Synkopa OB Přerov

Synkopa OB Přerov

                                      Zřejmě by bylo dobré oddělit Pavla Nováka a Synkopu Přerov od sebe. Ale to přece nejde, nejde!!! Vždy to bylo: Pavel Novák a Synkopa!

Hudební archiv

Pavel Novák a zpěv

Začalo to už v mateřské škole. V divadelní hříčce hrál roli kohouta a poprvé ′veřejně′  zpíval. Pak chodil na LŠU na housle, ale mnohem víc ho přitahovala kytara. Své první akordy C dur a G7 jedním prstem se naučil od kamarádů na táboře. Pak přišlo gymnázium.

Tam se seznámil s Vladislavem Peškou a Otou Smejkalem. Chodili do různých ročníků, ale spojoval je zájem o dixieland a beat. Vladislavův bratr Petr se zase zmal z průmyslovky s Jaroslavem Wykrentem a ze studentských debat a pokusů začal vystupovat obrys budoucí kapely.

Hlavním zdrojem informací byla pro mladé Přerovany rozhlasová stanice VKV Vídeň. Během poledne a k večeru tu byly programy s nejnovějšími hity, které v první polovině šedesátých let v hojné míře představovaly  americký rock & roll a britský beat. O Radio Luxembourg byl Přerov více méně ochuzen, protože blízký vysílač Litovel jej perfektně rušil.

Dixieland XI

Významnou roli při vzniku Synkopy sehrálo místní dixielandové podhoubí. V Přerově vznikl amatérský československý jazzový festival, kde na sebe upozornil technicky i muzikantsky vyspělý Dixieland XI. Mezi jeho členy patřil trombonista Ota Smejkal a trumpetista Pavel Petruška a brzy i Vladislav Peška s Pavlem Novákem. Právě s tímto orchestrem nahrál Novák Své první snímky. Další praxi získával s tanečním orchestrem Alfa.

V období 1963-64 činnost Dixielandu XI ochabla. Rozjetí mladíci se ale nechtěli zastavit, a tak dali hlavy dohromady. Začala se formovat čtyřčlenná skupina Synkopators, brzy přejmenovaná na Synkopu: Pavel Novák – kytara a zpěv, Vladislav Peška – kytara a zpěv, Pavel Petruška – baskytara, kapelník (a zpěv), a Zdeněk Pelcl – bicí. První vystoupení si odbyli v areálu Pustevny na červnové akci Letnice mládeže. Podle vzpomínek některých členů skupiny to bylo ještě v červnu 1963. Podle jiných pramenů došlo k založení skupiny 20. 4. 1964 a k prvnímu veřejnému vystoupení  v Městském domě 18. srpna téhož roku.

Jaroslav Wykrent a texty

Na kytaru byl samouk, ale obvyklá motivace – vytahovat se před holkami – jej hnala rychle dopředu. Na vojně byl v letech 62 – 64, takže prvních pokusů Synkopy, jak se Synkopators brzy přejmenovali se nemohl zúčastnit. Už tehdy ho bavilo vymýšlet texty, a tak ještě dřív, než se v roce 1964 ke skupině připojil, zpívala Synkopa některé jeho texty na melodie Shadows. Vzápětí přibyli Beatles a nejvíc v této průkopnické době proslavil Wykrenta český text  Jaký jsem na  hymnu rocku  Rock & Roll Music  Chuck Berryho.

Prej hraju po večerech rock & roll a máma

bývá místní dáma

Tím pádem nemám tvrdou  kázeň

a řvávám prý jak blázen

Náš dům na svejch schůzích

na programu prý mě má.

Tak jednou na uliční výbor

sešla se celá naše ulice

pak napsala se velká petice

aby prej každej věděl jakej jsem.

