Dezider Ursiny
The
Beatmen skončili. A co dál dělal Dezider Ursiny? V roce 1966 vytvořil svou
skupinu. The Soulmen. Měla excelentní obsazení:
Fedor Frešo – baskytara, Vlado Mallý – bicí a
Dezider Ursiny – kytara a zpěv.
Skupina se představila československému
publiku na 1. čs. Beatovém festivalu v pražské Lucerně a byla to zase
jednou bomba. Získali hlavní cenu a dalším oceněním byla cena Music F clubu.
Cestou z Prahy podnikli koncertní turné českými a moravskými městy. The
Soulmen v této sestavě ještě podnikla první a poslední výjezd do zahraničí
– hráli v Maďarsku. Pro Panton natočili EP se čtyřmi skladbami a za chvíli
byl konec. Kapela neměla delšího trvání. Z toho mála, co po ní zůstalo,
můžeme usuzovat, že tehdy byl Ursiny hodně ovlivněn anglickými The Cream.
V sezóně 1968 – 1969 postavil
Ursiny The New Soulmen. Ve skupině byli opět prvotřídní slovenští muzikanti:
Ján Lehotský –
klávesy a zpěv, František Letňan – baskytara, P. Mráz – bicí a Dezider Ursiny –
kytara a zpěv
Skupina
absolvovala několik nahrávek pro rozhlas, ale ani jednou veřejně nevystoupila.
V roce 1969 vystřídal Lehotského další excelentní klavírista Jaroslav
Filip. Ten se stal na dlouhá léta Ursinyho spoluhráčem a spolupracovníkem.
V devětašedesátém The New Soulmen skončili a vznikla další skupina hvězd Provisorium.
Období 1972 - 1989
Dežo Ursiny, byl osamělý běžec
slovenského rocku, se svými projekty se vždy poněkud vymykal běžné tuzemské
produkci.
Už se skupinou
Beatmen v polovině 60. let rozmetal výsostnou pozici Olympicu jako
nejlepší československé kapely a o dva roky později s rhythm-and-bluesovými
Soulmen vyhrál 1. Čs. beat festival. O jeho první velké desce
Provisorium lze i dnes říci, že patří do pokladnice československého rocku. Looking For The Place To spend The Next summer
Po jejím natočení (1972, v
sestavě: Ursiny - voc, g, Jaro Filip - ks, Guma Kulhánek - bg, Erno Šedivý -
ds) se Ursiny poněkud stáhl do sebe.
„Po Provisoriu mi bylo jasné, že s
anglicky zpívanou původní tvorbou nikde nepochodím. Pro mě jako zpěváka byla
angličtina nezavazující, dokonce jsem občas nevěděl, co přesně zpívám, ale to
mi poskytovalo velkou volnost. Tušil jsem, že se slovenštinou to bude daleko
daleko těžší,“ řekl Ursiny v rozhovoru pro Melodii v roce 1982. Ve svém
posledním rozhovoru v r. 1995 byl už o něco lapidárnější: „Prostě to z
ideologických důvodů už nebylo možné. Ale nakonec - byli jsme Slováci a tak
jsme zkusili zpívat jak nám zobák narost.“
Naštěstí se
již v roce 1974 seznámil s poněkud opomíjeným slovenským básníkem Ivanem
Štrpkou a společně začali připravovat první velký opus zhudebněné poezie –
album, které později dostalo název „Pevnina detstva“ (1977, vyšlo v 1978).
Tehdejší Ursinyho spoluhráč a věčný souputník Jaro Filip k tomu v seriálu
Bigbít říká: „Komplikovanost stavby Štrpkových textů automaticky určila hudební
charakter. Prvořadý byl text a na ten se
dotvářela muzika. Nepamatuji se, že
bysme já nebo Dežo nejdřív udělali hudbu - to bylo vyloučené.“ Na desce tvořili
základ skupiny Provisorium (Ursiny, kromě let kdy dělal s Burčiakem, svoje
soubory nazýval vždy Provisorium - hlavně proto, že kromě něj a Filipa tam
hráli pokaždé jiní hudebníci) D. Ursiny (voc), Jaro Filip (ks), Cyril
Zeleňák (ds), Anton Jaro (bg) a Dušan Húščava (fl, sax).
„Hudebně album nepřekračuje hranice stanovené předchozí
deskou a obsahová hloubka a náročnost celou věc ještě komplikuje… zasvěcené
publikum bylo zklamáno, protože přijít s Pevninou detstva, tedy muzikantsky s
ničím novým a textově hodně náročným, zavánělo lidem z jedné strany stagnací a
z druhé zbytečným intelektuálstvím…“ napsal tehdy v Melodii hudební publicista
Ondřej Konrád a vzápětí dodal: „Jestliže si však desku pustíte víc než jednou a
máte před sebou list se Štrpkovými texty, zvláštní svět hudby a slov tohoto
alba na vás silně zapůsobí…“
Jak je možno
vysledovat z předcházejících vět, Ursiny neměl stálou kapelu a jeho jediným
spolupracovníkem byl pouze klávesista Jaroslav Filip, z čehož vyplývá, že
těžištěm Ursinyho hudebních aktivit bylo nahrávání alb. Na koncertních pódiích
se neobjevoval, neboť by asi těžko mohl předvést skladby v plné zvukové šíři a
obsahu, tak jak je znali posluchači z jeho desek.
