Dezider Ursiny

 Dezider Ursiny

            The Beatmen skončili. A co dál dělal Dezider Ursiny? V roce 1966 vytvořil svou skupinu. The Soulmen. Měla excelentní obsazení:

Fedor Frešo – baskytara, Vlado Mallý – bicí a Dezider Ursiny – kytara a zpěv.

            Skupina se představila československému publiku na 1. čs. Beatovém festivalu v pražské Lucerně a byla to zase jednou bomba. Získali hlavní cenu a dalším oceněním byla cena Music F clubu. Cestou z Prahy podnikli koncertní turné českými a moravskými městy. The Soulmen v této sestavě ještě podnikla první a poslední výjezd do zahraničí – hráli v Maďarsku. Pro Panton natočili EP se čtyřmi skladbami a za chvíli byl konec. Kapela neměla delšího trvání. Z toho mála, co po ní zůstalo, můžeme usuzovat, že tehdy byl Ursiny hodně ovlivněn anglickými The Cream.

            V sezóně 1968 – 1969 postavil Ursiny The New Soulmen. Ve skupině byli opět prvotřídní slovenští muzikanti:

Ján Lehotský – klávesy a zpěv, František Letňan – baskytara, P. Mráz – bicí a Dezider Ursiny – kytara a zpěv

Skupina absolvovala několik nahrávek pro rozhlas, ale ani jednou veřejně nevystoupila. V roce 1969 vystřídal Lehotského další excelentní klavírista Jaroslav Filip. Ten se stal na dlouhá léta Ursinyho spoluhráčem a spolupracovníkem. V devětašedesátém The New Soulmen skončili a vznikla další skupina hvězd Provisorium.

Období 1972 - 1989

        

    Dežo Ursiny, byl osamělý běžec slovenského rocku, se svými projekty se vždy poněkud vymykal běžné tuzemské produkci.

Už se skupinou Beatmen v polovině 60. let rozmetal výsostnou pozici Olympicu jako nejlepší československé kapely a o dva roky později s rhythm-and-bluesovými Soulmen vyhrál 1. Čs. beat festival. O jeho první velké desce Provisorium lze i dnes říci, že patří do pokladnice československého rocku. Looking For The Place To spend The Next summer

            Po jejím natočení (1972, v sestavě: Ursiny - voc, g, Jaro Filip - ks, Guma Kulhánek - bg, Erno Šedivý - ds) se Ursiny poněkud stáhl do sebe.

            „Po Provisoriu mi bylo jasné, že s anglicky zpívanou původní tvorbou nikde nepochodím. Pro mě jako zpěváka byla angličtina nezavazující, dokonce jsem občas nevěděl, co přesně zpívám, ale to mi poskytovalo velkou volnost. Tušil jsem, že se slovenštinou to bude daleko daleko těžší,“ řekl Ursiny v rozhovoru pro Melodii v roce 1982. Ve svém posledním rozhovoru v r. 1995 byl už o něco lapidárnější: „Prostě to z ideologických důvodů už nebylo možné. Ale nakonec - byli jsme Slováci a tak jsme zkusili zpívat jak nám zobák narost.“

 

            Naštěstí se již v roce 1974 seznámil s poněkud opomíjeným slovenským básníkem Ivanem Štrpkou a společně začali připravovat první velký opus zhudebněné poezie – album, které později dostalo název „Pevnina detstva“ (1977, vyšlo v 1978). Tehdejší Ursinyho spoluhráč a věčný souputník Jaro Filip k tomu v seriálu Bigbít říká: „Komplikovanost stavby Štrpkových textů automaticky určila hudební charakter.  Prvořadý byl text a na ten se dotvářela muzika.  Nepamatuji se, že bysme já nebo Dežo nejdřív udělali hudbu - to bylo vyloučené.“ Na desce tvořili základ skupiny Provisorium (Ursiny, kromě let kdy dělal s Burčiakem, svoje soubory nazýval vždy Provisorium - hlavně proto, že kromě něj a Filipa tam hráli pokaždé jiní hudebníci) D. Ursiny (voc), Jaro Filip (ks), Cyril Zeleňák (ds), Anton Jaro (bg) a Dušan Húščava (fl, sax).

 

            „Hudebně album nepřekračuje hranice stanovené předchozí deskou a obsahová hloubka a náročnost celou věc ještě komplikuje… zasvěcené publikum bylo zklamáno, protože přijít s Pevninou detstva, tedy muzikantsky s ničím novým a textově hodně náročným, zavánělo lidem z jedné strany stagnací a z druhé zbytečným intelektuálstvím…“ napsal tehdy v Melodii hudební publicista Ondřej Konrád a vzápětí dodal: „Jestliže si však desku pustíte víc než jednou a máte před sebou list se Štrpkovými texty, zvláštní svět hudby a slov tohoto alba na vás silně zapůsobí…“

Jak je možno vysledovat z předcházejících vět, Ursiny neměl stálou kapelu a jeho jediným spolupracovníkem byl pouze klávesista Jaroslav Filip, z čehož vyplývá, že těžištěm Ursinyho hudebních aktivit bylo nahrávání alb. Na koncertních pódiích se neobjevoval, neboť by asi těžko mohl předvést skladby v plné zvukové šíři a obsahu, tak jak je znali posluchači z jeho desek.