Prej hraju …

To statní mi řekne kádrováka

a  zapíše to do mých papírů

s Kozákem jsem ostatně na štíru

tak aby každej věděl jakej jsem

Prej hraju …

A dal bych k dění ještě mnohem víc

Mám prsty taky v téhle krádeži

Co se to děje s naší mládeží

Tak aby každej věděl jakej jsem

Prej hraju …

Tak každý kdo se na nás dívá

Nechápe že jsme taky jinačí

Těm lidem tenhle bigbít postačí,

aby hned každej věděl jaký jsme

Prej hraju …

             České texty začal psát i Pavel Novák a ostatní kamarádi.  Důvod byl prostý -  nikdo z nich pořádně anglicky tehdy neuměl  a tak bylo lepší zpívat, řečeno s Wykrentem, „blbě česky, než blbě anglicky.“

            Olympic s Miky Volkem v té době ještě upřednostňoval původní anglické texty, a když se Pražáci potkali na společném koncertě  se Synkopou, smáli se jim, že nosí notičky v kufříku a ještě k tomu zpívají rock & roll česky.

            K sólovému zpívání se Wykrent dostal tak trochu náhodou na jedné tancovačce kolem půlnoci. Už se mělo končit, ale lidé se ještě chtěli bavit. Pavel Novák již odešel, ale ostatní zůstali. Muzikanti se hecovali: „Všichni jsou už přiožralí, tak to nepoznají.“  Nejspolehlivěji znal texty jejich autor, a tak Wykrent začal zpívat.

Hlasy, hlasy, hlasy

Kapela se rozjela. V létě 1965 dokonce až do Jugoslávie. Tuto akci, během níž hráli i dixieland s rozšířenou dechovou sekcí podobně jako výjezd na festival do Paříže o dva roky později , zařizoval neodbytný Petruška.

Z dechové sekce zůstal ve skupině jen Zdeněk Slivečka se saxofonem, zatímco pěvecká sekce se rozšířila o trio mladých učitelek (Jarmila Crhonková, Marie Bařinková a Milada Míčková).

V období 1965-66 též přibrali sólovou zpěvačku Taťánu Stojanovou. Dominantní úloha frontmana Nováka však tím neutrpěla. Naopak. Jeho popularita jako sólisty rostla, byl zván do nahrávacích studií i s jinými orchestry a začal se prosazovat i jako autor: Vyznání, Budu čekat v trávě, jsi zlá. Za nahrávací příležitosti vděčil prozřetelné intuici Františka Trnky z ostravského rozhlasu.

Doprovodné vokály zpíval i přítel a starší poradce skupiny Zdeněk Blažek. Když bylo třeba, zahrál i na klávesovou harmoniku nebo vypomáhal se zvukařskou prací. Zhruba od roku 1965 řídil kapelu po manažerské stránce a také fotil a filmoval. První zvukařskou oporou byl Synkopě inženýr Miroslav Pavlesa. Působili pod Osvětovou besedou Přerov, která jim přispívala na oblečení, aparaturu a poskytla zkušebnu.

Vzestup popularity

Synkopa zabodovala na Soutěži tvořivosti mládeže v Pardubicích. Vícehlasý zpěv včetně cover verzí amerických hitů a Beatles s českými texty tu zapůsobil jako bomba. Kapela získala nejvyšší možné ocenění, 2. místo (první místo muselo patřit domácímu velkému orchestru).

Pomalá lyrická písnička  Vyznání byla nahrána 10. 4. 1966. Hned ji poslali do pražské rozhlasové hitparády Třináct na houpačce, kterou sestavovali manželé Černí. Brzy potom obsadila písnička 4. místo. Nejvýše se umístila druhá, ale v hitparádě se udržela po dobu neuvěřitelných patnácti kol, což byl úspěch, srovnatelný snad jen s ohlasy na songy Pavlova pražského jmenovce Petra. Vypadla až v létě 1967. to už ovšem do hitparády suverénně vtrhla další Novákova píseň  Pihovatá dívka, která nahraná s orchestrem Karla Krautgartnera, řízeným Josefem Vobrubou. Ta se udržela v hitparádě jen šest kol, ale z toho třikrát byla na prvním místě.

