Stromboli
Pavlíčkovo
pokračování hudebních aktivit
(1985 - 1989 )
Přelom let 1982-3 jednoznačně patřil na
tuzemské rockové scéně fenoménu Pražského výběru. Doba se tvářila zdánlivě
uvolněně, v tisku (časopisy Melodie a Mladý svět) se psalo o trochu otevřeněji
než v normalizovaných 70. letech, nástup spousty novovlnných kapel jako by vše
toto dotvrzoval. Existovaly ovšem signály, že se cosi chystá; černá listina nepřijatelných
kapel inspektora kultury, estébáka Trojana byla víceméně veřejným tajemstvím.
Přesto běh věcí jara 1983 všechny rockové fanoušky hodně "nasral", a
ještě o to víc, že jedním z postižených byl právě Pražský výběr. Soubor se
totiž nacházel v čase svého největšího rozjezdu a i když všichni tušili, že k
nějakým průserům zákonitě dojít musí, málokdo čekal, že to skončí totálním
útokem na celou českou rockovou novou vlnu. A protože záminkami k neblaze
proslulým článkům v Tribuně a Rudém Právu byly právě koncerty Pražského výběru
v Hradci Králové, Letadla v Hořicích, a texty Jasné Páky, bylo téměř jasné, kdo
skončí "na pranýři" jako exemplární případ.
Vznik skupiny Stromboli je jakýsi Pavlíčkův návrat do dob jazz-rocku Expanze, či později Horkého dechu (s jazzovou zpěvačkou Janou Koubkovou), ale vystoupení všechny přítomné překvapilo. Vlastně šlo o to, že nejhůře zákaz Pražského výběru nesl jeho kytarista Michal Pavlíček. Utápěl se v docela těžkých depresích, které ještě zvýšila emigrace jeho přítele a bubeníka kapely Jiřího "Chomáče" Hrubeše. Přesto se snažil pracovat - v "temných" letech 1983-85 rozprostřel svůj skladatelský um hned do několika projektů. Věnoval se psaní scénické hudby, napsal a natočil album pro zpěvačku Marsyas Zuzanu Michnovou Rány a na jaře 1985 dal dohromady příležitostnou skupinu pro live koncert v rámci festivalu Jazz Praha. Toto instrumentální trio (Pavlíček - lg, "Guma" Kulhánek - bg a Klaudius Kryšpín - ds) brala sice hudební veřejnost jako o těžko definovatelný nářez, ve kterém byly sice cítit jazzové názvuky ale také, a to hlavně, tvrdý rockový atak. To byla například skladba "Rychloběžka". Navíc bylo pro Pavlíčka důležité i to, že se prakticky po dvou letech opět představil na veřejnosti.
Rok
1985 přece jenom znamenal jemné oteplení společenské situace. Pavlíček, Kocáb a
Čok natočili pod svými jmény soundtrack k filmu "Hledám dům holubí" a
znovu spolu začali nepravidelně zkoušet, takže se jenom čekalo, kdy se obnovený
Pražský výběr znovu objeví na koncertních pódiích. Ten na konci roku sice
úspěšně pod názvem Výběr absolvoval přehrávky, nicméně Pavlíček začal
pošilhávat ještě jiným směrem. Velice se mu líbil vokál zpěvačky Precedens Báry
Basikové a jelikož měl napsáno i několik skladeb, které se svoji strukturou
vymykaly repertoáru Výběru a jako "na potvoru" se přesně trefovaly do
Bářina sférického hlasu, oslovil ji a požádal o spolupráci. Ta na nabídku
kývla, takže od února 1986 začala skupina působit pod "eruptivním"
názvem Stromboli (Stromboli je sopka v Tyrhénském moři) v obsazení: Michal
Pavlíček (lg, voc), Klaudius Kryšpín (ds), Vladimír "Guma" Kulhánek
(bg, zároveň Blues Band), Bára Basiková (voc), Vendula Kašpárková (ks, voc,
ex-Fantom, ex-Jakub Venzel) a jako host Vilém Čok (voc). Nejasnosti okolo
skutečného data "početí" skupiny pak rozťal sám Pavlíček - jako datum
vzniku udává ono jaro
Koncertní aktivity Stromboli přišly vzápětí po prvních zkouškách - Gitariáda v Bratislavě,
festival Jazz
Praha 86 v Lucerně plus další samostatná vystoupení - a najednou se o kapele
začalo mluvit jako o nové "bombě". Asi po půl roce Kulhánka, který
nestíhal hrát ve dvou souborech (drhnul basu ještě v znovuobnovených Etc…),
vystřídal stejně brilantní instrumentalista Jiří Veselý a na delší čas tak
formace získala stálou sestavu. V září 1987 si Stromboli v rámci koncertu ku
příležitosti Mírových pochodů Olofa Palmeho, zahráli v Mnichově. O pár týdnů
později se obdobný festival konal v Plzeňském Lochotíně, ale změnil se v celkem
slušný mezinárodní trapas (viz kapitola Plzeň a okolí).
