ŠVEHLÍK
(1977-
Když se v září 1977 naplnila
existence skupiny Stehlík , tak se její bývalí členové sice na čas
věnovali více než rocku požívání alkoholických nápojů, ale dlouho bez hudby žít
nedokázali. Už za měsíc - v říjnu - se dali dohromady Pavel Richter a Luboš
Fidler a začali se scházet jako kytarové duo, což samozřejmě třetí
"Stehlík" Petr Křečan nesl dost těžce a urazil se. Richter s Fidlerem
měli snahu vytvořit cosi jako delší monotématický "pořad", který by
vycházel podobně jako u Stehlíku z originální a dost netradiční hudby. Jen tak
mimochodem: pro název projektu si oba došli do Šárky, kde za cvrlikání ptactva,
šumu stromoví a při láhvi gruzíňaku vymysleli náramnost Zdechlík Švehlík &
Souček, kterou později již za čistých myslí zredukovali na Švehlík.
V té samé době se Richter dostal opět do kontaktu s Lesíkem Hajdovským (začal v té době působit v Hajdovských rodinném ulítlém folku F.O.K.) a pustil mu některé pracovní nahrávky, což Lesíka docela nakoplo a přidal se k původnímu duu. Tehdy pro trojici nastalo úžasné období neustálého (téměř každodenního!) zkoušení v bytě u Hajdovských, při kterém docházelo k hledání nového hudebního jazyka - nových motivů a nového zvuku. A také ke stmelení vzájemných kamarádských vztahů, což se činilo pomocí mírně rituálních obřadů spojených s kouřením marihuany. Tyto zhulenecké sessiony se samozřejmě nahrávaly a ony zkušenosti jakoby z jiného břehu jsou zachyceny na nahrávce "Vzkazy".
To hlavní na čem trojice ale
pracovala byl program, jenž seš nazýval (možná trochu pod vlivem poetiky F.O.K.) "Sny psychopatického dítěte".
Ze zkoušek však posléze vyplynulo, že v tomto "pořadu" existují
určité pasáže, které je prostě nutní zahrát na bicí. Nu a při jednom mejdanu,
kterého se opět účastnil Křečan, byla na magnetofonu puštěna dosavadní práce
Švehlíku, která bývalého člena Stehlíku nadchla, takže se nabídl, že jako host
ony pasáže odbubnuje. A to i přesto, že v tom čase obsluhoval bicí soupravu u Extempore.
Premiéru si s tímto programem odbyl Švehlík v únoru 1978 na
Baráčnické rychtě v sestavě: Pavel Richter (lg, voc), Luboš Fidler (bg, accg,
voc), Alexandr "Lesík" Hajdovský (g, accg, voc) a Petr Křečan (ds)
j.h., přičemž s kapelou si na perkuse zahostoval i Vlasta Marek. Pak proběhly
ještě asi dva koncerty (Zavadilka, Teplice) a na jaře 1978 se skupina
"kvalifikovala" i na VI. Pražské jazzové dny. Tam došlo k poněkud
kuriózní situaci: Švehlík byl nucen díky předlouhému úvodu konferenciéra M.
Čuříka přetáhnout svoje vystoupení, takže se tak trochu dostal v Jazzové sekci
na černou listinu, jenomže paradoxně zároveň vzbudil mezi publikem největší
ohlas, a tak ho museli pořadatelé pozvat i na "galavečer" do Lucerny.
Tam zazářil svitem nejjasnějším a to jak v samostatném bloku, tak jako součást
Markovy skupiny Amalgam, kde se fantastickým kytarovým sólem
předvedl P. Richter. Dokonce se rozšířila fáma, že ho nosili po tomto koncertě
lidé na ramenou.
