STEHLÍK
(1972 - 1974), (1976 -
1977)
Pro jednu z našich prvních kapel, které můžeme označit slovem "alternativní" byli těmi nejdůležitějšími členy baskytarista Luboš Fidler a bubeník a kytarista Petr Křečan. Oba karlovarští kamarádi (chodili tam spolu na dvanáctiletku), ač profesně původně mířili každý jinam - Fidler měl být lékař a Křečan grafik - nakonec spojili své síly na rockovém poli. Skupina byla založena jako Buben Pover Stehlík už někdy v roce 1972, když oba její hlavní protagonisté přišli do Prahy. Jedné půlnoci pak na Karlově Mostě Křečan uviděl hrát Miloše Čuříka s jakýmsi chlapíkem, který se jmenoval Mirek Fiala a předtím žil asi dva roky v Kanadě. Okamžitě ho zlanařil do právě vznikajícího Stehlíku.
První vystoupení tria proběhlo v
klubu Labyrint (kde dělal dramaturga právě Miloš Čuřík) někdy na přelomu let
1972-
K tomu, abychom
mohli v historii Stehlíku pokračovat dál, je třeba udělat malou odbočku. V
mezičase vznikl a rozpadl se Elektrobus , ve kterém působil kytarista Pavel
Richter. A ten také v létě 1976 dostal lano od jazz rockové skupiny Semilery
Gupu Hajat Project, ve které ještě působili Jiří Hrubeš (ds), Štěpán Markovič
(sax) a hanspaulský kytarista Zdeněk Zdražil. Baskytaru tam obsluhoval ex-člen
původního Extempore, Petr Tittelbach, jenž si říkal "Pickwick",
nicméně hráčsky nestačil, a tak Richter po svém příchodu kapele doporučil na
basu svého kamaráda a spoluhráče z Elektrobusu Tomáše Zetka.
A právě na jeden z koncertů Semilery
se přišel podívat Luboš Fidler, přičemž po jeho skončení navrhl Richterovi, aby
společně napsali hudbu pro divadlo Mimóza. Tehdy se vlastně zformoval Stehlík
podruhé a to v sestavě: Luboš Fidler (bg, accg, voc), Petr Křečan /ds, accg,
voc), Pavel Richter (lg, voc). Do samostatného koncertního hraní se toho
podzimu ´76 nepouštěl, pouze v několika představeních doprovodil již zmíněné
divadlo. Avšak postupně vznikaly nové a nové věci a když spolupráce s Mimózou
skončila a Richter přestal s hraním v Semilery (vyhození), skupina se rozhodla
předvést tento materiál veřejně. Pavel Richter na první dojmy spolupráce se
Stehlíkem vzpomíná následovně (2002): "Když jsem tam tehdy přišel a oni na
mě vybalili všechny ty lichý rytmy, tak jsem na zkouškách v podstatě nedělal
nic jinýho, než že jsem pořád počítal, což pro mě bylo novum. Zkoušky prostě
spočívaly v tom, že jeden takt se zkoušel třeba půl dne, bylo to takový neustálý
vylepšování, vypilovávání, což jsem já nikdy předtím nepoznal... Určujícím ve
tvorbě Stehlíku byl takovej nezaměnitelnej rukopis - cizích vlivů vcelku málo,
důležitými faktory se ukazovaly zaprvé hráčská zdatnost, jak v pozitivním tak i
v negativním slova smyslu, za druhé vybavení, které se odvíjelo od finanční
situace, která byla velmi chabá - což znamenalo výrobu vlastních nástrojů
(Křečan měl vždycky takový bubny pozoruhodně sestavený z různejch tamburín,
Fidler a jeho kytary vytesaný ze dřeva a k tomu přidělanej krk atd.), a za
třetí dost originální pohled na muziku, do tý doby nikde
neuplatňovanej..."
