Josef Růžička

Josef Růžička

Český Leo Fender!

        Každý podnik a každá firma se snaží, aby se jejich výrobky

prodávaly. I když v Československé socialistické republice bylo centrální hospodářské plánování, přesto například v podniku Dřevokov věděli, že pokud chtějí uspět, pak musí držet krok se světem a ne se Sovětským svazem socialistických republik. To by to nikam nedotáhli a tak v Dřevokovu začali pracovat na elektrické kytaře, která se na západ od našich hranic tak prosadila mezi hudebníky, hrajícími rock & roll či rock a jazz. První československou elektrofonickou kytaru vyvinul a zkonstruoval pan Josef Růžička (*1. 10. 1928/+ 3. 8. 2004).

Pana Růžičku je možné pasovat na prvního evropského a logicky i československého zhotovitele elektrofonické kytary. Vše začalo příchodem blatenského rodáka Josefa Růžičky do výrobního družstva Dřevokov Blatná, které převzalo pod svá křídla méně prosperující znárodněný podnik Resonér.

            Od roku 1953 se začíná psát historie československých elektrofonických nástrojů. Nebyly to ještě kytary jako takové, ale tzv. „havajské kytary". První byla vyrobená pod značkou Resonet, jako model Akord. Ta spatřila světlo světa koncem roku 1954. To však již byl první krůček k 1. masivní elektrické kytaře. V tento okamžik je však nezbytné zmínit ještě další dvě výjimečné osoby, se kterými p. Růžička úzce spolupracoval. Byl to p. Vlček, konstruktér, působící již v podniku Resonet a nástrojař pan Hořejš.

            Je pravdou, že předlohou pro naší první elektrofonickou kytaru byl Fender Stratocaster, ale nejednalo se o pouhou kopii, neokopírovalo se vůbec nic. Šlo pouze o vizuální předlohu. Zmínění pánové kytaru „počeštili" výjimečným řešením snímačů, přepínačů a hlavně tremola. Tak v roce 1955 vzniká 1. čs. elektrofonická kytara RESONET Grazioso. Tato kytara není výjimečná pouze tím, že byla první, ale díky světové výstavě EXPO ‘58 v Bruselu (zde získala spolu s „havajkou" Arioso a elektrofonickým kontrabasem Arco zlatou medaili) se začala vyvážet firmou Selmer do Anglie. Zde ji objevuje mladý George Harrison, který ji koupil za necelých 60 liber. V té době ještě nikdo netuší, že čs. kytara bude tak slavná zásluhou člena budoucích slavných The Beatles. To, že ji G. Harrison skutečně vlastnil a hrál na ni je doloženo mnoha dobovými fotografiemi. Existuje i jedna fotografie, kde na Resonet Grazioso hraje i Eric Clapton. A to není vše. Kdysi při jednou rozhovoru uvedl Jimmy Page z Led Zeppelin, že začínal na čs. kytaře.

            Uběhlo pár let a v Dřevokovu Blatná došlo k personálním změnám. Tak jak to už někdy bývá, nejsou vždy vztahy v kolektivu ideální. To vedlo k tomu, že se p. Růžička jako blatenský rodák stěhuje do Hradce Králové. Zde zakládá a rozbíhá vývojové středisko a vzniká zde generální ředitelství ČSHN (Čs. hudební nástroje). Po několika modelech masivních kytar (Star I – III), vyrobených však již pod značkou Neoton (značka Resonet zůstává v Blatné a tak p. Růžička začíná používat nový název), vznikají první pololubové elektrické kytary.

            Tu úplně první pololubovou Neotonku zná většina z nás z hudebního filmu Starci na chmelu, kde na ni hraje mimo jiné i Josef Laufer stejnojmennou píseň. Tato kytara z roku 1959 je však zvláštní ještě tím, že se vyrábí jako model JOLANA. Je to vůbec poprvé, co se na kytaře objevuje tento název, který p. Růžička dal podle jména své dcery. Následně se pak tento název objevuje už jako značka a nahrazuje tak nadobro název Neoton.

        

Josef Růžička a Miroslav Kefurt

    Ve vývoji v Hradci Králové a následně v závodech Krnov a Hořovice je v dalších letech vyrobeno mnoho dalších legendárních modelů, jako je např. Star, Marina, Tornádo, Uragán, Alexandra, Rubín, Iris…………..! A v tomto momentě přišel konec. Soudruzi rozhodli, že v Hradci králové bude vývoj elektrofonických nástrojů ukončen a bude pokračovat v Hořovicích. V květnu 1974 soudruzi  rozhodli, že k 1. 1. 1975 bude vývoj v Hradci Králové rozpuštěn.

            Jak vzpomíná dcera pana Růžičky Jolana: „Po tak zdařilých letech mi připadalo dost nepochopitelné, když byl elektrofonický vývoj zrušen a přeměněn na opravnu pian. Tatínek v té době prožíval krizi po vážné nemoci, dost těžké operaci a rekonvalescenci, ale zvládl to s takovou obdivuhodnou silou a vůlí, že jsme byli šťastní a chápali to jako dobré znamení. Jenže lidé, kteří mu zřejmě záviděli úspěch, mu vzali v té pro nás složité době tu největší zálibu, kterou v životě měl: jeho vývojové pracoviště, kde vznikaly výrobky, které výborně reprezentovaly naši malou středoevropskou zemičku".

            Závěrem je nutné vyzvednout genialitu otce našich elektrických kytar pana Růžičku. Kdyby první elektrickou kytaru sestrojil o pět let později, řekli bychom si zřejmě: "No jo, do socialistického Československa pronikl rock’n’roll a tak šikula Růžička reaguje na poptávku trhu a vrhá na něj tolik potřebné elektrické kytary". Opak je však pravdou. Naše první elektrofonická kytara se narodila v době, kdy doznívalo truchlení nad úmrtím Klementa Gottwalda („našeho prvního dělnického presidenta“), v době kdy se nám o hudebních stylech „prohnilé kapitalistické společnosti" mohlo jen zdát.

            Ale pak to opravdu přišlo. Začátkem 60. let nás skutečně zachvátila rock’n’rollová horečka, ale naši průkopníci tohoto nastupujícího nového hudebního žánru však nemuseli řešit otázku na co hrát. Stačilo uchopit Resonet Grazioso pana Růžičky a už se mohlo řádit. Stačí se jen podívat na dobové fotografie, nebo seriál ČT Bigbít a uvidíme zmíněnou kytaru u Petra Jandy z Olympicu, Petra Kaplana z Mefista, Pavla Sedláčka, Petra Černockého a mnoha dalších ikon našeho bigbítu.

Pane Růžičko, všichni českoslovenští kytaristé Vám děkují a nikdy nezapomenou.

podle Vladimíra Žáka Prax⁵⁶