            Pihovatá dívka a některé další nahrávky z roku 1967 se však již zřetelně vzdalují bigbítovému směru. Raketový vzestup Novákovy popularity, který se odrazil i v soutěži časopisu Mladý svět o Zlatého slavíka (v roce 1966 skončil na čtvrtém místě), souvisel se zpěvákovým příklonem k popu či spíše střednímu proudu. V lednu 1967 nahrál  s Ostravským rozhlasovým orchestrem zpěvnou, ale poněkud kolovrátkovou písničku Malinká. Stala se na jedné straně nejprodávanější deskou Supraphonu za červen 1967, ale na druhé straně i jablkem sváru uvnitř kapely.

VOX

            Jaroslav Wykrent tehdy praštil s kytarou o pódium a prohlásil: „To hrát nebudu!“ jeho názor již tehdy jednoznačně směřoval k šansonovým baladám s beatovým soundem. A to se s Malinkou rozhodně neslučovalo.

Wykrent byl v tom období svázán se Synkopou víc než Novák, protože ten už rozvíjel mnoho aktivit mimo kapelu a po vystudování biologie a tělesné výchovy na přírodovědecké fakultě University Palackého v Olomouci v roce 1967 se ještě vypořádával s půlroční vojnou. Potom se rozhodl založit vlastní doprovodný soubor VOX.

            Našel si nové kytaristy Miroslava Kolbu z Prostějova a Dušana Milloniga a na klávesy přijal kamaráda z vojny Ivana Barboříka. Ze Synkopy s Novákem odešel jen Slivečka , ale ještě po roce, jak se ještě dovíme, jej následovali baskytarista Vladislav Peška a bubeník Jiří Bohata, který zde jenom zaskočil během vojny Rudolfa Neulse. Největšími Novákovými hity se v dalším období staly Chodím a Asi (Vox, 1968) a Nádherná láska (TOČR, 1971). Později si Pavel Novák, když skupina Vox skončila vytvořil novou skupinu Proto.

Synkopa 1967 - 1968

            V září 1967, kdy vyšel Synkopě první singl s Pavlem Novákem Budu čekat v trávě / Tvůj vlak, se začala formovat nová podoba skupiny. Změnila repertoár a celý styl, zaměřila se na náročnější skladby, zejména po rytmické stránce. Snažila se pracovat jako kolektiv bez hvězd. Zpívali Petr Peška a Wykrent, který zároveň hrál na doprovodnou kytaru, Vladislav Peška zůstal u baskytary a u bicích Jiří Bohata. Přijali nového kytaristu, dvacetiletého Emila Krestýna.

            Na tehdejším playlistu Synkopy najdeme Kinks, Tremeloes a Them, Jeff Becka i San Francisco Scotta McKenzieho. Na aranži původních skladeb se podíleli všichni, ale brzy bylo jasné, že hlavním autorem bude Wykrent. Nosil jednu věc za druhou. Každý měsíc skupina darovala fanouškům dvě novinky, z toho jednu původní: Děvče bez srdce, Čistý oči, Ještě pár slov, Cizí člověk, Zbytečný kříž, Falešné slzy, Smrt staré paní. Pro ukázku uvádím text, který tehdy byl český rhythm & blues nejtvrdšího zrna:

 Tvůj vlak

Včera tu nebylo tak černý nádraží

Včera tu určitě byl jiný výpravčí

Včera tu nebyly ty černý hodiny,

co kradou drahej čas, aby se ozval hlas

Tvůj vlak přijíždí,

tvůj vlak přijíždí

Včera tu nebylo tak smutný nádraží

Včera jsem moh´ klidně brát se smíchem jízdní řád

Včera tu nebyly ty černý hodiny,

ale jen růžový a ty dnes nepoví:

Tvůj vlak přijíždí,

tvůj vlak přijíždí

Dnes naruby se všechno obrací

Proč taky dny se zpátky nevrací

Proč zrovna dneska čekám na tvůj vlak

Dnes, zítra, častokrát.

