Jiří Štaidl
Tento skvělý textař, a začátcích své kariéry i zpěvák, se narodil 22. ledna 1943 v Praze. Zemřel po automobilové autohavárii 9. října 1973 v Říčanech. Učil se na piano u Františka Kubelíka. Pokoušel se několikrát dostat na filmovou fakultu Akademie múzických umění, ale nikdy se tam nedostal. Snad to nebylo ani jeho vinou, ale opět znovu připomínanými komunisty. Protože musel někde pracovat, byl zaměstnám jako pomocný dělník v Motorletu! ... a pak někteří mluví o tom, že za komunistů nebylo tak zle. Bylo! V Motorletu založil svou první skupinu, která dostala název Diskobolos. Skupina měla na repertoáru skladby , jež byly vysílány na radiu Luxembourg. Jirka Štaidl je česky přetextoval a dokonce je zpíval. To bylo v letech 1961 až 1962. Ukončil práci pomocného dělníka a šel dělat kulisáka do divadla Paravan. Tam se dostal k Jakubu Jakoubkovi, který mu dal první lekce pro psaní poezie i textů písniček. Jeho první písnička, jež byla natočena a vysílána v rozhlase byla Jehla a nit. O deset let později ji opět natočil Karel Zich. Štaidl byl krátce zaměstnán u Správy spojů, ale co tam dělal, to ví snad jen jeho tehdejší přátelé. Důležité je, že se tehdy setkal a seznámil s Karlem Marešem. S ním napsal pro představení Jarní dekameron v divadle Rokoko texty písní Espado, Padá hvězda a super hit Tam za vodou v rákosí. S Marešem autorsky spolupracoval na památném pásmu v divadle Semafor Ondráš podotýká. Byl to on, kdo napsal spojovací texty i mikrofejetony šestiletého Ondráše a k tomu napsal texty Fůra chyb a Zloděj dobytka pro Mikyho Volka. První text Beatles přetextovaný do češtiny Adresát neznámý (From Me To You) byl sice nesmělým pokusem, ale tady se projevila Štaidlova genialita. Ta spočívala v lyričnosti a specifické křehkosti textů. Měl smysl pro slogany, originální a zapamatovatelné obraty, zpěvnost i rytmus. Ve známosti je historka o tom, že text „Chytila jsem na pasece motýlka, protože má bleděmodrá křidýlka...“ napsal na počkání na klozetový papír, když seděl na WC v restaurantu. Neuměl pracovat na objednávku. Texty psal spontánně. Pracoval především pro Karla Gotta, jemuž produkoval alba. Napsal za svůj život více než dvě stě textů. Pro historii big beatu jsou snad nejdůležitější Fůra chyb a Ptačí nářečí (tady je nahrávka Gotta a skupiny Žlutý pes). Již v době, kdy písničku zpíval Karel Gott, za doprovodu Orchestru Ladislava Štaidla, to byl odvaz. Po letech skupina Žlutý pes přizvala Karla Gotta ke spolupráci a za jejího doprovodu skladbu znovu natočila.
Jiří Štaidl, pro úplnost, otextoval, všechny česky zpívané skladby pro pásmo Ondráš podotýká. Zde je poznámka Karla Knechtla k vydání v roce 1997:
Poznámka editora Karla Knechtla k vydání CD v roce 1997: Ondráš podotýká...(Big-beat Olympic – hosté na scéně divadla Semafor) se stal u nás legendárním pojmem už na sklonku 60. let. Přestože z tohoto pásma vyšlo několik písní na gramodeskách v řadě pěti singlů Big-beat, kterou inicioval v Supraphonu Jiří Černý s redakcí Mladého světa, jehož byl tehdy kulturním redaktorem, dochovalo se pouze několik fotografií a vědomí skutečnosti, "Ondráš" byl tím opravdovým startem historie čs. rocku (nebo chcete-li rock'n'rollu). Prach vzpomínek zavál skutečnost, že někdy na jaře roku 1964 si tehdejší kapelník Olympicu Miloslav Růžek nechal od zvukaře Ladislava Mikšovského natočit záznam jedné z repríz Ondráše. Ladislav Mikšovský od mixážního pultu, umístěného přímo v hledišti Semaforu zapínal a vypínal magnetofon se začátky a konci jednotlivých písní. Magnetofonové pásky byly tehdy nedostatkovým zbožím a tudíž spojovací texty Ondřeje Mlčocha se netočily - někdy se ani nepodařilo pustit magnetofon přesně včas se začátkem písně. Právě tuto nahrávku máte nyní k dispozici. Těžko mohla vyjít kdy dříve, neboť teprve zvuková technika konce 20. století umožnila úpravu nahrávek, která je ve srovnání s původním pásem Míly Růžka k nepoznání. Fanouškové skupiny Olympic mají tedy poprvé možnost slyšet kapelu tak, jak zněla ve svých počátcích. Ze stejného období pochází i zde vydaný "bonus", natočený pro změnu v pražském "Bruselském pavilónu", kde tehdy Olympic pravidelně hrál. Pro toto CD jsem vybral písně, které rovněž občas v Ondrášovi zněly (dramaturgie pásma se během času lehce pozměňovala). Zajímavá je skutečnost, že v den , kdy Ladislav Mikšovský točil pro Mílu Růžka tento záznam, byl Pavek Bobek právě nemocný a celý jeho repertoár ten večer zpíval Pavel Sváb. Pro srovnání jsem tedy zařadil i Oh boy! s Pavlem Svábem..... Poznámka vydavatele: Autor českých textů Jiří Staidl se narodil 22. ledna 1943 a zemřel tragicky 9. října 1973
Podle Jana Rejžka Prax53
Žádné komentáře:
Okomentovat