Rockton

Rockton

( 1961 – 1964)

                Když zalovíme v hlubinách času a ponoříme se do roku 1961, najdeme mnoho zajímavých kapel. V tomto roce nabírala na obrátkách aktivita  Pavla Sedláčka a jeho Crazy Boys, v Brně  se rozjížděly Synkopy 61 a  Hajaja, z něhož později vznikli, volně navazujíce, Rocky Eagles. Bigbeatová žeň se však neuzavírá jmény, jejichž věhlas zůstal známý dodnes. Někdy. Ale některé lokální hvězdy se skvělou budoucností již žijí jen ve vzpomínkách několika pamětníků či sběratelů informací o československém rocku. Pokud by jste byli kolem rocku 1950 v Praze – Bráníku, pak by jste rozhodně znali skupinu Rockton. 

 Třídní baviči a třídní učitel

            Kořeny historie Rocktonu sahají, jak se často stává, do školního prostředí. U Rocktonu je to Střední všeobecně vzdělávací škola, zvaná také dvanáctiletka, poletech opět přejmenována na Gymnasium, v Praze  4 – Bráníku. Ve školním roce 1959/60 se tady sešlo pár spolužáků , kteří měli chuť něco podnikat pro zábavu svou i ostatních. Například Stanislav Janda, který v deseti letech přešel od houslí ke kytaře, nebo Jaromír Rybníček, který vedle kytary uměl ještě na piano a trubku. Nevynechali jedinou příležitost, aby se nezkusili před ostatními něčím blýsknout.

            Pan třídní Moravec, profesor dějepisu, kterému bylo kolem čtyřiceti let, měl pro své svěřence pochopení a navíc měl i velikou touhu iniciovat ve své třídě  nějaké kulturní dění, podporovat mimoškolní činnost. Díky jeho aktivitě vznikl klub mládeže s útočištěm v místní Osvětové besedě.

            Rybníček s Jandou se ještě s dalšími přáteli scházeli a vytvářeli tu všelijaké bláznivé pořady. Nahráli třeba na magnetofon jazzové skladby Ray Charlese a podobně, pak pozvali ostatní ze třídy a radovali se z muziky. Jindy si tu zase promítali filmy nebo se jen tak bavili, přičemž kytara chyběla jen málokdy. Zpívalo se cokoli z českých i přejatých populárních písniček, co uměli dát dohromady. Přidávali se i známí z jiných ročníků. Tak vzniklo širší společenství čtrnácti až šestnáctiletých přátel, z něhož se pozvolna začala líhnout  hudební skupiny.

Může za to elektrický zvuk

            Svoje španělky tahali všude. Pak ještě sehnali banjo a už tady byla i klavíristka, basista a saxofonista. Zkoušeli, co se dalo. Nebýt lákavého vábení nového podmanivého a fascinujícího zvuku elektrické kytary, možná by tu vznikla skupina jazzová, šansonová a nebo trampská. Radio Luxembourg však začalo posluchačům  předhazovat nový ideál zvukové krásy v populární hudbě  způsobem, kterému se dalo těžko odolat.

            Byly tu první instrumentálky od Shadows, kteří nový styl a zvukový ideál definovali zcela jednoznačně. A pak tu byli ještě Sputnici s Petrem Jandou!

            Parta kolem Rybníčka a Stanislava Jandy byla na Sputnicích nejednou. Pro jejich hudební snahy to znamenalo končený  odrazový můstek. Sputnici jim kázali, že lze moderní zahraniční písničku zpívat česky a že lze na českou kytaru vyloudit kýžený elektrizující zvuk.

Bratři Králové

            Obsazení se začalo stabilizovat: byli tu Standa Janda, který začal běhat po bazarech, aby si vyhlédl a zakoupil kytaru značky Gracizioso, Jarda Rybníček jako pianista a zpěvák, dále Petr Maršík na kontrabas, Vratislav Flemr na bicí a spolužák z vyššího ročníku Standa Krejča na saxofon.

            Ze stejné třídy jako Rybníček s Jandou pak přišly zpěvačky Alena  Hurtová a Dáša Augustová a další kytarista a zpěvák Pavel Král. Janda se specializoval na sólovku a Král na doprovodnou.

Pavel Král měl doma mladšího bratra Ivana. Ten se také učil na kytaru a bratrovu působení v bigbítu se chtěl vyrovnat. Strašně bráchovi Rockton záviděl a později, v roce 1964, dal se svými kamarády Tomášem Roztočilem (oba zpěv a kytara), Mirkem Kalivodou na bicí a Jiřím Běličem za bicími dohromady skupinu Saze. Amatérské nahrávky Ivanovy skladby Pierot se dokonce objevila v roce 1966 v Rozhlasové houpačce. Bohužel pro českou scénu po Ivanově maturitě, v roce 1966, odjeli oba bratři za svými rodiči do USA, kde po roce 1968 celá rodina zůstala. Pavel už se muzice nevěnoval, zatímco Ivan se, jak je známo stal jedním z nejznámějších českých muzikantů. Vedle George Mraze či Jana Hammera. Proslavil se zejména spoluprací s Patti Smith a také spoluprací s Iggy Popem.

