RELAXACE

RELAXACE

(1979 – 1991)                                                              Pardubický rodák Jiří Mazánek už během svých gymnasijních studií začal cvičit jógu a zajímat se o indickou filosofii. Asi od roku 1969 se vážně začal věnovat i hudbě – hrál na akustickou kytaru a interpretoval svoje vlastní písně, které vynikaly zejména dlouhými improvizovanými plochami. V první polovině 70. let se stal i členem sdružení Šafrán, ve kterém se soustřeďovala tehdejší tzv. první vlna české folk music, tedy Hutka, Merta, Třešňák, Voňková, Lutka a další. Jeho zájem o duchovní aspekty světa a o indickou filosofii a hudbu se v té době ještě více prohloubil.                                                                                                                     V roce 1978 se stal členem hudebního společenství Amalgam, které založil asi o rok dříve agilní propagátor indické hudby Vlasta Marek. Společně s houslistou Milanem Valentou pak více než rok a půl působili jako akustické trio s kterým vystupovali na PJD.                                                                                                Kapelu Relaxace založil v roce 1979, když odešel z Amalgamu po názorových neshodách s Vlastou Markem. Mazánek v něm obsluhoval kromě kytary, ještě baskytaru, indické harmonium a různé perkuse. K sobě si přizval Karla Babuljaka, taktéž hráče na klávesy a perkuse, a baskytaristu, tablistu, perkusistu a hráče na harmonium Vlastu Matouška. Vzápětí se ke kapele připojil houslista Miloš Valenta. Skupina uskutečnila spoustu koncertů. Později s kapelou hráli flétnista Vladimir Lohnickij a houslisté Jan Marek, Miloš Valenta a Aleš Březina.             

Mazánek sám pak vytvořili mimo Relaxaci duo s houslistou Milošem Valentou, bývalým členem hanspaulských Bluesberry a společně vytvořili komponovaný pořad „Nalézání“. Babuljak s Matouškem během 80. let založili elektronickou novovlnnou skupinu Máma Bubo, a Babuljak se navíc realizoval v reggae kapele Babalet. Mazánek pak se sdružením Ektár, věnující se spíše indické hudbě, napsal hudbu k Bhagavadgítě, kterou uvedlo Divadlo hudby.                                                                                                       Aleš Opekar v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby píše o kapele Relaxace: „Soubor si neklade za cíl produkovat autentickou indickou hudbu, nýbrž na jejím podkladě vytvářet meditativní kompozice s využitím mnoha různorodých vlivů: jazzové hudby, slovenské lidové hudby, a staré zejména renesanční hudby. Zpočátku převládal improvizační přístup, který nezaručoval vždy záměru odpovídající vyznění, závislé na momentálním naladění hudebníků. Skupina proto začal klást větší důraz na prokomponovanost. K strukturálnímu dotváření skladeb nejvíce přispívá V. Matoušek, do formálního členění vnáší principy artificiální hudby (studoval skladbu na AMU 1978 – 81). Textová složka má funkci dotváření nálady, soubor přejímá originální sanskrtské texty nebo původní lidovou poezii, nové texty v podobném duchu píší Mazánek a Matoušek. Osobitého zvuku souboru, jednolitého i přes rozmanitost zdrojů, využívá J. Mazánek i ke scénickým projektům s orientální tématikou (např. „Student a volavka“, premiéra v pražském Rubínu v 9.3. 1981, „Signum temporis“, premiéra v Planetáriu Praha 16. 10. 1984).“                                                               Sám Mazánek pak v Gramorevui vysvětluje svůj příklon k hudebnímu minimalismu (1990): „Princip opakování v hudbě odpovídá i některým principům v józe, například v džapě, opakování slov, manter. V mysli stále vzniká mnoho myšlenek, při opakování manter se koncentruje a myšlenky postupně vypadávají ven. Vše se slévá v jedno řečiště, až je mysl jednobodová. V té jednobodovosti pak zmizí i to opakování a cítíš klid a něco, co je nad tím vším, něco, co není v mysli, co je nad myslí.“                                                                        V roce 1989 se Mazánek dostal konečně do Indie, kde asi tři měsíce pobýval v jednom chrámu, učil se zpěvu a hraní na indický strunný nástroj vínu.                                                                                                                  Do devadesátých let vstoupil Mazánek nejprve společnou deskou s indickým flétnistou Raghunáthem Sethem a posléze projektem, jehož se zúčastnil indický sitárista Roopa Verm, a který zahrnoval pásmo koncertů a přednášek s cílem propagovat indickou hudbu a filosofii v zemích českých. Mazánek se pak pustil i do dalších projektů, kterými byly třeba meditativní skupina Extatic Trans Music nebo vytvoření asi čtyř alb se středověkou hudbou v souboru Alikvótní 4.

 Co se zachovalo do r. 1989:

Fotografie
Audio:
Relaxace: „Píseň mého srdce“ (1981)

Relaxace: „Tempus perfectum“ (1987, EP, Panton, vyšlo 1988)

Relaxace: „Hudba sfér“ (1988, MC, Panton)

© by Petr Hrabalík