Stehlík se prezentoval výhradně vlastní, vcelku neuchopitelnou tvorbou, v níž snad byly trochu slyšet vlivy britských progresivních skupin typu King Crimson nebo Gentle Giants (a někde v pozadí dlel nakonec i ten Zappa) Texty, nezvyklé a hodně ulítlé, psal Křečan a o hudbu se starali všichni tři zúčastnění. Mezitím se ke kapele připojil i kytarista Alexandr "Lesík" Hajdovský, jehož Fidler a Křečan poznali v jeho parodickém folkovém projektu F.O.K., a takto společně se poprvé představili na jaře 1977 v rámci V. PJD. Jelikož s vystoupeními to bylo obtížné - tehdy znamenal koncert tolik co pro dnešní kapelu deska - do léta ´77 se skupina prezentovala jen dvěma koncerty v pražských klubech v Řeznické a Michalské, které jsou zaznamenány na kazetě "Live - jaro 1977", přičemž jako host se na nich objevil i perkusista Vlasta Marek.
V létě odjel Stehlík na
soustředění na barák do Českého Krumlova, ale už jen znovu ve třech - Lesík,
zvyklý být stále spolu se svou manželkou a spoluhráčkou z F.O.K. Mirkou, ji
nechtěl nechat v Praze samotnou a proto se ke skupině nepřipojil, což ho
samozřejmě stálo místo. V Krumlově se zbylá trojice pustila do nazkoušení
přetěžkého programu nazvaného "Bláťák".
„Blaťák“ byl takřka nezahratelný
projekt, který si vysnil Křečan s Fidlerem a na kterém si Stehlík lámal zuby
vlastně po celou dobu své existence. Jak napsal poeticky V. Marek: „Školy,
vyhazovy, zkušebny, vyhazovy, podnájmy, vyhazovy, blátivé ulice velkoměsta,
průměrné nezodpovědnosti ředily mladické nadšení: ´Mámo, táto, náš dům je
bláto!´ Kde jsou životní plány (mé, tvé, jejich)? V blátě zakopány. Blátové
facky života se jedna za druhou trefovaly a mladým rockerům nezbylo než o to
pevněji sevřít krky kytar a paličky. Jak ze sebe ten vztek, tu bezmoc,
nezacílenou ale spalující nenávist dostat ven?“ V září 1977 Stehlík nakonec
„Blaťák“ realizoval v Karlínské besedě (kde vystupoval tehdy ještě art rockový
Abraxas) v sestavě: Petr Křečan (ds, accg, voc), Luboš Fidler (bg, accg, voc),
Pavel Richter (lg, voc) + hosté: Tomáš Zetek (vcl), Dan Fikejz (p, perc), Jitka
Mašková (perc, voc), Bred (tp). A to byl také úplně poslední koncert skupiny.
Po „Bláťáku“ odešla část bandu založit novou skupinu Švehlík.
Základním cílem Stehlíku byla opět
snaha o odlišení se od běžné produkce, hledání správného zvuku a jiný, odlišný
způsob hraní (Křečanova bicí souprava z prádelních hrnců, Richterovo netradiční
hraní na kytaru). Jak píše Vlasta Marek ve sleeve note k jejich první nahrávce:
„Křečan s Fidlerem byli z prvních, kteří pochopili (nebo byli nuceni pochopit),
že rozhodující je myšlenka (samo provedení je ´ztráta času´) a intenzita
hledání … jenže celou Stehlíkovskou a později Švehlíkovskou a Marno Unionovskou
produkcí se jako červená niť táhne česky marná snaha alespoň jednou zahrát to,
co je v hlavě v mlze, tak aby to ´bylo vono´. Náznaky oné ´jednoty času a
prostoru´ jsou sem tam roztroušeny po amatérských nahrávkách.“
Co se zachovalo do r. 1989:
Fotografie
Audio:
Stehlík: „Industriální koncert“ (též „Koncert s Kanaďanem“) (1974)
Stehlík: „Live - jaro
1977(složena ze dvou nahrávek: "Řeznická a Michalská)“ (1977)
Stehlík: „Bláťák“ (posl.
vystoupení) (1977)
v seriálu BIGBÍT písně:
„Čápi v ohni“ (1977),
„Nysdlí“ (anebo „Nysplýn“)
(1977)
© by Petr Hrabalík
Žádné komentáře:
Okomentovat