            Se Sazemi pak doma pokračoval Jiří Burian, až se kapela časem scvrkla na duo Burian – Vokřínek s úplně jiným hudebním zaměřením.

Premiéra

            Jednou na zkoušce musela sešlost v Osvětové besedě vymyslet, jak kapelu pojmenovat. Po dlouhé diskusi zvítězil název Rockton. Těsně před prvním vystoupením musel řešit nejen co hrát a jak hrát, ale také v čem hrát. Pavel Král navrhl: Budeme mít bílé košile a černou stužku, a tak se také stalo. Až do prvního vystoupení před širším publikem však nikdo netušil,  jaké má jejich počínání dosah a význam.

            Jako zesilovač samozřejmě posloužilo rádio a škola ještě zapůjčila další přístroj na zesílení signálu z jejich jediného krystalového mikrofonu.

            Dlouho očekávána premiéra se odehrála koncem roku 1961. v programu zněla  řada instrumentálek, několik skladeb Sputniků, například Láska bytné a nebo Už jsem řek a nechyběly ani oblíbené melodie typu Rodné údolí. Mezi kapelou a publikem to jiskřilo tak, že to byl šok pro obě strany. Teprve nyní vyšlo najevo, kolik neznámé a poutavé energie v sobě jejich počínání skrývá. Po totálním úspěchu premiéry bylo jasné, že kapela bude v podobném duchu pokračovat díl.

            Premiéra přitáhla řadu dalších spolupracovníků. Kolem kapely se začalo motat na čtrnáct lidí, což nebylo pro Rybníčka příliš jednoduché ukočírovat. Každý chtěl být při tom. Členem základního obsazení kapely se stal i sólový zpěvák a kytarista Jindřich Doucha.

České texty a názvy (a třídní nepřítel)

            Na doporučení kamarádky se obrátili na jednoho staršího kluka ze sousedství, o němž se vědělo, že si píše do šuplíku verše. Jmenoval se Jiří Kuryl. S nástupem jeho spolupráce nastala éra českých textů vlastní tvorby. Až do roku 1963 zpívali výhradně  české texty.

S původem hudební složky si nedělali příliš velké starosti. Zajímala je jen melodie nebo její část. téma odposlechnuté z rozhlasu si dál rozpracovávali po svém.kolikrát neznali ani jméno skupiny, jejíž skladbu kopírovali, natož pak název písně. Názvy si domýšleli, jak se dalo. Fantazie pracovala: Uragán Twist, Píseň starého  Apače. Někdy došlo k přejmenování skladeb i z taktických důvodů: ač zůstali vždy kapelou ryze amatérskou, přece je nějaká ta přehrávka neminula. Aby mohli nadále veřejně vystupovat, museli představit svůj program před důležitou komisí.

Když jim komise zakázala Twist Again se slovy: „To ne, to hrát nebudete, oni na nás chystají bombu, a vy budete hrát jejich písničky!“ Přejmenovali  další skladbu od Shadows na Černou orchideu a komisaři byli spokojeni: „Vidíte, chlapci, ty husitské motivy jsou z toho hned cítit!“ Rázem měli zelenou.

Svět nebyl šedivý

            Rybníček trávil desítky hodin tím, že přepisoval skladby z pásků do not. Šlo spíše o prevenci proti zapomenutí. Při zkouškách se bez not obešlo. Vedle instrumentálek typu Shadows hrály v jejich repertoáru důležitou roli taneční twistové skladby. Rybníček se pokoušel i o vlastní hudbu. Z dílny Rybníček/Kuryl vzešla například skladba Od řeky to studí.

            Z písní vytvářeli ucelené pořady s konferenčními proslovy a čtenými povídkami. Jeden z jejich programů se jmenoval: ¢Svět není šedivý¢ (1962) a jiný zase ¢Šestý smysl¢ (1963).

Jednoho dne se objevil spolužák z nižšího ročníku Jirka Sedlmayer. Chtěl hrát na saxofon, ale moc to neuměl. Byl poslán domů, i když v té době již původní saxofonista Krejča často chyběl. Jirka Sedlmayer se však zakousl do cvičení, začal chodit a na hodiny, dřel, a za půl roku se nečekaně objevil na scéně. Okamžitě se stal skutečnou hvězdou. Jako hráč a bavič a jako šoumen. Kapela tím dostala jiný charakter. Jirkovým efektním číslem byla populární skladba Richie Randolpha Yakety Sax. Zhruba ve stejné době, tedy na přelomu let 1962 a 1963, nahradila  Dášu Augustovou starší sestra Aleny Hurtové Ivana.