Po PJD začal bubnovat ve Švehlíku konečně stálý bubeník, Moravan a jazz rocker
Josef Bárta (pouhá shoda jmen s bubeníkem Našrot - pozn. autora), který kapele
dodal ještě větší šmrnc - z tohoto období pochází výtečná nahrávka z Edenu
(červen 1978). Bárta se však bohužel ukázal jako dost nespolehlivý (nedorazil
na přehrávky a kvůli němu skupina také přišla o zkušebnu), takže jeho účast v
"dresu" souboru byla víceméně jen epizodní. Přes léto tedy základní
trojice zkoušela mimo Prahu různě po chalupách a na podzim si střihla s jedním
hostujícím bubeníkem koncert u Zábranských, který ovšem moc velký ohlas
nevyvolal. A jelikož na podzimních PJD Švehlík díky rozhodnutí Jazzové sekce nemohl hrát (důsledek jeho účasti
na jarních PJD - viz. výše), sáhl k určité personální reorganizaci a v kapele
se objevili hned dva noví členové - na bicí začal hrát Ivan Pavlů (odměnou za
zařízení nové zkušebny v Platýzu na Národní třídě) a na druhou baskytaru (sic!)
o generaci starší Jerry Tomášek, byvší člen Extempore.
Na toto období souboru lze pohlížet
jako na vcelku komplikované. Pavlů na bicí vlastně začínal a i když se postupně
zlepšoval, stále to nějak nebylo ono, a Jerry Tomášek byl takříkajíc stará
beatová škola, který se víc než baskytaře věnoval láhvi s pitím. Navíc hrát
muziku právě s dvěma baskytarami je docela slušný "porod". Někdy v
dubnu 1979 vznikla nahrávka "Studio Platýz", která tak trochu odráží
nevyjasněnou situaci v kapele, muzikou začínaje a vzájemnými vztahy konče.
Koncem jara odešel Luboš Fidler bydlet na "uměleckou" farmu, baráček
sochaře Sušky v Malechově a s kapelou se rozloučil. S jednou baskytarou už zvuk
Švehlíku přestal být tím "slonem", tou podivnou koulí, ale stále to
nebylo pravé ořechové. Navíc na 9. PJD, kam byla milostivě pozvána, skupina
příliš velkou díru do světa neudělala. Publikum ji sice přivítalo, ale přece
jenom nikoli tak vřele, a členové Švehlíku, souboru, který byl ještě před rokem
hodně vpředu, si najednou uvědomili, že se jakoby proměnili v dinosaura, který
se snaží hrát jakýsi "zkostnatělý" bigbít.
Přesto v bulletinu 9. PJD (1979) o
Švehlíku napsali: "Skupina našla východisko ze zappovské krize naší
progresivní hudby v originálně pojatém art rocku, v němž je důraz kladen na
pečlivou a invenční kompozici a strakatá dueta kytarových pastelů..." a
ještě "...kytaristou č. 1 je Pavel Richter. V historii našeho rocku mu
bude patřit jedno velké prvenství - byl to on, kdo během svého působení ve
Stehlíku, Amalgámu a Švehlíku zavedl důsledné využívání barev, které nabízí
elektronické příslušenství kytary a postavil je na úroveň melodické invenci.
Posunul tím chápání rockové hudby u nás o velký kus vpřed..."
Ani tahle chvála
příliš nepomohla - navíc se jako apendix článku objevila krátká výzva, že
"skupina hledá hráče na cokoliv", z čehož šlo jasně vysledovat, že je
soubor opět v personální krizi. Na konci roku 1979 Lesík skupině oznámil, že
hodlá emigrovat do Německa, což nakonec neudělal; na rozdíl od Jerryho Tomáška,
který odešel do Kanady. Přesto ale v kapele skončil (po čase se objevil v
tancovačkové kapele Marma) a Švehlík se tak zredukoval na duo Richter-Pavlů.
Tato dvojice neustále zkoušela nové a nové členy (na basu kupříkladu Pepu
Vondráška, budoucího kytaristu Garáže a Letadla, na ságo třeba Stanislava
Novotného, budoucího porevolučního ředitele policie v Praze), ale nic z toho
stále nevznikalo. Mezitím byl Richter stále ve spojení s Fidlerem, často
dojížděl do Malechova. O jednom podzimním víkendu devětasedmdesátého dokonce
společně vytvořili nahrávku "Otesánek", kde je oba doprovázela
Fidlerova "malechovská" skupina Pestrá kráva (ještě Suška a Ruller).
