Začalo to příznačně – na vysoké báňské. Na podzim
roku 1960 se tu sešli v nultém ročníku spolužáci Emil Vašek a Miroslav Hasník. Nultý ročník
představoval fyzickou práci na šachtě nebo v hutích a jen jednou týdně
školu.
Kapela se
formovala od prvního ročníku (1961-62). Miroslav Hasník měl ještě mladšího
bratra Jana, a ten se zase znal z průmyslovky s Ladislavem Stiborem.
Stibor se ujal role baskytaristy, Vašek bubeníka a bratři Hasníkové se chopili
kytar. Do širšího povědomí začali vstupovat pod názvem Spies asi od sezóny
1963-64. Měli značný radius a dokonce vystupovali s pražskými
skupinami Olympic a Donald v Brně.
Repertoár
tvořily aktuální hity Radia Luxemburg, brzy se jádrem programu stali Beatles,
Rolling Stones a Animals. Spies jsou však pozoruhodní především svou vlastní
tvorbou. Se svou trochou do mlýna přispěl každý, zpravidla vždy hudbou i textem
zároveň. Nejvíc písniček přinesl Emil Vašek. Jen v ostravském rozhlase
nahráli Spies patnáct až dvacet vlastních skladeb. Dochovaly se však pouze v amatérských
kopiích, například Balada o stoce(Vašek) nebo Balada o sazi (Stibor). Píseň Můj
sen byla publikována v notovém sešitku.
V závodním
klubu dolu Hlubina hráli k tanci, ale jinak hráli výhradně koncerty – v restauraci
Žalák i po celé republice včetně Slovenska.
Všechny nahrávky skupiny, což bylo kolem 24 skladeb, nahrané v ostravském rozhlase, dal z magnetonových pásků po 21. srpnu 1968 nový soudruh ředitel vymazat. Nebylo dost magnetofonových pásků z propadeného imperialistického Západního Německa, na které by se nahrála nádherná, socialisticky přiměřená, hudba soudruhů umělců, kteří se neorientovali směrem na Západ, ale směrem na sovětskou Moskvu.
Balada o sazi 1967
Mááááám
velkou sazi v oku.
Mááááám
velkou sazi v oku
Mááám
A ptám se
vás i sebe
Proč v Ostravě
nebe
Plné dýmu
a černých sazí je.....
Balada o černé stoce 1967
Šel jsem
kolem Ostravice
Přepadl
mne náhle divný strach
Že spadnu
do tý stoky
A zapadnu
tam až po boty
A že mne
nikdo nevytáhne....
Vojna
míchala karty
Emil
Vašek s Miroslavem Hasníkem dostudovali a tušili, že se asi hudbou živit
nebudou. Nejprve se vzdal aktivního hraní Hasník. Od roku 1967 působil u
skupiny už jen jako manažer. Z kvarteta zůstalo trio a pokračovalo dál. Za
jeden z vrcholů kariéry je možno pokládat účast na I. Československém
beatovém festivalu v Praze v prosinci 1967. Své střední školy však
dostudovali i Jan Hasník se Stiborem, a zejména výborný kytarista Jan Hasník
toužil po profesionalizaci.
Karty osudu rozdala vojenská služba:
Vašek a Mirek Hasník nastoupili v pohnutém měsíci srpnu
1968 každý na jiné
místo a Stibor s Honzou Hasníkem získali modrou knížku. Plán pokračovat na
vojně ztroskotal. Jan Hasník nezaváhal nad lanem do Flaminga, čímž získal
přístup do ORO, a historie Spies se definitivně uzavřela.
Literatura
Nina Dlouhá: První ostravská přehlídka, Melodie 1963, č.7,
s.100
Jiří Fukač: Dojmy a poučení z černého města, Melodie
1963, č.10, s.145
Lubomír Dorůžka, Ivan Poledňák: Československý jazz, Praha
1967, s.166-168
Leo Jehne: Hvězdy ostravského nebe, hudba pro radost 1968,
XI-XII, s. 2-4
Jaromír Tůma: Ostravské písničky? To je barva!, Melodie
1970, č.9, s.270
Petar Zapletal: Ostravští v Praze, Melodie 1971, č.7,
s.207
Hudební Kultura na Ostravsku po roce 1945, Ostrava 1984,
s.77-87
Jaroslav Tůma: Barva ostravského soulu, ze sborníku Rhythm
& blues, uspořádal A. Matzner, Panton-Praha 1985, s.231-241
© by Aleš Opekar
Žádné komentáře:
Okomentovat