Po nepříliš výrazném úspěchu alba se Ursiny seznámil s
baskytaristou Pavolem Daňkem a společně založili soubor Burčiak. Ten posléze
natočil desku „Nové mapy ticha“ (1979) na jejíž realizaci se podíleli:
D. Ursiny (voc, g, ks), Jaro Filip (ks), Pavol Daněk (bg), Ctibor
Hliněnský (ds), Jozef Škvařil (perc). Toto album bylo přímočařejší,
neobsahovalo žádný dvacetiminutový opus, až na výjimky spíše kratší písničky,
mnohdy velmi jednoduché. Tento trend zbavování se komplikovanosti jednotlivých
skladeb vydržel Ursinymu celá 80. léta. Jaro Filip: „Postupem času směrem
do naší současnosti se věci zjednodušovaly. Některé byly jen na dvou akordech.
Samozřejmě že melodie byla velmi členitá, komplikovaná a rafinovaná, ale
harmonicky a rytmicky se to vyčistilo až na ´holý kameň´.“
Ursiny v rozhovoru
v roce 1982: „Chtěli jsme být komunikativnější, adresnější jak vůči posluchačům,
tak vůči sobě. Není to žádné plus, když dělám něco, co vyznává deset
intelektuálů a sto padesát snobů a nikoho dalšího to nezajímá.“
Umělec také pochopil, že se neobejde
bez koncertů. Jeho hudba byla pro rádia a tím spíše pro televizi
neakceptovatelná a pokud takový interpret nevystupoval ani na koncertech, těžko
se o něm mohl kdo dozvědět. Proto se konečně po deseti letech (v roce 1981)
objevil i na několika vystoupeních, na nichž ho doprovázel právě Burčiak, a na
kterých hrál jak věci z repertoáru starých Soulmen, tak i věci ze svého nového
alba „Modrý vrch“(1980, vyšlo 1981). Jak napsal v Melodii Ondřej Konrád:
„…Na Modrém vrchu oba tvůrci (Ursiny a Štrpka) setkali na půlce cesty
vzájemných kompromisů přesně v té míře, aby tím jejich věci neztratily nic ze
své náročnosti a osobitosti, a přitom poprvé v takovém množství dokázaly být
dostatečně sdělné.“
V té době začal Ursiny skládat i
hudbu mimo svá alba a to především pro celou řadu krátkých i celovečerních
filmů, což průběžně dělal po celá 80. léta. Podílel se i na několika
muzikálech, z nichž nejlepší byl asi „Neberte nám princeznu“. Mimo to
realizoval i své snímky (hlavně dokumentární), čímž tak trochu napůl dostál své
filmové profesi (vystudoval filmovou dramaturgii). Instrumentálně vypomohl
Burčiaku ještě s albem „Pop scop“ (1981), na kterém si zazpívala celá plejáda
slovenských zpěváků (ve dvou skladbách i on sám), a posléze se s Pavolem Daňkem
opět rozloučil.
Někdy v roce
1982 začal Ursiny spolupracovat se skupinou Prognóza, v níž poprvé a naposledy
postrádá svého přítele klávesistu Jaroslava Filipa. Se skupinou koncertoval,
ale hlavně s ní natočil (v sestavě Ursiny - voc, g, Ľubomír Stankovský - ds,
Vladimír Kaššay - bg, Martin Karvaš - ks) svoje další album zhudebněné poezie
Ivana Štrpky, které dostalo název „4/4“. Na této desce je už zcela viditelný
příklon ke krátkým hudebním útvarům a v případě Štrpky lze hovořit nikoli o
poezii ale o zcela regulérních textech.
Ursiny
si po nahrání alba Prognóza po dohodě s jejím vedoucím L. Stankovským opět
přejmenoval na Provisorium, přizval k návratu J. Filipa a s touto sestavou
natáčel další desky. Navíc se po letech určitého mediálního embarga začal
objevovat jak v rozhlase tak i dokonce v televizi (pořady TKM, Triangel). Možná
to bylo i díky dalšímu albu, sestavenému z vyloženě krátkých písniček, které se
jmenovalo Bez počasia (a zatím i bez J. Filipa). Filip se
už ale podílel na další skvělé desce, natočené v roce 1985, která se jmenovala
„Zelená“. Na ní se Ursiny vrací k delším plochám, v nichž velmi civilním způsobem
deklamuje Štrpkovy texty plné smutku, všednosti a osamění. Na desce hrálo
Provisorium v obsazení: Ursiny (voc, g), Jaro Filip (ks), Ľubomír Stankovský
(ds), Vladimír Kaššay (bg), Richard Kroczek (vln), Dušan Húščava (sax). Do roku
1989 stihl Ursiny s kapelou realizovat ještě jedno album se Štrpkovými texty -
„Na ceste domov“ (1987).
