem kapely se začalo motat na čtrnáct lidí, což nebylo pro Rybníčka příliš jednoduché ukočírovat. Každý chtěl být při tom. Členem základního obsazení kapely se stal i sólový zpěvák a kytarista Jindřich Doucha.

České texty a názvy (a třídní nepřítel)

            Na doporučení kamarádky se obrátili na jednoho staršího kluka ze sousedství, o němž se vědělo, že si píše do šuplíku verše. Jmenoval se Jiří Kuryl. S nástupem jeho spolupráce nastala éra českých textů vlastní tvorby. Až do roku 1963 zpívali výhradně  české texty.

S původem hudební složky si nedělali příliš velké starosti. Zajímala je jen melodie nebo její část. téma odposlechnuté z rozhlasu si dál rozpracovávali po svém.kolikrát neznali ani jméno skupiny, jejíž skladbu kopírovali, natož pak název písně. Názvy si domýšleli, jak se dalo. Fantazie pracovala: Uragán Twist, Píseň starého  Apače. Někdy došlo k přejmenování skladeb i z taktických důvodů: ač zůstali vždy kapelou ryze amatérskou, přece je nějaká ta přehrávka neminula. Aby mohli nadále veřejně vystupovat, museli představit svůj program před důležitou komisí.

Když jim komise zakázala Twist Again se slovy: „To ne, to hrát nebudete, oni na nás chystají bombu, a vy budete hrát jejich písničky!“ Přejmenovali  další skladbu od Shadows na Černou orchideu a komisaři byli spokojeni: „Vidíte, chlapci, ty husitské motivy jsou z toho hned cítit!“ Rázem měli zelenou.

Svět nebyl šedivý

            Rybníček trávil desítky hodin tím, že přepisoval skladby z pásků do not. Šlo spíše o prevenci proti zapomenutí. Při zkouškách se bez not obešlo. Vedle instrumentálek typu Shadows hrály v jejich repertoáru důležitou roli taneční twistové skladby. Rybníček se pokoušel i o vlastní hudbu. Z dílny Rybníček/Kuryl vzešla například skladba Od řeky to studí.

            Z písní vytvářeli ucelené pořady s konferenčními proslovy a čtenými povídkami. Jeden z jejich programů se jmenoval: ¢Svět není šedivý¢ (1962) a jiný zase ¢Šestý smysl¢ (1963).

Jednoho dne se objevil spolužák z nižšího ročníku Jirka Sedlmayer. Chtěl hrát na saxofon, ale moc to neuměl. Byl poslán domů, i když v té době již původní saxofonista Krejča často chyběl. Jirka Sedlmayer se však zakousl do cvičení, začal chodit a na hodiny, dřel, a za půl roku se nečekaně objevil na scéně. Okamžitě se stal skutečnou hvězdou. Jako hráč a bavič a jako šoumen. Kapela tím dostala jiný charakter. Jirkovým efektním číslem byla populární skladba Richie Randolpha Yakety Sax. Zhruba ve stejné době, tedy na přelomu let 1962 a 1963, nahradila  Dášu Augustovou starší sestra Aleny Hurtové Ivana.

Akční rádius

            Podobně jako jiné kapely, i Rockton měl své zvukaře, Mirka Kobese a  Víťu Hodonického. Jejich činnost byla spíš ¢stínová¢, pracovali si na svém a s kapelou si navzájem nepřekáželi. Občas kapele pomáhal jako technik i Jandův bratr Vladimír, který kromě toho domlouval též některé koncerty. Stabilní manažer však chyběl. Organizační záležitosti obstarával sám Rybníček.

            Hlavním stánkem Rocktonu se stalo Bránické divadlo, stojící ve stejné, tedy Bránické ulici, jako zmíněná Osvětová beseda. Vstupné do divadla na Rockton v roce 1963 3,-Kč. Měli tu i společná vystoupení s Jandovým Big-Beat Kvintetem.

            Jinak si zahráli třeba v Radiopaláci na plese, na Jezerce, ve Vršovicích, v Ječné společně s Hells Devils a jednou byli dokonce pozváni do dívčího pasťáku v Hodkovičkách. Otec jedné spolužačky zde totiž byl ředitelem. Holky byly samozřejmě z bigbítu a mladých hochů zcela vyřízené.