Jak
vlastně hudbu Stromboli popsat, pojmenovat? Hudební publicista Josef
"Zub" Vlček v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby pod heslem
Stromboli celkem komplikovaně píše: "První fáze vývoje byla vedena úpornou
Pavlíčkovou snahou uniknout z vlivů jazzrockové fúze, která ovlivnila jeho
kytarovou hru koncem 70. let, velmi brzy však pronikly do jeho tvorby prvky
amerického pomp rocku (Vlček má na mysli snad Journey nebo Styx, možná kanadské
Rush, těžko říci - pozn. autora) a anglického black metalu, jež spojil se
zkušenostmi ze své předchozí praxe do osobitého útvaru, který se vymyká běžnému
heavy metalu muzikantským nadhledem, stylově je mu však příbuzný, a proto
posluchačsky velmi přístupný. Skladby Stromboli jsou typické svým pompézním
soundem, scatovými pasážemi ženského vokálu a rafinovaným stupňováním napětí v
dlouhých instrumentálních plochách, při nichž skupina působí extatickým
dojmem."
Vedoucí skupiny M. Pavlíček popisuje v seriálu Bigbít hudbu Stromboli spíše pocitově: "Stromboli bylo takový uzavření se do sebe, takovej ostrůvek, kterej v tý muzice najdeš, abys unikl… Byl to experiment, kde šlo o to vytvořit silný nálady se zpěvem Báry, který byly jak velmi citový, tak i velmi agresivní - byl to pokus s jinejma pěveckejma polohama, třeba s používáním techniky částečně operního zpěvu." A následně pokračuje: "Ty můžeš buď muzikou prezentovat to, co tě sere vokolo, dát do toho agresi a ukazovat to. Nebo se taky můžeš zavřít do svýho světa a necháš se unést hudbou, která tě vynese někam mimo ty okolní problémy. Já jsem ve Stromboli měl právě takovou tu druhou stránku, vedle klaunství a šaškovství Výběru, toho takovýho agresivního a rockovějšího pohledu, tady šlo o hodně citový věci."
Pokud to tedy stručně shrneme: výsledný sound
Stromboli byl vlastně jakýmsi zúročením všeho, čím si Pavlíček hudebně prošel.
Smíchal jazz- rock, space-rock, tu a tam ukápl nové vlny a celé to pomocí svých
kytarových krabiček zahalil do jakéhosi neurčitého impresionistického oparu. Do
toho zazníval Bářin sférický hlas, využitý vlastně jako další hudební nástroj,
někdy temně teskný, někdy rozjuchaný, ale vždycky eroticky rajcovní. Škoda, že
svůj talent v 90. letech tak rozmělnila. A jestli někoho mate Vlčkovo vyjádření
o Stromboli a black metalu, stačí si jen poslechnout pár skladeb, kde Pavlíček
využívá oblíbený sabbaťácký trik - použití zmenšené kvinty (tritónu). Například
taková "Carmen" (pokud si odmyslíme český text) by přímo mohla
sloužit za definici black metalu; zní jako kdyby ji složil třeba King Diamond.
Celkovou
tajemnost nebo "mystičnost" skladeb ještě doplňoval výběr textů.