Dežo
Ursiny svým postojem k rocku a hlavně včleňováním poezie do jeho hudebních
struktur vytvořil asi ten nejzvláštnější prostor, který se u nás v tomto žánru
objevil. Posunul hranice rocku skoro až do oblasti vážné hudby a jeho společná
alba s Ivanem Štrpkou patří k nejvýznamnějším uměleckým činům v historii
slovenského rocku.
Na závěr ještě dvě charakteristiky
jeho osobnosti - Jaro Filip: „On byl ten kámen ve vodě. Voda přes něj tekla a
on se nehýbal. Všechno tak nějak přeteklo a on tam stál. Samozřejmě, že občas
na něm něco ulpělo a pak jsme občas ve svých hudebních kompozicích a aranžmá
využili nějaký módní vliv, ale Dežo v podstatě neměl moc rád ty módní vlny,
které vás jen tak ocáknou a zmizí.“
Hudební publicista Jan Rejžek: „Byl
to hudebník, který potřebuje určitou samotu. Samotě rozuměl, psal o ní, zpíval
o ní a myslím si, že takový podobný typ umělce-člověka tady dnes chybí.“
Dežo Ursiny nám zemřel v roce 1995 a jeho stálý spoluhráč
Jaro Filip ho následoval o pět let později.
Hudební ochutnávka
Co se zachovalo do
r. 1989:
TV-clipy:
„Filmové triky“ (1984), „So synom v ZOO“ (1985), „Tisíc izieb“ (1985 / natoč.
1989), D. Ursiny v muzikálu „Niekto ako ja“ (1988)
Audio nahrávky:
Dežo Ursiny &
Provizorium: „Provisorium“ LP (1972, vyšlo 1973, Supraphon, anglicky)
Dežo Ursiny And His
Provisorium: „Dežo Ursiny And His Provisorium“ LP (1972, vyšlo 1973, Artia),
identické s prvním albem, exportní verze
Dežo Ursiny &
Provisorium (název kapely na obalu neuveden): „Pevnina detstva“ LP (1977, Opus)
Dežo Ursiny, Ivan
Štrpka, Burčiak: „Nové mapy ticha“ LP (1979, Opus)
Martha Elefteriadu:
píseň D. Ursinyho „Vítám slunce ranní“ na albu „Kresby tuší“ (1980)
Dežo Ursiny, Ivan
Štrpka, Burčiak: „Modrý vrch“ LP (1980, vyšlo 1981, Opus)
Burčiak: „Pop scop“
LP (1981, Opus)
Dežo Ursiny &
Burčiak: „The Blue Hill“ LP (1981, vyšlo 1983, Opus) - anglická verze alba
„Modrý vrch“
Dežo Ursiny, Ivan
Štrpka, Prognóza (název kapely na obalu neuveden): „4/4“ LP (1983, Opus)
Dežo Ursiny, Ivan
Štrpka, Provisorium (název kapely na obalu neuveden): „Bez počasia“ LP (1984,
Opus)
Dežo Ursiny &
Provisorium (název kapely na obalu neuveden): „Without Weather“ LP (1984,
Opus) - anglická
verze alba „Bez počasia“
Dežo Ursiny, Ivan Štrpka, Provisorium (název kapely na obalu neuveden):
„Zelená“ LP (1985, vyšlo 1986, Opus)
Dežo Ursiny, Ivan
Štrpka, Provisorium (název kapely na obalu neuveden): „Green“ LP (1985, vyšlo
1986, Opus) - anglická verze alba „Zelená“
Dežo Ursiny, Ivan Štrpka, Provisorium (název kapely na obalu neuveden): „Na
ceste domov“ LP (1987, Opus)
Dežo Ursiny, Ivan Štrpka, Provisorium (název kapely na obalu neuveden): „On The
Way Home“ LP (1987, Opus) - anglická verze alba „Na ceste domov“
D. Ursiny zpívá 2 skladby („Tvár v zrkadle“ a „Prázdne kúpaliská“) na albu
Burčiaku „Stala sa nám láska…“ (1989, Opus)
V seriálu BIGBÍT zazněly skladby:
„Apple Tree In The Winter“ (1972)
„I Have Found“ (1972)
„Jedného dňa“ (1977)
„Lúka“ (1980)
„Filmové triky“ (1984)
„Tisíc izieb“ (1985, clip 1989)
„Koľko je ciest“ (1988)
Nahrávky skupin Dezidera Ursiniho lze pořídit na www.supraphoneonline.cz
Diskografie: https://www.discogs.com/artist/1585956-De%C5%BEo-Ursiny?page=1
© by
Petr Hrabalík