 

            Po nepříliš výrazném úspěchu alba se Ursiny seznámil s baskytaristou Pavolem Daňkem a společně založili soubor Burčiak. Ten posléze natočil desku „Nové mapy ticha“ (1979) na jejíž realizaci se podíleli: D. Ursiny (voc, g, ks), Jaro Filip (ks), Pavol Daněk (bg), Ctibor Hliněnský (ds), Jozef Škvařil (perc). Toto album bylo přímočařejší, neobsahovalo žádný dvacetiminutový opus, až na výjimky spíše kratší písničky, mnohdy velmi jednoduché. Tento trend zbavování se komplikovanosti jednotlivých skladeb vydržel Ursinymu celá 80. léta. Jaro Filip: „Postupem času směrem do naší současnosti se věci zjednodušovaly. Některé byly jen na dvou akordech. Samozřejmě že melodie byla velmi členitá, komplikovaná a rafinovaná, ale harmonicky a rytmicky se to vyčistilo až na ´holý kameň´.“

Ursiny v rozhovoru v roce 1982: „Chtěli jsme být komunikativnější, adresnější jak vůči posluchačům, tak vůči sobě. Není to žádné plus, když dělám něco, co vyznává deset intelektuálů a sto padesát snobů a nikoho dalšího to nezajímá.“

            Umělec také pochopil, že se neobejde bez koncertů. Jeho hudba byla pro rádia a tím spíše pro televizi neakceptovatelná a pokud takový interpret nevystupoval ani na koncertech, těžko se o něm mohl kdo dozvědět. Proto se konečně po deseti letech (v roce 1981) objevil i na několika vystoupeních, na nichž ho doprovázel právě Burčiak, a na kterých hrál jak věci z repertoáru starých Soulmen, tak i věci ze svého nového alba „Modrý vrch“(1980, vyšlo 1981). Jak napsal v Melodii Ondřej Konrád: „…Na Modrém vrchu oba tvůrci (Ursiny a Štrpka) setkali na půlce cesty vzájemných kompromisů přesně v té míře, aby tím jejich věci neztratily nic ze své náročnosti a osobitosti, a přitom poprvé v takovém množství dokázaly být dostatečně sdělné.“

             V té době začal Ursiny skládat i hudbu mimo svá alba a to především pro celou řadu krátkých i celovečerních filmů, což průběžně dělal po celá 80. léta. Podílel se i na několika muzikálech, z nichž nejlepší byl asi „Neberte nám princeznu“. Mimo to realizoval i své snímky (hlavně dokumentární), čímž tak trochu napůl dostál své filmové profesi (vystudoval filmovou dramaturgii). Instrumentálně vypomohl Burčiaku ještě s albem „Pop scop“ (1981), na kterém si zazpívala celá plejáda slovenských zpěváků (ve dvou skladbách i on sám), a posléze se s Pavolem Daňkem opět rozloučil.           

            Někdy v roce 1982 začal Ursiny spolupracovat se skupinou Prognóza, v níž poprvé a naposledy postrádá svého přítele klávesistu Jaroslava Filipa. Se skupinou koncertoval, ale hlavně s ní natočil (v sestavě Ursiny - voc, g, Ľubomír Stankovský - ds, Vladimír Kaššay - bg, Martin Karvaš - ks) svoje další album zhudebněné poezie Ivana Štrpky, které dostalo název „4/4“. Na této desce je už zcela viditelný příklon ke krátkým hudebním útvarům a v případě Štrpky lze hovořit nikoli o poezii ale o zcela regulérních textech.

            Ursiny si po nahrání alba Prognóza po dohodě s jejím vedoucím L. Stankovským opět přejmenoval na Provisorium, přizval k návratu J. Filipa a s touto sestavou natáčel další desky. Navíc se po letech určitého mediálního embarga začal objevovat jak v rozhlase tak i dokonce v televizi (pořady TKM, Triangel). Možná to bylo i díky dalšímu albu, sestavenému z vyloženě krátkých písniček, které se jmenovalo Bez počasia (a zatím i bez J. Filipa). Filip se už ale podílel na další skvělé desce, natočené v roce 1985, která se jmenovala „Zelená“. Na ní se Ursiny vrací k delším plochám, v nichž velmi civilním způsobem deklamuje Štrpkovy texty plné smutku, všednosti a osamění. Na desce hrálo Provisorium v obsazení: Ursiny (voc, g), Jaro Filip (ks), Ľubomír Stankovský (ds), Vladimír Kaššay (bg), Richard Kroczek (vln), Dušan Húščava (sax). Do roku 1989 stihl Ursiny s kapelou realizovat ještě jedno album se Štrpkovými texty - „Na ceste domov“ (1987).