Někdy se vokální linka, jak už bylo řečeno, kryla s ostatními nástroji, nijak
se nevydělovala a slov tedy nepotřebovala. Ovšem koncert zcela vystavěný na
pouhém "lalala" by po chvíli začal diváky nudit, takže občas bylo
nutné proložit ho skladbou s nějakým textovým sdělením. Tady se ukázal být
Pavlíčkův nápad - zhudebnit švýcarského básníka Christiana Morgensterna - jako
geniální. Jeho neurčité a neuchopitelné, ale silné básně přesně ladily ke
stejně neuchopitelné a silné hudbě Stromboli (např. "Košilela" nebo
"Bezejmenná"). O další texty se postarala například Zuzana
Michnová, Vilém Čok, Josef Novotný a v období druhé, tentokrát anglicky nazpívané desky "Shutdown" ještě Martin Němec (překlad Michael Žantovský).
Stromboli
se podle očekávání stali i mediální atrakcí, tedy alespoň v rámci stylu. I
natvrdlému bolševikovi muselo být jasné, že v případně jejich textů se o
politiku rozhodně nejedná, a pokud do kulturních inspektorů a různých jiných
potentátů svazáci hustili informace, že se vlastně jedná "o velký
umění", byli ochotni přimhouřit očko. Skupina se tedy hodně objevovala v
rádiu, televizi (skladba "Ó hory, ó hory" vyhrávala jak v rozhlasovém
Větrníku, tak i v televizní Hitšarádě) a Krátký film o ní natočil dokonce
dokument.
Od poloviny roku 1988 ale kvůli zaneprázdnění Pavlíčka (pracoval mj. na svém Minotaurovi), Basikové (stále ještě zpívala s Precedens) a odjezdu Kryšpína a Kašpárkové (welcome to Australia), téměř tři čtvrtě roku stála, aby se ke koncertům a nahráváni vrátila v květnu 1989 (mj. dokončovala rozdělané LP "Shutdown"). Oba emigranty jednorázově nahradili bubeník Jan Seidl a klávesista Roman Dragoun, ale bylo jasné, že Stromboli prakticky končí a do devadesátých let už jako kapela nevstoupili. Bára se rozhodla věnovat samostatné kariéře, Pavlíček se našel v partě s Balážem a Střihavkou, nazvané BSP, navíc s Kocábem vždycky po nějakém čase restituovali Pražský výběr, a baskytarista Veselý hrál prakticky s kýmkoli (mj. i u BSP). Nakonec se oba skvělí instrumentalisté potkali ve společném projektu Big Heads.
Fotografie + live v TV studiu "Bezejmenná" (1987), 3 písně z koncertu
za Olofa Palmeho v Plzni-Lochotíně (1987), klipy "Carmen" a "Já
ti dávám, dávám" (oba 1987, vlastní ČEFIS), TV klipy "Carmen"
(1987), "Ó hory, ó hory" (1988), "Okolo ohňů" (
Audio:
Stromboli: "Koncert No. 1" (1986)
Stromboli: "Stromboli" (1985-6, 2LP, Panton, vyšlo 1987)
Stromboli: "Live in Brno 87" (STCV 1987)
Stromboli: SP (Panton) - "Ó hory, ó hory"/"Carmen" (1987),
"Sandonoriko"/"Okolo
ohňů"(1988, vyšlo v roce 1989)
Stromboli: "Shutdown" (1988-9, LP, Panton - Artia, vyšlo v roce 1989)
Michal Pavlíček featuring Miroslav Vitouš: "Minotaurus" (1989, LP,
Panton, vyšlo 1990)
Pavlíček - Kocáb: "Bílá Velryba" (1985, EP, Panton)
Bára Basiková - Michal Pavlíček: (SP Supraphon) - "Klid
klidů"/"Na koni" (1985, vyšlo 1986)
V seriálu BIGBÍT písně:
"Houpací křeslo na opuštěné terase" (1988)
"Košilela" (1988)
"Stromboli" (1988)
"Sandonoriko" (1987)
Diskografie: https://www.discogs.com/artist/708290-Stromboli
© by Petr Hrabalík
Žádné komentáře:
Okomentovat