            Důležitou misi Rocktonu splnilo i několik výjezdů na plesy a čaje do Kolína. Kapela se zalíbila zdejšímu gymnazistovi  Františku Horáčkovi, budoucímu kritikovi a redaktorovi těch šťastnějších  období časopisu Melodie natolik, že si písničky Rockonu hrál na kytaru a s jednou ze zpěvaček se dokonce později oženil.

Elektrická basa a Dáša Cortésová.

Petr Maršík byl výraznou muzikantskou osobností, ale nechtěl ani slyšet o elektrické baskytaře. Petr Brožek z Crystalu však již dokazoval, kudy asi vede cesta  beatového basování a tak Petr Maršík v polovině roku 1963 skupinu opustil. Novou  čtyřstrunnou ¢kytaru – basu¢ si nakonec pořídil sám Jaromír Rybníček, zatímco pianistou Rockonu se stal Ivan Halada.

Zhruba ve stejné době nastoupila do kapely Dáša Cortésová, dcera slavného zpěváka Rudolfa Cortéze.

Cortés kapele fandil, chodil na zkoušky a snažil se i pomoci. Radil a na krátkou dobu zapůjčil aparaturu s elektronickým dozvukem a dynamické mikrofony. Zůstalo však u zkoušek a k vystoupení s touto aparaturou nikdy nedošlo.

Dáša Cortésová s sebou přinesla zálibu v anglických textech. Rockton tak paradoxně dospěl  od češtiny k angličtině. Nikdo z kapely anglicky moc neuměl, a tak museli přepisovat fonetické znění veršů a z legrace tvrdit, že je to skotský přízvuk. České texty v podání Douchy nebo Rybníčka samozřejmě zůstávaly vedle anglických songů Cortésové (Suzi My Darling, He Is The Boy, Only You).

1964: Pozvolný konec

            Většina členů skupiny maturovala v roce 1963. Někteří začali studovat na vysoké, někteří pracovat, na společné zkoušky přestával být čas.

            Posledním vystoupením skupiny Rockton byla účast na městském kole Soutěže tvořivosti mládeže a pracujících, které se konalo začátkem května 1964 po dva večery v pravém křídle Sjezdového paláce PKOJF. Soutěž nakonec vyhrála skupina Pra-Be. Dáša Cortésová byla pochválená v Mladé frontě za solidní výkon.

            Poté se ještě někteří hudebníci sešli na soutěži zpěváků v Lucerně, kde však jen doprovázeli kamaráda a nevystupovali jako Rockton. V druhé půlce čtyřiašedesátého roku se aktivita skupiny postupně rozplynula.

            Je pozoruhodné, že za krátkou existenci kapely v okruhu jejich aktivních spolupracovníků vystřídalo na třiadvacet lidí.

Rockton nebyl zasažen dřevním rock¢n¢rollem typu Elvise Presleyho nebo Chucka Berryho. Na druhou stranu Rockton neakceptoval ani nastupující vlnu obliby Mersey soundu v čele s Beatles. Typický repertoár Rocktonu reprezentoval právě onu éru mezi rock¢n¢rollem  a Mersey soundem: Shadows a twist.

K největším hitům Rocktonu patřily : Uragán twist, Pračlověk se měl, Yakety Sax, Only You.

Nahrávky:

Existuje série nahrávek asi šestnácti skladeb z let 1962-64, v soukromém archivu, nahraných zvukařem Vítězslavem Hodonickým při vystoupeních na magnetofon Supraphon a nebo Sonet Duo s použitím jednoho krystalového mikrofonu.

Byly to skladby:  Znělka, Uragán twist, Suzi My Darling, He Is The Boy, Psát verše je nesnadné, Nebe nad Sicílií, Láska bytné, Jablko sváru, Dám hlavu na špalek, Štěstí nesedá u mého prahu, Pračlověk se měl, Léta žár, Černá orchidea, Only You, Yakety Sax, Život trvá jen chvíli.

Jediná uvolněná nahrávka: Dám hlavu na špalek.

© by Aleš Opekar