Včera tu nebylo tak smutný nádraží

Včera jsem moh´ klidně brát se smíchem jízdní řád

Snad jednou zas bude veselý nádraží

A stejnej výpravčí s úsměvem naznačí

Tvůj vlak přijíždí,

tvůj vlak přijíždí

Bes Club

            Kvůli přebudování kapely nejezdila Synkopa mimo Přerov ani se nezúčastnila  pražských Beat festivalů. Každý pátek před volnou sobotou (ta byla tehdy jen jednou za čtrnáct dní) hrála skupina v BES Clubu.

            Klub byl otevřen 28. 5. 1967 a Synkopa byla jeho domovskou kapelou (Bes je egyptský bůžek zábavy a ochránce rodiny). V klubu byly k dispozici časopisy, společenské hry, tanec u magnetofonu, večery s kytarou, diskotéky s profilem zpěváků nebo skupin, pásma z oblíbených knih. Pondělky byly zasvěceny filmům a soboty hitparádě Synkopy s hlasováním publika, s tancem a soutěžemi. Vznikl též aktivní Fan klub Synkopa a časopis Help, který přinášel aktuality ze života kolem skupiny, otiskoval písničky a překlady zahraničních článků.

Synkopa 1968 – 1970

            A pak Synkopou zacloumala další personální krize. Vyvolala ji blížící se Krestýnova vojna. Před nejistou budoucností dal přednost profesionálnější jistotě v Novákově VOXu nejprve Vladislav Peška a vzápětí se rozmyslel i bubeník Jiří Bohata. Odešel i Petr Peška a zbytek musel začít zase znovu od základu.

            Nakonec se vše v dobré obrátilo. Krestýn nakonec na vojně byl, ale v Přerově, takže ze života kapela zcela nevypadl. Na doprovodnou kytaru přijali Miroslava Šimoníka, devatenáctiletého průmyslováka, a k base a bicím políčili na mladé bratry z „M beatu“ Aloise a Jindřicha Hradílkovy.

            A začali s elánem. Wykrent odložil kytaru a vedle zpěvu pokoušel i různé píšťaly. Převzaté skladby (samozřejmě s českými texty) tvořily asi jednu třetinu repertoáru (Kinks, Small Faces, Dylan …). Zásoba vlastních písní i nahrávek v ostravském rozhlase narůstala.

Wykrent sólově

            Jak šel čas, i Wykrentův rukopis se vzdaloval bigbítovým vzorům ve prospěch „univerzálnějšího jazyka“ (viz Směj se, clowne, Růžová pentle, 1971). Vedle Synkopy začal Wykrent vystupovat v klubech v Přerově a Olomouci jen s kytarou. I při tom velkém počtu nových písní zůstávaly mnohé Wykrentovy texty volné. Některé z nich nabídl Haně Zagorové, Flamingu, jiné nazpíval Novák s VOXem a další zhudebnil ostravský skladatel Drahoslav Volejníček. Z této spolupráce vznikl veliký hit Agnes. Zároveň nazpíval s Ostravským rozhlasovým orchestrem Staňkovu a Sýkorovu píseň Já povím vám.

Nejslibněji se rozvíjela spolupráce s Flamingem. Když v roce 1971 odešel Petr Němec na vojnu, začal Wykrent s Flamingem jezdit jako host a posléze vplul do kapely jako stálý člen. Synkopa, jejíž význam daleko přesáhl hranice svého kraje a která posloužila  jako katapult dvou sólistů – Pavla Nováka a Jaroslava Wykrenta – tím definitivně skončila.

Cesta Pavla Nováka, který se narodil  10.3.1944, se uzavřela po dlouhé nemoci 11.2.2009.

Jaroslav Wykrent nám stále ještě občas zazpívá, i v roce 2020!!! Jeho příběh muzikanta, zpěváka a textaře se uzavřel 12. března 2022.

Dodatky:

Pavel Petruška.