            Dežo Ursiny svým postojem k rocku a hlavně včleňováním poezie do jeho hudebních struktur vytvořil asi ten nejzvláštnější prostor, který se u nás v tomto žánru objevil. Posunul hranice rocku skoro až do oblasti vážné hudby a jeho společná alba s Ivanem Štrpkou patří k nejvýznamnějším uměleckým činům v historii slovenského rocku.

            Na závěr ještě dvě charakteristiky jeho osobnosti - Jaro Filip: „On byl ten kámen ve vodě. Voda přes něj tekla a on se nehýbal. Všechno tak nějak přeteklo a on tam stál. Samozřejmě, že občas na něm něco ulpělo a pak jsme občas ve svých hudebních kompozicích a aranžmá využili nějaký módní vliv, ale Dežo v podstatě neměl moc rád ty módní vlny, které vás jen tak ocáknou a zmizí.“

            Hudební publicista Jan Rejžek: „Byl to hudebník, který potřebuje určitou samotu. Samotě rozuměl, psal o ní, zpíval o ní a myslím si, že takový podobný typ umělce-člověka tady dnes chybí.“

            Dežo Ursiny nám zemřel v roce 1995 a jeho stálý spoluhráč Jaro Filip ho následoval o pět let později.

 Hudební ochutnávka

Co se zachovalo do r. 1989:

TV-clipy:
„Filmové triky“ (1984), „So synom v ZOO“ (1985), „Tisíc izieb“ (1985 / natoč. 1989), D. Ursiny v muzikálu „Niekto ako ja“ (1988)

Audio nahrávky:

Dežo Ursiny & Provizorium: „Provisorium“ LP (1972, vyšlo 1973, Supraphon, anglicky)

Dežo Ursiny And His Provisorium: „Dežo Ursiny And His Provisorium“ LP (1972, vyšlo 1973, Artia), identické s prvním albem, exportní verze

Dežo Ursiny & Provisorium (název kapely na obalu neuveden): „Pevnina detstva“ LP (1977, Opus)

Dežo Ursiny, Ivan Štrpka, Burčiak: „Nové mapy ticha“ LP (1979, Opus)

Martha Elefteriadu: píseň D. Ursinyho „Vítám slunce ranní“ na albu „Kresby tuší“ (1980)

Dežo Ursiny, Ivan Štrpka, Burčiak: „Modrý vrch“ LP (1980, vyšlo 1981, Opus)

Burčiak: „Pop scop“ LP (1981, Opus)

Dežo Ursiny & Burčiak: „The Blue Hill“ LP (1981, vyšlo 1983, Opus) - anglická verze alba „Modrý vrch“

Dežo Ursiny, Ivan Štrpka, Prognóza (název kapely na obalu neuveden): „4/4“ LP (1983, Opus)

Dežo Ursiny, Ivan Štrpka, Provisorium (název kapely na obalu neuveden): „Bez počasia“ LP (1984, Opus)

Dežo Ursiny & Provisorium (název kapely na obalu neuveden): „Without Weather“ LP (1984,

Opus) - anglická verze alba „Bez počasia“
Dežo Ursiny, Ivan Štrpka, Provisorium (název kapely na obalu neuveden): „Zelená“ LP (1985, vyšlo 1986, Opus)

Dežo Ursiny, Ivan Štrpka, Provisorium (název kapely na obalu neuveden): „Green“ LP (1985, vyšlo 1986, Opus) - anglická verze alba „Zelená“
Dežo Ursiny, Ivan Štrpka, Provisorium (název kapely na obalu neuveden): „Na ceste domov“ LP (1987, Opus)
Dežo Ursiny, Ivan Štrpka, Provisorium (název kapely na obalu neuveden): „On The Way Home“ LP (1987, Opus) - anglická verze alba „Na ceste domov“
D. Ursiny zpívá 2 skladby („Tvár v zrkadle“ a „Prázdne kúpaliská“) na albu Burčiaku „Stala sa nám láska…“ (1989, Opus)

V seriálu BIGBÍT zazněly skladby:
„Apple Tree In The Winter“ (1972)
„I Have Found“ (1972)
„Jedného dňa“ (1977)
„Lúka“ (1980)
„Filmové triky“ (1984)
„Tisíc izieb“ (1985, clip 1989)
„Koľko je ciest“ (1988)

Nahrávky skupin Dezidera Ursiniho lze pořídit na  www.supraphoneonline.cz

Diskografie: https://www.discogs.com/artist/1585956-De%C5%BEo-Ursiny?page=1

© by Petr Hrabalík