Pro samotný Švehlík ale toto nemělo přílišný význam a celý první půlrok
osmdesátého byl pro něj vlastně ve znamení hledání těch správných hudebníků
Na podzim 1980 se kapela sešla na
koncertě v Baráčnické rychtě a v sestavě Richter, Fidler, Pavlů + Aleš Drvota
(perc) + přednatočené pásky, si zase jednou, téměř po roce, zahrála. Důležitou
se ovšem ukázala ta skutečnost, že se na koncert přišel podívat od Sušky
dohozený baskytarista Pavel Švec, kterému se sice hudba produkovaná Švehlíkem
příliš nelíbila, nicméně Richterovi řekl, že s ním může počítat.
A tak opět ve trojici - Richter,
Pavlů, Švec - začalo nekonečné období zkoušení. Navíc Richterovi připadalo, že
by celkový sound potřeboval oživit nějakým dalším nástrojem a tak se na přelomu
let 1980-81 v kapele objevili další kytarista Jaroslav Zajpt (ex-Omnibus) a klávesista Petr Dikan. Pak se ukázalo,
že klávesy budou úplně postačovat, takže Zajpt záhy odešel a pro Švehlík
nastalo relativně šťastnější období. Kapely se ujal Ladislav Zajíček ze Sekce
mladé hudby, schopný organizátor, který skupině obstaral nejen několik kšeftů,
ale i dopravu na ně - starý autobus. Na začátku léta 1981 se Švehlík zúčastnil
známého festivalu ve Veselí n. Moravou, kde dokonce zastínil i svého rivala -
Extempore. Krátce po festivalu se v blízkosti kapely znovu objevil Lesík
Hajdovský, který projevil přání si se Švehlíkem zase zahrát, což nakonec
Richter přes reptání ostatních členů prosadil. Příchod Hajdovského (g, accg,
voc), ale zároveň znamenal konec pro Dikana.
Sestava Richter, Hajdovský, Švec a Pavlů toho příliš nenahrála. Do konce roku
1981 stihla vystoupit na druhém ročníku známého soutěžního festivalu Rock
Vysočina, kde byla podle rozhodnutí diváků vyhlášena jako nejlepší, udělala
nahrávku ze zkoušky, k níž se celkem primitivně nahrály playbacky a jež dostala
název "Studio 81", a koncertem v klubu na Strahovských kolejích svoji
činnost de fakto ukončila. Konci Švehlíku dopomohla i proslulá černá listina
zakázaných kapel kulturního inspektora a estébáka Trojana, v níž soubor jakožto
představitel bolševikem nenáviděné alternativní scény figuroval hodně vysoko.
V roce 1982
Richter i s Fidlerem krátce působili v Chadimově MCH post-Extempore Bandu -
natočili s ním "Krokodlaka" - a pak se opět poslední sestava Švehlíku
(Richter, Hajdovský, Pavlů a Švec) spojila pod názvem Marno Union. Bohužel v té
době začalo tažení proti české nové vlně a tak ani tato "nová" kapela
neměla příliš dlouhého trvání.
Skupina Švehlík ve své hudbě spojovala prvky alternativního rocku (tak trochu á
(Poznámka: Švehlík na čas obnovil činnost v 90. letech, natočil album
(1995) převážně svých starších věcí, a opět se rozešel)
Co se zachovalo do r. 1980:
Fotografie a němé
němý
němý
Audio:
Švehlík: „Vzkazy“ (říjen 77 - leden 78) (1978)
Švehlík: "Sny
psychopatického dítěte" (1978)
Švehlík: „Live Na
Zavadilce“ (1978)
Švehlík: „Live v
Edenu“ (červen 1978)
Švehlík: „Jamy z
Platýza“ (1978)
Švehlík: „Studiové
nahrávky z Platýza“ (1979)
Švehlík: „Live na
festivalu ve Veselí na Moravě“ (1981)
Švehlík:
"Studio 81" (1981, reedice CD Black Point 2001)
další nahrávky:
Pestrá kráva:
"Otesánek" (1979)
Marno Union: „Live
v Újezdě n.Lesy“ (březen 1983)
Marno Union:
„Studio Marno“ (1984)
„Czech! Till Now“
(1986) - kompilace čs. kapel vydaná v Itálii, MU - skladba Orli
V seriálu BIGBÍT:
písně „Sny
psychopatického děcka - jaro“ (1978)
„Sny
psychopatického děcka - zima“ (1978)
„Where Do You
Float Now“ (1981)
„Víš“ (1981)
© by Petr Hrabalík
Žádné komentáře:
Okomentovat