Pavel Petruška má nyní příjmení Braun. Narodil se 10. dubna 1943 pravděpodobně v Kokorách u Přerova. Byl organizátorem několika koncertů v komunistickém Československu. Nejneuvěřitelnější byly koncerty tehdy veleslavné britské skupiny Manfred Mann band v ČSSR. Byl jedním ze zakládajících členů a později vedoucím a baskytaristou Synkopy OB Přerov. Tady získal svou přezdívku pan Karel (viz skladba Mr. Karel). Od roku 1964 až do roku 1967 vykonával povinnou základní vojenskou prezenční službu.Byl učitelem sportu a hudby v Československu i v Německu. V roce 1969 emigroval do Německa. Komunistický režim v Československu nechal vymazat ze všech zdrojů, kde se vyskytovalo jeho jménu.V Německu žije dodnes.

Jeho pravděpodobně nejpozoruhodnější schopností je jeho téměř dokonalý sluch spolu se schopností hrát na každý nástroj symfonického orchestru.

Co zůstalo?

Nahrávky

Většina rozhlasových nahrávek Synkopy se nedochovala. Nahrávky, shromážděné díky péči pana Jiřího Tieftrunka z Ostravy:

Lístek pro setkání (Ticket To Ride), Noc pod tvým oknem, Řeka Tenessee (Memphis Tenessee),

Do Wah Diddy Diddy (česky), Rtů se ptám, Dávám, Ne, to nemohu, Jadranské téma, Měsíc, Neotáčej hlavu svou, The House Of The Rising Sun (česky), Když mi dneska chceš sbohem dát (Sha-la-la-la-lee), Léto, Synkopa, Malý čarodějný kvítek a nepublikované verze písní Tvůj vlak a Pihovatá dívka.

Diskografie

SP

Budu čekat v trávě / Tvůj vlak          Supraphon 1967

Vyznání / Večer v modrém                Supraphon 1967

Hvězdy /  Nesmíš mi lhát                  Supraphon 1967

LP

Pavel Novák                                      Supraphon 1968

Pavel Novák a VOX                         Supraphon 1969

Cesty                                                 Supraphon 1970

Kazety:

Pavel Novák 64-90                           Novákovo vydavatelství Family 19?

CD:

20x Pavel Novák                              Bonton Music 1996

Synkopa 1964-71: Tenkrát ve tři… Český rozhlas Ostrava 1997

Diskografie na Discogs:        https://www.discogs.com/artist/3696309-Synkopa-OB-P%C5%99erov

                                                https://www.discogs.com/artist/1232708-Pavel-Nov%C3%A1k

Informace:     https://prerovsky.denik.cz/kultura_region/jaroslav-wykrent-koncertoval-lide-aplaudovali-ve.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Wykrent

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Nov%C3%A1k_(zp%C4%9Bv%C3%A1k)

 

Zpěvník Synkopa 1964 – 1971:     http://www.rosmus.cz/dokumenty/download/Synkopa_1964_1971.pdf

Pohyblivé obrázky

Vyznání – ČT Ostrava 1965

Copy (Zlatý klíč na Dunaji) – ČT 1966

Amat. Záběry bez zvuku z archivu Z. Blažka, 1966-67, 1969-70

Malinká, Pihovatá dívka – ČT Ostrava 1967

Záběry ze setkání s francouzskými studenty, Reflektor 10/1967

Malinká, Budu čekat v trávě (Pozvánka do klubu X) – Čs. film. Týdeník 41/1967

Muž se srdcem psa, Žebrácký bál, Směj se, clowne – (Krajánek) – ČT 1970

Bláznova zelená čepička, Agnes – ČT 1970

Dále pak v publicistickém  seriálu Ostravské vteřiny a Kytary versus cimbál

Tisk

Slávek Ostrezí: Synkopa to umí česky – Melodie 1966, č.5, s. 101

tar: 12x o Synkopě – Ostravský kulturní zpravodaj 1967, č.1, s. 14

dš: Začalo to Synkopou – Ostravský kulturní zpravodaj 1967, č. 2, s. 12-13

Jaroslav Přikryl: Pokus o profil Pavla Nováka – Hudba pro radost 1967, listopad-prosinec, s.3

Hynek Žalčík: Synkopa ze zákulisí – Klub Olympik 1967, č.9, s.5

Časopisy Help 1967-70

© by Aleš Opekar a trochu doplňoval Prax⁷⁰

Hudební archiv