Zdeněk Rytíř

Zdeněk Rytíř

„…a kdo na tom dělal texty? Rytíř? Tak to bude dobré. Rytíř umí a do ničeho blbýho by nešel….“ Tak s také komentovaly elpíčka československých zpěváků. Zdeněk Rytíř – to byla značka nejvyšší kvality. A my bigbíti jsme díky Rytíři poslouchali i Neckáře.

  

 Následující text rozhodně není „krásný“, ale my jej milovali a zpívali jako blues. Melodii jsem tehdy nikde neslyšel, protože text jsem si opsal z notýsku textů kamaráda Petra Vašiny z Příbrami na kolejích VUT ve Zlíně .  .  . . . po letech jsem zjistil, že jsme textu přiřadili melodii snad i shodnou s verzí Vladimíra Mišíka . . . a nebo snad Vladimíra Merty?

Ó bože, pokaždý, když se jdu opít,

má milá z toho naříká.

Jó, pokaždý, když se jdu opít,

má milá z toho naříká

a říká že šťastnej je ten blázen,

kterej si pití odříká

Někdy se jdu vopít.

Ty víš, že piju každej den.

Znám jednu krásnou báseň.

Ta je napsána v láhvi jen.

Když se pak vracím domů, svět se mi dobrej zdá.

Když se pak vracím domů, svět se mi dobrej zdá.

A lidi se maj´ rádi a zima není vůbec zlá.

V Táboře se narodil budoucí textař, skladatel a hráč na nejrůznější strunné nástroje 11. dubna 1944. Po maturitě se dostal na filosofickou fakultu UK, kde absolvoval několik semestrů angličtiny a japonštiny. Jako hudebník je autodidakt.

Začínal ve skupině Crossfire jako baskytarista. Působil ve skupině Blue Five, kde hrál na basu, kytaru, banjo a harmoniku. V Hells Devils  a Karkulce byl opět baskytaristou. Když se Karkulka změnila na Country Beat, vzal lano do Mefista. A tam také zpíval a ne zrovna špatně. Střihnul si Keep On Running. Společně s Mefistem se v roce 1966 stal členem divadla Rokoko, kde skupina doprovázela nejrůznější interprety. Jeho poslední štací byli Golden Kids.

Nejznámější je jako textař. Začínal již v Blue Five, pro které napsal skladby Hořčák a rum, Jako solný sloup, Jednou jsem taky pracoval, Pokaždý, když se jdu opít, Vandrák. Pro Mefisto dělal zdařilé překlady skladeb Chuck Berryho. S Mefistem doprovázel v rámci Rokoka i Václava Neckáře, pro kterého napsal spoustu textů a se kterým realizoval mnoho projektů. Jeden z prvních a nejjednodušších byl ten následující

Ša la la li :

 Jo tak krásnou dívku jsem neviděl

Ša la la la li

Každý z vás by mi ji záviděl

Ša la la la li

Jeden háček ale musí ve všem být

Ša la la la li

Ona zrovna nic se mnou nechce mít

Ša la la la li

Říkám jí ale stále jen marně

Mohu přijít zítra?

Usmívá se, jde na jiný rande.

Ou je! Ou je! Ou jééé!

Za ní všichni se otáčí

Ša la la la li

A mně slova písně už nestačí

Ša la la la li ….

Jeho texty zpívali kromě Neckáře i Vondráčková, Marta Kubišová, Ota Petřina, Hana Hegerová, Karel Gott i Pavel Bobek. Z rockových interpretů to byli Petr Spálený, Olympic i Karel Zich. Interpretů byla obrovská řada. Sem jsem uvedl ty jednoduché ale o to více překvapující – jak jednoduché a civilní a přirozené.

            Zdeněk Rytíř spolupracoval s Neckářem i Olympicem na velkých projektech, které dopadly vždy zdařile. S Olympicem to byly Prázdniny na Zemi, Laboratoř a Ulice. S Otou Petřinou to bylo jeho první album Super-robot.

Rytířovy texty jsou silně ovlivněny jeho velmi blízkým vztahem k americké poezii šedesátých let, Bobu Dylanovi, Donovanovi a Leonardu Cohenovi.

            V osmdesátých let často spolupracoval s českým kovbojem Michalem Tučným. Také si tehdy jako host v jeho skupině Tučňáci zazpíval.

Rytíř byl aktivní i v divadelnictví mimo Prahu. S hudbou a spoluprací se zpěváky a hudebníky souvisí i jeho činnost manažerská. Podílel se na vzniku skupiny Golden Kids, úspěšném startu Petry Janů, come backu Petra Spáleného koncem sedmdesátých let. Na začátku osmdesátých let pro Michala Tučného založil skupinu Tučňáci a potom produkoval všechny jejich alba.

Hudební lahůdky

podle Ivana Poledňáka