Akční rádius

            Podobně jako jiné kapely, i Rockton měl své zvukaře, Mirka Kobese a  Víťu Hodonického. Jejich činnost byla spíš ¢stínová¢, pracovali si na svém a s kapelou si navzájem nepřekáželi. Občas kapele pomáhal jako technik i Jandův bratr Vladimír, který kromě toho domlouval též některé koncerty. Stabilní manažer však chyběl. Organizační záležitosti obstarával sám Rybníček.

            Hlavním stánkem Rocktonu se stalo Bránické divadlo, stojící ve stejné, tedy Bránické ulici, jako zmíněná Osvětová beseda. Vstupné do divadla na Rockton v roce 1963 3,-Kč. Měli tu i společná vystoupení s Jandovým Big-Beat Kvintetem.

            Jinak si zahráli třeba v Radiopaláci na plese, na Jezerce, ve Vršovicích, v Ječné společně s Hells Devils a jednou byli dokonce pozváni do dívčího pasťáku v Hodkovičkách. Otec jedné spolužačky zde totiž byl ředitelem. Holky byly samozřejmě z bigbítu a mladých hochů zcela vyřízené.

            Důležitou misi Rocktonu splnilo i několik výjezdů na plesy a čaje do Kolína. Kapela se zalíbila zdejšímu gymnazistovi  Františku Horáčkovi, budoucímu kritikovi a redaktorovi těch šťastnějších  období časopisu Melodie natolik, že si písničky Rockonu hrál na kytaru a s jednou ze zpěvaček se dokonce později oženil.

Elektrická basa a Dáša Cortésová.

Petr Maršík byl výraznou muzikantskou osobností, ale nechtěl ani slyšet o elektrické baskytaře. Petr Brožek z Crystalu však již dokazoval, kudy asi vede cesta  beatového basování a tak Petr Maršík v polovině roku 1963 skupinu opustil. Novou  čtyřstrunnou ¢kytaru – basu¢ si nakonec pořídil sám Jaromír Rybníček, zatímco pianistou Rockonu se stal Ivan Halada.

Zhruba ve stejné době nastoupila do kapely Dáša Cortésová, dcera slavného zpěváka Rudolfa Cortéze.

Cortés kapele fandil, chodil na zkoušky a snažil se i pomoci. Radil a na krátkou dobu zapůjčil aparaturu s elektronickým dozvukem a dynamické mikrofony. Zůstalo však u zkoušek a k vystoupení s touto aparaturou nikdy nedošlo.

Dáša Cortésová s sebou přinesla zálibu v anglických textech. Rockton tak paradoxně dospěl  od češtiny k angličtině. Nikdo z kapely anglicky moc neuměl, a tak museli přepisovat fonetické znění veršů a z legrace tvrdit, že je to skotský přízvuk. České texty v podání Douchy nebo Rybníčka samozřejmě zůstávaly vedle anglických songů Cortésové (Suzi My Darling, He Is The Boy, Only You).

1964: Pozvolný konec

            Většina členů skupiny maturovala v roce 1963. Někteří začali studovat na vysoké, někteří pracovat, na společné zkoušky přestával být čas.

            Posledním vystoupením skupiny Rockton byla účast na městském kole Soutěže tvořivosti mládeže a pracujících, které se konalo začátkem května 1964 po dva večery v pravém křídle Sjezdového paláce PKOJF. Soutěž nakonec vyhrála skupina Pra-Be. Dáša Cortésová byla pochválená v Mladé frontě za solidní výkon.

            Poté se ještě někteří hudebníci sešli na soutěži zpěváků v Lucerně, kde však jen doprovázeli kamaráda a nevystupovali jako Rockton. V druhé půlce čtyřiašedesátého roku se aktivita skupiny postupně rozplynula.

            Je pozoruhodné, že za krátkou existenci kapely v okruhu jejich aktivních spolupracovníků vystřídalo na třiadvacet lidí.

Rockton nebyl zasažen dřevním rock¢n¢rollem typu Elvise Presleyho nebo Chucka Berryho. Na druhou stranu Rockton neakceptoval ani nastupující vlnu obliby Mersey soundu v čele s Beatles. Typický repertoár Rocktonu reprezentoval právě onu éru mezi rock¢n¢rollem  a Mersey soundem: Shadows a twist.

K největším hitům Rocktonu patřily : Uragán twist, Pračlověk se měl, Yakety Sax, Only You.

Nahrávky:

Existuje série nahrávek asi šestnácti skladeb z let 1962-64, v soukromém archivu, nahraných zvukařem Vítězslavem Hodonickým při vystoupeních na magnetofon Supraphon a nebo Sonet Duo s použitím jednoho krystalového mikrofonu.

Byly to skladby:  Znělka, Uragán twist, Suzi My Darling, He Is The Boy, Psát verše je nesnadné, Nebe nad Sicílií, Láska bytné, Jablko sváru, Dám hlavu na špalek, Štěstí nesedá u mého prahu, Pračlověk se měl, Léta žár, Černá orchidea, Only You, Yakety Sax, Život trvá jen chvíli.

Jediná uvolněná nahrávka: Dám hlavu na špalek.

© by Aleš Opekar